pátek 7. listopadu 2008

Bend the Arch of History

Pokud by do znovu připomenuté soutěže "Nejhloupěší výrok politika" mohl nominovat jeden můj kamarád, který svůj zdravý selský rozum programátora aplikuje na politiku přímo a bez okolků, uvedl by na předním místě Baracka Obamu za jeho středeční Victory Speech. Pro mnohé "Change-people" asi pobuřující záležitost a pro obdivovatele řečnického umění obecně nejspíš překvapivý krok, ovšem z hlediska zdravého rozumu je to prostě blábol: "Put our hands on the arch of history and bend it once more towards the hope for better days."
Já v tomto případě patřím do skupiny obdivovatelů řečnického umění a přesto, že oblouk dějin ohýbat nehodlám, přikládám zde video Victory Speech jako důkaz působivého politického proslovu. Posledních 5 minut doporučuji obzvlášť, protože téma "Yes, we can" a jím uhranutý dav se jen tak nevidí.


Občané o radaru

Poslední průzkum hlásí setrvalý stav.

čtvrtek 6. listopadu 2008

Na dlhé zimné večery

Blíži sa obdobie, kedy nám nepriazeň počasia - krutý sibírsky mráz, severák a snežné fujavice – obmedzí možnosti trávenia voľného času. Špeciálne v takých chvíľach väčšinou každý rád siahne po dobrej knihe. V konkurencií širokého výberu aktualít nikdy neurazí osvedčená klasika. Záujemcovia o medzinárodné vzťahy, ktorých už pomaly unavujú nové a nové spisky o tom, prečo Bushová administratíva v Iraku zlyhala, majú alternatívu v podobe zásadného diela v oblasti vojenskej stratégie. Brnenské vydavateľstvo B4U Publishing prináša tento rok na trh „Umění války“, ktorého autorom je čínsky majster Sun-c´. Predpokladám, že čitateľom tohto blogu dielo samotné netreba bližšie predstavovať. Odporúčam prečítať i recenziu, ktorá síce k českému prekladu nie je veľmi zhovievavá, ale kvalitu autorových myšlienok nijak neznižuje:

"Základem Sun C'ových teorií je důkladné poznání sebe sama a protivníka na straně druhé. A to je právě to, co knize umožnilo neztratit nic ze své popularity a aktuálnosti."

(nekultura.cz, 18.10.2008)

KMVES goes to Hollywood

Když o něco jde, tak mají mluvit odborníci. ČT24 to naštěstí pochopila a obrátila se do Brna. Po Petrovi Vilímkovi se objevili na televizních obrazovkách i další členové Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU a specialisté na americkou zahraniční politiku - sám vedoucí dr. Petr Suchý a ředitel Mezinárodního politologického ústavu doc. Břetislav Dančák. V knihovně FSS s odbornými periodiky typu Ekolisty za zády se prezentovali zejména na tématech americké zahraniční politiky vůči Evropě a Blízkému Východu. Sledujte zde v časech 8:02 a 1:31:22.
PS: Proč ČT24 píše MUNI??
PPS: Modrá kravata povinností!

středa 5. listopadu 2008

Petr Vilímek na ČT24

Včera (4. listopadu 2008) vystoupil na ČT24 člen našeho blogovacího týmu Peťa Vilímek v pořadu Světadíl, a to mimochodem velmi zdařile.
Klikejte tu a přetočte na 1:33:23. Pěkné podívání.

pondělí 3. listopadu 2008

Desetileté namlouvání ČR a Mezinárodního trestního soudu

"Za sebe se zdržím hlasování o této věci. Myslím si však, že by bylo lépe přerušit jednání o tomto bodu do doby, dokud nedojde k ratifikaci Římského statutu nejméně dvěma dalšími stálými členy Rady bezpečnosti. To také navrhuji."

"Vyžadovat, prosím, aby bylo přerušeno do doby, až další dva stálí členové ratifikují Římský statut… Já bych si dovolil poznamenat, že to znamená posunout rozhodnutí o Mezinárodním trestním soudu na den svatého Dyndy, protože každý z nás ví, že další stálí členové Rady bezpečnosti, mimo Velké Británie a Francie, které - to chválím - už hodně udělaly, to prostě neudělají. To nám musí být jasné."

K této debatě došlo na půdě Poslanecké sněmovny minulý čtvrtek mezi poslancem Exnerem a ministrem Schwarzenbergem. Exnerův návrh nakonec neprošel a Poslanecká sněmovna vzápětí poprvé ve své historii vyjádřila souhlas s ratifikací Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Stalo se tak po 10 letech od doby, kdy byl návrh ŘS přijat na Římské konferenci a byl zahájen ratifikační proces.

Je už notoricky známé, že za těchto deset let stačily ratifikovat všechny země EU s výjimkou České republiky, i v širší Evropě jsme zůstávali sami po boku Ruska, Turecka, Moldávie, Běloruska, Ukrajiny... Příčiny našeho dosavadního odmítání jsou směsicí politických (nepřistoupily Spojené státy, nerealizovatelnost cílů ICC) a právních důvodů (nesouladu s ústavním pořádkem ČR - imunity ústavních činitelů, amnestie/milosti, vydávání občanů do zahraničí a další). Obávám se ale, že především většina poslanců o fungování ICC valnou představu nemá a ani ji neprojevila, proto byl postoj jednotlivých poslaneckých klubů, hmatatelněji než v jiných otázkách, formován postoji jednotlivců.

Co ale změnilo názor poslanců od roku 2000, kdy poprvé Marek Bendal vyhnal návrh na ratifikaci ze Sněmovny? Ukázal se od té doby ICC jako funkční a nezávislý nástroj? To spíše ne. Dostalo se mu větší podpory od ostatních zemí? To rozhodně ano, za 8 let byl ratifikovaný více než 90 zeměmi k dnešnímu číslu 108, nicméně Rusko, Čína i USA zůstávají stále stranou. Než pozorné vyhodnocování činnosti ICC našimi poslanci bych spíše viděl přičinu jednak v tlaku EU rostoucím s blížícím se předsednictvím, dále pragmatický přerod poslanců ODS, kteří po přebrání vládní zodpovědnosti nepotřebovali za každou cenu torpédovat každý návrh vycházející z pera vlády.

Ratifikace ale stále není u konce, doposud chybí podpis prezidenta. Z jeho dřívějších postojů k jiným mezinárodním otázkám by se dalo vyvozovat, že ICC nebude zvlášťe nakloněn. Je však otázkou, zda-li se odváží postavit se ústavní většině, které se doposud ratifikace těší. Nechme se tedy překvapit, zda se ČR opravdu stane 109. členskou zemí této instituce.

neděle 2. listopadu 2008

Proč Obama?

Jelikož americké volby jsou zde, rád bych ještě využil diskusních možností blogu a zeptal se spolublogerů na jejich dojem a názor. Ze všech průzkumů vyplývá, že v Evropě tradičně převažuje obliba demokratického kandidáta, ovšem letos je to ještě výraznější. Jde o stereotyp? Je to jako s negativním pohledem na republikánské kandidáty? Ti jsou považováni za reprezentanty té hloupější Ameriky, i když třeba „superhloupý“ Bush jr. měl lepší výsledky z testů SAT než Al Gore či lepší výsledky GPA na Yale než John Kerry. Jelikož mě osobně trochu minula tzv. Obamománie, zajímalo by mě, proč byste (zdali je to tak) volili Obamu? Je to proto, že to není republikán jako prezident Bush s jeho nechvalnými výsledky v některých ohledech? Nebo proto, že má rozumnější názory? Nebo je to hloupá otázka, protože Obamu budou volit právě jen Američané… ?

Zajímavé důvody na podcastu The New York Review of Books uvedl Ronald Dworkin, když rozebral současnou situaci na americkém Nejvyšším soudě s tím, že pokud by vyhrál McCain a nechal jmenovat konzervativního kandidáta, mohlo by to znamenat výrazné přepsání dosavadního ústavního vývoje USA v mnoha zásadních otázkách. Závěr podcastu je exklusivní: „What we have tried? Stupidity. And it doesn´t work. Let´s try inteligence.“ Trochu emotivní a snad i přehnané řeči Dworkina jsou možná o něco méně emotivní a přehnané než poslední komentář Charlese Krauthammera na The Washington Post, ale zrovna kredit republikána Bushe s ohledem na právní aspekty boje proti terorismu není vůbec dobrý. Třeba z tohoto pohledu by ústavní právník Obama mohl přinést „the change we all are waiting for“. :)

sobota 1. listopadu 2008

W jako Wall Street?

Obecné paralely v rámci dvěstaleté a někdy z venku hleděno schematicky jednoduché politiky USA se hledají poměrně snadno. Paralelu prezidentů Bushe jr. a Trumana s jejich nepopularitou, vedením ne zcela úspěšné války na druhém konci světa (Korea, Irák) či soubojem s amorfním nepřítelem (komunismus, terorismus) jsem použil v nedávném textu pro Revue Politika, ovšem častěji je v souvislosti se současným prezidentem USA používána paralela vůči administrativě Ronalda Reagana. K již známým přirovnáním bych na tomto místě doplnil vypuknutí finanční krize během druhých funkčních období obou prezidentů, vyvalení finančních skandálů z kanceláří na Wall Street a jméno Oliver Stone.
V současné době vstupuje do kin Stoneův film W., který dle ohlasů konzervativců asi nebude tak smířlivý, jak režisér původně ohlašoval. Zábavné by to však být mohlo... Zdá se, že hlavní téma filmu je síla, která dokázala (alkoholika) Bushe jr. dotáhnout až Bílého domu. Že by to byl Bush sr.?

W. (2008)


O dvacet let dříve za vlády Reagana natočil Oliver Stone nejspíš lepší z obou filmů, který reagoval na tehdejší kolaps akciových trhů, obrovské schodky rozpočtu USA a skandály na Wall Street (stále velmi aktuální témata). Příběh s duem Michael Douglas a Charlie Sheen je sice na The New York Times A. O. Scottem v zásadě hodnocen jako "conventional Hollywood melodrama about rise and fall...", ale je přidána i řada komentářů, které dávají pádné důvody k shlédnutí. Od kvalitních hlášek (If you need a friend, get the dog.), poutavého děje, skvělého Douglese, až k vykreslení vrcholku kapitalismu 80. let a jeho vládců či k přesahům do klasiky anglické literatury. S tím posledním si pan novinář asi trochu zapřeháněl, ale jinak jde o kvalitní okénko do světa za zrcadlem a možná lepší volbu v rámci Stoneova provokativního díla.

Wall Street (1987)

čtvrtek 30. října 2008

Evropské obavy z českého předsednictví

Česká politická situace se v posledních dnech stala výrazně protřásaným tématem po celé Evropě. Volebního úspěchu ČSSD si nešlo nevšimnout a o stabilitě vlády nyní panují značné pochyby. I z tohoto důvodu již vznikají scénáře, jak Čechům předsednictví ulehčit, rozuměj "obrat jej o to, co by normálně řešilo".
Mistrem v této oblasti je kreativní prezident Francie Nicolas Sarkozy, který přišel už s několika projekty, kterými by mohl vrátit zemi galského kohouta její "grandeur". Po neúspěšné Středomořské unii se nyní chopil finanční krize a svoje socialistické řešení hodlal exportovat do eurozóny skrze formální summity zemí, které jsou v ní sdruženy. Česká republika tomu naštěstí za pomoci Německa zabránila, nenechala si od Sarkozyho předsednictví slovy Václava Klause "vytunelovat" a finanční krizi tak bude jako předsednický stát řešit ona. Není bez zajímavosti, že kancléřka Merkelová již podruhé v krátké době vystavila stopku Sarkozyho plánům na posílení pozice Francie v Evropě. Sarkozyho elán se stal předmětem parodie i v samotné Francii, doporučuji shlédnout díl francouzských Gumáků zde :)
Obavy však současné politické problémy v ČR vyvolávají i v sousedním Německu, kde poslanci CSU dumají nad akceschopností naší oslabené vlády v otázce krize a jeden z nich dokonce přišel s nápadem na prohození si předsednictví se Švédskem, což by byl zcela bezprecedentní krok, nehledě na to, že Švédi by se za dva měsíce těžko připravili.
Reakce vyvolala i nedávná slova prezidenta Klause, že Evropu ovládají stejné státy, které před sedmdesáti lety podepsaly Mnichovskou dohodu. Česká republika by si pak neměla hrát na to, že její předsednictví něco změní. Klaus skutečně nevynechá jedinou příležitost, jak předsednictví bagatelizovat. Podle německého Die Presse tak není divu, že v Bruselu mnohým naskakuje husí kůže, když o roli Klause během předsednictví přemýšlejí.
Situace okolo českého předsednictví je v současné chvíli mimořádně zamotaná, jelikož nikdo neví, co po změně nálady voličů očekávat a jaká vláda nás jím provede. Navíc jsme první středně velký stát v rámci postkomunistického bloku, který se evropského vesla chopí, a to ještě v okamžiku, kdy EU vplula do finanční krize a problémů s ratifikací Lisabonské smlouvy, mimo jiné právě u nás, což nám opět nepřidává. Hned několik států, včetně pilného Rakouska, svoje první předsednictví nezvládlo. Další mínus bod pro nás. No a že jsme obecně vnímání jako euroskeptický stát asi není třeba dodávat.
Projekt evropské integraci je postaven mimo jiné právě na důvěře mezi jednotlivými státy. Ta v časech krize často mizí, stejně jako ochota spolupracovat, nebo spíše spolu s ní. Nezbude nám, než na obojím za zbývající dva měsíce zapracovat...

úterý 28. října 2008

Obama vs. McCain IV – Úpadek McCainovy kampaně?

Do amerických prezidentských voleb zbývá méně jak dva týdny a dle Real Clear Politics average vede Barack Obama o 7 % před republikánem McCainem. Demokratický kandidát dále investuje obrovské sumy peněz do drahých půlhodinových TV pořadů v hlavních vysílacích časech, aby si jej Američané dokázaly lépe představit v roli prezidenta a v mnohých tradičně republikánských státech se demokraté velmi přibližují k vítězství. I tradiční konzervativní komentátoři poukázaly na obrovské chyby v managementu McCainovy předvolební kampaně, někteří konzervativci již opouštějí potápějící se loď a šíří se i kritika Sarah Palinové. Na pravé straně americké politiky se však neobjevují jen tyto poraženecké názory. William Kristol ukázal historické příklady zisku mnoha procentních bodů během posledních dvou týdnů před volbami a Karl Rove ve WSJ upozornil, že existuje až 14 % nerozhodnutých voličů, a že až 45 % voličů si stále myslí, že Obama není na úřad prezidenta připraven.
Dle některých je tou nejlepší kvalifikací pro post prezidenta výuka ústavního práva na prestižní univerzitě, ovšem myslím, že přesvědčit o připravenosti Obamy americké voliče bude pro jeho kampaň ještě hodně důležité. Ostatně poměrně negativní postoje Američanů v tomto smyslu prozatím nedokázala změnit ani nákladná televizní kampaň.