pondělí 31. ledna 2011

Nové texty v Global Politics

Na webu Global Politics můžete najít dva nové články. První se zabývá energetickou politikou EU po Lisabosnké smlouvě a druhý se věnuje fenoménu favel v brazilském Rio de Janeiru. Dále je v GP k disposici nová série textů "Zaměřeno na EU".

Paralelní moc ve favelách Rio de Janeira (Jan Daniel)
Práce se věnuje fenoménu organizovaného zločinu ve favelách brazilského Rio de Janeira, ve světle konceptu paralelní moci. Autor se nejdříve snaží upozornit na historický kontext vzniku favel a zdroje jejich částečné nezávislosti na státní moci. Dále se text věnuje nástupu skupin organizovaného zločinu obchodujících s drogami, které se od 80. let začínají ve favelách prosazovat jako vládnoucí síla, a současné situaci, kdy je jejich pozice zpochybňována nástupem paramilitárních vigilantistických milic. Poslední třetina práce se snaží popsat některé teoretické přístupy zabývající se v brazilském kontextu vztahem mezi státní mocí a aktéry ovládajícími jednotlivé favely.

Energetická politika EU po Lisabonské smlouvě (Filip Černoch)
Článek hodnotí změny, které se v Energetické politice EU udály v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy. Základním cílem textu je přitom posoudit, do jaké míry došlo s vytvořením zvláštní kapitoly Energetika a začleněním energetiky mezi Sdílené pravomoci k reálnému posunu v komunitarizaci dané oblasti, případně jakým směrem bude vývoj této problematiky směřovat.

Zaměřeno na EU / Focused on the EU (Zbyněk Smetana)
It is my pleasure to introduce you a new edition of the Focused on the EU series. Our team has prepared three new articles that deal with the different aspects of the EU integration project. Let me briefly summarise each of them. It has been a year since the Lisbon treaty came into force and our team is therefore very curious what implications it have had in particular member states or in the EU as a whole.

Vyšel lednový Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci

V prvním Bulletinu roku 2011, kterým zároveň zahajujeme 3. ročník, bychom vás rádi upozornili na článek Heleny Bončkové k otázce komunistické minulosti soudců v České republice. Text se zabývá nejen rozhodnutím Ústavního soudu, který umožnil zveřejnění informací o komunistické minulosti soudců, ale také dalšími okolnostmi celé debaty. V novém Bulletinu naleznete také rozhovor s pákistánskou bojovnicí za lidská práva Mukhtār Mā‘ī, které byl nedávno na Laurentian University v Kanadě udělen čestný doktorát. Při této příležitosti ji vyzpovídala Monika Mareková.

V lednovém Bulletinu můžete také v rámci tradičních rubrik najít texty o judikatuře ESLP, o problémech tribunálů mezinárodní trestní spravedlnosti a také o súdánském referendu, kde se rozhodovalo o vzniku dvou nových států na území Afriky.

Bulletin si můžete přečíst zde.

neděle 30. ledna 2011

Studium lidských práv v Benátkách

Do 20. března 2011 je možné se hlásit do jednoletého European Master in Human Rights and Democratisation (E.MA), který probíhá ve spolupráci více než čtyřiceti evropských univerzit. Studium je rozloženo do dvou semestrů, přičemž první studenti stráví v italských Benátkách (září 2011 až leden 2012) a druhý pak na jedné ze zúčastněných vysokých škol (únor až červenec 2012). Mezi ty patří mimo Masarykovy univerzity například i prestižní univerzity v Leuvenu, Utrechtu, Kodani, Grazu, Dublinu, Padově, Bilbau či Uppsale.
Program E.MA poskytuje posluchačům multidisciplinární přístup, jenž nahlíží problematiku lidských práv a demokratizace optikou práva, filosofie, antropologie, politologie a sociologie. Program je orientován na získání jak teoretických, tak i praktických dovedností. V roli přednášejících působí akademikové z oboru, experti a zástupci mezinárodních i neziskových organizací. Absolventi se mohou uplatnit zejména v mezinárodních organizacích, veřejné správě či v akademické sféře.
Součástí programu je i týdenní studijní pobyt v post-konfliktním regionu, v minulých letech se jednalo o Kosovo, kde se studenti osobně seznámili s působením mezinárodních organizací (OSN, NATO, OBSE a EU) v této problematické oblasti.
Uchazeči o přijetí musí mít splněno alespoň 240 ECTS kreditů včetně ukončeného bakalářského vzdělání v oboru příbuzném lidským právům (sociální vědy, právo). Program je tedy vhodný zejména pro studenty magisterského či doktorandského stupně. Zájemci by vedle výborné angličtiny měli být schopni porozumět občasným přednáškám a textům ve francouzštině. Nicméně znalost francouzštiny není požadována jako podmínka přijetí ke studiu. Poplatek za studium činí 4000 EUR a navíc registrační poplatek 130 EUR, omezený počet posluchačů obdrží částečné stipendium.
Bližší informace naleznete na internetových stránkách http://www.emahumanrights.org/, popřípadě kontaktujte Huberta Smekala, asistenta ředitele E.MA pro Českou republiku, na e-mailové adrese hsmekal@fss.muni.cz.

středa 26. ledna 2011

Komunismus ve střední Evropě a energie českého filmu

Česká kinematografie dlouho trpěla malou odvahou pouštět se do rozporuplných období moderních československých dějin. Když už se domácí filmaři zabývali minulostí, raději se obraceli k těm obdobím 20. století, na která Češi mohou být hrdí. Rok 2010 byl však v tomto smyslu jiný. K nejednoznačnému období normalizace v socialistickém Československu se vyjádřili Radim Špaček a Ondřej Štindl v psychothrilleru Pouta. Film se stal absolutním vítězem prvního ročníku Cen české filmové kritiky. V lednu 2011 proměnil pět ze sedmi nominací.

Text o filmech reflektujících komunistickou minulost střední Evropy Pouta (ČR) a Životy těch druhých (Německo) a o nadějných posunech v české kinematografii si můžete přečíst v Revue Politika. Článek jsem založil na svých starších postech pro Politica Mundi.

A co české diváky čeká v roce 2011? Můžeme se těšit na nový film Jana Hřebejka Nevinnost, v březnu na Havlovo Odcházení, na film Alois Nebel, založený na stejnojmenné komiksové sérii Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99, také na dlouho očekávaný snímek Lidice, na první české 3D filmy a na nové dokumenty, například na snímek Doba měděná o měďném průmyslu v Zambii (viz zde). Vypadá to na plodný rok.


pondělí 24. ledna 2011

Call for Papers - Kaspický region v globální politice

Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií IIPS MU vyhlašuje Call for Papers na jarní číslo bulletinu centra. Téma je Kaspický region v globální politice. Více informací zde.

neděle 23. ledna 2011

Zahajte kárné řízení ke kárnému řízení!

Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu (13 Kss 6/2010 - 65 - bohužel, na stránkách NSS jej nemohu zpětně dohledat, na starém odkazu už není) ve mně zanechalo podobné pocity jako současné výsledky Komety. Něco ve smyslu - a tohle je jako co?! Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. B. H. zkopírovala (bez odkazu, samozřejmě) rozsáhlé části rozsudku svého kolegy tak nešikovně, že vůbec nepasovaly na její aktuální případ. Předseda pražského soudu podal návrh na kárné řízení, protože B. H. "zaviněným jednáním ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování soudů" a rovněž pro neodůvodněné průtahy v jiném případu. Trest pro soudkyni navrhl velmi střízlivý - snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců.
Kárně obviněná se bránila tím, že se jedná o procesní pochybení, tudíž o věci nemá co rozhodovat kárný senát, nýbrž odvolací soud. A teď cituji její obranu, nad kterou kroutím hlavou jak nad brněnskými přesilovkami: "Připustila, že část rozsudku okopírovala, což je podle ní zcela běžné. Navíc rozsudek je veřejná listina, která nepodléhá autorskému právu. V rozhodnutích soudy zcela běžně odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho závěry přebírají, přičemž se to nepovažuje za porušení ohrožení důvěry v odborné a spravedlivé rozhodování soudů (soudkyně se ale neobtěžovala na kolegův rozsudek odkázat, což je podstatný rozdíl). Vyhotovení rozsudku patří do pracovních povinností soudce. Proto přezkoumávání rozsudku kárným senátem by bylo zasahování do jeho rozhodovací činnosti (co by pak kárné senáty dělaly, kdyby nemohly posuzovat, zda soudci adekvátně plní svou práci?). Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, (...), mohl účastník řízení (...) navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno." Už tohle vyjádření zamávalo mou důvěrou v české soudy. Nutno ještě doplnit, že kárnému navrhovateli nevadilo, že soudkyně podstatnou část rozsudku bez odkazu okopírovala, ale že ji okopírovala špatně. Aspoň takto podává příběh kárný senát, mně přijde, že navrhovateli vadilo už samé okopírování ("Způsobená procesní pochybení jsou, (...), důsledkem prostého bezmyšlenkového a strojového „okopírování“ části rozhodnutí ve věci sp. zn. 17 C 34/2009, což je společensky neudržitelné.") Osobně neschvaluji již operaci CTRL+C - CTRL+V bez odkazu, je smutné, že soudkyně netuší o vhodnosti úkonu, který se na FSS učí od prvního semestru.
Ke druhému bodu - průtahům řízení - se nijak vyjadřovat nebudu, i když ani tady jsem nebyl přesvědčen o správnosti rozhodnutí kárného senátu.
Celá kopírovací záležitost dopadla následovně - soudkyně zproštěna kárného obvinění, protože její skutek není kárným proviněním dle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ("Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů."). Jak jsem naznačil výše, má důvěra byla ve všech zmíněných ohledech ohrožena, ale podle kárného senátu nikoliv. Zde je důvod:
"K naplnění znaků kárného provinění podle citovaného ustanovení je (obecně) nezbytné, aby zjištěné jednání kauzálně souviselo s následkem vymezeným skutkovou podstatou, jímž je buď narušení soudcovské funkce nebo ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jde-li o tvrzená pochybení jako v konkrétním případě, pro která příslušný procesní předpis, zde občanský soudní řád, stanoví postup k nápravě, pak takové pochybení není kárným proviněním podle citovaného ustanovení, protože není schopno vyvolat ve třetích osobách důvodné obavy o odborné a spravedlivé rozhodování soudů. V opačném případě by totiž mohlo být kárným proviněním téměř každé procesní pochybení soudce. To, že k pochybením může dojít a také dochází, příslušný procesní předpis předvídá a stanoví, jak výše uvedeno, cestu k nápravě. Jen to, že nespokojený účastník řízení, respektive jeho zástupce - advokát, reaguje na rozhodnutí soudu zcela nepřiměřeným způsobem a obrátí se na Policii ČR (jak v podstatě tvrdili oba účastníci tohoto kárného řízení), nemůže vyvolat obavy o odborné a spravedlivé rozhodování soudů."
Takže ve své podstatě kárný senát neposuzuje čin samotný, ale to, jak na špatně okopírovaný rozsudek reagují strany sporu. Soudce si může v řízení dělat, co chce, ale pokud náš právní řád zná cestu, jak to řešit (což jistě vždy zná), tak se vůbec nemá vést kárné řízení. Zatímco kárnému senátu nepřijde, že důvěru v soudy ohrožuje člověk, který zkopíruje rozsudek a ani není schopný si po sobě zkontrolovat, jestli údaje sedí, tak mám skutečně obavy, zda sdílím se soudci stejný svět.
Jen pro doplnění, kárně obviněná Bronislava Hábíková i předsedkyně kárného senátu Ludmila Valentová se nacházejí na seznamu soudců, kteří byli před listopadem 1989 členy KSČ. Z tohoto údaje nevyvozuji zhola nic kromě toho, že za dob jejich studií se ještě problematika kopírování moc neprobírala.
Možná jsem úplně vedle, proces jsem absolvoval asi před jedenácti lety, tak bych rád věděl, jak se rozhodnutí kárného senátu líbí těm, co se právem aktivně zabývají.

Tip na víkendové čtení

Jeden z nejlepších článků, co jsem za poslední dobu četl. Rozhovor s Petrem Fialou, rektorem Masarykovy univerzity a profesorem na naší katedře (mezinárodních vztahů a evropských studií), velmi zručně vedl Ondra Krutílek. P. Fiala se vyjadřuje k mnoha tématům, nejčastěji ke krizi politiky a k evropské integraci. Ne vždy plně souhlasím, ale vždy si při čtení odpovědí řeknu, že na tom něco bude.
Maličká ochutnávka: "Chceme-li uchovat naši svobodu a znovu být schopni navzájem diskutovat o tom, co je důležité, hledat společně věci, na nichž nám opravdu záleží, pak se musíme nejprve zbavit jedné z největších nesvobod, kterou je dobrovolná a trochu už i nedobrovolná politická korektnost. V čase, kdy může kdokoli, kdo sotva překonal hranici analfabetismu, svobodně v internetových diskusích urážet, koho chce, a zveřejňovat nejubožejší projevy své zloby a zakomplexovanosti, což by nikdy dříve veřejně dělat nemohl, tak v téže době nemůže inteligentní člověk bez rizika předložit k diskusi svůj poznatek, že různé kulturní systémy nejsou stejně hodnotné, že třeba existují rozdíly mezi rasami, jak se nám pokusil sdělit objevitel DNA James Watson a tvrdě za to zaplatil, nebo že je normálnější, když spolu žije muž a žena než jiné kombinace partnerů. Vidíte, sám už jen opatrně hledám příklady, které lze ještě vyslovit. A to je špatné. Bez svobodného sdělování názorů a pravd, ovšemže redigovaným a kultivovaným způsobem, se nedá demokratická politika pěstovat. Nejen to, ničí se. Jsme společností, v níž se nekonečně žvaní, protože každý má možnost říci o nedůležitých věcech, co ho napadne, ale kde jsme se naučili, údajně z dobrých důvodů, si navzájem tak trochu lhát o spoustě toho, co je důležité."

pátek 21. ledna 2011

Konference "Kontexty propagandy"

Katedra literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice si Vás dovoluje pozvat k účasti na mezioborové konferenci "Kontexty propagandy" v Pardubicích 24. listopadu 2011. Informace na mailu konference-propaganda@seznam.cz.

Omluva jak má být

"In 2004, the British envoy to Kenya, Sir Edward Clay, complained about rampant corruption in the country, commenting that Kenya's corrupt ministers were 'eating like gluttons' and vomiting on the shoes of of the foreign donors. In February 2005 (prodded to make a public apology for his statements given the political malestrom his earlier comments had made), he apologized - saying he was sorry for the 'moderation' of his language, for underestimating the scale of the looting and for failing to speak out earlier." (Dambisa Moyo: Dead Aid, p. 48).
Takhle z fleku mě napadnou jen dvě lepší omluvy - nepřekonatelný Honza Závěšický a odpověď nespokojenci ohledně počtu bodů za seminární práci (nepublikovatelné) a Richard Krajicek s omluvou tenistkám v dobách, kdy politická korektnost ještě tak nefrčela.

čtvrtek 20. ledna 2011

Nigel Farage opět perlil

Včerejší grilování maďarského prezidenta Orbána v Evropském parlamentu bylo celé velmi zajímavé, ale z jeho rámce opět vybočil enfant terrible EP, předseda politické frakce Evropa svobody a demokracie Nigel Farage. V projevu navázal na svoji předchozí tezi o Belgii jako "ne-státu" a přidal pár peprných slov na adresu povahy evropské integrace. Záznam z Faragova výstupu můžete sledovat zde.

úterý 18. ledna 2011

Válku proti terroru si můžete zkusit i na stole

V dnešním příspěvku bychom mohli potěšit příznivce meznárodních vztahů, kteří jsou zároveň hraví;). Představíme vám novinku na poli deskových her - Labytinth: War on Terror.
Hra Labyrinth simuluje válku proti teroru a je určena pro dva hráče. První z nich hraje za USA, druhý globálně za teroristy. Hra se odehrává na mapě světa, která je rozdělena do jednotlivých částí a také jednotlivých zemí.
Pokud bychom hledali jediné slovo, kterým by Labyrinth bylo možno charakterizovat, je to "asymetrie". Ačkoliv oba v základu využívají karetního mechanismu, na kterém je hra postavena (karty reflektují osoby, události či instituce související s válkou proti teroru a každá má svůj especiální efekt). Každý z hráčů se totiž snaží o něco jiného. "Terorista" se snaží přetáhnout muslimské státy na svou stranu, podvratně piklit ve státech nakloněných USA a v ideálním případě napomáhat vytvoření autoritářských režimů v muslimském světě. Činí tak za pomoci kostek a velmi často má relativně malou šanci, že jejich akce projdou. Naproti tomu USA především hasí problémy, které teroristé vytvářejí, uklidňují situaci a snaží se zachovat si světovou prestiž. A především jdou do svých akcí najisto.
Hra dosti závisí na správném využívání karet, které často mohou znamenat výrazný zvrat. Díky tomu, že karty jsou spojeny se skutečnými událostmi či osobami, máte velice reálný pocit z hraní. Zahráváním některých karet dáváte navíc výhodu druhému hráči a tak obě strany jsou neustále někde pod tlakem.
Celkově vzato je možné Labyrint doporučit všem zájemcům o problematiku mezinárodní bezpečnosti. Hra simuluje asymetrický konflikt poměrně zajímavým způsobem a dokáže poskytnout mnoho hodin zábavy. Přestože je počáteční nastavení vždy poměrně podobné, díky velkému množství karet se průběh každé partie odehrává jinak.
Hru Labyrinth: War on Terror či jiné deskové a karetní hry s politickou tématikou si můžete koupit na našem partnerském obchodě Planeta Her.

neděle 16. ledna 2011

Další „neideologický“ ministr životního prostředí.

Poté, co aféra na Státním fondu životního prostředí připravila o místo Pavla Drobila, byl na post ministra životního prostředí navržen další "odborník" – Tomáš Chalupa. První jmenovaný proslul výrokem, že "bude dýchat za český průmysl", či hrdým doznáním, že informace o globálním oteplování čerpá především z knih Václava Klause. Nyní se zase můžeme těšit na ministra, který před časem zaujal na ideové konferenci ODS voláním po zajištění toho, aby "občanská sdružení či ekoteroristé" nerozhodovali "o tom, jakým životním stylem budou Evropané žít" (viz i v dalších ohledech pozoruhodný projev zde).

Nejvíc mě ovšem fascinuje neustálé opakování floskulí, podle nichž je hlavním cílem vlády navrátit na ministerstvo "neideologický a nedogmatický přístup". Z mnohých výroků obou výše jmenovaných ministrů a kroků prvního z nich (Chalupa toho zatím moc ukázat nemohl) přitom ční ideologičnost jak sláma z bot. To jistě není samo o sobě nic špatného, politika by přece měla být ve svém jádru o střetu různých ideologií. Zarážející však je, s jakou vehemencí je zde ideologické pozadí činů ministrů popíráno. Navíc ze strany aktérů, kteří se v minulosti často profilovali na kritice různých snah o dělání "nepolitické politiky". To již zavání velkou mírou politického cynismu.

Může se to zdát jako slovíčkaření, ale mám za to, že je důležité dokázat správně pojmenovat politické dění. Označením určité agendy za ryze technickou a odbornou ji totiž fakticky vylučujeme z politické debaty. Můžeme mít různé názory např. na to, jakou roli nyní hrají a jakou pozici by správně měla mít v územních a stavebních řízeních různá občanská sdružení, ale nelze se tvářit, že vymezení této pozice je technickou záležitostí. Naopak, jedná se o vysoce politickou otázku, a to nejen v rovině policy, ale i politics, protože nastavení přístupu veřejnosti do těchto správních řízení předurčuje podobu procesu přijímání důležitých společenských rozhodnutí. A takto by bylo možné pokračovat dál.

Pěkný komentář vyšel před několika dny na ihned ("Ministr má být fundamentalistou"). Petr Honzejk se zde ptá: "Co je totiž obsahem onoho "neideologického a nedogmatického" přístupu, který se premiérovi tak líbí? Nestarat se o fundament, nýbrž konstruovat kompromisy, jež vyhovují spíše zájmům průmyslu, dopravy a zemědělství." Již před časem upozornil v podobném duchu Jan Macháček ve svém auditu na zajímavý způsob užívání pojmu "politický" na nahrávkách, které se dostaly do médií v souvislosti s onou aférou na SFŽP.

Na závěr jeden povzdech. Jakožto tradičnímu voliči spíše pravicových stran je mi smutno z toho, jak macešsky k agendě životního prostředí česká pravice přistupuje. Docela by mě zajímalo, jak velkou roli toto téma hraje ve vývoji preferencí českých voličů, minimálně u mladších generací bych se nebál tipovat, že nebude úplně nevýznamná.

Energetická politika EU po Lisabonské smlouvě

Na webu Global Politics vyšel článek Filipa Černocha hodnotící změny, které se v Energetické politice EU udály v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy. Základním cílem textu je přitom posoudit, do jaké míry došlo s vytvořením zvláštní kapitoly Energetika a začleněním energetiky mezi Sdílené pravomoci k reálnému posunu v komunitarizaci dané oblasti, případně jakým směrem bude vývoj této problematiky směřovat.
Text najdete zde.

sobota 15. ledna 2011

FSV UK - Call for papers

UK FSV a UK FF zve na doktorandskou konferenci sociologie a příbuzných oborů, která se bude konat ve čtvrtek 26. 5. 2011 v Praze-Hollaru. Konference usiluje o vytvoření náročného kritického prostředí pro odbornou diskusi a prezentaci částí doktorandské práce zpracovanou v podobě, která odpovídá nárokům na článek.

Vyplněný Call for paper s abstraktem je třeba odeslat na adresy: jiri.kabele@volny.cz a fichtlova@fsv.cuni.cz do 13. 2. 2011. Termín odevzdání příspěvků k recenzi je 1. 4. 2011. Více na webu http://fhs.cuni.cz.

pátek 14. ledna 2011

Jak získat nedosažitelnium?

Strůjce čínského ekonomického zázraku 80. let Teng Siao-pching jednou prohlásil, že jestli má Blízký východ ropu, tak Čína má kovy vzácných zemin. V současné době Peking ovládá více než 95 % produkce těchto prvků, které jsou nezbytné například pro mobily, hybridní auta, nebo satelitem naváděné rakety. Jak jsme proti čínskému monopolu na „nedosažitelnium“ odolní?

Text najdete na webu Finmag.

čtvrtek 13. ledna 2011

Nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Yunus promluví v Praze

25. ledna 2011 zavítá do Prahy nositel Nobelovy ceny Muhammad Yunus, tvůrce zajímavého konceptu mikroúvěrů, který pomáhá milionům chudých ve třetím světě. Jen v Bangladéši, odkud Yunus pochází a kde založil banku Gramín, čerpalo mikroúvěry přes 7 milionů lidí a celkově se koncept rozšířil více než do dvou desítek zemí. Pozvánku na přednášku "Zodpovědný kapitalismus" můžete najít zde, těm, kdo se do se jí bohužel nebudou moci zúčastnit, se alespoň později pokusím zprostředkovat její hlavní myšlenky.

Cracking down cartels in Mexico: the origins of a four years war

By Luis Reyes**

On December 1st, 2006, Felipe Calderón was sworn in the middle of thunderous boos from sympathizers of the defeated leftist candidate, Andrés Manuel López Obrador, at the Chamber of Deputies. After the polemic victory of less than 1 % between the former and the later – as ruled by the Federal Electoral Tribunal – there was the perception among a considerable sector of public opinion and even in the media that the court decision reflected a legal but not legitimate election.
Ironically, eighteen years earlier a similar situation was faced by Carlos Salinas de Gortari when a social movement opposed to the officialist Party-State system crystallized as an electoral proposal in the person of Cuauhtémoc Cárdenas. However, in spite of the newly democratic efforts led by the opposition the final result was a hardly credible victory of Salinas with 50 % of total votes. The new president emanated from the system faced a lack of legitimacy encouraged by the awakening of democracy among society, and therefore needed urgently to recover it in a country where the regime’s power was eroding.
A feasible solution was to put in jail the powerful PEMEX-oiler’s union mythical leader, Joaquín Hernández Galicia, whose image was unreliable for many Mexicans and the presidential action attempted to be seen as a way of democratic change that would fight institutional corruption. In addition, the executive got rid of a character with whom he had serious disagreements in the past.
Unlike what happened before during Salinas’ administration, Calderón had no one to hit without dirtying his own image or his party. The only possible characters to be “sacrificed”, as considered by many analysts, were the sons of Martha Sahagún – former first lady – for being suspicious of illicit enrichment during Vicente Fox administration, their stepfather. At the end, there was a possible solution for discredit brought to presidential image by killing two birds with one stone. He would comply with campaign promises of firm hand against delinquency while sharing part of the prestige enjoyed by the armed forces as one of the most trustable institutions in Mexico. After all, the crusade seemed to worth it.
Another negative outcome to consider is the tactical nature of alliances among cartels depending on the balance of forces. Also, it must be accepted the fact that vertical command in criminal organizations allows certain discipline of their gun-shooters. With each strong attack the federal government achieves over a certain cartel’s head, an atomization comes after, dividing the former big or medium-size organization into smaller cells that will rivalize against each other to control a place or get a greater market share; besides, it will make it harder to the armed forces to target and fight many groups, leaving them in a dilemma of choosing priorities with limited human resources.However, the strategy has suffered from its original sin – comments apart – considering there was not a full detailed scheme of current and future implications when the war against organized crime was launched. The reference to “organized” is important since the battle among government and cartels cannot be understood only in terms of drug trafficking as other illicit activities are part of the shares criminal bands receive. Kidnapping, slave trade, forced prostitution, piracy, and infant pornography are within the top illegal sources of profits.
Going back to the necessary detailed plan already pointed out, it is important to mention key variables for which specific actions should be included in the strategy before launching it. If the initial idea was to hit the criminal structure, then, discussion could be focused on finances and money laundering, poverty as a source of crime, in-depth institutional corruption, and historical experience in similar countries. In addition, there could be a wider prospective vision of the possible outcomes from fighting cartels, in particular taking into consideration previous experience, such as the typical cockroach effect that takes place when armed forces arrive to a city or state. It usually happens that criminal bands flee to neighbor states or nearby cities resulting in the cleaning of one place at the expense of contaminating others with the arrival of drug dealers running away from militarized regions.
Thus, after four years of domestic combat between criminals and federal security forces and more than 30,000 deaths – according to official figures – on both bands the situation has come to a critical moment that requires rethinking the approach of the crackdown strategy. The indispensable cooperation from the governments of states and Federal District falls in the same direction, which implies affecting interests of regional officials linked to drug trafficking and other profitable crimes. This may be the hottest factor that federal government tries to avoid, but it is crucial to dismantle the corruption network within institutions.
What authorities forget – or would like to at this point – is that previous popular support is sine qua non condition before launching a crusade against a criminal apparatus that has penetrated so deeply in society. It was a mistake to think that a campaign against drug trafficking would give legitimacy, when legitimacy itself was necessary in advance to have chances of success in the battle. Ironically, the idea that was supposed to erase the polemic left by 2006 election has become a source of popular discontent against the crusader.
It is the intention from now on to discuss the issue, addressing it from multiple perspectives and pointing out key variables, thus contributing to a more holistic understanding of the different elements that shape the so called narco* phenomenon. The aim is to delve into the subject in future deliveries.

*In Mexico it is usual to hear the word narco, which comes from Narcotics. Therefore, it is related to every activity or character involved in drug trafficking or narcotráfico as it is usually called by Mexicans.
For recent information in regards to the balance of war against cartels please read:
http://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-10681249.

** Deliberación digital Magazine. Editorial board member.
Internationalist and candidate for Master in Economics and Public Policy at Technological Institute and Higher Education of Monterrey.
www.deliberacion.org
luis.reyes@deliberacion.org

Photos:
1) Felipe Calderón and Secretary of Defense, General Guillermo Galván (http://www.internationalist.org/mexicomilitarizacion0903.html)
2) http://www.tercerainformacion.es/spip.php?article12949
3) http://www.arietecaborca.com/wp-content/uploads/cache/9966_NpAdvSinglePhoto.jpg

sobota 8. ledna 2011

Maďarský zákon o médiích: Po... jsme to

Charlemagne v the Economist přináší pikantní zpověď jednoho maďarského ministra ke kontroverznímu mediálnímu zákonu:
"Over a long dinner assisted by the expertise of the specially-appointed “EU presidency sommelier” one minister first claimed the media law was no different from other European countries. He later admitted that it was, indeed, more stringent than similar laws elsewhere. “You have to understand, this is central Europe, where there is anti-Semitism and anti-gypsy sentiment. The government has to protect people.” By the time the sweet Tokaji dessert wine was poured he conceded: “OK, we fucked it up."
Chce to více tokaje, pokud možno i u nás.

Politica Mundi v roce 2010

Díky moc Lukemu za pár formálních dat. Kratší doba strávená na stránkách může být dána jednak kratšími posty, ale také menším počtem celkových příspěvků - já se třeba podívám, nic nového, tak rychle odsvištím.
Mám výbornou zprávu pro čtenáře blogu - autorka hitu loňského roku Tereza Kubíčková se s námi domluvila na spolupráci a bude od února referovat ze studijního pobytu v Litvě. V novém roce zůstaneme solidně rozlítaní, Lukáš Hoder u OSN ve Vídni, Tomáš Šmíd na špičkové Johns Hopkins University ve Washnigtonu, já zůstávám ještě půl roku na UC Berkeley (pokud dobře dopadne žádost o prodloužení víz), ale hlavně - na podzim mají tři naši členové nakročeno na samotnou Ivy League. Doufám, že se dozvíme nějaké novinky, teď se hlavně těším na čtení od Toma Šmída, který snad reaktivuje publikování svých nekompromisních komentářů.
Škoda, že po prvotním nadšení se aktivita našeho širokého autorského okruhu výrazně zúžila, ale co naděláme, nikoho nutit nelze. Dost pisatelů dokončovalo či dokončuje své závěrečné práce, zaměstnání na ministerstvu též zmáhá (naštěstí lidé v Senátu si dovedou vyšetřit zbytky času a disciplíny) a Evropský soud pro lidská práva bohužel nectí svobodu projevu svých zaměstnanců. Ale aspoň se přes blog jde proklikat na Vladana "Bovrila" Krásného. A děkuji všem našim hostujícím bloggerům!

Trochu četby na víkend - právě vyšlo nové číslo časopisu Foreign Policy, mě zaujalo následující:

pátek 7. ledna 2011

Petr Vilímek a jeho pohled na situaci na korejském poloostrově

Ježto Petr Vilímek je příliš skormný, aby se tu chlubil svými výstupy v médiích, zastanu roli propagátora já;) V dnešním iDnes vyšel poměrně obsáhlý rozhovor, v němž Petr analyzuje současnou situaci na korejském poloostrově. Rozhovor se tématu věnuje z několika zorných úhlů a rozhodně stojí za přečtení.

Článek Hrozí nová válka Korejí? si můžete přečíst zde.

středa 5. ledna 2011

Rady od nositele Nobelovy ceny

Včera jsem se byl podívat na setkání Společnosti pro socio-ekonomii, protože jedna sekce se věnovala i Law and Economics a vystupovaly na ní místní legendy Robert Cooter a Richard Buxbaum. Celkem se zasedání sekce zúčastnilo sedmnáct hlav a stejný počet sledoval také zlatý hřeb dne - přednášku nositele Nobelovy ceny za ekonomii pro rok 2009 Olivera E. Williamsona. Již starší, ale neobyčejně bystrý pán popisoval svou cestu za prestižním oceněním a vypíchl principy, které jej do Stockholmu dovedly. Takže pro studenty i akademiky má Williamson následující rady (doufám, že jsem je zachytil správně):
1) Be disciplined
2) Be interdisciplinary
3) Be curious
K této základní triádě ještě přidává další tipy, kterých se mu dostalo od Roberta Solowa -
Keep it simple. Get it right. Make it plausible. Purpose of science is not prediction, but understanding.
Snad vám tyto rady budou ku prospěchu.
Foto: berkeley.edu.

Vyšel prosincový Bulletin Centra pro lidská práva

V posledním Bulletinu roku 2010 bychom vás rádi upozornili na text o fenoménu WikiLeaks v oblasti lidských práv. Úniky dat ukazují zásahy amerických ambasád do vyšetřování událostí spojených s bojem USA proti terorismu. Pro připomenutí toho nejdůležitějšího ze světa lidských práv v posledních dvanácti měsících jsme připravili souhrn událostí za rok 2010. Přehledy jsou uvedeny vždy na konci jednotlivých rubrik.

V prosincovém Bulletinu můžete v rámci tradičních rubrik najít texty od nových stážistů, kteří v Centru pro lidská práva a demokratizaci budou působit v akademickém roce 2010/2011.

Bulletin si můžete přečíst zde.

úterý 4. ledna 2011

Politica Mundi v roce 2010

Blog PM zahajuje svoji čtvrtou sezónu a podobně jako minulý rok by bylo dobré krátce shrnout alespoň „formální“ ukazatele jeho kvality. Další a hlubší hodnocení nechám opět na otcích zakladatelích, případně na čtenářích.

V roce 2010 bylo publikováno 139 postů, což je o něco méně než v letech předchozích (2009 to bylo 170; v roce 2008 pak 178). Z čistě subjektivního pohledu se mi zdá, že posty jsou častěji kratší, než byly v loňských letech. To nejspíš potvrzuje statistika návštěvnosti, která říká, že návštěvníci blogu se zdrží na stránkách Politica Mundi o trochu kratší dobu než dříve. Návštěvnost webu oproti minulému roku stoupla asi o pět procent, stejně jako stoupl i počet zobrazených stránek a počet nových návštěvníků. Většina čtenářů Politica Mundi používá prohlížeč Firefox (60 %) a blog si prohlíží především z ČR. Nejvíce čtenářů čte PM v Praze, pak je Brno a na předních příčkách se umístila i americká Kalifornie. :)

Nejčtenějším článkem loňského roku byl post Terezy Kubíčkové Studovat se dá všude! I na Urale… Na dalších místech se umístili Hubert Smekal Studium na Berkeley? Na vlastní nebezpečí, Vladimir Đorđević s textem How to become a true ISRAMUNER a dále i Marek Čejka, Michael Brtnický či Petr Zelinka. První desítka nejnavštěvovanějších textů je tak velmi rozmanitá.

Zajímavým ukazatelem jsou opět klíčová slova, která čtenáře na Politica Mundi z širokého internetu přivedou. Předloňský hit „Hubert Smekal“ vystřídalo nové heslo „Marek Čejka“. Dalšími jsou například „Michal Kořan“ či „energy security“, „harry potter“, „sinhálský nacionalismus“ a také „vladan krásný“, „co čech to“ či tradičně „džeksn“.

pondělí 3. ledna 2011

Volit je slast;)

Regionální volby v Katalánsku již sice proběhly, přesto si neodpustím zpětně přidat jednu z tamních upoutávek, lákajících lidi k volbám. V tomto případě se o hlas hlásí Katalánská socialistická mládež.

neděle 2. ledna 2011

Ženy nebo víno?

Tohle vypadá na zajímavý článek - “Women or Wine? Monogamy and Alcohol” (Mara Squicciarini a Jo Swinnen):
"Intriguingly, across the world the main social groups which practice polygyny do not consume alcohol. We investigate whether there is a correlation between alcohol consumption and polygynous/monogamous arrangements, both over time and across cultures. Historically, we find a correlation between the shift from polygyny to monogamy and the growth of alcohol consumption. Cross-culturally we also find that monogamous societies consume more alcohol than polygynous societies in the preindustrial world. We provide a series of possible explanations to explain the positive correlation between monogamy and alcohol consumption over time and across societies."
(z abstraktu - skrze Freakonomics).

sobota 1. ledna 2011

Rok 2010 v české kinematografii? Hlavně film Pouta.

V červenci 2009 jsem se při stručném recenzování německého filmu Životy těch druhých na Politica Mundi pozastavoval nad slabým účtováním české kinematografie s komunistickou minulostí země (dále viz i zde). Od té doby se mnohé změnilo a čeští filmaři se o naši nedávnou historii začali více zajímat. Irena Pavlásková natočila Zemský ráj to napohled, Ondřej Trojan přišel s Občanským průkazem a připravuje se například Don’t Stop Richarda Řeřichy, atd. V roce 2010 pak do kin přišel film Pouta režiséra Radima Špačka, který je k německému Životy těch druhých často přirovnáván a z mého pohledu se jedná o český film roku.

"Československo, 1982. Totalitní režim se zdá jako nekonečný a neukončitelný. Antonín, příslušník tajné policie, je vnitřně neklidný, možná až psychopatický násilník, plný neartikulovaného vzteku a zoufalství. Znuděný vším okolo sebe nasměruje své démony ke zdánlivě čistému, spíše ale neuchopitelnému bodu – k mladé ženě Kláře. ..." Scénář tohoto filmu vznikl před natočením Životy těch druhých, nejde tedy o jednoduchou inspiraci či dokonce o kopii německého filmu. Pouta jsou temnější, drsnější a i hlavní postava je spíše psychopat než sympaticky probuzený příslušník komunistické tajné policie jako v případě kapitána Stassi Gerta Wieslera. "Naše postava je ale mnohem temnější a syrovější než její německý protipól," vysvětluje producent filmu Vratislav Šlajer. "Chceme se pokusit o film nepřikrášlující, nekompromisní, v dobrém slova smyslu východoevropský. Chceme se ale současně vyvarovat pasti moralizovaní, odsuzování a plochého hodnocení "těch druhých". Snad se nám to podaří." (viz zde; oficiální web filmu zde).

A skutečně se to podařilo. Výsledek je spíše psychothriller, než byl o trochu uhlazenější Das Leben der Anderen. Kamera i hudba určují temnou atmosféru. Herecké výkony jsou skvělé. Hlavního hrdinu hraje člen Klicperova divadla Ondřej Malý, který se objevil mimo jiné ve snímku Mrtvej brouk. I další postavy hrají často neokoukaní divadelní herci. Výprava filmu vás pošle přímo do 80. let v ČSSR. Realističnost ve filmu z pozice odborného poradce hlídal Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Režisérem je Radim Špaček, který se po deseti letech vrací k filmové režii (natočil například Rychlé pohyby očí). Autorem scénáře je novinář a redaktor Lidových novin Ondřej Štindl.



Film je to zvláštní, nejde o jednoduchý popík. Pro mě však vznik filmu znamená jednoznačně pozitivní zprávu. Skvělé je nejen to, že se začínají objevovat filmy zabývající se komunistickou minulostí ČSSR, ale i to, že vznikají specifické žánrové filmy. Dalším kladným trendem je prosazování dobrých divadelních herců do nových českých filmů.

Obrázek: Adam Holý / Bionaut Films