Gestapo mělo ve své době 40 tisíc lidí na sledování 80 milionového národa, Stassi zaměstnávalo víc než 100 tisíc lidí na 17 milionové NDR. (Simon Wiesenthal)
Syrový a přitom výrazně emotivní film o policejním státu NDR z orwellovského roku 1984 ukazuje proměnu spolehlivého agenta východoněmecké tajné služby (Stassi). Kapitán Gert Wiesler (Ulrich Mühe) s krycím označením HGW XX/7 je nasazen na sledování úspěšného dramatika Georga Dreymana a jeho přítelkyně, která je zároveň úspěšnou herečkou v Dreymanových hrách. Čím více však Wiesner proniká do intelektuálně a kulturně bohatého života umělců, intelektuálů a disidentů, tím se začíná otřásat jeho oddanost socialistickému zřízení.
Političtí komentátoři v USA (např. konzervativci jako John Podhoretz nebo William F. Buckley, jr.) film oslavovali jako událost desetiletí a jeden z nejlepších režisérských debutů od dob snímku Občan Kane. Na filmu oceňovali především stále tak vzácnou reflexi komunistického půlstoletí ve střední Evropě. A měli pravdu. Co se o době komunismu natočilo v České republice? Pelíšky? No, snad to není tak hrozné (viz např. zde), ale kvalitních filmů vhodných pro širokou distribuci, které by kriticky reflektovaly komunismus v Československu, moc není. Asi nejde jen o složité shánění peněz na dobové filmy, ale obecně se čeští filmaři raději obracejí k obdobím 20. století, na které Češi mohou být více hrdí (nejnověji snímky jako Protektor, Tobruk, Lidice či Tři sezony v pekle). Z tohoto pohledu by mohlo být zajímavé srovnat východoevropské kinematografie od bývalé NDR až po Bulharsko či země bývalé Jugoslávie. Kde se lidé můžou v kině podívat na svou minulost bez růžových brýlí? A kde stále panuje retronálada starých dobrých časů?
1 komentář:
Výstižné. Oproti českým hřebejkovským "hořko-sladkým" slátaninám (z nichž snad jen Pelíšky mají určitou úroveň) je tohle opravdu hodně jiné kafe. Přijde mi, že si u nás filmaři troufnou ještě tak na 50. léta a filmy o lágrech, protože tady panuje ve společnosti jakž takž shoda na tom, že šlo opravdu o "zlo". Do méně jasné normalizace 70. a 80. let už se stejným způsobem nikomu tnout nechce.
Okomentovat