Janečkovy prdy

Již dlouho jsem na zdejší blog nic nenapsal. Ne, že by nebylo o čem, ale nějak jsem otupěl. Přežil jsem mlčky kde co. Pád vlády, pády letadel, vajíčkovou válku, eurovolby, „boje“ proti extremismu a hlavně „extremismu“ a dokonce i zavedení víz z kanadské strany laskavě vzpomínaje na chvíle strávené u seriálu South Park a méně laskavě se dívaje na adresáty nemalé částí mých daní…

Co mne ovšem probudila z téměř lamaistické letargie, je dnešní rozhovor v LN se staronovým ředitelem České televize – státní TV, která si hraje na veřejnoprávní a nutí k platbám na ni dokonce i ty, kteří vůbec nevlastní televizní přijímače.

Rozhovor s padesátníkem Jiřím Janečkem vedli dva zhruba třicátníci a ptali se mimo jiné na jeho normalizační minulost. Sebevědomý a arogantní Janeček se s otázkami vyrovnával tak, jak toho nebyl schopen za celých těch v pravdě symbolických 33 let, které strávil jako občas nedemokratické a odpudivé ČSSR. O generaci mladší novináře odbýval s tím, že ví o životě za Husáka a o práci prd.

Fascinující postoj, který mne v tomto šedivém dni dokonale probral. Oba novináři jsou zhruba staří jako většina zdejších blogerů. Pán Bůh k nám byl neskonale milostiv a nechal nás žít v té hnusné době je těch v mém případě 11 let. Přesto si ale velmi dobře pamatuji 80. léta, kdy soudruh Janeček trávil slastné chvíle v lůně KSČ,a to nemluvím o zprostředkovaných zkušenostech mých rodičů, kterých se dotkly represe o roce 1968 a prarodičů, kteří „si střihli“ dokonce tvrdá léta padesátá. Už takové malé dítě, kterým jsem v 80. letech byl, bylo nuceno vnímat svět kolem sebe jinak, než je v daném věku třeba. V době kdy soudruh Janeček sloužil věrně straně, tak příslušníci generace, která o tom „ví prd“, zažívali na vlastní kůži projevy např. náboženské nesvobody. Mnozí z „prd generace“ zažívali zcela konkrétní projevy kolektivní viny třeba díky (sociálnímu) původu jejich rodičů či prarodičů(!!!). Tyto projevy byly zaznamenatelné již v mateřských školách, na školách základních byly ji zcela jednoznačné. „Prd generace“ samozřejmě zažívala i perly ze socialistického školství, způsobů volnočasových aktivit a povinné klanění se různým opileckým nedoukům s patřičnou funkcí. Mnozí z „prd generace“ či spíše jejich rodiče mívali problémy, když se toho klanění neúčastnili.

Takže Janeček se mýlí řekněme nejen filosoficky (poněvadž každý má právo dělat si názor na doby, které nepamatuje), ale i případě lidí narozených řekněme do roku 1981 – 1982 i prostě fakticky.

Jiří Janeček vede instituci s obrovským vlivem a rozpočtem a je na pozici srovnatelné s ministerským postem. Jeho osobnostní rozměr je přitom na úrovni připrdlého (když má tak rád slovo prd…) čecháčka a tím ani nemyslím jeho postoj k životu v letech 80, byť tehdy půvab marxismu vysmrádl i v takových zemích jako je Etiopie, kdežto o jej v roce 1981 objevil…, ale myslím tím, jak se k té době staví!

Otázky na jeho působení v normalizační žurnalistice jsou ze strany novinářů zcela legitimní, poněvadž řídí médium, které je pro řadu novinářů profesní metou a jedná se o médium, které by mělo mít historický přesah. Má –li to managovat chlapík, který v bezčasí zdechajícího socialismu smolil články do okresních stranických novin, je to sice s podivem, ale jsou na světě i větší zrůdy.

Ovšem onen postoj k minulosti svojí a tudíž i celospolečenské a ostrakizace mladší generace z takových debat, to je postoj skutečně na pováženou. Jednak tu logiku „nezažils to, tak mlč“ nemám z duše rád, poněvadž ad absurdum dovedeno napadá podstatu historiografie (co si to ten debil LeGoff dovoluje psát o středověku, když je ze století 20., tudíž o tom prd ví…) a jednak si myslím, že právě Janeček a spol. by měli mlčet vzhledem k tomu, k čemu se propůjčovali. A skutečně se nemyslím, že by Janeček byl morálně na rovině až samotného Bilaka – netřeba ho přeceňovat.

Vždycky si při výlevech těchto osob s velmi outlým svědomím vzpomenu na velmi poučný a pro debaty o vyrovnání se s minulostí velmi příznačný příběh – kterak Mojžíš lid izraelský z egyptského zajetí vyváděl – parafrázovat ho netřeba, každý ho znáte a víte, že 40 let museli chodit o poušti, aby jedinci načichlí otrockou mentalitou, kterou získali v Egyptě (a v pouštních podmínkách skučeli po hrncích plných masa…), pomřeli a ani sám Mojžíš nesměl do země zaslíbené vstoupit, jen se na ni před smrtí díval z hory…

Na závěr bych pouze dodal, že jsem velmi ocenil, jak odlišně se ke svému občanskému postoji v době normalizace staví úřednický premiér Fischer – oproti Janečkovi je to sakra chlap a člověk s potřebnou mírou pokory!