sobota 31. prosince 2011

Arabský rok 2011


Zatím velmi krvavý a velmi těžko odhadnutelný vývoj v Sýrii, zklamání mnoha Egypťanů z porevolučního vývoje v jejich zemi, vítězství islamistických stran v několika volbách, nárůst nenávisti vůči Izraeli i další dění jakoby dávalo za pravdu některým komentátorům a jejich mantrám typu: Arabské jaro se zvrhlo v arabskou zimu, Vypočitatelné arabské autokracie vystřídala ohromná nestabilita, Islamisté ovládnou celý Blízký východ  … 

Přesto je však na podobná hodnocení a obecně na objektivní analýzu letošních událostí ještě velmi brzy. Arabský svět není možné sledovat monoliticky: není masou „nepříliš vzdělaných a podezřelých Arabů“, ale složitou společností odlišující se stát od státu. A to i přes množství zdánlivě společných znaků (islám – různě však pojímaný, arabština – avšak velmi odlišná ve svých regionálních dialektech apod.). Některé rozdíly, sektářská napětí a vnitrospolečenské konflikty byly „zmrazeny“ politikou dlouholetých diktatur, podobně jako tomu bylo v komunistické Jugoslávii a dnes vystupují na povrch. 

Žádná konspirace

Letos bylo také možné pozorovat, že „Arabské jaro“ nebylo dílem nějaké „mezinárodní muslimské konspirace“ a nemělo všude jen stejné příčiny. Například v Tunisku se vzpoura šířila z venkova do měst o čemž vypovídá i symbol „Arabského jara“ – mladík Mohamed Búazízí z provinčního města Sidi Búzid. Ten svým sebeobětováním v palachovském duchu doslova zažehnul vlnu revolučního dění v celém regionu. Stal se tak zřejmě – poněkud tvrdě řečeno – „nejefektivněji sebeobětovaným“ člověkem v moderních dějinách lidstva.  Naopak na příkladu Egypta bylo vidět, jak vycházel revoluční kvas přímo z hlavního centra země. Ale pak je tu i řada společných jmenovatelů: statečnost prostých lidí, role nových médií a globálních televizí a určitě také postoje současné americké administrativy.
Pokračování na Blízkovýchodních stránkách 

středa 28. prosince 2011

Neusilujme o nákladné zbytečnosti – pár slov k české „výjimce“ z Listiny základních práv EU


Již vícekrát jsem se sám nebo ve spoluautorství rozepisoval, že české usilování o připojení se k Protokolu č. 30, který si ve vztahu k Listině základních práv EU vyjednaly Spojené království a Polsko, představuje hru s mnohem vyššími náklady než přínosy. Výměnou za zbytečné rozdmýchání starých svárů se sousedy nezískáváme zřejmě vůbec nic. Nyní má/naše slova potvrdil Soudní dvůr EU, jenž ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10 (předběžná otázka od soudů ze Spojeného království a z Irska) řešil citlivou problematiku přemísťování žadatelů o azyl do Řecka, kde podle všeho vůči nim systematicky dochází k nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Soudní dvůr kráčí ve šlépějích dřívějšího výroku Evropského soudu pro lidská práva v případu M. S. S. v. Belgie a Řecko a zapovídá slepé následování unijních pravidel, jež by mohlo mít za následek porušení základních práv žadatelů o azyl. 
Protokol 30 (tedy britskou a polskou „výjimku“) Soudní dvůr moc podrobně nerozebírá, ale těch pár odstavců stačí. Klíčová pasáž zní: „(…) účelem (protokolu) není osvobodit Polskou republiku a Spojené království od povinnosti dodržovat ustanovení Listiny, ani bránit soudu některého z těchto členských států, aby dbal na dodržování těchto ustanovení“ (bod 120 rozsudku). Ještě podotknu, že tato pasáž se netýká ustanovení Listiny základních práv EU, která pokrývají sociální práva, tuto část „výjimky“ Soudní dvůr neinterpretoval. Což však pro český případ není až zase tak podstatné, jelikož problematika Benešových dekretů spadá pod právo na vlastnictví, jež v Listině nespadá do dotyčného oddílu Solidarita.
Snažil jsem se narychlo zjistit, zda Česká republika trvá na schválení „výjimky“ spolu s přístupovou smlouvou Chorvatska, jak by odpovídalo Klausovu trucpožadavku. Bohužel, nepodařilo se mi nic moc zjistit. Přístupová smlouva Chorvatska nic o české „výjimce“ neobsahuje, což před nás pokládá dvě alternativy. Buď „výjimka“ nakonec nebude součástí ratifikačního procesu, nebo o ní nebude hlasováno v jednom balíku s přístupovou smlouvou. Prezident Klaus si původně představoval, že „výjimku“ ratifikují členské státy EU jedním vrzem spolu s přístupem Chorvatska, čímž se minimalizuje možnost, že by „výjimka“ neprošla. Žádný stát nepotopí chorvatské rozšíření kvůli české marginálii. Když se bude hlasovat o „výjimce“ odděleně, pak se klidně ale nějaký rebel najde. Třeba český parlament, jehož ústavní většinu prezident ignoroval.

úterý 27. prosince 2011

Sakip Sabanci International Research Award

Submit your paper for the 2012 Awards, on the theme of Performance of the Turkish Economy during Global Crises. Prizes:    :]  $20,000 for the first prize, $10,000 for the second; $5,000 for the third. Deadline: March 31st, 2012. All entries must be new and original works, not published previously in any form. Essays must be approximately 13.000 words, including title, citations, and endnotes. (References should be shown in the form of endnotes.) An abstract of 500 words embedded to the original essay and a short c.v. of the applicant are required. Entries must be submitted in English, in the form of an attached Word document to this address.

pondělí 12. prosince 2011

Na vánoce do Lucemburska

Pokud se nějak nadstandardně vyžíváte ve vánočním obdarovávání, zvažte přesun do Lucemburska, kde to berou zjevně vážně. Vztah mezi bohatstvím a sumou utracenou za dárky vypadá docela silně, kazí to jen rozhazovační Lucemburčané a na druhém pólu spořiví Nizozemci, kteří ač se řadí mezi nejbohatší, tak vydají za vánoční odpustky svým blízkým nejméně. 
Zdroj grafu: the Economist.

pátek 9. prosince 2011

Ještě k Occupy

Když už na blogu i na fakultě fest okupujeme, tak připojím dva zajímavé odkazy. 
1 % nejbohatších Američanů se identifikuje spíše s Republikány než s Demokraty. Co se výše dosaženého vzdělání týče, tak 1 % nejbohatších nepřekvapivě dosáhlo vyššího vzdělání než zbývajících 99 % americké společnosti. Mezi nejvyšším příjmovým segmentem Američanů je rovněž nepoměrně více bílých, více se můžete dočíst ve studii společnosti Gallup.
O nerovnosti na semináři na Harvardu hovoří ekonomové Larry Katz a Ed Glaeser

Pár slovy se ještě vrátím k našemu úternímu mikulášskému semináři Occupy Wall St. V konkurenci populárních Masarykovských debat, tentokrát o přímé volbě prezidenta s Milošem Zemanem, a zajímavé akce energetické sekce IIPS se na naši diskuzi sešla totálně přeplněná velká učebna. Přímý vstup Janky Kovačovské z New Yorku se vydařil, prezentace O. Císaře, V. Hoduláka a L. Vyhnánka byly výstižné, otázky z publika k věci, díky všem zúčastněným za velmi vydařený večer!

Bonus: zajímavé fotky středo- a východoevropských politických grafiti na webu Foreign Policy (najdete ČR?).

čtvrtek 8. prosince 2011

Confirm Eisen Now

V konzervativním plátku National Review Online vyšel krátký text chválící amerického velvyslance v ČR Eisena za jeho práci a prosazující jeho rychlé potvrzení americkým Senátem. Autory jsou "těžké váhy" Kenneth R. Weinstein (president Hudson Institute) a John O’Sullivan (editor-at-large v National Review).

pondělí 5. prosince 2011

čtvrtek 1. prosince 2011

Occupy Joštova!



Occupy Wall Street*
Centrum pro lidská práva a demokratizaci vás srdečně zve k debatě.
Proč se obsazují ulice světových měst? Přichází doba lidového aktivismu? Kdy nabral spor 99 % vs. 1 % na intenzitě? Čeho mohou protesty dosáhnout? Proč se ulice neobsazují v Brně či Praze? Co říká právo na okupování veřejných prostranství?

Fenomén Occupy Wall Street pohledem politologů, ekonoma a právníka. A přímý vstup přímo z New Yorku.

Úterý 6. prosince 18.00, FSS (Joštova 10), uč. 52
Jana Kovačovská – Columbia University, skype-vstup z New Yorku
Doc. Ondřej Císař, Jiří Navrátil – katedra politologie
Vladan Hodulák – katedra MVES
Ladislav Vyhnánek – PrF, Ústavní soud

*Occupy Wall Street je pokračující série demonstrací na newyorském Manhattanu, která protestuje zejména proti nerovnosti a vlivu korporací.