čtvrtek 28. května 2009

Klaus k vaječníkům

27.5.2009 - TISKOVÁ SDĚLENÍ
Prohlášení prezidenta republiky k probíhající předvolební kampani
Jsem zděšen vzmáhajícími se projevy násilí, nenávisti a netolerance, jehož jsme svědky v probíhající předvolební kampani. To, co se dnes začíná dít na veřejných předvolebních shromážděních na ulicích a náměstích našich měst nemá nic společného s recesí. Je to bezprostřední útok na elementární principy demokratické soutěže politických stran, kterou jako prezident republiky i jako občan jsem povinen hájit.
Je proto třeba říci zcela jasně: Nepostavíme-li se v této vážné chvíli všichni – od politiků až po média – jednoznačně na odpor projevům násilí proti politickým soupeřům, ponese neblahé následky celá naše společnost. Nedopusťme, aby předvolební klání politických stran dostávalo charakter pouličních válek.
Apeluji na všechny politiky, na všechny politické strany a všechny slušné občany v této zemi, aby veřejně odmítli tyto nebezpečné tendence a zabránili jim. Jde o víc, než si v této chvíli možná uvědomujeme. Jde o demokracii.
Docela by mě zajímalo, zda si Klaus připouští svůj příspěvek k současné politické kultuře a masové reakci na ni. Arogance, tvrdohlavost, neschopnost diskuze, zesměšňování oponentů, pan prezident rozhodně svou kapkou do moře přispěl.
Včerejší útok přesáhnul hranice akceptovatelného chování, z docela svébytné formy protestu vyžadující v počtu jeden či dva slušnou míru odvahy se stala záležitost trendu. Který pražský středoškolák si na JP včera nehodil, tomu už nikdo sprostou mluvu a kalhoty proklatě nízko neuvěří. Jen čekám, kdy se začnou prodávat nažloutlá trička s motivem "Zasáhnul jsem Paroubka".

pondělí 25. května 2009

Obama vs Cheney

Před pár dny se na třaskavé téma svoboda a bezpečnost v boji proti terorismu střetli ve svých projevech současný prezident Barack Obama a Bushův viceprezident Dick Cheney. Zatímco Obama hovořil ve washingtonském národním archívu o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, Cheney v neokonzervativním think-tanku American Enterprise Institute obhajoval kroky Bushovy administrativy, týkající se waterboardingu a Guantánama.
Ve svém příspěvku bych rád vytáhnul to nejdůležitější, co obě protichůdné osobnosti sdělily a zaměřil se zejména na jejich shody a neshody.
Hned na úvod je nutné podotknout, že Obama svým projevem a koneckonců i praktickými kroky nenadchnul ani jeden z pólů - pro neokony je málo pro-security, pro liberály zase málo pro-liberty. Obamův posun směrem k větší odpovědnosti za bezpečnost se však dal po inauguraci očekávat, což 44. prezident předznamenává hned na úvod svého projevu ("(M)y single most important responsibility as President is to keep the American people safe.").
Cheney pálí ostrými hned od startu - předně se snaží rozdělit publikum na dva tábory - na ty, kteří pojímají útoky z 11. září jako ojedinělou událost a na ty, kteří v 9/11 vidí pouze jeden bolestivý zářez v déletrvajícím boji proti Spojeným státům. Do jaké skupiny patříte pak samozřejmě determinuje vaši reakci. Cheney patří pochopitelně ke druhé skupině, ovšem zřejmě k jeho překvapení se ke stejnému vnímání přihlásil i Obama ("We know that al Qaeda is actively planning to attack us again. We know that this threat will be with us for a long time, (...).").
Cíl a/nebo principy
Cheney se vyznává ze silného otřesu, které v něm útoky vyvolaly ("But I'll freely admit that watching a coordinated, devastating attack on our country from an underground bunker at the White House can affect how you view your responsibilities."), což mělo za následek vytvoření ucelené strategie, jejímž hlavním cílem bylo ochránit USA před dalšími útoky. A to se Cheneymu a spol. podařilo. Opravdu velmi zjednodušeně řečeno: Cheney předvedl přístup, který bych nazval "Cíl nebo principy" (aka "Security or Liberty").
Obama naproti tomu tvrdí, že země nebude dlouhodobě bezpečná, pokud zároveň nebude respektovat základní hodnoty, tedy "Cíl a principy", "Security and Liberty", čímž se přibližuje například Radě Evropy či evropským zemím nezasaženým teroristickými útoky. Ty zasažené jako Anglie či Španělsko se pohnuly ve směru Cheney. Obama upozadění hodnot a principů kritizuje a rozhodnutí, která k nim vedla, označuje za uspěchaná, činěná ze strachu a ideologických pozic a nikoliv z prozíravosti.

Mučení
Ve svém projevu se Cheney pochopitelně přímo o mučení nezmiňuje, užívá obrat zesílený výslechový program (enhanced interrogation program) za účelem získání informací od nejhorších teroristů nezbytných pro bezpečnost země, přičemž v některých případech tyto informace mohly být získány pouze za použití tvrdších metod, které však podle něj byly legální, ospravedlnitelné, úspěšné, správné a především zabránily smrti tisíců nevinných. Morální odůvodnění zní následovně: "But no moral value held dear by the American people obliges public servants ever to sacrifice innocent lives to spare a captured terrorist from unpleasant things. And when an entire population is targeted by a terror network, nothing is more consistent with American values than to stop them." Mimochodem, podle Cheneyho se nechvalně proslulý waterboarding, výrazně napomáhající sdělit i to, co nevím, použil pouze u tří nejhorších vězňů.
Obama to tak jasně nevidí, tvrdí, že informace šly získat i jinak než mučením. Tento problém je těžké rozetnout, Obama se možná zbytečně zamotal do problematiky úspěšnosti výslechu, protože otázkou ještě zůstává, co kdyby pouze mučení bylo cestou, jak získat informaci vedoucí k záchraně tisíců nevinných.
Svoboda informací
Cheney je kritický k počínání médií, a to jak v otázce samotného zveřejnění zpráv o výsleších ("It impressed the Pulitzer committee, but it damn sure didn't serve the interests of our country, or the safety of our people."), tak o jejich výběru a obsahu. Noviny totiž podle něj vůbec nereferovaly o tom, jaké důležité informace výslechy pomohly Američanům zprostředkovat, a pouze pomohly teroristům při výcviku. Přitom sám Cheney žádal o deklasifikaci obsahu výslechů, aby se Američané dozvěděli, jaké informace se podařilo získat, ale současná administrativa odtajnění nepovolila.
Obama se rovněž k nespokojenosti některých lidskoprávních aktivistů rozhodnul neposkytnout k publikaci další fotky, které zobrazují chování dozorců k zadrženým, protože by pouze došlo k rozvíření proti-amerických nálad. V téhle dílčí věci Obama používá cheneyovskou argumentaci účelem, který je důležitější než princip (svoboda informací). Obama se nicméně ohání nutností nalézt správnou rovnováhu mezi transparentností a národní bezpečností. Ke cti však Obamovi slouží, že vyvinul proceduru k posouzení, jaké informace pustit k veřejnosti a jaké s ohledem na státní tajemství nechat v sejfu. Sadistické metody věznitelů však jistě nelze považovat za státní tajemství a jejich nepublikace slouží čistě Účelu.
Cheney proti Abu Ghraibu
Cheney se důrazně ohrazuje proti směšování Guntánama a iráckého vězení Abu Ghraib, kde docházelo k nechutnostem, které můžete vidět na obrázku. V případě Abu Ghraibu se jednalo o exces několika sadistických dozorců, kteří byli po zásluze potrestáni.
Guantánamo
Naproti Abu Ghraibu Cheney Guantánamo obhajuje a je hrdý na tamní pracovníky, kteří ochránili mnoho amerických životů. Naprosto kategoricky odmítá, že by tito mohli být za své skutky v kubánském vězení stíháni ("It's hard to imagine a worse precedent, filled with more possibilities for trouble and abuse, than to have an incoming administration criminalize the policy decisions of its predecessors."). Cheney se staví proti unáhlenému uzavření Gitma a vyzdvihuje, že osoby, považované za nízké riziko, již byly propuštěny, ale beztak každý sedmý z nich páchal opět nepravosti na Blízkém východě.
Obama Gitmo těžce kritizuje jako symbol, který napomáhá náboru teroristů a jako neefektivní systém, který neschválil Nejvyšší soud.
Jak si stojí Obama?
Nejprve soupis, co již Obama dokázal:
A) Zakázal tvrdé výslechové metody.
B) Vydal příkaz k zavření Guantánama. Otázka ovšem zůstává, co s těmi zhruba 240 lidmi, kteří tam stále zůstávají. Obama je rozřazuje do pěti kategorií:
  1. ti, kteří porušili americké trestní právo, budou souzeni v souladu s americkou ústavou federálními soudy,
  2. ti, kteří porušili válečné právo, stanou před válečnými komisemi (Obamu byl kritizován za nezrušení těchto komisí, přinejmenším však prosadil jejich změnu směrem ke spravedlivějšímu procesu, k vyšší transparentnosti a přezkumu),
  3. 21 vězňů bude propuštěno, protože neexistuje legitimní důvod k jejich zadržování,
  4. 50 zadržených bude přemístěno do jiných zemí,
  5. do nejsložitější kategorie spadají zadržení, kteří jsou pro Ameriku nebezpeční, ale z různých důvodů nemohou být stíháni - Obama staví konstrukci, že tito lidé zůstávají ve válce s USA a nemohou být propuštěni, opět se jim zajistí ale lepší proces.
C) Reformoval vojenské komise.
D) Chystá transparentnější zveřejňování informací.
Nejlépe změny shrnuje sám Obama: "(W)e need not sacrifice our security for our values, nor sacrifice our values for our security, so long as we approach difficult questions with honesty and care and a dose of common sense."
A co já na to? Principy zůstávají pro Obamu určující, ale do hry se zapojuje i Účel a s ním též nutnost hledání rovnováhy.

pátek 22. května 2009

Silný hlas pro imigranty

V univerzitním časopise muni.cz tentokrát vyšlo vícero zajímavých článků, nicméně mě nejvíce potěšil velmi vydařený rozhovor s profesorem Možným. Prostě takový starý moudrý pán, kterému je radno, hodno a potěšením naslouchat. Podobně na mě svého času zapůsobilo, když jsem poslouchal na přednášce Jeana Blondela.
Abych nezapomněl, muni.cz přináší rozhovor i s dalším gigantem - naším lehce zatuhlým spolubloggerem Markem Čejkou, jak jinak než o Blízkém východu.

Škoda každého vajíčka, ktoré netrafí cieľ!

Český národ je hravý a rád sa baví. Pokiaľ možno na úkor nešťastia niekoho iného. No a čím väčší odpor voči dotknutej osobe máme, tým väčšia je naša radosť, ak sa jej stane niečo nepríjemné a poriadne zosmiešňujúce. Ako inak si vysvetliť „vajíčkovaciu“ mániu ktorá zasiahla pospolitý ľud. Máloktorá fejsbukova skupina má taký rapídny nárast počtu priaznivcov a členov než tá, ktorá vyzýva, aby Paroubek dostal vajcom na každom mítingu. Nič v zlom, síce som sa nepripojil a v zásade obdobné škodoradostné formy zábavy odmietam, avšak v prípade Paroubka je to iné. Musím sa priznať, že keď ho trafilo to prvé vajíčko, ucítil som maličký pocit zvrhlého zadosťučinenia. Nejako ľudsky chápem tých, ktorí sú ochotní siahnuť po vajíčku, keďže všetky ostatné (slušné) formy komunikácie zlyhali.

Stretol som sa ale už aj s názorom, že aj keď je to Paroubek, kto v tejto krajine ďaleko obludnejším spôsobom ničí politickú kultúru, tak klesať na jeho úroveň je skôr smutné než zábavné. OK, v takom prípade navrhujem dotiahnuť vajíčkovú vojnu k dokonalosti. Dobrým smerom ide posledný prípad v Písku: vajíčka nehádzať, ale podať ich priamo Jirkovi na pódium. No a v druhom kroku ho nejakým spôsobom prinútiť, aby ich neodkopával, ale sám jedno - dve vzal a rozpleskol o seba.

Apropos, ak by sa to podarilo, vyriešil by sa tým nielen morálno-etický, ale aj striktne praktický aspekt hádzania vajíčka– ako niekto správne podotkol, vzhľadom k jeho konzistencii v surovej forme (keď sa vo vnútri nestabilný žĺtok prelieva za letu zo strany na stranu, čím mení ťažisko a bohužiaľ aj balistickú krivku) je veľmi ťažké sa trafiť. Iným riešením by bolo vyskúšať stabilnejší nástroj, napríklad rajčiny. Je ale už správne ročné obdobie? Boli by už dosť prezreté?

pondělí 18. května 2009

Podcast s rektorem MU

Politologicky zajímavé podcasty by si zde jistě zasloužily svůj vlastní velký post (k podcastům obecně viz např. wiki), ale k tomu třeba příště. Kromě podcastů "buržoazních" amerických webů (např. skvělé podcasty NY Review of Books, NY Times nebo video podcasty WashPost) stojí z poslední doby za pozornost rozhovor s rektorem Masarykovy univerzity Petrem Fialou. K úspěšnosti MU, k novému kampusu i k vlastně negativní roli státu pro rozvoj současného českého vysokého školství. Poklidný pořad Českého rozhlasu Setkávání viz zde.

sobota 16. května 2009

Lisabonský rozkol v ODS

V uplynulém týdnu mě zaujala dvě protichůdná stanoviska vycházející z útrob ODS. Nejprve část senátorů potvrdila své odhodlání obšťastnit Lisabonskou smlouvou opět Ústavní soud, aby koncem týdne dosavadní "jestřáb" Jan Zahradil, jenž by ještě před pár měsíci vedl šik stěžovatelů, v rozhovoru pro HN velmi rozumně vysvětloval změkčení své doposud nesmiřitelné pozice. Přiznám se, že mě to potěšilo, protože Zahradil  pro mě představoval onu tupě ideologickou část ODS, nyní i jeho vystoupení dokumentuje pozvolný přerod (části) strany.

Zpět ale k ústavní stížnosti - její šerpa Jiří Oberfalzer v rozhovoru pro HN uvádí:

"HN: Proč není možné podat ústavní stížnost bez ohledu na podpis prezidenta? Proč má prezident čekat na vyjádření Ústavního soudu?

Protože, kdyby pan prezident Lisabonskou smlouvu podepsal, tak by už bylo po všem."

Úplně po všem by ale teoreticky být nemuselo, cituji z rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Lisabonské smlouvy (446/2008 Sb., bod 84): "Podle mínění Ústavního soudu ani ratifikací přístupové smlouvy se normativně vrcholné postavení ústavního pořádku v systému práva působícího na českém území zcela nevyprazdňuje. Ústavní soud již dříve vyslovil, že výjimečně lze dovodit nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem nebo lidskoprávními smlouvami cestou rozhodnutí o ústavní stížnosti i ex post."

Zcela mě dostala odpověď na další otázku: "HN: V Německu se dnes také čeká na rozhodnutí Ústavního soudu.

Tak teď přesně nevím, jak je to v Německu. Jestli to tam také prezident podepsal, nebo ne, ale to není podstatné. Podstatné je, že je důležité, aby se nestaly nezvratné kroky."

Nejde mi do hlavy, že když někdo chystá ústavní stížnost, tak ani neví, jak si vede v tomto ohledu nejdůležitější země Unie a země, kde by se senátoři mohli výrazně při sepisování podání inspirovat. Stížnosti v Německu totiž odpovídají německé pečlivosti. A podstatné je, že je to důležité...

středa 13. května 2009

V. Brnenské politologické sympózium a Európsky deň

Rád by som touto formou pozval čitateľov blogu na dve voľne nadväzujúce akcie, ktoré Medzinárodný politologický ústav pripravil ku koncu semestra.

Prvou z nich je už tradičné politologické sympózium v rámci ktorého sa každý rok pod záštitou rektora Masarykovej univerzity Petra Fialu schádza v Brne česká politologická elita. Začiatkom mája sme si pripomenuli nielen sviatok práce, ale predovšetkým výročie vstupu Českej republiky (a ďalších štátov SVE) do EÚ. A keďže ide o okrúhle jubileum, bude sa tohtoročné sympózium pod názvom Pět let členství České republiky v Evropské unii niesť v duchu bilancovania a hodnotenia integrácie, pozície a záujmov ČR v Únií a nepochybne sa niektoré príspevky dotknú aj možného budúceho vývoja EÚ. Konferencia sa uskutoční už zajtra (14.5.!) na pôde Fakulty sociálnych štúdií.

Na druhý deň (piatok 15.5.) na ňu voľne naviaže Európsky deň, ktorý bude pokračovať v rovnakom duchu. Jeho základným zmyslom je dať príležitosť mladej generácií prezentovať svoje výsledky v oblasti vedy a výskumu. Nás teší, že svoje želiezko v ohni bude mať aj IIPS a PoliticaMundi (!), keďže jednou z prednášajúcich bude Janka Kovačovská. Jej príspevok sa bude venovať Energetickej bezpečnosti strednej Európy. Nezanedbateľnou súčasťou Euopskeho dňa budú sprievodné akcie:
- vyhlásenie výsledkov Česko-americkej ceny pre talentovaných študentov (10.00, miestnosť P31)
- Eurocentrum na FSS (od 11.00, v átriu FSS)
- prezentácia politických strán kandidujúcich vo fiktívnych voľbách katedry politologie (od 14.30, v átriu FSS)
- premietanie filmu „Pevnost“(17.00 v miestnosti P24).

Program a ďalšie podrobnosti k obom akciám viď na stránkach IIPS.

pondělí 11. května 2009

Ivo Daalder bude velvyslancem USA při NATO

Minulou středu schválil Senát Obamovu nominaci na pozici nového velvyslance USA pro NATO, kterým se v pátek (po složení přísahy) stane Ivo Daalder. Expert na transatlantické vztahy se vzděláním z Oxfordu, Georgetownu či MIT, který působil např. na IISS v Londýně, v Brookings Institution či také v Radě národní bezpečnosti USA za prezidenta Clintona, tak trochu zpochybňuje můj předchozí post, že nové Obamově administrativě se nedostává odborníků na mezinárodní vztahy. Daalder půblikoval články na téma transatlantických vztahů, jaderné zbraně, role NATO v globálním řádu či vyzýval k diskusi s Íránem o jeho jaderném programu (např. zde, zde či zde). Svoji dizertaci na MIT sepsal v roce 1990 k jaderné strategii NATO a od tématu ho neodvedl ani konec studené války. Pro mě nejzajímavější je v současné době jeho práce na téma rozhodování v Radě národní bezpečnosti USA, k čemuž společně s I. M. Destlerem sepsal knihu In the Shadow of the Oval Office: Profiles of the National Security Advisers and the Presidents They Served. Zajímavou iniciativou byla i jeho spolupráce s neokonzervativci v rámci PNACu, kde se v dopise k poválečné obnově Iráku společně s lidmi jako Asmus, Kagan či Kristol snažili překonat názorové rozpory na otázku Iráku či použití americké síly obecně.
Daaldera by mohl jistě zkritizovat například docent Dančák, pro mě je to pozitiviní volba alespoň ve výše uvedeném smyslu - posílení vlivu odborníků na mezinárodní vztahy v administrativě. Jsem zvědav.

čtvrtek 7. května 2009

Lisabonské blouznění

Minulý týden bylo jasno: Lisabonská smlouva je zpět a s ní i tuny nepřesností, omylů a nesmyslů. Začnu Respektem, který na mě čekal po návratu z Istanbulu (na obálce s náckem zezadu). Silvie Lauder popisuje v dlouhém příspěvku názorové neshody v Senátu, tady nemá smysl nikterak reagovat, to, co předvádí někteří senátoři ODS je až směs paranoie s mesianismem (my, vyvolení, vidíme dál). Škoda, že jak to už u mesianistických proudů bývá, tam kde přebývá přesvědčení a víra, nedostává se argumentů. Nicméně, je třeba rozlišovat, ona nepěkná poznámka se týká pouze pár osob, navíc usuzuji na základě mediálních výstupů, nikoliv na základě vlastních rozhovorů, proto mohu těžko odlišit hru pro voliče od vlastních názorů.
K příspěvku Marka Švehly nazvaném příhodně Svéráz českého Lisabonu se již kriticky vyslovím. Jinak solidní článek devalvuje poznámka jak z úst Jo Leinena či Cohn-Bendita: "České „ne“ je zkrátka příliš malý důvod k tomu, aby půlmiliardová Unie podstupovala celou dohadovací a schvalovací štrapáci znovu, navíc s rizikem, že Češi nakonec opět zakroutí hlavou. Česko by se dostalo do izolace, ztratilo by jakýkoli vliv, a pokud by nezměnilo rozhodnutí, přišla by výzva k opuštění Unie." Skutečně netuším, z jakého ustanovení M. Švehla tento postup odvozuje, s takovým scénářem prostě primární právo nepočítá, takže hrozby vyloučení či jakékoliv ostrakizace jsou nepodložené.
Ve včerejších Hospodářských novinách jsem zpozorněl okamžitě po přečtení nadpisu O svobodách nemá rozhodovat EU, přičemž má pozornost dále nebyla na intenzitě, jelikož u autora Michala Petříka se skvěl titulek Autor je poradcem prezidenta republiky, což obvykle slibuje čtenáři pobavený úsměv, popřípadě namožený krk po neustálém kroucení. V případě poradců VK totiž Ústa či Přitakání často bývají ještě sebejistější a přesvědčenější než sám Sám. První polovina článku je popisná, žádný velký exces, ze druhé vyplývá nejistota, zda autor četl Listinu základních práv EU a jistota, že nečetl odborné články na dané téma. Akademických příspěvků bylo na téma základních práv v EU napsáno víc než dost (pro zlomek se stačí podívat do seznamu zdrojů mé disertační práce), proto nechci opakovat známé. Jen bych rád autorovi sdělil, že o základních právech rozhoduje SD již pár desítek let, díky Listině by mohlo být konečně jasné, o jaká práva se přesně jedná. I pokud Lisabon (a s ním Listina) neprojde, lucemburští soudcové budou rozhodovat o našich právech i nadále. Obvykle se snaží rozhodovat na základě práva, když se jim to nepodaří, bývají odbornou kritikou, případně ústavními soudy odkázáni do příslušných mantinelů. Článek vrcholí zvoláním: "Nesoulad některých vnitrostátních českých právních norem s Listinou tedy shledáván být může. Tento experiment je však zcela bezprecedentní změnou v chápání základních práv a svobod. Až dosud se tato konstrukce ani v evropském, ani v mezinárodním právu nevyskytovala." Slyšel pan Petřík někdy o Evropském soudu o lidská práva? Cožpak ten neshledává nesoulad mezi českou praxí (třeba na základě vnitrostátních norem) a Evropskou úmluvou o lidských právech? O jaké bezprecedentní změně v chápání je tedy řeč?
Nakonec mě zaujala tradiční jazykozpytná svízel s Radou v podání Martina Komárka v článku Máme se bát Lisabonu, který opět Rady náramně popletl. Ale uznávám, že evropská terminologie není příliš uživatelsky příjemná a vyžaduje notnou míru zažitosti. M. Komárek však posunul míru popletenosti na vyšší úroveň, kdy nejenže bojuje s terminologií, ale navíc zjevně i s funkcemi a hlasovacími mechanismy, které Rada/Evropská rada má - zdá se, že autor je prostě smíchal dohromady.

Perličky z květnového Prospectu

Výběr:

  • V bondovkách plná třetina žen, s nimiž slavný agent spal, zemřela. Nejhorší bilanci má současný 007 Daniel Craig - ani jedna z jeho milenek se z románku neradovala dlouho.
  • Bankovku s nejvyšší denominací v historii vydala Maďarská národní banka v roce 1946, kdy světlo světa spatřil papírek o hodnotě 100 quintilliónů (100 a 18 nul).
  • Mezi desíti celosvětově nejprodávanějšími alby v roce 2008 se vyskytují čtyři umělci z Velké Británie a pouze tři ze Spojených států. Na poli kulturní diplomacie se Albionu zjevně daří - v současné době tam míří nejvíce zahraničních studentů.
  • Ve Velké Británii utratí za reklamu nejvíce vláda, více než 400 miliónů liber.
  • Zhruba 46 % zaměstnaných Američanů nedostává nemocenskou.

středa 6. května 2009

Relevance politických věd v USA a lekce pro ČR

Kolik v akademickém světě uznávaných právníků a ekonomů je v nové administrativě Baracka H. Obamy? Poměrně dost. A kolik známých odborníků na mezinárodní vztahy? Velmi málo. Co to asi vypovídá o vlivu oboru na zahraniční politiku USA? Takto se Joseph S. Nye Jr. zeptal ve sloupku pro WashPost a komentoval výsledky nedávného průzkumu mezi téměř třemi tisíci amerických expertů na mezinárodní vztahy (dále také zde). Výsledky dotazníků mezi profesory mezinárodních vztahů ukazují na jejich skepsi ohledně konkrétního vlivu své práce.

Nearly 40 percent of respondents reported that these scholars have “no impact” on foreign policy or even the public discourse about it. … In 2006, 48 percent of respondents reported that contemporary case studies conducted by academics were “very useful” to policymakers, but by 2008 only 39 percent of respondents thought policymakers would find this work useful.

Samotný Nye se o svůj vliv bát zřejmě nemusí, jelikož v průzkumu TRIP (2008 Teaching, Research and International Policy) obsadil první místo v žebříčku nejvlivnějších odborníků politických věd na zahraniční politiku své země. Celkové výsledky ale pro obor mezinárodní vztahy nejsou úplně uspokojivé.

… of the 25 scholars rated as producing the most interesting scholarship during the past five years, only three had ever held policy positions (two in the U.S. government and one in the United Nations).

Ignoruje politika akademiky nebo akademici politiku? Teoreticky vyhraněné diskuse na univerzitách mohou mít sice výrazné dosahy v rámci vědy, nicméně od reálného světa politických rozhodnutí se spíše odtrhávají. Nye argumentuje ve prospěch větší praktičnosti akademické obce a nabízí své rady:


1) Departments should give greater weight to real-world relevance and impact in hiring and promoting young scholars.

2) Journals could place greater weight on relevance in evaluating submissions.

3) Studies of specific regions deserve more attention.

4) …greater toleration of unpopular policy positions.

Tyto návrhy by jistě mohly být užitečné i u nás. A jaký vliv mají domácí fakulty na tvorbu české zahraniční politiky? Jistě by pomohl podobný výzkum, jaký citoval Nye. Nicméně, je vůbec na straně českých akademiků skutečný zájem výrazněji ovlivňovat zahraniční politiku svého státu? Nejsem si jist.

Dnešní "Must hear";)

Vřele doporučuji, za pár minut to vypukne naplno;)

Přímý přenos projednávání Lisabonské smlouvy.