Martin Jahn ministrem zahraničí ČR?

Jako by se například Martin Jahn (nebo teda někdo ještě zkušenější v mezinárodním byznysu) stal v ČR ministrem zahraničí. K něčemu takovému se schyluje v USA, kde bude šéf ropného gigantu ExxonMobil Rex Tillerson zřejmě nominován Trumpem na takovou pozici. Kromě emocí ohledně jeho vazeb na Putina ale má celkem velké zastánce zahraničněpolitického establishmentu GOP.

"The Trump team is planning an aggressive public relations campaign to win confirmation for Tillerson and dispel what it sees as a false narrative about his ties to Russia, a person involved in the transition said. Former secretaries of state Condoleezza Rice and James Baker are planning to go public Tuesday morning with their support for Tillerson, as is former defense secretary Robert Gates. Former vice president Richard B. Cheney also is supportive and may advocate for his confirmation.

Gates was the first person to raise Tillerson as a secretary of state possibility with Trump during a meeting at Trump Tower, the transition official added. Trump did not know much about Tillerson but started chewing over the idea. He invited Tillerson for a meeting and the two global dealmakers hit it off. They recognized similarities in each other, and the more they talked, the more they liked each other, the transition official said.

Rice, who has served on the board of Chevron, then became a strong advocate for Tillerson. She and Trump spoke about Tillerson by phone Monday as Trump made his final decision."

Jahn by asi musel ještě trochu vystoupat. Bývalý šéf Czechinvestu a místopředseda vlády pro ekonomiku zahájil kariéru jako člen představenstva Škody Auto pro oblast personalistiky, později přešel na místo výkonného ředitele Volkswagen Group v Rusku. Letos na podzim se přesunul z pozice šéfa pro prodej firemním flotilám na místo výkonného viceprezidenta pro prodej a marketing Volkswagenu v severní Číně.

No, má navíc zkušenosti z české vlády. To prý Tillerson nemá vůbec.

Rekalibrace americko-čínských vztahů?

Zajímavé články ve WashPost zde a zde týkající se překvapivého telefonního hovoru Trumpa a taiwanské prezidentky, které odporují desítkám let starému protokolu:

Meanwhile, John Bolton, a Trump ally and former U.S. ambassador to the United Nations, visited Trump Tower in New York for undisclosed reasons on Friday, according to Politico. 

He wrote in a Wall Street Journal article in January that the United States should consider playing the “Taiwan card” against China, to force it to abandon its South China Sea claims. 

“If Beijing isn’t willing to back down, America has a diplomatic ladder of escalation that would compel Beijing’s attention,” he wrote, suggesting receiving Taiwanese diplomats officially at the State Department, upgrading the status of U.S. representation in Taipei to an official diplomatic mission, inviting Taiwan’s president to travel in an official capacity to the United States and ultimately possibly restoring full diplomatic recognition.

Trochu se to vyhrocuje (NYT):

China warned President-elect Donald J. Trump on Monday that he was risking a confrontation over Taiwan, even as Mr. Trump broadened the dispute with new messages on Twitter challenging Beijing’s trade policies and military activities in the South China Sea. 

For his part, Mr. Trump seemed to take umbrage at the idea that he needed China’s approval to speak with Ms. Tsai. In two posts on Twitter, he wrote: “Did China ask us if it was O.K. to devalue their currency (making it hard for our companies to compete), heavily tax our products going into their country (the U.S. doesn’t tax them) or to build a massive military complex in the middle of the South China Sea? I don’t think so!”

What Obama Gets Wrong

Bret Stephens - What Obama 
Gets Wrong (Foreign Affairs)

Nevertheless, every president should be judged on a few fundamentals—his ability to deliver what he promised, weaken the country’s foes and strengthen its friends, elaborate a concept of the American interest that is persuasive and true, and pass on a world heading in the right direction. Obama rates well on none of these.

 ...

Now, however, the consequences of that foreign policy are becoming more obvious. The rebalance from the periphery to the core that Rose celebrates as an act of prudence has created power vacuums that have been filled by the likes of the self-declared Islamic State, or ISIS. The sense that Obama’s redlines are all negotiable, that his talk of all options being on the table is pure bluster, has led the country’s foes to believe that they can do as they please. And his faithlessness toward traditional friends has raised unsettling questions about the value of being a U.S. ally (just ask former Egyptian President Hosni Mubarak) and caused some to wonder whether they shouldn’t seek other patrons and otherwise do what they must to protect their interests, regardless of Washington’s wishes.

Jeb Bush: Praha atd.

Jeb Bush vstoupil na horkou půdu války v Iráku a ve svém prvním velkém zahraničněpolitickém projevu obvinil Hillary Clinton z toho, že se o Irák nezajímala. Výsledky tzv. surge byly ztraceny a výsledkem je ISIS. Jako příklad uvedl, že Hillary byla v Iráku jen jednou.

Na toto téma doporučuji výborný článek z Politico: CHRISTOPHER R. HILL - How the Obama Administration Ignored Iraq

Kagan v. Zakaria

V rámci MunkDebates se střetli debatéři and otázkou:

Obama’s foreign policy is emboldening our enemies and making the world a more dangerous place.

Robert Kagan + Bret Stephens ANO  /  Fareed Zakaria + AM Slaughter NE.
Dole viz video, začátek debaty okolo 30:00.



Kdo vyhrál?

The results are in. Con wins! 57% moved to 68%! Congrats to @FareedZakaria and @SlaughterAM pic.twitter.com/aEVtQ9U54v
— The Munk Debates (@munkdebate) November 6, 2014

John Kerry na WEF

Překvapivě povedený projev ministra zahraničí USA Kerryho s postupnou gradací ke konci.

#USA jsou ve světě stále aktivní, i když už nevedou tolik válek

#Írán bude muset dokázat, že to se svou snahou o dohodu myslí vážně

#Opravdu se snažíme o dohodu mezi Izraelem a Palestinou, i když tomu možná nikdo nevěří

Třetí bod mě celkem překvapil. Zdá se, že Kerry do tohoto podniku opravdu hodně investuje, i když v úspěch asi moc lidí nevěří. Poměrně pěkně nakreslil vzdušné zámky, jak by v případě mírové dohody mohly prosperovat obchodní vztahy mezi Zálivem a Izraelem. Vcelku velkolepá, i když zatím vzdálená, představa.

Jak twitter mění studium mezinárodních vztahů a práva

Předchozí příspěvek Huberta (ukazující, jak íránský prezident prezentuje vyjednávání v Ženevě) mě inspiroval k širšímu pohledu na vliv nového média - twitteru - na studium (i praxi) mezinárodních vztahů.

Před pěti lety jsem na těchto stránkách upozorňoval, jak lze nástroje googlu využít k zefektivnění studia (Jak na výzkum ve věku internetu), od té doby je však mapa online nástrojů zcela překreslená: bezplatný Google Reader, iGoogle i GoogleNotebook žel nenávratně zamířily do internetových věčných lovišť. Životaschopnost naopak projevují Mendely a OneNote, za nimiž stojí silní hráči.

Pro hlubší zájem o aktuální dění se dnes víc a víc nezbytným stává Twitter. Jen malá ochutnávka toho, co všechno ze světa mezinárodních vztahů (a mě bližšího mezinárodního práva) dnes dovede zprostředkovat:

- své zpravodajské twíty dnes mají mezinárodní organizace - @UN, @coe, @IntlCrimCourt, @EUCourtPress, @echrnews,
- hledáte v nich práci? sledujte @UNJobList, @coe_jobs, @EU_Careers (na fotce má kamarádka!),
- twítují významné univerzity - @EuropeanUni či nakladatelství - @OUPAcademic, můžeme sledovat, co v našich oborech vychází,
- twítují novináři - @etabery, @NickKristof, @vaclavmoravec, @AlexandrMitrofa,
- twítují profesoři, někdy mezi nimi můžeme v přímém přenosu zaznamenat výměny názorů - @EricAPosner, @dovjacobs, @JdA_IntLaw, @GaetaPaola, @SlaughterAM,
- twítují nevládní organizace - @hrw, @iure_cz, @amnestyczech,
- twítují politici, částečně tak odhalí zákulisí, své myšlenkové pochody a preference - @P_Fiala, @JiriSchneider, @secgen, @David_Cameron či falešný kníže @schwarzenbergk,
 - twítuje se z konferencí, průběh tak lze sledovat i bez přítomnosti na nich, stačí znát ten správný hashtag - #MESD (nedávná konference Ústavu mezinárodních vztahů The European External Action Service and Member States Diplomacies). Žel to ale někdy obnažuje banálnost některých příspěvků (nebo třeba jen odráží neschopnost twítujících zachytit složitější myšlenky na malém prostoru) - např. z výše uvedené konference: "The heads of delegation are very influential", "Economic diplomacy is very specific issue", "Bilateral contract is crucial before negotiation.",
 - twítuje se z mezinárodních soudních líčení - odbor pro mezinárodní právo vlády UK právě dnes twítuje z jednání Mezinárodního soudního dvora, to je revoluční (když už není k dispozici online webcast jako např. u ESLP).

Trochu pozadu jsme s twítováním v naší kotlině, ale situace se zlepšuje. Každopádně - nikdy v minulosti neměli zájemci o mezinárodní politiku tolik možností být u toho. Lze vůbec tento kanál opomíjet? Jaké jsou vaše oblíbené twíty? @LuboMajercik

Punish France, ignore Germany and forgive Russia

A do třetice téma George W. Bush a nová kniha od Petera Bakera Days of Fire (předtím zde a zde). Sám autor pro Foreign Policy připravil výcuc ze své nové knihy ohledně vztahu mezi Bushem a Putinem. Baker totiž působil nejen jako "White House corespondent" pro WashPost a NYTimes, ale v mezidobí působil čtyři roky jako zpravodaj v Moskvě, kde se zabýval Putinem, válkou v Čečensku atd. a o celé anabázi napsal knihu Kremlin Rising: Vladimir Putin’s Russia and the End of Revolution.

Mimochodem, Bakerova manželka byla ve vedení WashPost, ale poté, co se s ní nepěkně zacházelo, Glazer odešel do konkurenčních NYTimes. Mocenské boje na všech úrovních...

Ale zpět k Days of Fire. Bakerův článek ve Foreign Policy je plný citací, vzpomínek a zajímavých postřehů.

• Obama's own dashed aspirations to build a new partnership with Moscow seem to echo his predecessor's experience. Bush thought he could forge more meaningful ties with Russia in his early years, ... eventually coming into overt diplomatic conflict during the Georgia war of 2008. Obama likewise came into office intent on pushing the "reset" button and similarly saw early progress with a nuclear arms treaty ... only to find his efforts increasingly thwarted by the same Putinist revanchism.
• Every time Cheney saw Putin, he privately told people, "I think KGB, KGB, KGB." :-D
• Bush would attribute Putin's demands or paranoia to those around him, ... Putin in a private conversation with Bush asserted that Americans deliberately sent bad poultry to Russia.  "I know you have separate plants for chickens for America and chickens for Russia," Putin told Bush.  Bush was astonished. "Vladimir, you're wrong."  "My people have told me this is true," Putin insisted.
• Bush could hardly have missed the fact that it was the Russian president who fought him publicly and powerfully on the Iraq War, joining his counterparts in Paris and Berlin. Even then, Bush was forbearing, intent on preventing a broader rupture in the relationship. Rice at the time privately summed up the policy this way: "Punish France, ignore Germany and forgive Russia."
• Bush was astonished that Putin had tried to influence him by offering to hire a close friend of the president's and he found Putin's understanding of the world disconnected from reality. "He's not well informed," Bush groused. "It's like arguing with an eighth grader with his facts wrong."
• Bush had been trying to get Putin to relax his authoritarian rule to no avail. "I think Putin is not a democrat anymore," Bush lamented a few weeks later to another visitor, the prime minister of Slovenia. "He's a tsar. I think we've lost him."
• Rice flew to Paris, Moscow, and Tbilisi to broker a new agreement. Russia agreed to pull out of Georgia but not from its breakaway republics. The war was over, but the relationship between Bush and Putin that started with soul-gazing seven years earlier was irrevocably broken. 

Foto: Wiki

Days of Fire

V předchozím postu jsem psal o knížce Days of Fire o Bushově prezidentství. V dnešních WashPost je další koment a úryvek, tentokrát o válce v Iráku.

 

Near the end of his new book, “Days of Fire,” my friend and former colleague Peter Baker recounts a moment in the White House Situation Room in 2008 when President George W. Bush was uncharacteristically reflective: “The president looked at [Defense Secretary] Robert Gates and Admiral Mike Mullen, who had succeeded Peter Pace as chairman of the Joint Chiefs of Staff, and harked back to the critical days in 2003 before he launched the war that had become so problematic. ‘You know,’ he recalled, ‘when I made the decision on Iraq, I went around the room to everybody at that table, every principal. “You in? Any doubts?” Nothing from anybody.’ ”

Challenges for Obama

The latest Global Politics Symposium is aimed on finding the most important challenges for the new president of the USA. Besides that, we also asked scholars with different theoretical, cultural and/or ideological background to propose a major advice on the challenge(s) they identified. It is our great pleasure to publish answers of Robert Shapiro (Columbia University), Zlatko Šabič (University of Ljubljana), Derek Beach (Aarhus University, Denmark), Ondřej Ditrych (Institute of International Relations, Prague), Arshin Adib-Moghaddam (School of Oriental and African Studies, London) and Valentina Cassar (University of Malta).

See Global Politics.

Michal Vít: Nefunkční SZBP Evropské unie

Evropská unie se stává v globálním kontextu minoritním aktérem, a to už i ve smýšlení samotných evropských představitelů. Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU není žhavým politickým tématem na evropské a národní úrovni, což ukazuje, nakolik se vzletná integrační rétorika z devadesátých let (nejen) v oblasti společné zahraniční politiky EU posunula do vleku problémů značících zásadní principiální nesoulad ve fungování EU.

Více na Česká pozice.

Petr Přibyla: The EU’s Human Rights and Democracy Promotion Strategy Introduced

Two and a half years after the Treaty of Lisbon, the EU showed up with a new human rights face for its external relations. The often repeated words of Catherine Ashton, the High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy, stating that human rights have to be a “silver thread” that runs through everything the EU does in foreign policy, gained more realistic shapes. In order to achieve those goals, the EU came up with 3 steps over the last 11 months aiming to stitch the patchwork of the EU’s foreign policies and beef up the human rights and democracy promotion. The task is clear: strengthen, guarantee and promote human rights within the matrix of the EU external policies and push human rights further up the Brussels agenda despite the on-going economic crisis.

Více na Foreign Policy Blogs.

Global Politics Briefing - četba k americkým volbám a zahraniční politice

Už o mesiac, v prvý novembrový utorok, prídu americkí voliči k volebným urnám rozhodnúť, či v Bielom dome ostane Barack Obama i na ďalšie volebné obdobie, alebo ho na poste najmocnejšieho muža planéty nahradí republikánsky vyzývateľ Mitt Romney.

GP Briefing zde.
Autor: Filip Šebok

Střední Evropa 2012: Mezi centrem a periférií

(Letos poprvé vydává ÚMV spekulativní publikace typu "scénáře" (více viz zde: http://www.iir.cz/display.asp?ida=884&idi=473), dovoluji si zde upíchnout svůj spekulativní názor na střední Evropu v roce 2012.



Česká republika bude čelit v roce 2012 riziku dvojité periferizace – střední Evropa jako periferie EU a střední Evropa jako geopolitická periferie „západu“. Následující studie definuje klíčové faktory, které budou v roce 2012 působit na strukturální, regionální a vnitropolitické úrovni ve střední Evropě, hlavní rizika a příležitosti, které z vývoje těchto faktorů vyplývají a na jejich základě modeluje tři základní scénáře více či méně pravděpodobného vývoje v roce 2012.
Na strukturální úrovni budou působit tyto klíčové faktory: 1) snaha EU o řešení finanční krize a působení tíživé ekonomické a politické situace v EU; 2) oslabení hodnotového přístupu k integraci ve prospěch problém-řešícího, ekonomizujícího přístupu; 3) Změna zahraničně-bezpečnostní strategie USA a s tím související pokles angažovanosti USA v Evropě; 4) Vývoj v Rusku a reakce na ruské ambice v post-sovětském prostoru. Vývoj v těchto oblastech přináší rizika posílení více-rychlostních tendencí v EU, jejich negativní dopad na elementární shodu V4. Hrozí pokračující ztráta síly „evropských hodnot“ pro východní a jihovýchodní sousedství EU (VJVE) spolu se snižující se ochotou/schopností EU zde působit. Z toho vyplývá hrozba dvojité periferizace SE – v rámci EU tak i geopoliticky mezi „západem“ a „východem“. Rizikem je rovněž rostoucí geopolitická asertivita Ruska a jeho dostředivé působení na VJVE, což spolu s poklesem americké angažovanosti v Evropě zvýší riziko bezpečnostní zranitelnosti SE. Stávající situace rovněž nabízí příležitosti. Mezi ty hlavní patří posílení středoevropské koheze tváří v tvář evropským a transatlantickým výzvám, posílení východního vektoru vnějších vztahů EU v reakci na hrozící periferizaci, nalezení pragmatičtějšího vztahu EU-Rusko a nalezení nové podstaty transatlantických vztahů, založené na silnější regionální i evropské kohezi. Využití těchto příležitostí by vedlo k posílení bezpečnosti a bezpečnostní soběstačnosti díky vyšší regionální propojenosti v bezpečnostních otázkách, přičemž tato koheze je žádoucí i na celoevropské úrovni.
Na regionální úrovni budou hrát hlavní roli 1) obecná shoda/neshoda V4 v elementárních otázkách stran budoucnosti EU; 2) koheze V4 při řešení konkrétních evropských otázek (vyjednávání o novém rozpočtu EU a řešení fin. krize); 3) Efektivita spolupráce při podpoře evropských ambicí VJVE; 4) Efektivita česko-polské spolupráce a míra shody v česko-polských zahraničněpolitických a evropských prioritách. Za této situace bude rizikem prohlubování rozdílů v pojetí budoucnosti EU mezi Polskem a menšími visegrádskými (Polsko jako evropská středně velká mocnost, ČR, Maďarsko a Slovensko jako periferní, nevlivné a/nebo euroskeptické země), převážení národních ambicí při formulaci východní a jihovýchodní politiky EU nad regionálním přístupem s následkem oslabení efektivity působení V4a rozpad silného česko-polského tandemu, který v mnoha oblastech působí jako vůdčí síla středoevropské spolupráce. Naopak regionální příležitosti spočívají v nalezení silné regionální odpovědi na existující evropské problémy a jejich komunikaci na evropskou úroveň, efektivní prosazování regionálních priorit při vyjednávání o novém finančním rámci, posílení spolupráce s VJVE a efektivní komunikace této priority směrem k EU a prohloubení existující spolupráce ČR a Polsko (zejména bezpečnost a zbrojní průmysl, ale též energetika, doprava, hospodářská a vědecká spolupráce).
Na vnitropolitické úrovni budou působit následující klíčové faktory: 1) vnitropolitický vývoj a koheze české vládnoucí koalice; 2) volby na Slovensku; 3) vnitropolitický vývoj v Maďarsku; 4) vývoj napjatých slovensko-maďarských vztahů. Z těchto faktorů vyplývají rizika prohlubující se neschopnosti české vládnoucí koalice formulovat jasnou evropskou politiku a s tím související ztráta důvěryhodnoti v očích středoevropských partnerů (zejména Polska), vznik nacionalisticky orientované, populistické, silné vlády na Slovensku která bude obtížně hledat partnera v SE či naopak vznik křehké a neefektivní koalice v SR, prohlubující se protidemokratické tendence v Maďarsku a prohloubení tamní hospodářské krize, posun Maďarska na periferii EU i střední Evropy. Naopak může dojít k nalezení elementární shody ohledně zahraničněpolitických a evropských otázek v ČR a k posílení politicky i hospodářsky konstruktivní role Polska v evropské politice, k sestavení silné a předvídatelné slovenské vlády s jasným mandátem, jasnou pozicí v evropských otázkách, ochotnou řešit slovensko-maďarskou otázku bez tradičních emocí a ochotu maďarské vlády V. Orbána přehodnotit své pojetí maďarské ‚reformní politiky‘.
SCÉNÁŘE
Zachování evropské solidarity a posílení střední Evropy
EU vyřeší bezprostřední finanční krizi, nedojde k rozpadu eurozóny ani EU. EU nalezne dostatek vůle a potenciálu k zachování základní solidarity a uspěje při formulování nového politického a normativního rámce. Do této diskuse možná zasáhne Polsko, v žádném případě však Česká republika, Slovensko či Maďarsko, tyto země ale budou schopny/ochotny tento rámec přijmout. Díky zachované kohezi regionu dojde k posílení vnitřní spolupráce, zejména v oblasti bezpečnostní, infrastrukturní, energetické, hospodářské či dokonce vědecko-výzkumné. Tím bude posílena konkurenceschopnost SE i schopnost V4 efektivněji komunikovat své priority na evropskou úroveň. SE pokročí ve své formulace nového vztahu k USA, nestane se strategickým partnerem USA, ale budou nalezeny důležité oblasti konkrétní spolupráce (energetika, lidská práva, podpora východního rozšíření EU, posílení bezpečnosti). EU bude mít dostatek vůle ke hledání pragmatického vztahu s Ruskem. Nedojde sice k žádným výrazným průlomům či pokroku, ale bude zachován status quo. VJVE sice nepokročí směrem ke členství do EU, ale zároveň se ani zcela neztratí zájem o rozšíření (na straně EU i na straně zemí VJVE). EU bude působit jako dostatečný korektiv vývoje v Maďarsku a V4 bude hrát stabilizační roli regionu i navzdory eskalaci slovensko-maďarského sporu. Česká diplomacie se bude moci nadále spoléhat na V4 i na česko-polský vztah jako na přirozené a nejbližší spojence, s Polskem začne vytvářet silnější tandem v oblasti bezpečnostní a zbrojní spolupráce, který se stane základem pro širší regionální kohezi v této oblasti.
Evropa více-rychlostní a postupný rozklad střední Evropy
EU vyřeší bezprostřední finanční krizi, nedojde k rozpadu eurozóny ani EU. Cenou za tento úspěch bude posílení dvojrychlostní povahy EU, ztráta solidarity se slabšími členy eurozóny, posílení technokratické, problém-řešící na úkor hodnotové úrovně EU a oslabení zájmu o východní a jihovýchodní sousedství, spolu se ztrátou (zbytků) ochoty členských států uvažovat o dalším rozšíření EU. Zatímco Polsko bude mít vůli i potenciál usilovat o náležitost k jádru EU, ČR díky své politické orientaci a nevypočitatelnosti, Slovensko díky malému významu a politickým turbulencím a Maďarsko díky působení vlády V. Orbána se posunou do ‚Evropy druhé kategorie‘ a tím i posílí své periferní postavení v rámci EU. Posílí geopolitická okrajovost SE, jejíž východní hranice se stane základem pro hranice nového rozdělení kontinentu. Spolu se snižujícím se zájmem USA o SE a o VJVE a se zvyšující se asertivitou Ruska a jeho přitažlivostí pro post-sovětský region zesílí bezpečnostní i geopolitická zranitelnost SE. Posílením nedmokratických tendencí v Maďarsku a po nástupu populistické vlády na Slovensku dojde k zásadní eskalaci slovensko-maďarského konfliktu. Všechny tyto faktory oslabí kohezi i efektivitu V4, v důsledku bude ještě dále oslaben ‚pro-východní‘ hlas v rámci EU i schopnost prosazovat regionální priority v komunitárních politikách EU. Polská diplomacie ztratí zájem o ČR a česká diplomacie tak v oslabeném Visegrádu i vzdalujícím se Polsku ztratí jednu z mála (pokud ne jedinou) platforem pro prosazování svých zájmů v evropské politice.
Rozpad evropského projektu, nestabilita a zranitelnost střední Evropy
EU se nepodaří překonat své vnitřní potíže, dojde k praktickému rozpadu EU, EU přestane působit jako „měkká síla“ ve střední ale i východní Evropě, dojde k posílení populistických a nacionalistických tendencí v SVE, což přispěje k rozpadu principiální středoevropské shody, střední Evropa se stane periferií Evropy, vystavena geopolitickým ambicím Ruska a nestabilitě východního prostoru. Středoevropské vlády budou hledat zejména bilaterální a unilaterální řešení svých problémů. Jediným ‚pozitivem‘ takového vývoje je, že v takovém případě je téměř garantovaný zvýšený zájem USA o středo a východoevropský prostor.
ZÁVĚR
V roce 2012 nejspíše nedojde k výraznějším výkyvům, ovšem i tato střední cesta si vyžádá obrovské úsilí, neboť bez jeho vynaložení je varianta postupného zhoršení vývoje v SE reálná a česká diplomacie musí bojovat i o zachování statu quo. ČR nemá žádné nástroje pro ovlivnění strukturálního kontextu vývoje v SE a jediná možnost jak pozitivně ovlivnit regionální vývoj spočívá ve schopnosti překonat negativní tendence v domácím kontextu zahraniční politiky. Zejména ČR musí nalézt jasnější rámec pro svou evropskou politiku, z čehož bude vyplývat i lepší uchopitelnost pro partnery v SE. Na regionální úrovni by měla česká diplomacie pokračovat v dosvadním směru – hledání a podpora konkrétních a parkticky cílených regionálních projektů v různých oblastech, které budou posilovat regionální propojení a oslabovat centripetální tendence. Bude zapotřebí trvalé a výrazné politické podpory V4 a SE na nejvyšší úrovni a zachovat politiku „flexibility“ a „umění nesouhlasu“, která se ve V4 osvědčila a znamená, že dojde-li na kontroverzní otázku, je možné o ní otevřeně diskutovat a nesouhlas neznamená překážku pro spolupráci v jiných oblastech.

FPI readinglist o "arabském jaru"

Před dvěma lety jsem o Foreign Policy Initiative psal na těchto stránkách jako o "novém neocon projektu". Je to ale také velmi solidní zdroj informací, například skrze svůj newsletter. Naposledy poslali "Suggested Reading on the Arab Spring", který je níže. A co na to říká senátor McCain, který se právě vrátil z Libye?

Visit msnbc.com for breaking news, world news, and news about the economy

Syria

• The Syria Lobby – Editorial – Wall Street Journal (subscription required) – April 27, 2011
• Oppose Assad – Editorial – National Review Online – April 27, 2011
• Why is Obama Protecting Assad? – Lee Smith – The Weekly Standard Blog – April 27, 2011
• Syria: Countdown to Friday – Elliott Abrams – The Corner – April 26, 2011
• The Freedom Movement Comes to Syria – Fouad Ajami – Wall Street Journal – April 25, 2011
• The Syrian Regime’s Crimes Against Humanity – William Harris – The Weekly Standard Blog – April 25, 2011
• Syria: Where is President Obama? – Elliott Abrams – Pressure Points – April 24, 2011
• Shameful U.S. inaction on Syria’s massacres – Editorial – Washington Post – April 22, 2011
• Syria: No “Bind,” No “Quandary” – Elliott Abrams – Pressure Points – April 22, 2011
• The Stakes in Syria, and Obama’s Silence – Max Boot – Contentions – April 21, 2011
• Syria: Another day, another massacre – Jackson Diehl – PostPartisan – April 19, 2011
• Our Incoherence in the Face of Brutality – Elliott Abrams – The Corner – April 19, 2011
• A Spreading Revolt in Syria – Tony Badran – The Weekly Standard – April 15, 2011
• Syria’s bloody repression – Editorial – Washington Post – April 13, 2011

Libya

• Libya Conflict: Situation Update – Institute for the Study of War and American Enterprise Institute’s Critical Threats Project
• Libya Has Exposed the Gap Between U.S. and European Military Power – Lawrence Kaplan – The New Republic – April 26, 2011
• Finish the Job – Lt. Gen. James M. Dubik (U.S. Army, Ret.) – New York Times – April 25, 2011
• A Formula for Libya Unworthy of Our Country – Elliott Abrams – The Weekly Standard Blog – April 25, 2011
• [Video] – FPI Director William Kristol discussed the Arab Spring protests on 4/24’s Fox News Sunday – Fox News Sunday – April 24, 2011
• [Video] – Interview with Senator John McCain – Meet the Press – April 24, 2011
• Statement by Senator McCain in Benghazi, Libya – Office of Senator John McCain – April 22, 2011
• Disorganized Rebellion Doesn’t Mean Defeat – Max Boot – Contentions – April 20, 2011
• The Libya Stalemate – Editorial – Washington Post – April 16, 2011
• Libya’s Pathway to Peace – Barack Obama, David Cameron, Nicolas Sarkozy – International Herald Tribune – April 14, 2011
• The Libya Stalemate – Editorial – Wall Street Journal (subscription required) – April 14, 2011
• NATO made the right call on helping Libya – Anders Fogh Rasmussen – Washington Post – April 14, 2011

Egypt

• How the U.S. can help Egypt – Editorial – Washington Post – April 25, 2011
• Searching for Hayek in Cairo – Matthew Kaminski – Wall Street Journal (subsciption required) – April 21, 2011
• Will They Be Devoured? – Lee Smith – The Weekly Standard – April 15, 2011

Gulf States

• Reforms the Arab monarchies cannot avoid – Abdulaziz Sager – Washington Post – April 22, 2011
• Bahrain Heads for Disaster – Elliott Abrams – Pressure Points – April 22, 2011

Iran

• The Education of an Iranian Revolutionary – Interview with David Feith – Wall Street Journal – April 23, 2011
• Battling the Heirs of Nasser – Michael Scott Doran – International Herald Tribune – April 15, 2011
• Shifting Sands: Political Transformations in the Middle East – Michael Makovsky – Bipartisan Policy Center – April 14, 2011

Arab Spring

• Yemen Protests Briefing Packet – American Enterprise Institute's Critical Threats Project
• Leading from behind – Kori Schake – Shadow Government – April 27, 2011
• [Audio] – Political Turmoil in North Africa and the Middle East – Michele Dunne – Diane Rehm Show – April 26, 2011
• The Arab Spring and the Palestinian Distraction – Josef Joffe – Wall Street Journal (subscription required) – April 26, 2011
• Leading From Behind? – Elliott Abrams – Pressure Points – April 25, 2011
• How the Arab Spring remade Obama’s foreign policy – Ryan Lizza – The New Yorker – April 24, 2011
• Barack Obama/Jimmy Carter – Danielle Pletka – The Enterprise Blog – April 22, 2011
• Understanding the Revolutions of 2011 – Jack Goldstone – International Herald Tribune – April 14, 2011

Co chce Obama dokázat v Libyi?

Těžko říct. USA mají "omezené cíle" a teprve se rozmýšlí, jak daleko chtějí zajít. I američtí kongresmani nevědí, co vlastně Obama plánuje... Administrativa změnila názor, dříve byly USA za její vlády na BV spíše opatrnější. Jasnou strategii ale asi nemá. A kdo vlastně vede zásah "koalice ochotných"? Zde alespoň přehled různých názorů, jak dál:

Svrhnout Kaddáfího:
- Tony Blair - více demokratizace
- John McCain - k tomu mělo dojít už dřív

Raději nic nedělat (to už je asi pozdě):
- Richard Haass (CFR)
- Wesley Clark (generál v důchodu)

Pouze "no-fly zone" a "no-drive zone" nepomůže (... s tím bych souhlasil):
- Ivo Daalder (velvyslanec USA při NATO)
- Jamie Fly (FPI)
Obrázek: jpegwallpapers

Koncert velmocí pro 21. století

Jak je možné charakterizovat současné mezinárodní uspořádání? Jestli studená válka znamenala souboj dvou mocností, jestli „konec historie" během 90. let znamenal nadvládu jediné supervelmoci USA, jakou podobu má mezinárodní mocenská politika téměř deset let od 11. září? Pohled na současnou americkou zahraniční politiku a vzrůstající komplikace ve vztazích mezi USA a Čínou by měly na tyto otázky pomoci odpovědět.

Více na webu Revue Politika.

Vyšel říjnový Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci

V aktuálním Bulletinu najdete nejen novinky z oblasti mezinárodní trestní spravedlnosti, Evropské unie a České republiky, ale navíc i velmi zajímavý text o studiu lidských práv v Benátkách, na který bychom vás rádi upozornili.

Tématem říjnového čísla je udělení Nobelovy ceny za mír čínskému disidentovi Liou Siao-po. Tato událost rozvířila nejen debaty na téma lidských práv v Číně, ale také otázku vztahů mezi USA a Čínou, respektive americké zahraniční politiky. Text Lukáše Hodera naváže na zářijový Bulletin a ukáže riziko přílišného tlaku ze strany USA na Čínu nejen v oblasti lidských práv. Tento problém si uvědomují jistě i tvůrci americké zahraniční politiky a je tak na místě jistý pesimismus ohledně možností současné americké administrativy Baracka H. Obamy. Bude chtít pragmatický prezident USA ohrozit křehké vztahy s Čínou kvůli lidským právům?
Bulletin si můžete přečíst zde.

Ondřej Šlechta: Rusko a USA - udržet zdání tajících ledů

Ruský prezident Medveděv podepsal 22. září dekret, zakazující Rusku prodej těžké vojenské techniky, včetně raketových systémů S-300, do Íránu. Ve stejný den vyjádřily Spojené státy zájem na tom, aby se pobaltské země (Lotyšsko, Litva, Estonsko) připojily ke Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (Treaty on Conventional Armed Forces in Europe, dále jen CFE), což Rusko požaduje od doby, kdy pobaltské státy získaly samostatnost. Jde o výsledky řady úspěšných rusko-amerických jednání, obě události ovšem obsahují řadu problematických a nevyjasněných bodů, včetně možnosti „zadních vrátek". Více na Revue Politika.

Vyšel zářijový Bulletin Centra pro lidská práva

V prvním čísle bulletinu Centra pro lidská práva v novém akademickém roce bychom vás rádi upozornili ­na text Obama vs. lidská práva, který se pokouší hodnotit dosavadní zahraniční politiku USA za vlády prezidenta Obamy z pohledu lidských práv. V čem spočívá Změna, kterou prezident Obama ohlašoval při nástupu do úřadu? Jaké jsou prohlášení administrativy a jak vypadá skutečná zahraniční politika USA dva roky od konce prezidentství George W. Bushe? K tématu se vyjadřuje i Lenka Popovičová ve svém článku o legalitě cíleného zabíjení teroristů v kontextu debaty v USA.

V Bulletinu najdete také texty k mezinárodní trestní spravedlnosti nebo k vývoji lidských práv v evropském kontextu, především z pohledu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. V bulletinu si můžete přečíst i text ke zvolení Pavla Varvařovského novým českým ombudsmanem. Bulletin si můžete přečíst zde.