David Ignatius: Sunnistan

It’s 1944 in the Arab world: Defeating the jihadists demands the creation of a healthy Sunni body politic.

What would a revived Sunni heartland in Iraq and Syria look like? Well, you can get a pretty good idea by examining Iraqi Kurdistan. It flowered under a U.S. no-fly zone known as “ Operation Provide Comfort” that started in 1991. Under this protective cover, investment, security and political stability came together in a virtuous cycle.

When we think about the future of Iraq and Syria, we should have in mind vibrant Sunni provinces that, like Kurdistan, are part of a loose federal state. In building a strategy for defeating the Islamic State, creating this “Sunnistan” will be the long pole in the tent.

WashPost

John Bolton: To Defeat ISIS, Create a Sunni State

Today’s reality is that Iraq and Syria as we have known them are gone. The Islamic State has carved out a new entity from the post-Ottoman Empire settlement, mobilizing Sunni opposition to the regime of President Bashar al-Assad and the Iran-dominated government of Iraq. Also emerging, after years of effort, is a de facto independent Kurdistan.

If, in this context, defeating the Islamic State means restoring to power Mr. Assad in Syria and Iran’s puppets in Iraq, that outcome is neither feasible nor desirable. Rather than striving to recreate the post-World War I map, Washington should recognize the new geopolitics. The best alternative to the Islamic State in northeastern Syria and western Iraq is a new, independent Sunni state.

NYT

Jeb Bush: Praha atd.

Jeb Bush vstoupil na horkou půdu války v Iráku a ve svém prvním velkém zahraničněpolitickém projevu obvinil Hillary Clinton z toho, že se o Irák nezajímala. Výsledky tzv. surge byly ztraceny a výsledkem je ISIS. Jako příklad uvedl, že Hillary byla v Iráku jen jednou.

Na toto téma doporučuji výborný článek z Politico: CHRISTOPHER R. HILL - How the Obama Administration Ignored Iraq

Sovereign, stable and self-reliant Iraq

"Sovereign, stable and self-reliant Iraq." Tak v roce 2011 označil tuto zemi prezident Obama, aby se USA pod jeho vládou z Iráku stáhly, přestože posledních pět let tvrdě investovaly v rámci tzv. surge do jeho stabilizace. Výsledkem je zřejmě už jistý rozpad Iráku, když k opuštění představ o jedné zemi s hlavním městem v Bagdádu už vyzývají jak liberální Zakaria, tak i konzervativní Krauthammer. Když se tito dva na něčem shodnou v zahraniční politice, stojí to za pozornost.

Krauthammer - A new strategy for Iraq and Syria

Zakaria - Iraq exists only as an idea, not a nation

Britský parlament rokuje k zásahům proti ISIL

Sledujete debatu britských zákonodárců k návrhu vlády na vojenské zásahy proti ISIL v Iráku.
Nikoliv zřejmě v Sýrii.

Royal Air Force in Action

Days of Fire

V předchozím postu jsem psal o knížce Days of Fire o Bushově prezidentství. V dnešních WashPost je další koment a úryvek, tentokrát o válce v Iráku.

 

Near the end of his new book, “Days of Fire,” my friend and former colleague Peter Baker recounts a moment in the White House Situation Room in 2008 when President George W. Bush was uncharacteristically reflective: “The president looked at [Defense Secretary] Robert Gates and Admiral Mike Mullen, who had succeeded Peter Pace as chairman of the Joint Chiefs of Staff, and harked back to the critical days in 2003 before he launched the war that had become so problematic. ‘You know,’ he recalled, ‘when I made the decision on Iraq, I went around the room to everybody at that table, every principal. “You in? Any doubts?” Nothing from anybody.’ ”

Válka v Iráku byla legální (?)

Poněkud provokativní nadpis? Asi ano. Je zde nicméně desetileté výročí války v Iráku (2003), tak by jsme se mohli znovu podívat, jak to celé bylo. Zkusím ukázat, že v rámci dvacetileté historie sporu OSN v. Irák a s ohledem na složitost interpretace rezolucí Rady bezpečnosti OSN by válka v Iráku mohla být považována za legální. Mimochodem, otázka pravidel interpretace rezolucí Rady bezpečnosti je na celé věci to nejzajímavější. Nejdřív krátce sepíšu politické okolnosti války, pak už bude následovat víceméně legální pohled. 

Více na Jiném právu. 

Rozhovor s Madeleine Albright

Obamova administrativa v současnosti spíše oslabuje vztahy mezi USA a střední Evropou a zdá se, že i v ČR, Polsku a dalších středoevropských zemích oslabují tzv. Atlantisté, tedy polici aktivně prosazující blízkou spolupráci s USA. Myslíte si, že jsou USA stále nepostradatelným národem i ve střední Evropě?

Děkuji za tuto otázku, protože já nesouhlasím s tím, jak jste ji položil. Amerika totiž neztrácí zájem o střední Evropu. Já už jsem to několikrát řekla a budu to vždy opakovat, že je zde nová situace. Když jsem byla v americké vládě v 90. letech, tak to byl začátek spolupráce a země střední Evropy vstupovaly do NATO jako nováčci. Ze začátku to byl problém a muselo se jednat o tom, co se vlastně stane se střední Evropou. Teď jste naši partneři a musíme pracovat společně na nových otázkách, jako je terorismus. Vůbec to není tak, že by USA ztrácely zájem o střední Evropu. Musíme pracovat dohromady.

Obamova administrativa se neustále snaží vylepšovat vazby se staronovým  ruským prezidentem Putinem. Myslíte si, že Obama trpí „zbožným přáním“ (wishful thinking), že by se Putin mohl změnit? Kritika politiky „zbožných přání“ Chamberlaina a Roosevelta je jedním z ústředních motivů vaší knihy Pražská zima.

Nemyslím si, že Obama trpí zbožnými přáními o Putinovi. Pravda je, že všichni musíme mít nějaké vztahy s Ruskem, jestli je to Medveděv, Putin nebo kdokoliv jiný. Prostě je důležité vědět, co si myslí a co budou dělat. Pro Ameriku je navíc důležité dohodnout se s Ruskem na omezování jaderných arzenálů obou zemí. To prezident Bush trpěl zbožnými přáními, když se díval do očí Putinovi a řekl, že mu může věřit.

Ve své knize „Tajná řeč broží“ představujete svoji sbírku šperků, ale i politické významy, které se za nimi skrývaly při vašich politických jednáních. Jakou brož byste si vzala pro jednání s íránským režimem o jeho jaderném programu?

Smích... To nevím, asi bych zase měla nějakého hada nebo něco. (Když M.A. jednala se Saddámem Husajnem, měla brož hada, protože k hadu ji režim dříve přirovnal. Pozn. autora.) Protože já si myslím, že hlavní problém je nejistota o tom, co vlastně Írán dělá.  Bylo by dobré mít křišťálovou kouli, aby člověk věděl, co si ten režim myslí a co ve skutečnosti dělá. Možná bych si vzala brož ve tvaru knihy, aby tomu člověk opravdu rozuměl. To je náš problém, ze nemáme dost informací.

Celý rozhovor vyšel pod názvem "Kdybych tak měla křišťálovou kouli" v sobotní Orientaci Lidových novin 9. června 2012. Na webu Lidovky.cz jsem rozhovor ani recenzi nenašel. 

Na cestě

Po oslavách devadesátin Jacka Kerouaca se sluší upozornit i na dalšího cestovatele. George W. Bush se s dvaceti vojáky zraněnými v Iráku a Afghánistánu vydal na 100 kilometrovou jízdu na kole skrze Palo Duro Canyon State Park. Jejich dobrodružství můžete sledovat na webu Warrior 100 K Ride. :)

Stabilizace a demokratizace Iráku

Jeden americký konzervativní komentátor v reakci na nedávné parlamentní volby v Iráku napsal, že v dnešní situaci měla být země již v roce 2005, kdy proběhly první řádné volby do iráckého parlamentu, které menšinoví sunnitští Arabové zcela nebojkotovali. Přesto tehdy k volebním urnám masově nepřišli a s následným vývojem se nesmířili. Další tři roky násilí a chaosu ukončené až navýšením amerických vojenských sil, změnou taktiky stabilizačních sil a vojenskou porážkou sunnitů a al-Káidy umožnily cestu k druhým řádným parlamentním volbám, které proběhly 7. března tohoto roku.
Více na Revue Politika.

Photo: FPR

Obama vs. McCain

Jak vypadá současný souboj prezidentských kandidátů Demokratické a Republikánské strany v USA? Podle jedné interpretace spočíval Obamův dosavadní úspěch nad Hillary Clintonovou v jeho svěžím projevu, charisma a především v chybě Clintonové při jejím posunu doleva. Clintonová, velká favoritka demokratických primárek, prý při pohledu na rostoucí preference Obamy posunula svoji kampaň příliš doleva, aby mohla bojovat s Obamou o levicovější demokraty (např. z protiválečných hnutí jako MoveOn.org). Při tomto posunu se však názory obou kandidátů shodovaly do té míry, že již nerozhodovaly konkrétní politické koncepty, ale spíše charisma a svěží vystupování.

V tomto směru pak čerstvý Obama Clintonovou jasně porazil a po její porážce svoji vlastní kampaň posunul zpět do středu, aby mohl bojovat o větší skupiny voličů. Podobně prý bude vypadat i strategie Obamy proti McCainovi. Snažit se vyhnout přímým střetům vyžadující odborný přehled a politické zkušenosti, a lákání voličů spíše na svůj svěží vzhled a schopnost přesvědčit.

V současnosti probíhá posun Obamy do středu v národním měřítku a konzervativci tak mají příležitost poukazovat na některé změny či posuny v jeho vyjádřeních. Charles Krauthammer se ve svých sloupcích pro The Washington Post (zde a zde) podivuje nad schopností Obamy měnit své postoje k šíři témat, jako je veřejné financování volebních kampaní, organizaci NAFTA, imunitu telekomunikačních společností po 11. září či bezpodmínečné rozhovory s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínedžádem. A na co tedy zbývá změnit názor ještě? Přece na Irák.

Barack Obama dříve prezentoval poměrně jasný plán nazvaný „Bringing Our Troops Home“, který stále visí na jeho webu:

Obama will immediately begin to remove our troops from Iraq. He will remove one to two combat brigades each month, and have all of our combat brigades out of Iraq within 16 months.

Nedávno Obamovi poradci připustili změnu v rámci tohoto plánu a před několika dny změnu ohlásil i Obama, například v rozhovoru pro web Millitary Times, kde prohlásil, že konkrétní strategii přizpůsobí realitě "bojiště". William Kristol se pak v reakci na toto prohlášení v rámci blogu časopisu The Weekly Standard mohl podivovat nad kostrbatým představením této změny a web Politico celou anabázi „názoru“ pečlivě popsal. Krauthammmer pak napsal, že když už mají demokraté výhodu v rámci ekonomických témat, zahraničněpolitické přibližování Obamy ke středu bylo jen otázkou času.

Editorial na webu The Washington Post však změnu Obamova dřívějšího nerealistického plánu stažení amerických vojsk z Iráku přivítal a označil jej za nutnost:

…he won't pursue his 16-month timetable without regard to the consequences in Iraq or the counsel of U.S. commanders. As we see it, that's a modest but real step toward a responsible position on a conflict that, like it or not, involves vital U.S. interests.

Podobně se k záležitosti staví například i The Economist, který ovšem varoval před příliš oportunním "flip-floppingem"... Nejnověji se však Obama nechal slyšet, že u svého 16ti měsíčního plánu stejně zůstane, a to i přes to, že do Iráku odjíždí až příští týden...

Demokraté to s Irákem vlastně také nemají lehké. Jejich předčasné vyhlášení porážky jim příliš nepomohlo a skrze Obamovo vyvažování levicových a středových voličů se může zdát, že vlastně žádnou představu o zahraniční politice nemá. Ostatně, to v USA není vůbec výjimkou, když dřívější guvernéři jako Reagan, Clinton či Bush ml. do úřadu nastupovali téměř bez mezinárodněpolitických znalostí...

Ovšem volby nejsou jen o názorech kandidátů, ale do značné míry o správně nastavené kampani. I zde nejspíš Obama tahá za delší konec provazu. Slovy Williama Kristola z jeho sloupku pro NYT:

McCain has been a major figure in American public life for quite a while. And yet his campaign has made him seem somehow smaller. Obama is a first-term senator with no legislative achievements to speak of. His campaign has helped him seem bigger, more presidential.