@madeleine

Po Hillary a Condi tweetuje i Madlenka.

First of 3 female SecState's - last to join Twitter. Better late than never! pic.twitter.com/gDQZUvebnR
— Madeleine Albright (@madeleine) September 23, 2013

Rozhovor s Madeleine Albright

Obamova administrativa v současnosti spíše oslabuje vztahy mezi USA a střední Evropou a zdá se, že i v ČR, Polsku a dalších středoevropských zemích oslabují tzv. Atlantisté, tedy polici aktivně prosazující blízkou spolupráci s USA. Myslíte si, že jsou USA stále nepostradatelným národem i ve střední Evropě?

Děkuji za tuto otázku, protože já nesouhlasím s tím, jak jste ji položil. Amerika totiž neztrácí zájem o střední Evropu. Já už jsem to několikrát řekla a budu to vždy opakovat, že je zde nová situace. Když jsem byla v americké vládě v 90. letech, tak to byl začátek spolupráce a země střední Evropy vstupovaly do NATO jako nováčci. Ze začátku to byl problém a muselo se jednat o tom, co se vlastně stane se střední Evropou. Teď jste naši partneři a musíme pracovat společně na nových otázkách, jako je terorismus. Vůbec to není tak, že by USA ztrácely zájem o střední Evropu. Musíme pracovat dohromady.

Obamova administrativa se neustále snaží vylepšovat vazby se staronovým  ruským prezidentem Putinem. Myslíte si, že Obama trpí „zbožným přáním“ (wishful thinking), že by se Putin mohl změnit? Kritika politiky „zbožných přání“ Chamberlaina a Roosevelta je jedním z ústředních motivů vaší knihy Pražská zima.

Nemyslím si, že Obama trpí zbožnými přáními o Putinovi. Pravda je, že všichni musíme mít nějaké vztahy s Ruskem, jestli je to Medveděv, Putin nebo kdokoliv jiný. Prostě je důležité vědět, co si myslí a co budou dělat. Pro Ameriku je navíc důležité dohodnout se s Ruskem na omezování jaderných arzenálů obou zemí. To prezident Bush trpěl zbožnými přáními, když se díval do očí Putinovi a řekl, že mu může věřit.

Ve své knize „Tajná řeč broží“ představujete svoji sbírku šperků, ale i politické významy, které se za nimi skrývaly při vašich politických jednáních. Jakou brož byste si vzala pro jednání s íránským režimem o jeho jaderném programu?

Smích... To nevím, asi bych zase měla nějakého hada nebo něco. (Když M.A. jednala se Saddámem Husajnem, měla brož hada, protože k hadu ji režim dříve přirovnal. Pozn. autora.) Protože já si myslím, že hlavní problém je nejistota o tom, co vlastně Írán dělá.  Bylo by dobré mít křišťálovou kouli, aby člověk věděl, co si ten režim myslí a co ve skutečnosti dělá. Možná bych si vzala brož ve tvaru knihy, aby tomu člověk opravdu rozuměl. To je náš problém, ze nemáme dost informací.

Celý rozhovor vyšel pod názvem "Kdybych tak měla křišťálovou kouli" v sobotní Orientaci Lidových novin 9. června 2012. Na webu Lidovky.cz jsem rozhovor ani recenzi nenašel. 

Recenze na knihu Madeleine Albright "Prague Winter"

Projekt společnosti Post Bellum, který mapuje příběhy československých protifašistických a protikomunistických odbojářů nazvaný Paměť národa, ukazuje fascinující a často tragická svědectví Čechů a Slováků zkoušených událostmi  v bouřlivé střední Evropě za minulých režimů. V rozhovorech natočených s pamětníky se prolínají takřka detektivní zápletky, rodinné tragédie, odkazy na masarykovské tradice první republiky a nemožná rozhodnutí mezi špatným a ještě horším řešením. Všechny tyto prvky obsahuje i poslední kniha Madeleine Albrightové Pražská zima, která nedávno vyšla v USA, a která se na události okolo druhé světové války v Československu poutavě dívá jak osobním pohledem řady účastníků, tak i skrze perspektivu vysoké diplomacie a politiky.

Často se nestává, že by se mezi americkými bestselery dostaly paměti popisující české dějiny, osobní vzpomínky na Jana Masaryka a zásadní rozhodnutí Československých dějin 20 století. Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA za vlády Billa Clintona, která z Československa dvakrát emigrovala se svými rodiči říká, že o historii své staré vlasti moc nevěděla, a že se až ve svých devětapadesáti letech dozvěděla o svých židovských kořenech a smrti pětadvaceti svých příbuzných v nacistických koncentrácích. Ve své knize tak hledá odpověď nejen na otázku, proč jí rodiče o jejích kořenech neřekli, ale i na to, proč k celé tragédii druhé světová války vlastně došlo.

Celá recenze vyšla pod názvem Zimy a jara Madeleine Albrightové v sobotní Orientaci Lidových novin 9. června 2012.