čtvrtek 29. srpna 2013

Návštěva na místě zla: Amna Suraka, Sulejmánie, Irák

V rámci letního roadtripu jsme kromě východního Turecka zařadili do itineráře po ověření bezpečnostní situace a vstupních podmínek také Irák, konkrétně jeho kurdskou část. Mezi největší taháky severního Iráku patří bezpochyby syrové muzeum genocidy zvané Amna Suraka ve městě Sulejmánie (Sulaymaniyah). Komplex nás mile překvapil tolerantními zřízenci, neboť jsme k rudým budovám, které stojí za kurdský názvem Amna Suraka (Rudá ostraha), přijeli ještě před oficiální otevírací dobou, ale přesto jsme byli vpuštěni dovnitř. Muzeum patří mezi ta místa se stísněnou atmosférou, kde okamžitě pocítíte, že se tu stalo něco strašného. Nikdo nemluví nahlas, nikdo se nesměje, budovy jsou ponechány ve stavu, v jakém je na začátku 90. let vyrvala ze Saddámových rukou kurdská pešmerga (kurdská domobrana), tedy prostřílené, ohořelé a často bez oken. Místní hlídači vás nikterak neomezují, můžete se procházet, kde se vám zachce, a zakoušet atmosféru místa, kde docházelo k brutálnímu zacházení s kurdskými vězni. Na místě jsou dokonce ponechány i tanky, bojová vozidla a těžší zbraně, které tu „poztrácela“ prchající irácká armáda. Vedle prohlídky cel s pohozenými dekami a skulpturami znázorňujícími mučící praktiky můžete shlédnout i výstavu fotek a film z tzv. kurdského exodu. Mezi silné zážitky patří návštěva Sálu zrcadel, padesát metrů dlouhé úzké chodby, vyzdobené 182 tisíci střepy zrcadel, z nichž každý symbolizuje jednu oběť Saddámovy protikurdské operace Anfal. Vše tlumeným světlem osvěcuje zhruba 4500 žárovek, připomínajících počet zničených kurdských vesnic. 
Číst dále můžete číst zde nebo zde.

úterý 27. srpna 2013

Proč Spojeným státům vadí chemické zbraně?

Dvě bývalá velká jména z politiky oprašují klávesnice a přispívají svými názory ke kulometné palbě názorů na situaci v Sýrii, Egyptě či šířeji na Blízkém východě: Tony Blair a Joschka Fischer. Z děkanky na Princetonu do Obamovy administrativy a zpět na Princeton - Anne-Marie Slaughter o blízkovýchodní naději. A do kvarteta krátkých článků přidávám akademika Erika Voetena z Georgetownu, který jinak píše zajímavé věci o mezinárodních soudech. Voeten si klade otázku: Why are Chemical Weapons a Red Line? - tedy, proč zrovna chemické zbraně dokáží USA vydráždit k bezprostředním úvahám o ozbrojeném zásahu, zvláště když konvenčními cestami zemřelo již v Sýrii mnohem více lidí? Pro Spojené státy je použití chemických zbraní tabu a je v jejich zájmu, aby to tak zůstalo. Nepotrestané použití představuje nebezpečný precedent. Chemické zbraně, stejně jako jed, jsou považovány za zbraně slabých, kteří jimi mohou ublížit i silným. I menší množství chemických zbraní může silným napáchat hodně škod, navíc existuje riziko jejich přesunu do rukou větších šílenců než těch, co jimi disponují dnes. Je tedy zjevně proti vůli mocností, aby se chemické útoky staly běžnou součástí vojenských operací.
Na závěr jeden sladkokyselý odkaz: krásné fotky smutné události.

pondělí 26. srpna 2013

Tip na zajímavé čtení - rozhovor s Ivem Pospíšilem

Generální sekretář Ústavního soudu a Law and Politics kolega z kurzů na FSS Ivo Pospíšil ve velmi vydařeném povídání pro Muni.cz s přiléhavým nadpisem - Politické strany už nejsou schopné tvořit elity.
Jako ochutnávku dodávám závěrečné popíchnutí do vlastních řad:
"Z akademické sféry by tedy podle vás mělo vzejít nějaké nové promyšlení uspořádání společnosti nebo politického systému?
Celostní věda je dnes už nonsens. Že někdo jako Kant vymyslí filozofii od ontologie až po etiku, je pasé. Ale v té své dílčí odbornosti by si lidé měli být vědomi určitých přesahů a nemít klapky na očích. V brněnské politologii se hodně pěstovala tranzitologie. Zkoumalo se, jakými zákonitostmi procházejí politické systémy, když přecházejí k demokracii. Nikdo si ale nepoložil otázku, kam to má vlastně směřovat. Co od té tranzice očekáváme? Rozumím tomu, že je tu riziko, že pak bude akademik nařčen z politického inženýrství. Ale když se nad tím zamyslíme, co jiného politologové jsou? Pokud to nedělají, pak nemají praktický přesah."

pátek 23. srpna 2013

IV. ročník Mezinárodní Masarykovy konference pro doktorandy

Blíží se IV. ročník Mezinárodní Masarykovy konference pro doktorandy a mladé vědecké pracovníky 2013 (9.-13.12. 2013), nad jehož konáním převzalo záštitu Ministerstvo obchodu a průmyslu České republiky, Slovenské republiky a Polska a nově též Maďarska. Bližší informace včetně přihlášky jsou k dispozici na: http://www.mmk.econference.cz.

pondělí 19. srpna 2013

Čerstvý žebříček univerzit

Sledovaný žebříček Times Higher Education je venku a s ním opět pár překvapení a zklamání. V hitparádě univerzit řazených zejména dle výzkumného výkonu se stále velmi vysoko umisťují kalifornské státní univerzity, a to nejen Berkeley, ale i mnohé další destinace ze "zlatého státu" jako UCLA, San Diego či SF, což je vedle mnohem zazobanějších konkurentů tuze pěkný výkon. Jinak dle očekávání dominují USA, jimž sekunduje pouze Spojené království či Švýcarsko. Masaryčku bohužel v žebříčku stále nenacházíme, čest českého školství zachraňuje UK na 301. až 350. pozici.

Lisa Simpson: The Whistleblower

Trapný Snowden. Už v roce 2007 na praktiky NSA a odposlouchávání Američanů upozornila Lisa Simpson. Nikdo ji nevěnoval pozornost. Až teď se zjišťuje, že měla pravdu. NSA prochází pomocí fultextového vyhledávání a dalších nástrojů veškerou komunikaci Američanů se zahraničím.

pátek 16. srpna 2013

FPI Resources on the Crackdown in Egypt

Aktuální odkazy think-tanku Foreign Policy Institute na texty ohledně Egypta. Autory jsou v rámci americké politiky spíše pravicoví komentátoři.

středa 7. srpna 2013

Pár rad na cestu autem do Iráku

Výstraha! V Turecku i Iráku platí blízkovýchodní standardy. Při cestě zpět do Evropy je třeba se připravit, že 150 km/h na padesátce či stotřicítka na třicítce nemusí být pro tuzemské policisty lehce akceptovatelná. Výmluva, že v Arbilu to nikomu zas tak nevadilo, neobstojí. To stejné platí pro předjíždění na dálnici v protisměru, jízdu na červenou, couvání na dálnici, protijízdu v jednosměrce a podobné drobnosti. Aspoň v ČR tak často po dálnici neběhá dobytek a nejezdí koňské povozy.
1) Nedbejte na ujišťování půjčovatele auta a ověřte si, že máte platnou zelenou kartu. Projeli jsme Českem, Slovenskem, Maďarskem, Srbskem, Bulharskem a až bdělí turečtí celníci tuto drobnost odhalili. Naštěstí to pro tuto chvíli zpravila čerstvě nafaxovaná platná zelená karta. Ta nás dostala i z Turecka do Iráku, ale již ne zpět z Iráku do Turecka. Tam si celníci postavili hlavu a museli jsme si koupit jakési turecké pojištění. V Iráku pak neplatí zelená karta vůbec a musíte si pořídit cosi jejich, finta je, že platíte až na výjezdu z Iráku (jinak vás ven nepustí). Samozřejmě to netušíte a poslední peníze jste vrazili pár kilometrů před hranicemi do levného benzínu. Na iráckých hranicích nikdo neumí anglicky a nic není vysvětleno. Budete běhat ve více než 40 stupních tam a zpátky, nevíte kam a nevíte proč, nakonec vám zavolají mechanika, který otevře motor, pokývne hlavou a můžete začít běhat znovu. Pak se vás, zcela bezradných, ujme nějaký kuchař, který kdysi dělal v Německu a vy děkujete, že si něco pamatujete z Wir wiederholen fürs Abitur. Má oblíbená Der Die Das učebnice se slovíčky jako kombajn, JZD či žňová brigáda se ukázala méně použitelná. Nakonec to nějak vyjde.
2) Pokud si půjčujete auto, potřebujete na projetí do Turecka originál smlouvy nebo notářskou kopii. Ani jedno jsme samozřejmě neměli. Vzhledem k mému 0,1 úvazku na právnické fakultě ani nechtějte vědět, jak jsme se tam nakonec dostali... Iráčany, ani nikoho jiného, takové ptákoviny nezajímají. 
3) Všude kupujete dálniční známky. Máte-li půjčené auto, podívejte se pro jistotu na okno. Těsně po nákupu slovenské dálniční známky můžete zjistit, že už jednu roční máte. Naštěstí hodný pán na kase vám ji při troše štěstí vezme zpět. 
4) Dálnice na Slovensku a Maďarsku v pohodě, Srbsko a Bulharsko slabota, naštěstí Turecko nádhera. Takovou infrastrukturu mezi velkými městy můžeme Osmanům jen závidět. Jo, taky se tam dálnice nějak platí, patrně na principu fotobuňky, která čte vaši nálepku na skle. My jsme zaplatili za tu nejlevnější a jaksi to chvíli fungovalo.
5) Netušíte, proč je v Turecku tak drahý benzín? Běžně stojí litr v přepočtu cca 45 korun, v Iráku vyšel na třetinu.
6) To, že v Iráku na benzínce mají na stojanu obrovská loga Visa a MasterCard ještě neznamená, že tam platební kartu nevidí poprvé v životě. To, že vezmete kartu do ruky a ukážete na logo Visa a pak na logo Visa na stojanu, neznamená, že z intelektuálního souboje odcházíte jako vítěz. Kartou v Iráku nikde nezaplatíte... 
7) To, že v Iráku je na určitém místě silnice jak podložka pod myš, ještě neznamená, že za 100 metrů nebude šotolinová hrůza. A také to neznamená, že za dalších 100 metrů si nepřejete, aby se ta šotolinová hrůza brzy vrátila. Infrastruktura je v Iráku strašně nevyrovnaná, krásné silnice bez varování střídá velmi nepovedený bratříček D1 po tankovém cvičení. 
8) Nebojte se, že v Iráku nenarazíte na Čecha. V koloně na hranicích na nás vybafla plachta tiráku ČSAD Rakovník, viděli jsme jeden billboard Pilsner Urquell a v Dohuku slyšíme při cestě z města křik "Ahoj, Brno!". Nějaký kluk z Čech na severu Iráku staví pro nadnárodní společnost lanovku...
9) Nepůjčujte si auto, jemuž nefunguje klimatizace. Ve 43 stupních ve stínu ani větrání nepomáhá. Navíc zjistíte, že s permanentně otevřeným oknem mluvit můžete maximálně s člověkem vedle vás a vydržíte to tak 5 minut, na víc vaše hlasivky nemají.
10) Pro dnešek zakončím ódou na svéráz příhraničních městeček. Irácké Zakho, kousek za tureckými hranicemi, se může směle ucházet o titul nejneobyvatelnější obce na Blízkém východě. Stovky kamiónů parkujících či popojíždějících, šedo, smog, vedro, silnice přecházející volně v obchod, stoku nebo pastvinu. Hotový ráj prokletých básníků. Už jsem na hranicích zažil a viděl kde co, třeba loni při cestě do Íránu jsme cestovali s pašeráky (posléze odhalenými) nebo na cestě zpět z Íránu do Arménie jdete v noci po jakémsi zcela spoře osvětleném mostě, kde na vás doráží toulaví psi. Nebo kdysi před sedmi lety v chiapaské Tapachule, kde kolem nás při kartách večer před ubytovnou běhala krysa velikosti menšího pudla. Pak nás s autem nepustili do Guatemaly, načež jsme se tam vydali přes přechod Talisman aspoň na pár hodin pěšky. Kousek za hranicemi ležel uprostřed cesty chlap celý omotaný páskou z videokazety, nejevil známky života a kolemjdoucí se netvářili, že by se mělo jednat o něco nestandardního. (Už vidím, že o pohraničních městech napíšu samostatný poetický příspěvek!) Tak i v této konkurenci Zakho se ctí obstálo.

čtvrtek 1. srpna 2013

konference Nedemokratické režimy a jejich studium v 21. století

Připravuje se konference „Nedemokratické režimy a jejich studium v 21. století“, kterou pořádá Ústav politologie Filozofické fakulty UK u příležitosti 40. výročí státního převratu v Chile.  Mezinárodní konference má za cíl poskytnout prostor pro všechny badatele, kteří se otázkami nedemokratických režimů ve svém výzkumu zabývají, tedy politologům, historikům, sociologům a dalším humanitním a sociálním vědcům. Tématem nebudou pouze autoritářské režimy, ale i hybridní režimy na pomezí demokracie a autoritářství a hrozby protidemokratických převratů v podobě různých organizací a hnutí. Regionálně ani dle typu nedemokratických režimů není zaměření konference omezeno.
Jako hlavní řečníci mezinárodní konference byli přizváni Richard Gott (Spojené království) a James Cheng z Soochow University (Tchaj-wan). Konference se koná 25. října a termín pro odeslání abstraktů je stanoven na 15. září. Call for papers zde.