V rámci letního roadtripu jsme kromě východního Turecka zařadili do itineráře po ověření bezpečnostní situace a vstupních podmínek také Irák, konkrétně jeho kurdskou část. Mezi největší taháky severního Iráku patří bezpochyby syrové muzeum genocidy zvané Amna Suraka ve městě Sulejmánie (Sulaymaniyah). Komplex nás mile překvapil tolerantními zřízenci, neboť jsme k rudým budovám, které stojí za kurdský názvem Amna Suraka (Rudá ostraha), přijeli ještě před oficiální otevírací dobou, ale přesto jsme byli vpuštěni dovnitř. Muzeum patří mezi ta místa se stísněnou atmosférou, kde okamžitě pocítíte, že se tu stalo něco strašného. Nikdo nemluví nahlas, nikdo se nesměje, budovy jsou ponechány ve stavu, v jakém je na začátku 90. let vyrvala ze Saddámových rukou kurdská pešmerga (kurdská domobrana), tedy prostřílené, ohořelé a často bez oken. Místní hlídači vás nikterak neomezují, můžete se procházet, kde se vám zachce, a zakoušet atmosféru místa, kde docházelo k brutálnímu zacházení s kurdskými vězni. Na místě jsou dokonce ponechány i tanky, bojová vozidla a těžší zbraně, které tu „poztrácela“ prchající irácká armáda. Vedle prohlídky cel s pohozenými dekami a skulpturami znázorňujícími mučící praktiky můžete shlédnout i výstavu fotek a film z tzv. kurdského exodu. Mezi silné zážitky patří návštěva Sálu zrcadel, padesát metrů dlouhé úzké chodby, vyzdobené 182 tisíci střepy zrcadel, z nichž každý symbolizuje jednu oběť Saddámovy protikurdské operace Anfal. Vše tlumeným světlem osvěcuje zhruba 4500 žárovek, připomínajících počet zničených kurdských vesnic.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat