Právníci k Sýrii

Internetový prostor docela pochopitelně zaplavily hektolitry komentářů k případné intervenci do Sýrie v reakci na podezření z použití chemických zbraní ze strany Assadova režimu. Přijde mi, že velká většina právníků je proti americkému/spojeneckému zásahu, pokud by nebyl odsouhlasen Radou bezpečnosti (což by s největší pravděpodobností nebyl). Jeden ze zajímavějších kousků předvedl Ian Hurd, který přiznává, že zásah v Sýrii je ilegální, nicméně k němu i přesto ponouká. Namátkou Mike Dorf, Jack L. Goldsmith, Oona Hathaway a Scott Shapiro, ti všichni skládají argumenty proti. Nejdál zašel obvykle příčetný William Schabas, podle nějž by intervence v Sýrii představovala zločin agrese. Zásadnější veřejný pokus, jak ospravedlnit ozbrojený zásah, předvedl britský ministr zahraničí William Hague, ještě než mu vystavil stopku vlastní parlament. 

Docela dost článků se zabývalo (ne)podobností případu Sýrie s Kosovem, tedy příkladem "illegal, but legitimate" intervence - shrnutí na webu Financial Times, Ted G. Carpenter na National Interest, Elias Groll na Foreign Policy. Americké právníky zajímá otázka, jak je to s odsouhlasením intervence Kongresem (Obamovi se podle dnešních zpráv zjevně bez souhlasu kongresmanů do nějakého dobrodružství moc nechce). 

Pro ty, které problematika z pohledu mezinárodního práva opravdu zajímá, doporučuji sledovat blogy Opinio Juris a EJIL Talk!, kde respektovaní autoři diskutují své názory. 

Z dalších zajímavých příspěvků lze vybrat příspěvek Michaela Weisse na Foreign Affairs How to Oust Assad; na stejném místě příspěvek Jonathana Mercera o tom, že důležitost reputace se přeceňuje (a jít do války kvůli ní je nesmysl); pokec o všem možném okolo Sýrie s odborníky ze Stanfordu; autoři ECFR vypočítávají osm věcí, které před intervencí zvážit. Charli Carpenter se ptá, proč je použití bojového plynu o tolik horší, než zápalné bomby, po nichž v syrských ulicích zůstala ohořelá těla, a které přitom tak silnou reakci nevyvolaly. 

A co od případné ozbrojené intervence očekávat? Nedávný výzkum (D. Peksen) ukázal, že intervence většinou zlepšení lidskoprávní situace nepřináší.