sobota 31. prosince 2011

Arabský rok 2011


Zatím velmi krvavý a velmi těžko odhadnutelný vývoj v Sýrii, zklamání mnoha Egypťanů z porevolučního vývoje v jejich zemi, vítězství islamistických stran v několika volbách, nárůst nenávisti vůči Izraeli i další dění jakoby dávalo za pravdu některým komentátorům a jejich mantrám typu: Arabské jaro se zvrhlo v arabskou zimu, Vypočitatelné arabské autokracie vystřídala ohromná nestabilita, Islamisté ovládnou celý Blízký východ  … 

Přesto je však na podobná hodnocení a obecně na objektivní analýzu letošních událostí ještě velmi brzy. Arabský svět není možné sledovat monoliticky: není masou „nepříliš vzdělaných a podezřelých Arabů“, ale složitou společností odlišující se stát od státu. A to i přes množství zdánlivě společných znaků (islám – různě však pojímaný, arabština – avšak velmi odlišná ve svých regionálních dialektech apod.). Některé rozdíly, sektářská napětí a vnitrospolečenské konflikty byly „zmrazeny“ politikou dlouholetých diktatur, podobně jako tomu bylo v komunistické Jugoslávii a dnes vystupují na povrch. 

Žádná konspirace

Letos bylo také možné pozorovat, že „Arabské jaro“ nebylo dílem nějaké „mezinárodní muslimské konspirace“ a nemělo všude jen stejné příčiny. Například v Tunisku se vzpoura šířila z venkova do měst o čemž vypovídá i symbol „Arabského jara“ – mladík Mohamed Búazízí z provinčního města Sidi Búzid. Ten svým sebeobětováním v palachovském duchu doslova zažehnul vlnu revolučního dění v celém regionu. Stal se tak zřejmě – poněkud tvrdě řečeno – „nejefektivněji sebeobětovaným“ člověkem v moderních dějinách lidstva.  Naopak na příkladu Egypta bylo vidět, jak vycházel revoluční kvas přímo z hlavního centra země. Ale pak je tu i řada společných jmenovatelů: statečnost prostých lidí, role nových médií a globálních televizí a určitě také postoje současné americké administrativy.
Pokračování na Blízkovýchodních stránkách 

středa 28. prosince 2011

Neusilujme o nákladné zbytečnosti – pár slov k české „výjimce“ z Listiny základních práv EU


Již vícekrát jsem se sám nebo ve spoluautorství rozepisoval, že české usilování o připojení se k Protokolu č. 30, který si ve vztahu k Listině základních práv EU vyjednaly Spojené království a Polsko, představuje hru s mnohem vyššími náklady než přínosy. Výměnou za zbytečné rozdmýchání starých svárů se sousedy nezískáváme zřejmě vůbec nic. Nyní má/naše slova potvrdil Soudní dvůr EU, jenž ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10 (předběžná otázka od soudů ze Spojeného království a z Irska) řešil citlivou problematiku přemísťování žadatelů o azyl do Řecka, kde podle všeho vůči nim systematicky dochází k nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Soudní dvůr kráčí ve šlépějích dřívějšího výroku Evropského soudu pro lidská práva v případu M. S. S. v. Belgie a Řecko a zapovídá slepé následování unijních pravidel, jež by mohlo mít za následek porušení základních práv žadatelů o azyl. 
Protokol 30 (tedy britskou a polskou „výjimku“) Soudní dvůr moc podrobně nerozebírá, ale těch pár odstavců stačí. Klíčová pasáž zní: „(…) účelem (protokolu) není osvobodit Polskou republiku a Spojené království od povinnosti dodržovat ustanovení Listiny, ani bránit soudu některého z těchto členských států, aby dbal na dodržování těchto ustanovení“ (bod 120 rozsudku). Ještě podotknu, že tato pasáž se netýká ustanovení Listiny základních práv EU, která pokrývají sociální práva, tuto část „výjimky“ Soudní dvůr neinterpretoval. Což však pro český případ není až zase tak podstatné, jelikož problematika Benešových dekretů spadá pod právo na vlastnictví, jež v Listině nespadá do dotyčného oddílu Solidarita.
Snažil jsem se narychlo zjistit, zda Česká republika trvá na schválení „výjimky“ spolu s přístupovou smlouvou Chorvatska, jak by odpovídalo Klausovu trucpožadavku. Bohužel, nepodařilo se mi nic moc zjistit. Přístupová smlouva Chorvatska nic o české „výjimce“ neobsahuje, což před nás pokládá dvě alternativy. Buď „výjimka“ nakonec nebude součástí ratifikačního procesu, nebo o ní nebude hlasováno v jednom balíku s přístupovou smlouvou. Prezident Klaus si původně představoval, že „výjimku“ ratifikují členské státy EU jedním vrzem spolu s přístupem Chorvatska, čímž se minimalizuje možnost, že by „výjimka“ neprošla. Žádný stát nepotopí chorvatské rozšíření kvůli české marginálii. Když se bude hlasovat o „výjimce“ odděleně, pak se klidně ale nějaký rebel najde. Třeba český parlament, jehož ústavní většinu prezident ignoroval.

úterý 27. prosince 2011

Sakip Sabanci International Research Award

Submit your paper for the 2012 Awards, on the theme of Performance of the Turkish Economy during Global Crises. Prizes:    :]  $20,000 for the first prize, $10,000 for the second; $5,000 for the third. Deadline: March 31st, 2012. All entries must be new and original works, not published previously in any form. Essays must be approximately 13.000 words, including title, citations, and endnotes. (References should be shown in the form of endnotes.) An abstract of 500 words embedded to the original essay and a short c.v. of the applicant are required. Entries must be submitted in English, in the form of an attached Word document to this address.

pondělí 12. prosince 2011

Na vánoce do Lucemburska

Pokud se nějak nadstandardně vyžíváte ve vánočním obdarovávání, zvažte přesun do Lucemburska, kde to berou zjevně vážně. Vztah mezi bohatstvím a sumou utracenou za dárky vypadá docela silně, kazí to jen rozhazovační Lucemburčané a na druhém pólu spořiví Nizozemci, kteří ač se řadí mezi nejbohatší, tak vydají za vánoční odpustky svým blízkým nejméně. 
Zdroj grafu: the Economist.

pátek 9. prosince 2011

Ještě k Occupy

Když už na blogu i na fakultě fest okupujeme, tak připojím dva zajímavé odkazy. 
1 % nejbohatších Američanů se identifikuje spíše s Republikány než s Demokraty. Co se výše dosaženého vzdělání týče, tak 1 % nejbohatších nepřekvapivě dosáhlo vyššího vzdělání než zbývajících 99 % americké společnosti. Mezi nejvyšším příjmovým segmentem Američanů je rovněž nepoměrně více bílých, více se můžete dočíst ve studii společnosti Gallup.
O nerovnosti na semináři na Harvardu hovoří ekonomové Larry Katz a Ed Glaeser

Pár slovy se ještě vrátím k našemu úternímu mikulášskému semináři Occupy Wall St. V konkurenci populárních Masarykovských debat, tentokrát o přímé volbě prezidenta s Milošem Zemanem, a zajímavé akce energetické sekce IIPS se na naši diskuzi sešla totálně přeplněná velká učebna. Přímý vstup Janky Kovačovské z New Yorku se vydařil, prezentace O. Císaře, V. Hoduláka a L. Vyhnánka byly výstižné, otázky z publika k věci, díky všem zúčastněným za velmi vydařený večer!

Bonus: zajímavé fotky středo- a východoevropských politických grafiti na webu Foreign Policy (najdete ČR?).

čtvrtek 8. prosince 2011

Confirm Eisen Now

V konzervativním plátku National Review Online vyšel krátký text chválící amerického velvyslance v ČR Eisena za jeho práci a prosazující jeho rychlé potvrzení americkým Senátem. Autory jsou "těžké váhy" Kenneth R. Weinstein (president Hudson Institute) a John O’Sullivan (editor-at-large v National Review).

pondělí 5. prosince 2011

čtvrtek 1. prosince 2011

Occupy Joštova!



Occupy Wall Street*
Centrum pro lidská práva a demokratizaci vás srdečně zve k debatě.
Proč se obsazují ulice světových měst? Přichází doba lidového aktivismu? Kdy nabral spor 99 % vs. 1 % na intenzitě? Čeho mohou protesty dosáhnout? Proč se ulice neobsazují v Brně či Praze? Co říká právo na okupování veřejných prostranství?

Fenomén Occupy Wall Street pohledem politologů, ekonoma a právníka. A přímý vstup přímo z New Yorku.

Úterý 6. prosince 18.00, FSS (Joštova 10), uč. 52
Jana Kovačovská – Columbia University, skype-vstup z New Yorku
Doc. Ondřej Císař, Jiří Navrátil – katedra politologie
Vladan Hodulák – katedra MVES
Ladislav Vyhnánek – PrF, Ústavní soud

*Occupy Wall Street je pokračující série demonstrací na newyorském Manhattanu, která protestuje zejména proti nerovnosti a vlivu korporací.

pondělí 21. listopadu 2011

Robert Reich occupies

V rámci akce Occupy Cal (Cal je zlidovělé přízvisko pro UC Berkeley) promluvil zdejší profesor a bývalý ministr práce v Clintonově administrativě Robert Reich. Malý vzrůstem, velký rétorickými schopnostmi - přesvědčit se můžete zde. Reich patří v Berkeley mezi nejoblíbenější učitele, jeho přednášky bývají narvané. Přesně v intencích školy je docela nalevo, přidávám pár úryvků z jeho řeči:
By the way, I will believe that corporations are people when Georgia and Texas execute them. (narážka na rozhodnutí Nejvyššího soudu ohledně svobody projevu korporací)
(..) the 400 richest Americans now own more of America than the bottom 150 million Americans.
We are losing the moral foundation stone on which this country and our democracy are built.
Now, there are some people out there who say we can not afford education any longer, we cannot afford, as a nation, to provide social services to the poor. We cannot, some people say, any longer, afford as a nation to provide the safety nets for the poor and the infirm or for the people who fall down for no fault of their own. But how can that be true if we are now richer than we have ever been before?
We are not vilifying people because they are rich. The problem here is that when so much income and wealth go to the top, political power also goes to the top.
(..) the typical CEO in America was earning 30 times what the average worker was earning. Today, the typical CEO in America is earning more than 300 times what the average worker is earning.
Tady ovšem začíná přituhovat: The moral outrage was the beginning, the sense of injustice. The days of apathy are over, folks. (..) And you know and you understand how important it is to fight the bullies, to protect the powerless, to make sure that the people without a voice have a voice.

V ČR zjevně days of apathy ještě over nejsou, facebook generation může své hrdinství provozovat online, jíst je co, pivo je levné, škola zadarmo, život krásný. Taky si to užívám, otázka je, jak dlouho ještě. 
Poznámečka k Occupy (...) - jsem zvědav, kam se hnutí vyvine - transformace na tradiční politickou stranu je zřejmě bez šance, na to jsou proudy a zájmy příliš roztříštěné. Navíc si asi většina lidí uvědomuje, že když má ulice vládnout, tak to nepřinese mnoho dobrého.

Jako bonus zajímavý odkaz (díky Katce Šipulové) - jaký podíl má 1 % nejbohatších na celkovém bohatství? Vladanovo přání vyslyšeno, časová linka prodloužena (období 1914 až 2008), plus zejména možnost srovnání mezi jednotlivými zeměmi v jednom grafu. USA vypadá "normální" od poloviny 40. let do poloviny 80. let, pak návrat k vysoké nerovnosti. Ostatní vyspělé země (např. Francie či Japonsko) se k  předválečné nerovnosti nevrátily.

sobota 19. listopadu 2011

Anketa

Vyzkoušejte své predikční schopnosti a odpovězte na naši otázku - dojde do konce ledna 2012 k útoku na Írán? Vizte vpravo nahoře.

čtvrtek 17. listopadu 2011

Post-conflict Development in Bosnia and Herzegovina

Dear colleagues,
it is my great pleasure to invite you to the lecture on topic of "Post-conflict Development in Bosnia and Herzegovina with the Special Insight into the Reform of Defense: Present Situation and Challenges" that will be held on Wednesday, December 7, 10-12h in room P24. FSS MU. Lecturer, Mr Danko Aleksic, an independent analyst with an extensive experience in the related field, will give a lecture on the respective topic. Moreover, considering the fact that Mr Aleksic has also worked for the Parliament of the Republic of Serbia and is currently engaged on a number of UN-sponsored projects in the Balkans and active within the Igman Initiative (aimed at normalization of relations in the 'Dayton triangle'), I believe that you will find his lecture on BiH, state often characterized as 'a case of a failed democratization,' rather interesting and useful.

As for the form of the lecture, one-hour presentation in English language will be followed by a half-hour discussion panel. Thus, please be so kind as to refer to dordevic@fss.muni.cz for any inquiries that you may have concerning the aforementioned lecture, and both Department of IR and European Studies and myself would be very glad to see you on 7.12 in great numbers.

Thank you kindly.
Dordevic Vladimir

středa 16. listopadu 2011

Četba k Íránu

Mezinárodní agentura pro atomovou energii připravila přísnou zprávu k Íránu, marxista Wallerstein vidí vojenský zásah jako jasnou věc, izraelští politici potvrzují připravenost zasáhnout, v Íránu umírají vědci spojení s programem.... Opět se zdá, že vojenský zásah je blízko... Pokolikáté už. Zde četba k tématu od amerických jestřábů i z dalších zdrojů:

  • The War Over Containing Iran – FPI Director Eric Edelman, Andrew F. Krepinevich, and Evan Braden Montgomery – Foreign Affairs (subscription required) – March/April 2011
  • The Dangers of a Nuclear Iran – FPI Director Eric Edelman, Andrew F. Krepinevich, and Evan Braden Montgomery – Foreign Affairs (subscription required) – January/February 2011
  • A Period of Consequences – FPI Director William Kristol and Executive Director Jamie M. Fly – The Weekly Standard – June 12, 2010

pátek 11. listopadu 2011

Četba na víkend

Tématem numero uno je kromě dnešních narozenin primátora Onderky zejména krize evropské integrace. The Economist připravil celou speciální přílohu, jejíž titulní článek s výmluvným názvem "Staring into the abyss" jest k přečtení zde. Situaci v Řecku a možný návrat k drachmě rozebírají Financial Times, kde se rovněž Nouriel Roubini ptá, zda jsou dny Itálie v eurozóně u konce. Do tohoto únavného ekonomicko-politického marasmu krátké zamyšlení s přesahem: J. Habermas o evropské post-demokracii.

úterý 8. listopadu 2011

pondělí 7. listopadu 2011

Changing Geopolitics of the Caspian Region?


After the last Middle East Symposium, Global Politics editors have decided to shift their attention to other very interesting region – Caspian Sea. According to many IR scholars, world is now experiencing the power shift from the West to so called „emerging powers“, which is accompanied by various geopolitical turmoils. But is this also the case of Caspian region? If so, could this change bring some fresh air to local frozen conflicts? These questions were answered by various regional experts with diverse backgrounds and professional experiences, but profound understanding of Caspian affairs.
It is our great pleasure to publish the answers of Thomas de Waal (Carnegie Endowment for International Peace, Washington, senior associate), Emil Souleimanov (Charles University, Prague, assistant professor), Anar Valiyev (Azerbaijan Diplomatic Academy, Baku, assistant professor, Associate Dean of Academic Affairs), Leila Alieva (Centre for National and International Studies, Baku, president), Joshua Kucera (freelance journalist, analyst, Washington DC) and Tomáš Šmíd (Masaryk University, Brno, assistant professor).


Map by US Department of Energy.

sobota 5. listopadu 2011

Jazz s příchutí střelného prachu

Tradiční grafík z The Economist: primát v počtu vražd na 100 tisíc obyvatel si drží New Orleans a svou výkonnost stále vylepšuje. Loni se kolébka jazzu vyšvihla až na 50 vražd na 100 tisíc obyvatel, což 10x převyšuje americký průměr. Netřeba asi dodávat, že USA co se vražednosti týče, vévodí tabulkám západního světa. Špatnou pověst mají vedle New Orleans i St. Louis, Baltimore a Detroit, naopak výrazné zklidnění se povedlo Washingtonu DC, kde se již žije bezpečněji než v kalifornském Oaklandu. 

pátek 4. listopadu 2011

Jak moc je Evropská unie v dluhovém průšvihu?

Vážná nevážná koláž s německou kancléřkou dává na otázku odpověď;)



sobota 29. října 2011

Thomas Jefferson a Spojené státy Evropské


Pro příznivce podcastů dva tipy, a to rovnou v souvislosti s předchozím příspěvkem a aktuálním "okupačním hnutím" v USA. První je pořad GPS (Global Public Space), který vede Fareed Zakaria. Asi znáte ze CNN. Kompletní video podcast pořadu zkrouhli, ale audio je stále kompletní. Naposledy (16. 10.) se věnovali "Occupy Wall Street". Krásná debata o tom, co bylo dřív, kuře nebo vejce. Sice se na začátku debatovalo o "populistickém" charakteru hnutí "Occupy Wall Street" nebo jeho podobností s Tea Party, o posunu veřejné debaty o nenasytných bankéřích před dvěma roky k debatě o národním dluhu a krachu Řecka dnes, atd. Primární téma bylo ale jasné: Má hlavní vinu za obrovský rozdíl v příjmech 1 % Američanů oproti zbytku a nevídané nenasytnosti kapitalismu za poslední dvě dekády nepovedená regulace (zkušený finančník Forbes) nebo hamižnost jednotlivců, kteří pravidel využili (nobelista Krugman)? Krugman argumentuje, že bankéři jsou ti, co na tom všem vydělali, a jsou to oni, kteří by měli platit. Forbes oponuje, že regulace je zde zásadní faktor a "easy money" nabídnuté FEDem prostě vždycky někdo využije... ať už v 90. letech, v 70. letech nebo dřív ve 20. století. "Příležitost dělá zloděje."

Druhý tip je poněkud intelektuálský, aneb téma "Occupy Wall Street" v rámci "moot" debaty otců zakladatelů Jefferson v. Hamilton a v souvislosti s tématem federalismu, demokracií, atd. Skvělý podcast The Thomas Jefferson Hour nabízí debaty odborníků na Jeffersona, kteří se "vtělí" do jeho kůže a mluví hlasem pana prezidenta. Kritizují procentralizačního Hamiltona, obdivují "Occupy Wall Street" za jejich odpor vůči systému, který je potřeba jednou za pár dekád protřást revolučním hnutím ("from time to time American people wake up and reclaim their sovereignty"), atd. Je to jízda.

Mimochodem, nepřipomíná současná situace v EU staré americké kolonie v 18. století? Po poměrně velkém odporu jednotlivých států neúspěšné konfederace proti nečekaně centralizačnímu návrhu ústavy, která byla nakonec schválena, se otevřely dveře ještě větší centralizaci. Po revoluci byly státy totiž tak zadlužené, že hrozilo, že už jim nikdo nepůjčí. Nový ministr financí Hamilton navrhl zřízení centrální banky, která by sjednotila dluh všech států a federální dluh a mohla tak konsolidovat celý proces splácení a řízení dluhu. Proti byl ministr zahraničí Jefferson, který odmítal centralizaci, nechtěl Ameriku zatáhnout do mezinárodní politiky a preferoval systém soběstačných států. Prezident Washington nakonec rozhodl, že banka bude... a zbytek příběhu už známe. Sleduje někdo debatu v Bruselu a rozumí někdo charakteru těch "valů" a krizových fodnů EU? Nemá snad EU de facto už jednotný dluh? Nebude mít dluhová krize v Evropě stejný důsledek jako v Americe před dvěma stoletími?

čtvrtek 27. října 2011

Oni, 1 procento

Názorný graf z the Economist, který napovídá, že hnutí Occupy Wall St není ve svém pocitu, že 1 % nejbohatších se zcela vymklo normalitě, úplně vedle. Cca v roce 1994 se prostě něco stalo a nabírá to na síle.

čtvrtek 20. října 2011

Hokej s Šalitem

Hodně Čechů se mě v uplynulých dnech, kdy se znovu – a tentokrát již opravdu reálně – začalo mluvit o propuštění izraelského vojáka Gilada Šalita, ptalo, jak je možné, že je Izrael ochoten přistoupit na tak nevýhodnou dohodu o výměně jednoho prostého desátníka za více než tisíc vězňů, z nichž řada má krev na rukou. Odpovídal jsem, že se na tento případ není možné dívat naší českou, či středoevropskou optikou. Na Blízkém východě najdeme množství pro nás nepochopitelných paradoxů a toto je jeden z nich.

 Každý národ má své hrdiny – někde jsou to vzhledem k tradici země vojáci, jinde třeba náboženské autority a v některých zemích zase hokejisté a jiní sportovci. Hokejisty nezmiňuji s nějakou přezíravostí a myslím si dokonce, že je stále o něco přirozenější uctívat jako hrdiny lidi, kteří bojují za obrovské sumy na kluzišti, než na bitevním poli. Mimochodem – i v Izraeli se hraje lední hokej a někteří přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu ho prožívají podobně, jako většina Čechů. Přesto si nedovedu představit, že by smrt izraelských hokejistů vyvolala podobnou reakci jako u nás. Podobně tak smrt českého vojáka v Afghánistánu nepřinese kromě pár článků a zpráv žádnou mimořádně velkou pozornost. Pokračování na Blízkovýchodních stránkách 

pátek 14. října 2011

Proti proudu

Odpřednášeno, stovky stran přečteny, desítky emailů zodpovězeny, pár tisíc znaků napsáno, je čas na zábavu... 
Celý svět unisono odsoudil Ukrajinu za proces s bývalou premiérkou Julijí Tymošenkovou. Nespokojené hlasy se nesly jak z východu, tak ze západu. Kritizovali svorně novináři, včetně třeba the Economist, kritizovali politikové. Všude v běžných médiích jsem se ale dočetl prázdné proklamace o tom, jak byl proces zpolitizovaný apod., ale nikde pořádnou argumentaci, v čem konkrétně soud pochybil. Přišlo mi, že se prostě novináři a politikové vyjádřili, aniž by rozsudek četli. Hlavní argument zněl - Janukovyč chtěl vyřadit Tymošenkovou z politického boje. Klidně, může to být pravda (a zřejmě je). Ale pokud skutečně "plynová princezna" porušila zákon a soud uložil stanovenou sazbu? Měli by být politikové beztrestní? Samozřejmě, kdyby před soud naklusala komplet ukrajinská elita, tak asi půjdou do kamene všichni, ale to ještě neznamená, že by politikové neměli za své činy stanout před soudem. Mně by třeba nevadilo, kdyby se trochu před pány a dámami v talárech proklepli naši někdejší potentáti, kteří stále tahají za nitky. A bude se stejně vehementně protestovat, když se náhodou v soudní síni octne Berlusconi a půjde sedět?
Ano, horlivost ukrajinského soudu je do očí bijící. Ano, je nefér, že se soud zaměřil jen na jednu osobu a nečistí ukrajinskou politickou scénu plošně. Ale pokud je daný zákon dostatečně rozumný a Tymošenkové provinění vůči němu dostatečně vyargumentovaná? Pak bych spíš ukrajinský soud povzbudil v zemanovském duch "padni, komu padni" k pokračování, než silně kritizoval. 
Kratičká diskuzní poznámka - zkusmá aplikace strategického přístupu k soudům: předpokládejme, že  Janukovyč jedná jako racionální aktér. Pokud chce zachovat (formálně) demokratický systém, pak ví, že jej očekává volební nejistota. Tedy může prohrát a jeho politický oponent mu připravit stejný osud, jako on hypoteticky Tymošenkové. Protože nechce skončit v pruhovaném, nechystá takový scénář ani svým soupeřům. Jinými slovy - Janukovyč je hybatelem případu, jen pokud a) není racionální, a/nebo b) nevěří v možnost volební porážky. Samozřejmě, je to na dřeň osekáno, realita bude nepochybně mnohem barvitější. 

Dočetl jsem se, že ve státní správě jsou k vidění roční apanáže až ve výši dvou miliónů korun. Přeji si, aby stát přitáhl ty nejlepší lidi, a motivační odměny považuji za způsob, jak tohoto cíle dosáhnout. Ale trochu mi vadí, že na důležité posty, kde se asi berou podobné částky, dosáhnou třeba i lidé z pochybných univerzit, jimž píše seminárky nadřízený. A ještě něco - nepředpokládám, že by ministr bral méně než jeho podřízený - na kolik se tedy vyšplhá roční odměna ministrů?

Nové číslo Foreign Policy se věnuje tématu American Exceptionalism, namátkou přispěli např. Walt, Clintonová či Friedman.

A víkendové odlehčení - zajímavá přehlídka politických grafiti, zejména z arabského světa.

čtvrtek 13. října 2011

Gruzínská zahraniční politika vůči EU a NATO

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU vás zve na diskusi o zahraniční politice Gruzie vůči EU a NATO, které se zúčastní Její Excelence Nina Nakashidze, velvyslankyně Gruzie v ČR. Debata se uskuteční ve čtvrtek 20. října 2011 ve 12 hodin na FSS MU, v místnosti P52.

sobota 8. října 2011

Víkendový fotoodkaz

Vynikající fotky v the Economist - A Decade in Afghanistan.

Slovensko a přežití Eura

Pokud platí poučka, že se generálové připravují vždy na minulou válku, nepřekvapí tak úvahy amerických stratégů o tom, jak bude vypadat příští válka po dekádě boje proti terorismu. Snad válka na moři a ve vzduchu proti Číně? Mezi takovéto úvahy nad právě desetiletým konfliktem v Afghánistánu, Obamovým plánem na popostrčení hospodářství, vzpomínky na Steva Jobse nebo překvapivý růst preferencí republikánského prezidentské kandidátana Hermana Caina se na titulku pátečních The Washington Post (a NYT) prosadilo i Slovensko. Nadpisy jako "Slovakia unsettles Europe’s rescue plan" a "Slovaks Love and Hate Euro" ukazují zvyšující se zájem Američanů o osud Eura, jehož další problémy můžou výrazně přistřihnout tužby po zdravější a růstové světové (Americké) ekonomice. Zatímco NYT jdou spíše po osobním pohledu Slováků na Euro a rozebírají dilema mezi výhodami společné měny a nespravedlnosti pomoci bohatšímu Řecku, WashPost se dívají víc na celek a srovnávají EU a USA:
What would have happened, for instance, if Washington needed the approval of all 50 states before proceeding with its plan to rescue ailing U.S. financial institutions in the wake of the collapse of Lehman Brothers in September 2008? But the euro zone is a confederation of member states lacking a powerful executive and legislative branch. The situation illustrates, critics say, the built-in flaws of the currency union.
Američany do velké míry nezajímá management Eura a nebo politické fungování nefederální EU, chtějí vidět výsledky. Podobně jako například v případech Avena před ICJ nebo následně Medellín u US Supreme Court nikoho moc nezajímala federální struktura USA, self-executing treaties dle amerického práva a nebo problémy centrální vlády s přinucením států respektovat mezinárodněprávní odpovědnost USA, v případě s Eurem nebude mezinárodní společenství dumat nad tím, jestli byl k záchraně Eura potřeba i souhlas Sulíka, ale to, jak to všechno dopadlo. Za výsledek bude politicky odpovědná EU, ne Slovensko. V případě krachu plánů na ozdravění Eura ale takové štěstí Slováci zřejmě mít nebudou vůči svým evropským sousedům. Nejsem si proto jist, jestli principiálně negativní postoj (i když možná rozumný) k příspěvku na další financování řeckého dluhu může nějak pomoci slovenským zájmům v EU.

A nebo se na to rychle zapomene (v případě přežití Eura)? Kdo si ostatně ještě pamatuje, že ČR byla jedinou zemí v EU, která blokovala Lisabonskou smlouvu nebo neratifikovala Římský protokol ICC?

neděle 2. října 2011

Prezident Václav Klaus v Heritage Foundation


Na přátelské půdě konzervativního think-tanku Heritage Foundation ve Washingtonu pronesl prezident Klaus minulý týden poměrně zajímavý projev o krizi EU. V první půlce sice šablonovitě jednoduchá kritika „socialistické“ ekonomiky, neefektivní regulace a hrozby centralizace, v druhé části ale poměrně dobrý tah na branku a na závěr zajímavý „coming out“. Podívejte se sami, dobré jsou hlavně vtípky v 28:40, 45:10 a 54:10.


A jaký to „coming out“? Podívejte se na video, např. po 54:10, a uslyšíte citaci slov Miltona Friedmana ze Stanford University v roce 1997: „Europe is very lucky, Europe has Vaclav Klaus. … „ Testová otázka: Jaký je politický cíl Václava Klause po konci jeho prezidentského funkčního období? Chtěl jsem se ho na tuto otázku zeptat a potvrdit si tak svůj dojem, nicméně citace guru Friedmana posloužila jako efektní závěr a ani při krátkém potřesení prezidentské ruky po proslovu jsem už neměl příležitost. Inu, uvidíme.

Odpověď se ale samozřejmě týká EU a Eura. Klaus svůj pohled na tuto otázku v Heritige Foundation prezentoval ve spojistosti se svou zkušeností z 90. let. Jakožto premiér ČR v době federace jednal se slovenskými zástupci o rozdělení společného státu. Původní idea byla prý rozdělit politickou unii (federaci) a fiskální unii (společný rozpočet) a ponechat společnou monetární unii (měnu). To se prý ukázalo jako bláhové a nemožné, protože rozdíly mezi oběma zeměmi byly příliš velké. A poučení pro Euro? Může monetární unie v Evropě fungovat bez společné politické a fiskální unie? Tedy bez společného státu a rozpočtu? Klausova odpověď je samozřejmě záporná a centralizujícího vývoje ve směru federalizace EU se bojí nejvíc. Ostatně nejde o nereálné úvahy. S rostoucími problémy Eura slyšíme stále častěji úvahy o centralizaci daní nebo zasahování EU do rozpočtů jednotlivých zemí. Naposledy například německá kancléřka Merkelová před týdnem. Možná je tento vývoj nutný k záchraně Eura, ale z mého pohledu na to Evropa připravena není. Snad jsem ovlivněn euroskeptickou brněnskou politologií, ale v tomto ohledu Klausovy obavy sdílím. Uvítám však komenty, třeba od nějakého ekonoma?

Po shlédnutí Václava Havla na pařížské Sciences Po můžu oba prezidentské projevy trochu porovnat. Havel i Klaus dokázali přesvědčivě využít své osobní zkušenosti ze vzrušujících dob divoké demokratizace a uplatnit je v obecnějších tématech dle své potřeby. Oba prezidenti uspěli, dokázali své publikum zaujmout a dát mu přesně to, co očekávalo a chtělo. I něco navíc. V případě Havla ponaučení a trochu konzervatismu. V případě Klause paralely EU a USA či pohled skeptika na EU fondy.

Klaus nebude v zahraničí (zřejmě) nikdy tak populární jako Havel, takže trochu překvapila poměrně nabitá přednášková síň v krásné budově Heritage Foundation (asi 200 lidí), ale úspěch měl velmi hmatatelný a stejný jako Havel... tleskalo se ve stoje.

pátek 30. září 2011

Egyptská fotostory

Už tradiční předvíkendový odkaz na zajímavé fotky - tentokrát egyptské porevoluční grafiti.

Interview with Peter Singer - On Global Poverty, Human Rights and Ethical Questions

Where are the boundaries of our moral obligations in eradicating global poverty? At what point can we speak of a fetus as a human being? Are we capable of reaching objectivism in ethical questions? For what reason is it necessary to reach reassessment of our view of human rights concept?


Peter Singer, Ira W. De Camp professor of bioethics in the Centre for Human Values at Princeton University and Laureate professor at University of Melbourne, has been standing at the forefront of debates about our ethical obligations and approaching global poverty, euthanasia, abortions and animal rights for more than three decades. The Animal Liberation (1975) book is widely considered as a bible of modern animal rights movement, therefore it is not a surprise, that The New Yorker labeled Peter Singer as „the most influential living philosopher“ and in 2005 Time magazine included him amogst 100 most influential people in the world“. From the other publications we should mention e.g.: The expanding circle: ethics and sociobiology (1981), Practical Ethics (1979), A Companion to Ethics (1991), Rethinking life & death: the collapse of our traditional ethics (1994), A Companion to Bioethics (1998), One World: The Ethics of Globalization (2006), The Way We Eat: Why Our Food Choices Matter (2006), and The Life You Can Save: Acting Now to End World Poverty (2009). 

While attending his lecture „Animal Liberation: Retrospect and Prospect“ at the University of Melbourne, Peter Singer agreed to provide an exclusive interview to Czech Centre for Human Rights and Democratization, interviewed by Petr Pribyla.

úterý 27. září 2011

HDP a zločin

Pěkný graf o vztahu vývoje HDP a zločinu přináší the Economist.
V době krize s poklesem HDP na osobu klesá i majetková trestná činnost. Například v takové Nevadě, kde se HDP na hlavu snížil o téměř 15 %, klesl majetkový zločin o více než 25 %. Normálně bychom asi očekávali, že jak lidé ztrácí práci a mají hlouběji do kapsy, tak se budou pokoušet více krást, ale zřejmě ne. Patrně ví, že i jejich oběti na tom jsou hůře, a tak přesídlují do rostoucích států jako třeba Jižní Dakota. Možná jsou i jiná vysvětlení, každopádně aspoň nějaká dobrá zpráva v době ekonomického marastu, uzavírá the Economist.

pondělí 26. září 2011

Cena pro Kalouska

Nejlepší ministr financí naší galaxie a blízkého okolí Miroslav Kalousek byl opět oceněn za své hrdinské činy při boji s hospodářskou krizí, a své věrné služby… Služby komu? Občanům české republiky, kterým má být zodpovědný? O tom lze mít velmi závažné pochybnosti. Nicméně ke Kalouskově politice a jejích případných dopadech se snad vyjádřím jindy, za jistých okolností by to nemusela být úplná katastrofa.

Hlavním cílem tohoto textu je upozornit na pozadí celého humbuku kolem zmíněného ocenění. Ze způsobu, jakým s touto informací zacházejí média, by se dalo usuzovat, že se jedná o ocenění nějakou prestižní nezávislou mezinárodní organizací. Politický vzkaz pro vlastní obyvatelstvo je zřejmý, současná politika úsporných opatření je jediná možná a správná a nese své ovoce, hodnocení našeho ministra budiž toho důkazem. O naprosté myšlenkové impotenci ČSSD pak vypovídá komentář ohledně Kalouskova ocenění poskytnutý místopředsedou této strany Michalem Haškem. I když Sobotka se snažil věc napravit.

Miroslav Kalousek dostal cenu od časopisu Emerging markets, který vydává společnost Euromoney Institutional Investor, jejímž většinovým vlastníkem je Daily Mail and General Trust, kterou ovládá Jonathan Harmsworth. Ctěný pán je velkým sympatizantem britských konzervativců a jeho švagrová je manželkou syna železné lady, to se nám to začíná pěkně vybarvovat. Každopádně tohle rozkrytí vlastnické struktury není úplně fér. Sir Harmsworth nemusí mít s oceněním až tak moc společného, je potřeba se ptát, kdo o něm rozhodoval a na základě jakých kritérií. O ocenění rozhodovali finanční analytikové, bankéři a investoři a předmětem posuzování byl přínos pro řízení fiskální politiky státu. Kontrolní otázka, komu asi tak nejvíce prospívá politika současné české vlády? Člověk by se měl spíše podivovat nad tím, že superman na ministerstvu financí nedostává ocenění od podobné partičky každý rok.