Is EURO doomed?

After several successful Symposiums on issues such as geopolitics, Middle East and the US foreign policy, the editorial board of Global Politics decided to prepare another edition. The new Symposium is focused on a very disputed topic of the economics of the European Union, more particularly on its common currency EURO.

For some time, we have been witnessing dramatic developments in Europe and it is no different at the time of writing of these words. Because there are serious decisions to be made in the Czech Republic and elsewhere in Europe, we think that it is neccessary to look at the issue at hand from a long-term perspective and assess the successes and failures of the single European currency. Moreover, the EURO has been supposedly an enduring project planned for generations to come, therefore we consider future development of the currency to be an important factor as well. Even though it is not possible to predict future, Global Politics is convinced that it is vital to look ahead and be prepared for possible challenges. Therefore, we asked experts also a question concerning their expectations of the future of the Euro zone. We are glad that we can present the opinions of number of important scholars and experts from the Czech Republic, Austria, Italy, Spain and the USA.

Nové Symposium GP najdete zde.

Autory jsou Richard Turcsányi a Jan Daniel.

Foto od Images_of_Money.

Slovensko a přežití Eura

Pokud platí poučka, že se generálové připravují vždy na minulou válku, nepřekvapí tak úvahy amerických stratégů o tom, jak bude vypadat příští válka po dekádě boje proti terorismu. Snad válka na moři a ve vzduchu proti Číně? Mezi takovéto úvahy nad právě desetiletým konfliktem v Afghánistánu, Obamovým plánem na popostrčení hospodářství, vzpomínky na Steva Jobse nebo překvapivý růst preferencí republikánského prezidentské kandidátana Hermana Caina se na titulku pátečních The Washington Post (a NYT) prosadilo i Slovensko. Nadpisy jako "Slovakia unsettles Europe’s rescue plan" a "Slovaks Love and Hate Euro" ukazují zvyšující se zájem Američanů o osud Eura, jehož další problémy můžou výrazně přistřihnout tužby po zdravější a růstové světové (Americké) ekonomice. Zatímco NYT jdou spíše po osobním pohledu Slováků na Euro a rozebírají dilema mezi výhodami společné měny a nespravedlnosti pomoci bohatšímu Řecku, WashPost se dívají víc na celek a srovnávají EU a USA:

What would have happened, for instance, if Washington needed the approval of all 50 states before proceeding with its plan to rescue ailing U.S. financial institutions in the wake of the collapse of Lehman Brothers in September 2008? But the euro zone is a confederation of member states lacking a powerful executive and legislative branch. The situation illustrates, critics say, the built-in flaws of the currency union.

Američany do velké míry nezajímá management Eura a nebo politické fungování nefederální EU, chtějí vidět výsledky. Podobně jako například v případech Avena před ICJ nebo následně Medellín u US Supreme Court nikoho moc nezajímala federální struktura USA, self-executing treaties dle amerického práva a nebo problémy centrální vlády s přinucením států respektovat mezinárodněprávní odpovědnost USA, v případě s Eurem nebude mezinárodní společenství dumat nad tím, jestli byl k záchraně Eura potřeba i souhlas Sulíka, ale to, jak to všechno dopadlo. Za výsledek bude politicky odpovědná EU, ne Slovensko. V případě krachu plánů na ozdravění Eura ale takové štěstí Slováci zřejmě mít nebudou vůči svým evropským sousedům. Nejsem si proto jist, jestli principiálně negativní postoj (i když možná rozumný) k příspěvku na další financování řeckého dluhu může nějak pomoci slovenským zájmům v EU.

A nebo se na to rychle zapomene (v případě přežití Eura)? Kdo si ostatně ještě pamatuje, že ČR byla jedinou zemí v EU, která blokovala Lisabonskou smlouvu nebo neratifikovala Římský protokol ICC?

The Economist: zrušte euro!

Uznávaný britský týdeník the Economist vyhlásil debatu s následujícím mottem: "This house believes the euro, as a single currency, is dividing Europe and should be abolished." Vedle redakce obhajuje tento názor také německý ekonom Hans-Olaf Henkel, profesor na univerzitě v Mannheimu a někdejší předseda německé federace podnikatelů. Henkel zastával i velmi vysoké posty v IBM a patří mezi aktivní členy Amnesty International. Naproti tomu euro bude bránit Guy Verhofstadt, šéf Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a bývalý belgický premiér (1999-2008).

Do debaty se můžete zapojit se svým názorem i vy, jednotlivé strany odpovídají na argumenty protistrany a diskuze se vyvíjí, takže není od věci třeba za tři dny navštívit stránku znovu.

Přežije euro?

Minulý týden jsem se byl podívat na diskuzi ke krizi společné evropské měny, které se účastnili Barry Eichengreen (jeden z nejuznávanějších odborníků na euro, Berkeley), Jean Pisani-Ferry (ředitel Bruegel a profesor všude možně), Pierre-Olivier Gourinchas (Berkeley, držitel Bernazer Prize pro nejlepšího evropského ekonoma pod 40) a Maurice Obstfeld (Berkeley). Seminář byl sugestivně nazván Will the Euro Collapse? a všichni čtyři experti se shodli - ne. Vůbec, debata se celkově nesla ve velmi souhlasném duchu, na dotazy z publika profesoři neměli problém přiznat, že některé důležité věci prostě nevědí (kdo drží sekuritizované balíky pohledávek - CDS).

Eichengreen připomněl tradiční důvody, proč euro nezkolabuje - příliš investovaného politického úsilí, obtížný mechanismus opuštění jednotné měny a navíc poukázal, že dvě země, u nichž se nejvíce spekuluje o odchodu z eurozóny, by byly samy proti sobě. Německý ekonomický úspěch posledních desíti let je založen na exportním zázraku, po návratu k marce by tato výrazně posílila, čímž by se oslabily exportní šance. A kdyby euro opustilo Řecko, tak takový "run na banky", co by nastal, ještě svět nezažil. Asi nejschůdnější řešení Eichengreen vidí v lotyšském scénáři - dolů s platy. Jen nevím, jak to Řekům v ulicích vysvětlit... Řekům by dost pomohl hospodářský růst, který se však za situace velkých rozpočtových škrtů nevytváří lehce. Situaci, kdy v je EU jednotná měna, jednotný finanční trh, ale 17 finančních regulátorů, označil jako "madness".

Gourinchas varoval, že proces oživení v Irsku a Řecku bude pomalý a bolestný, protože třeba v Německu se inflace drží kolem 2 %, takže na periférii na to budou muset jít přes deflaci.

Drobná odbočka: docela mě zaujal Maurice Obstfeld, jenž vedle pánů v oblecích, zejména elegantního Pisani-Ferryho, nastoupil v džínách a zelené mikině, profesor ekonometrie s brýlkami jak vyšitý, jen ho zrovna vyrušili od jeho čísel. Ale mluvil výborně, ostatně jako všichni pozvaní.

Ještě bych upozornil na článek Barryho Eichengreena v novém čísle časopisu Current History s názvem The Euro's Never-Ending Story, ještě jsem nečetl tak krásně přehledně podanou analýzu toho, co se stalo a co se má udělat, dokonce jsem si připadal, že teď tomu rozumím. Se sháněním textu možná budete mít obtíže, tak pár postřehů zde.

Krize v eurozóně má různé příčiny - rozpočtové deficity a celkový hospodářský bugr (Řecko), bublina na trhu nemovitostí (Irsko) či nízký růst produktivity (Portugalsko). A lišící se diagnózy si žádají rozdílnou léčbu. Jeden společný prvek by se ale přeci jen našel - "enormous credit booms" - domácnosti na jihu Evropy a v Irsku si prostě dopřávaly party a hojně si půjčovaly, a to zejména od místních bank, které si zase půjčovaly od bank jinde v Evropě. Docházelo tak k masivnímu přesunu kapitálu z centra (Německo, Francie) na periférii. Odpověď na otázku, jakou roli hrálo mezi příčinami krize euro, není úplně jasná. Podobný credit boom totiž nastal i na Islandu a ve Velké Británii, Řekové a spol. by si asi půjčovali i bez eura, jen s eurem to bylo jednodušší. Mezi další faktory, jež přispěly ke krizi, patří "investor nonchalance" a "regulatory failure" (raději nepřekládám).

Konečně tedy došlo k přesunům kapitálu na periférii, ale ouha, peníze netekly do investic, nýbrž do spotřeby (takže nůžky v produktivitě mezi centrem a periférií se dále rozevíraly). Vysoká poptávka po zboží vedla k růstu mezd, následné vysoké výběry daní pak způsobily, že vlády kývly na všemožné požadavky odborů. S počátkem krize ale přišlo rychlé vystřízlivění - německé a francouzské banky se najednou začaly obávat rizika a přestaly půjčovat. Při zpětném pohledu je zjevné, že vlády měly na banky už dříve přísněji dohlížet, aby se bublina nenafoukla do tak obřích proporcí, a také v dobách hojnosti vytvářet větší zásoby (rozpočtové přebytky). Článek pokračuje rozborem evropské odpovědi, ale už takhle je můj sumář dost dlouhý, tak jen přežvýkám Eichengreenovy rady, co dělat: 1) posílit fiskální disciplínu, 2) posílit evropské banky - začít pořádnými zátěžovými testy, 3) stálý finanční mechanismus pro případy nouze (krize v budoucnu přijdou).