Václav Havel Bust Dedication Ceremony (online)

Dnes od 19. hodin našeho času online přenos z DC.

VHLF
A bust of Václav Havel, the first president of the Czech Republic, will be dedicated at a U.S. Capitol ceremony on Wednesday, November 19. After the dedication in National Statuary Hall, the bust will be added to the Capitol’s Freedom Foyer, joining Winston Churchill, Lajos Kossuth, Abraham Lincoln, and George Washington.



The announcement was made by John Boehner, Speaker of the House, on September 22, 2014.

The bust will be unveiled by Mrs. Dagmar Havlova after remarks by John Boehner, Speaker of the House, Nancy Pelosi, Minority Leader, Congressman Ed Royce and Senator Robert Menendez. Jan Hamacek, Speaker of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic, Bohuslav Sobotka, Prime Minister of the Czech Republic, and other U.S. and Czech politicians and dignitaries will attend the dedication.

Through the prodigious efforts of Elliot Berke and Milton Cerny, members of the VHLF Board of Directors, the US House of Representatives passed a bipartisan resolution honoring President Václav Havel on March 11, 2014.

The author of the bust is Czech-American sculptor Lubomir Janecka.

Prezident Václav Klaus v Heritage Foundation

Na přátelské půdě konzervativního think-tanku Heritage Foundation ve Washingtonu pronesl prezident Klaus minulý týden poměrně zajímavý projev o krizi EU. V první půlce sice šablonovitě jednoduchá kritika „socialistické“ ekonomiky, neefektivní regulace a hrozby centralizace, v druhé části ale poměrně dobrý tah na branku a na závěr zajímavý „coming out“. Podívejte se sami, dobré jsou hlavně vtípky v 28:40, 45:10 a 54:10.

A jaký to „coming out“? Podívejte se na video, např. po 54:10, a uslyšíte citaci slov Miltona Friedmana ze Stanford University v roce 1997: „Europe is very lucky, Europe has Vaclav Klaus. … „ Testová otázka: Jaký je politický cíl Václava Klause po konci jeho prezidentského funkčního období? Chtěl jsem se ho na tuto otázku zeptat a potvrdit si tak svůj dojem, nicméně citace guru Friedmana posloužila jako efektní závěr a ani při krátkém potřesení prezidentské ruky po proslovu jsem už neměl příležitost. Inu, uvidíme.

Odpověď se ale samozřejmě týká EU a Eura. Klaus svůj pohled na tuto otázku v Heritige Foundation prezentoval ve spojistosti se svou zkušeností z 90. let. Jakožto premiér ČR v době federace jednal se slovenskými zástupci o rozdělení společného státu. Původní idea byla prý rozdělit politickou unii (federaci) a fiskální unii (společný rozpočet) a ponechat společnou monetární unii (měnu). To se prý ukázalo jako bláhové a nemožné, protože rozdíly mezi oběma zeměmi byly příliš velké. A poučení pro Euro? Může monetární unie v Evropě fungovat bez společné politické a fiskální unie? Tedy bez společného státu a rozpočtu? Klausova odpověď je samozřejmě záporná a centralizujícího vývoje ve směru federalizace EU se bojí nejvíc. Ostatně nejde o nereálné úvahy. S rostoucími problémy Eura slyšíme stále častěji úvahy o centralizaci daní nebo zasahování EU do rozpočtů jednotlivých zemí. Naposledy například německá kancléřka Merkelová před týdnem. Možná je tento vývoj nutný k záchraně Eura, ale z mého pohledu na to Evropa připravena není. Snad jsem ovlivněn euroskeptickou brněnskou politologií, ale v tomto ohledu Klausovy obavy sdílím. Uvítám však komenty, třeba od nějakého ekonoma?

Po shlédnutí Václava Havla na pařížské Sciences Po můžu oba prezidentské projevy trochu porovnat. Havel i Klaus dokázali přesvědčivě využít své osobní zkušenosti ze vzrušujících dob divoké demokratizace a uplatnit je v obecnějších tématech dle své potřeby. Oba prezidenti uspěli, dokázali své publikum zaujmout a dát mu přesně to, co očekávalo a chtělo. I něco navíc. V případě Havla ponaučení a trochu konzervatismu. V případě Klause paralely EU a USA či pohled skeptika na EU fondy.

Klaus nebude v zahraničí (zřejmě) nikdy tak populární jako Havel, takže trochu překvapila poměrně nabitá přednášková síň v krásné budově Heritage Foundation (asi 200 lidí), ale úspěch měl velmi hmatatelný a stejný jako Havel... tleskalo se ve stoje.

Neokonzervativní Havel na Sciences Po

Díky svému tajemnému francouzskému kontaktu jsem se minulý týden dostal na údílení čestného doktorátu Václavu Havlovi na univerzitě Sciences Po v Paříži. Velmi učenou přednášku pronesl Jacques Rupnik a Havel pak vystoupil s krátkým projevem na téma poučení dizidenta a prezidenta z východní Evropy. Havel ve své řeči zdůrazňoval pokoru, trpělivost a opatrnost, jakožto důležité a dnes opomíjené vlastnosti v politice. Havel nadnášel klasická konzervativní témata, až mě s ohledem na nedávné úmrtí Irvinga Kristola napadla paralela Havla s americkými neokonzervativci... Tedy antikomunističtí levicoví intelektuálové, pro které na politické mapě nezbylo místo a kteří se postupně propracovávali ke kulturně konzervativním názorům a v oblasti zahraniční politiky k tvrdé ochraně hodnot západní civilizace... Dvacet let trvající proměna Havla levicového intelektuála v Havla atlantistu, podporovatele radaru a války v Iráku, prezidenta připomínajícího morální apely Masaryka či politika oslavujícího trpělivost a pokoru toto kulhající přirovnání snad trochu podporuje. Sám Havel svému konzervatismu dodal tradiční punc, když demokratické instituce přirovnal ke kvalitnímu (snad anglickému?) trávníku:

"Trávník, jak známo, nevyroste tím, že za něj budeme tahat."

Z tohoto pohledu vedle sebe Havel měl již dlouhá léta silného zastánce "dobrého trávníku", tedy Petra Pitharta. Ten esenci britského konzervatismu nasál během krátkého pobytu v Anglii v 60. letech a na začátku 70. let vše sepsal během svých cest v maringotce podniku Vodní zdroje jakožto odstavený právník a dizident. Pithart ve své knize Obrana politiky (vydaná až v roce 1990) často připomínal myšlenky Karla Čapka (které často v knize cituje) a jistě si připomněl i jeho paralelu politiky a tradičně skvělého anglického trávníku. Ten totiž nelze přesadit, ale je možné pomocí trpělivosti a praktického úsilí vytvořit si svůj vlastní. Neméně hustý a stejně tak pevný ve svých kořenech...

Ale zpět k Havlovi. Ten během svého vystoupení tradičně pokáral české politické strany za jejich technokratičnost, přidal trochu apelu na ochranu životního prostředí a ještě jednou zdůraznil nutnost větší trpělivosti při budování demokracie. Připoměl i Masarykova slova "Nebát se a nekrást". Havlův projev nebyl nijak extra výbušný nebo provokativní, ale byl prostě dobrý. Apel proti zbytečné ideologičnosti, snaha připomenout francouzským akademikům lekce východoevropských zemí a trocha sebepokárání za vlastní netrpělivost v úřadě prezidenta během divokých 90. let. Závěrečný aplaus ve stoje tak nepřekvapil.