NATO vs. Rusko

Viz Marek Ženíšek.

Shots Fired

Článek o měření použití zbraní v USA. Nikoliv počtem zranění a smrtí, ale záznamy o výstřelech.

Výroční zpráva CFIUS a čínské investice

Ministr financí v sobotních Lidovkách vcelku s klidem odmítl dotírání redaktorů, kteří se ho ptali na potenciální rizikovost čínských investic v ČR s ohledem na národní bezpečnost. Podle ministra je to sice trochu nemilé, ale stejně s tím nemůže nic dělat. A má pravdu. Například v Německu, USA nebo Číně sice existují formální mechanizmy pro kontrolu zahraničních investic z hlediska národní bezpečnosti, v ČR však nikoliv.

O americkém výboru CFIUS, který zahraniční investice v Americe posuzuje, jsem na JP už psal (zde a zde). Nedávno vyšla neutajená verze výroční zprávy CFIUS (zde PDF), která se zabývá činností výboru do roku 2014. Co se ve zprávě píše?

Víc na JP.

Čekání na první český kyberútok

S nedávnou výměnou na postu ředitele Úřadu pro ochranu osobních údajů se nabízí otázka: Kdy dojde k prvnímu velkému úniku osobních dat Čechů? Pokud totiž takový kyberútok právě neprobíhá, jistě se jej brzy dočkáme. První český “hack”, tedy velký a úspěšný kyberútok na český cíl.

O obřích kyberútocích na firmy a veřejné instituce v USA i západní Evropě se píše každý měsíc, jen v ČR stále nic. Bude to pojišťovna, internetový obchod nebo automobilka? A nebo hackeři získají všechna daňová přiznání Čechů? Nelze čekat, že se Česku vlna hackerských úspěchů vyhne.

Viz článek na iHNed.

Sneakers (1993) + Enemy of the State (1998)

Pokud byl film WarGames ze začátku 80. let ůvodem do nového světa hackingu a internetu, a film Live Free or Die Hard o 25 let později ukázkou toho, co v době globálního internetu dokáže se strategickou infrastrukturou parta zlotřilých hackerů, tak v mezidobí stojí za zmínku hlavně dva kousky. Film Sneakers (1992), kde se objevila silná sestava Robert Redford, Dan Aykroyd a Sidney Poitier a Enemy of the State (1998), kde byli podobně hvězdní Will Smith, Gene Hackman a Jon Voight. V obou filmech hraje hlavní roli NSA.

Sneakers je lehká dvouhodinová operetka o starším hackerovi (rozverný Redford), který se dostane do nesnází, když se mu podaří získat tajuplný "klíč" ke všem zaheslovaným vládním "webům" (např. FED, letecká doprava, atd.). Ve filmu stále hraje roli "starý" modem (acoustic coupler), jako ve WarGames, a celkově se technologie zdá být skoro na podobné úrovni. WarGames byl v tomto asi dost progresivní film. Sneakers končí moralizováním na téma, co by ta zlá vláda s těmito všemi možnostmi sledování lidí dokázala.

Film Sneakers je vlastně přísná hipsteřina... ukázal svět geeků ještě pěkných pár let před tím, než se to stalo mainstreemem, viz Big Bang Theory. Nebo možná takový módní vlny ohledně geeků jak to je dnes už propukly vícekrát, jenom jsme to ve střední Evropě nezaznamenali.

Tam, kde končí Sneakers, tak v závěru 90. let navazuje Enemy of the State. NSA už je všemocná organizace, sledovací technologie a internet se zdá být takřka o celou generaci dál. Zápletka ukazuje, co všechno stát se sledovací a další technologií (kreditky, databáze, doprava, družice) dokáže proti prostému člověku a taky, že toho je schopen a ochoten náležitě využít.

Na filmu je zajímavých spousta věcí. Jednak se zápletka točí okolo zákonu, který má významně navýšit sledovací pravomoci vlády. Už před 9/11 asi bylo možné předvídat, že nárůst sledovacích schopností zákonitě vyvolá zájem vlády na jejich využití. Děj se odehrává z části i ve washingtonském Georgetownu, což je zjevně správná volba, přičemž režie se ujal Tony Scott a produkce Jerry Bruckheimer, takže záruka výbušné akce podle staré "pre-digitální" školy (Top Gun, The Last Boys Scout, Bad Boys, The Rock).

O další dekádu později je zde už Bruse Willis a svět, kde se technologie na jedné straně a znalosti hackerů na straně druhé distribuovaly do takové míry, že celé kusy společnosti závisí na digitálních jedničkách a nulách. No, nevyužijte toho... viz např. nedávný gigantický OPM hack.

KYPO

Cvičiště pro kyberútoky – Kybernetický polygon neboli #KYPO_Lab byl otevřen na MU.

Let's take a look at our cyber security arena #KYPO_Lab before the grand opening. pic.twitter.com/fZR9uEbDQ1

— CSIRT-MU (@csirtmu) April 29, 2015

We just opened our cyber security arena #KYPO_Lab at @muni_cz! https://t.co/dHGNjtZUI4

— CSIRT-MU (@csirtmu) April 29, 2015

Cvičiště pro kyberútoky – Kybernetický polygon neboli #KYPO_Lab byl dnes slavnostně otevřen: http://t.co/MJawTv2gvo pic.twitter.com/oKS4oRTqyK

— MasarykovaUniverzita (@muni_cz) April 29, 2015

Cyberconflict timeline

Pěkná časová linka počátků nastupující éry kyberválek.

Live Free or Die Hard (2007)

Ve čtvrtém pokračování Smrtonosné pasti z roku 2007 se Bruce Willis vypořádává s kyberútočníkem (bývalý zaměstnanec NSA), který se nabourává do infrastruktury v USA a vyřazuje z provozu např. finanční systém, semafory na ulicích, a ... také ropovody. Natlakuje spojku ropovodů a následně dojde k monstróznímu výbuchu. ... Stejným postupem ale o rok později, v roce 2008, zřejmě došlo k vůbec prvnímu kybernetickému útoku s kinetickým efektem v historii. Jak loni v prosinci napsal Bloomberg, při útoku na ropovod TBC v Turecku zřejmě ruští hackeři natlakovali ropovod tak, že došlo k výbuchu. K útoku se původně přihlásili kurdští separatisté, ale skutečné pozadí celé akce bylo asi o dost zajímavější.

WarGames (1983)

Třicet let po filmu WarGames, který v podstatě zpropagoval hacking ještě před vznikem internetu, se v USA objevil materiál pro stejnou zápletku, a to v podobě kyberhry pro (americké) středoškoláky - CyberPatriot. Ve filmu WarGames se náctiletý Matthey Broderick připojil přes primitivní modem (acoustic coupler) a BBS (předchůdce internetu) do počítače, který řídí americké jaderné síly. Začal si povídat s programem a hrát hry, které mu nabízel. Jednalo se ale o scénáře jaderného útoku SSSR na USA, což ale jaksi armádní operátoři nevěděli, takže jaderná krize byla na světě... Doufám, že dnešní středoškoláci se skrz CyberPatriota nanabourají do NSA a nepošlou Stuxnet třeba na Temelín.

2 %

Dynamika bezpečnostního dilema #Hollywood

Ralls Corporaton vs. CFIUS

K zajímavému vývoji došlo v kauze týkající se amerického systému posuzování zahraničních investic z hlediska jejich národně-bezpečnostní rizikovosti. Jedná se o pole působnosti Výboru pro zahraniční investice (CFIUS) a výkonné moci jako celku. Soudní spor čínského investora s Výborem a prezidentem USA prověřil šíři jejich pravomocí v národně-bezpečnostní oblasti. 

Více na Jiném právu.

GLOBSEC 2014

Bratislavský GLOBSEC roste. Zřejmě nejvýraznější podobná událost ve střední Evropě? Letos se kromě premiérů V4, ministrů zahraničí a švédského ministra obrany objeví i ukrajinský revolucionář Vitalij Kličko. Na akci se zřejmě podílí jak slovenské, tak i maďarské MZV… zajímavé.

GLOBSEC 2013 from SAC / CEA/ CEPI on Vimeo.

The People vs. Edward Snowden

Poslední výsledky výzkumu Pew Research v USA.

Imagine your city with no crime

© by OmniCorp

Autonomní zbraňové systémy

Postupně vznikají technologie umožňující vznik autonomních válečných robotů, tedy robotů schopných se bez účasti člověka zapojit do vojenských operací. Lidé budou moci robota úkolovat a měnit jeho program, ale ten bude schopen fungovat i samostatně. V současnosti na podobném principu existují obranné raketové systémy jako americký PATRIOT nebo nedávno proslavený IRON DOME, který chránil Izrael před raketami z Gazy. Vývoj přitom rychle pokračuje vpřed. Americké letectvo testuje schopnost letounu X-47B automaticky vzlétat a přistávat na letadlové lodi a v Afghánistánu už létaly zcela (!) autonomní helikoptéry (viz The Economist report)…

Na Jiném právu viz reading list k tématu preventivního zákazu a regulace autonomních robotů.

Lisa Simpson: The Whistleblower

Trapný Snowden. Už v roce 2007 na praktiky NSA a odposlouchávání Američanů upozornila Lisa Simpson. Nikdo ji nevěnoval pozornost. Až teď se zjišťuje, že měla pravdu. NSA prochází pomocí fultextového vyhledávání a dalších nástrojů veškerou komunikaci Američanů se zahraničím.

Security Challenges in Contemporary Central Europe

Web journal Global Politics, associated with the Department of International Relations and European Studies, Masaryk University, Brno, Czech Republic and supported by the International Institute of Political Science in cooperation with security web magazine Sekuritaci.cz announces a call for paper proposals for our second Special Issue on the topic:

Security Challenges and Practices in Contemporary Central Europe

Even though most Central European countries have been successfully integrated into Atlantic and/or European international organizations for nearly a decade, the region still faces security challenges that are in many ways distinctive from those of other countries on the continent. Due to the region's unique historical experience, we can observe for instance heightened securitization of energy security issues and relations with the Russian Federation in general, or various „internal“ challenges as well, such as far rights movements, transnational organized crime or exclusion of Roma minority. However, the Central European security experience is by no means limited only to these topics, and there are also very interesting developments in other areas, be it transnational cooperation on security issues or adaptation of security sector to contemporary security challenges (i.e. migration, terrorism, proliferation of WMD etc.).



The accepted papers are to be published as a peer-reviewed collective monograph. We welcome proposals employing both well-established and innovative methods of research and related to the security challenges and practices in contemporary Central Europe including but not limited to:

• Securitization in Central Europe

• Security policies of Central European countries

• Security cooperation in Central Europe

• Central European energy security issues

• Security sector reform and europeanization

• Central European response to transnational security challenges

• Internal security challenges and politics of coping

• New security practices in Central Europe (risk management, biopolitics,...)

Please send your paper proposals, in the form of maximum 250 words long abstract, by 15th July 2013 to redakce@globalpolitics.cz.

We especially encourage advanced students of Master's or PhD programmes to submit their abstracts. Please add brief information about your affiliation and level of studies. The final deadline for 20 - 30 pages long papers will be in late October/early November.

Zdeněk Kříž, Ivo Pospíšil: Válka pro 21. století

Editoři sborníku "Ozbrojené konflikty v mezinárodních vztazích po skončení studené války" doc. Zdeněk Kříž a dr. Ivo Pospíšil představují celý projekt a knihu a píší, proč si ji máte koupit.

Představovala studená válka, resp. její ukončení nějaký zásadní milník ve vedení ozbrojených konfliktů? Zodpovězení této otázky bylo ústředním výzkumným tématem projektu, kterého se ujala skupina odborníků z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU v rámci grantového projektu „Ozbrojené konflikty v mezinárodních vztazích po skončení studené války“, podpořeného Grantovou agenturou ČR. Tým spoluřešitelů kolem sebe soustředil další výzkumníky mladší generace a na základě jejich spolupráce vznikla publikace Ozbrojené konflikty po konci studené války.

 

Počet ozbrojených konfliktů se celosvětově po konci studené války znásobil a změnila se „trajektorie“ jejich vzniku. Ve většině případů dochází k ozbrojeným konfliktům působením vnitrostátních příčin, ať už etnických, náboženských, či ekonomických, mezinárodními se takové konflikty stávají přeléváním do sousedních zemí nebo v důsledku mezinárodní intervence, ať už multilaterální, či unilaterální.

Nové uspořádání světa
 

Ostatně střet mezi multilaterálním a unilaterálním, resp. atomizovaným pojetím mezinárodních vztahů se projevil rovněž v oblasti ozbrojených konfliktů: rozpad vzorců chování mezinárodních aktérů po konci studené války se nepochybně týkal též konfliktů. Především se změnila samotná role Rady bezpečnosti OSN. Namísto úderného exekutivního orgánu, jak byla projektována, se z Rady bezpečnosti stává orgán normativní, jehož rezoluce jsou tu více, tu méně opatrné, a ergo respektované mezinárodním společenstvím.

Tento prostor mezi normováním a vynucováním vyplnili v průběhu posledních dvaceti let jiní aktéři: především Spojené státy americké se svými spojenci, jednajícími jak unilaterálně, tak prostřednictvím Severoatlantické aliance (NATO). Organizace spojených národů se svými misemi a operacemi nastupuje až poté, co byl v podstatě největší konflikt mezi válčícími stranami již utlumen, nebo v oblastech, které nejsou v zájmové sféře mocností.

Pravidla pro válku
 

Změnami prochází také právní regulace ozbrojených konfliktů, které se nevyhýbají určité vnitřní paradoxy. Posouvají se měřítka a hranice toho, co je považováno za legitimní a především legální použití ozbrojené síly, nezřídka se mezinárodní aktéři uchylují k renesanci institutů a instrumentů, které se po druhé světové válce zdály již překonané, a v té souvislosti se mění i pojetí státní suverenity.

Na druhé straně právo upevňuje své pozice například v oblasti trestání zločinů podle mezinárodního práva. Do ozbrojených konfliktů a jejich právního hodnocení pronikají stále častěji mezinárodní soudy, a to nejen Mezinárodní soudní dvůr, ale také soudy lidskoprávní. Proces judicializace politiky se nevyhnul ozbrojeným konfliktům ani v domácím prostředí: domácí exekutivy v liberálních demokraciích se stále častěji dostávají ve svém jednání v ozbrojených konfliktech pod kontrolu soudní moci, jak dokládají mnohá rozhodnutí Amerického nejvyššího soudu, britské House of Lords či Izraelského nejvyššího soudu. Více pozornosti se věnuje také tzv. postkonfliktní tranzici a rekonciliaci, politickému a právnímu usmíření uvnitř konfliktem rozložených společností. Tyto změny jsou přirozeně určitým způsobem reflektovány také v teoriích mezinárodních vztahů a vědou o mezinárodních vztazích.

Co vás čeká
 

To vše se snaží předkládaná kniha v menších či větších detailech postihnout, přičemž je rozdělena tematicky do dvou částí. První část se zabývá uvedením do problematiky ozbrojených konfliktů, seznamuje čtenáře se základní terminologií a typologií v této oblasti (Petr Suchý). Další kapitoly reflektují ozbrojené konflikty v teoriích mezinárodních vztahů (Pavel Pšeja, Zuzana Vránová) a specificky se věnují proměnám koncepce tzv. spravedlivé války – bellum iustum (Eva Duřpektová). Zabývají se rovněž změnami v mezinárodních vztazích, změnami v jednání aktérů mezinárodních vztahů a tradičních institutech pojících se k vedení ozbrojených konfliktů, jako jsou mírové mise a operace OSN (Jana Urbanovská) či stanovování a prosazování mezinárodních embarg a dalších forem retorzí či represálií (Martin Chovančík). V druhé části této publikace jsou zařazeny kapitoly, které se věnují proměnám práva a právních institucí, a to jak v rovině obecné (Ivo Pospíšil, Lukáš Hoder), tak v oblasti mezinárodní trestní spravedlnosti (Ľubomír Majerčík). Několik kapitol rozebírá již zmiňovanou roli soudů v hodnocení legality ozbrojených konfliktů (příspěvky Ivo Pospíšila, Petra Preclíka, Huberta Smekala a Ľubomíra Majerčíka) a celá kniha je uzavřena kapitolou věnující se procesu postkonfliktní obnovy a usmiřování (Katarína Šipulová).

 

 

Ivo Pospíšil je vedoucí Analytického odboru Ústavního soudu ČR a odborný asistent Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU.

Zdeněk Kříž je docent na Fakultě sociálních studií MU.

Jan Daniel: Kde vládne organizovaný zločin

Tvrdit, že kam nemůže stát, tam nastrčí gangstery, by bylo zbytečně troufalé a hlavně nepřesné. Zkušenosti ale ukazují, že mocenské vakuum v místech, kde se stát není schopen dlouhodobě prosazovat, si velmi záhy začíná nárokovat někdo jiný. Třeba tedy organizovaný zločin...

Více na Finmag.