Obama vs. McCain IV – Úpadek McCainovy kampaně?

Do amerických prezidentských voleb zbývá méně jak dva týdny a dle Real Clear Politics average vede Barack Obama o 7 % před republikánem McCainem. Demokratický kandidát dále investuje obrovské sumy peněz do drahých půlhodinových TV pořadů v hlavních vysílacích časech, aby si jej Američané dokázaly lépe představit v roli prezidenta a v mnohých tradičně republikánských státech se demokraté velmi přibližují k vítězství. I tradiční konzervativní komentátoři poukázaly na obrovské chyby v managementu McCainovy předvolební kampaně, někteří konzervativci již opouštějí potápějící se loď a šíří se i kritika Sarah Palinové. Na pravé straně americké politiky se však neobjevují jen tyto poraženecké názory. William Kristol ukázal historické příklady zisku mnoha procentních bodů během posledních dvou týdnů před volbami a Karl Rove ve WSJ upozornil, že existuje až 14 % nerozhodnutých voličů, a že až 45 % voličů si stále myslí, že Obama není na úřad prezidenta připraven.
Dle některých je tou nejlepší kvalifikací pro post prezidenta výuka ústavního práva na prestižní univerzitě, ovšem myslím, že přesvědčit o připravenosti Obamy americké voliče bude pro jeho kampaň ještě hodně důležité. Ostatně poměrně negativní postoje Američanů v tomto smyslu prozatím nedokázala změnit ani nákladná televizní kampaň.

Nominační sjezdy demokratů a republikánů a jejich výsledek

Petr Vilímek

S odstupem několika dní od skončení nominačních sjezdů demokratů a republikánů je vhodné pokusit se zhodnotit, co se na nich z hlediska dalšího průběhu americké volební kampaně událo. Pro demokraty bylo před nominačním sjezdem nejdůležitější pokusit se urovnat rozkol, který ve straně v průběhu primárek vyvstal mezi Barackem Obamou a Clintonovými a jejich stoupenci. To se alespoň navenek v zásadě podařilo a Clintonovi Obamu poměrně jednoznačně podpořili, avšak role, kterou na sjezdu hráli, jen potvrdila, jak prominentnímu postavení se tato manželská dvojice v současné Demokratické straně stále těší. Lze proto očekávat, že pokud Obama v letošních prezidentských volbách neuspěje, Hillary Clintonová bude o čtyři roky později opět hlavním favoritem na získání demokratické nominace.
Pokud šlo o další cíl demokratického nominačního sjezdu, tedy o přesvědčení dosud nerozhodnutých voličů, byl Obama i přes veškerou snahu s ním sympatizujících médií méně úspěšný. Jeho vystoupení na sjezdu bylo sice sledováno dosud rekordním počtem voličů (přibližně 37 milionů) a rázem se ocitl s asi 6–8% náskokem na čele průzkumů veřejného mínění, avšak jeho vedení nepřežilo republikánský nominační sjezd (jak sarkasticky poznamenal jeden konzervativní komentátor, mohlo tomu být i proto, že Obama řekl jen velmi málo nového či zajímavého).
Pokud šlo o republikány, ti se před nominačním sjezdem potýkali ještě s většími problémy. Kromě toho, že zpočátku nebylo vůbec jasné, v jaké podobě sjezd díky hurikánu Gustav proběhne, stál před Johnem McCainem nelehký úkol sjednotit a vyburcovat z apatie a poraženecké nálady členskou základnu strany, jejíž významné segmenty mu kvůli jeho některým názorům a zákonodárným iniciativám příliš nedůvěřují. Dalším obtížným úkolem bylo, jak přímo oslovit nerozhodnuté voliče, aniž by republikánské poselství překroutila média, která z velké většiny podporují Obamu (o této skutečnosti ovšem česká „veřejnoprávní“ média, která často nekriticky přejímají názory amerických kolegů na jednotlivé politiky a jejich programové postoje, raději příliš nemluví). Republikánský nominační sjezd navzdory všeobecným očekáváním dopadl po všech stránkách (včetně organizační) mimořádně úspěšně a může sloužit za příklad, jak by taková akce měla vypadat.
Zatímco první den sjezdu populární bývalý republikánský senátor Fred Thompson a demokratický senátor Joseph Lieberman představili McCaina voličům (zatímco Thompson své vystoupení směřoval na republikánské voliče, Lieberman oslovil především nezávislé a umírněné demokraty), druhý den se nesl ve znamení zdrcujícího útoku proti Obamovi, který vedli Rudy Giuliani a republikánská kandidátka na úřad viceprezidenta Sarah Palinová, jejíž nominace téměř přes noc mobilizovala republikánskou voličskou základnu. Díky nechtěné pomoci části novinářů, kteří se předtím hloupým způsobem pokusili Palinovu zdiskreditovat, bylo její vystoupení sledováno přibližně stejným počtem diváků jako projev samotného Obamy a ti tak mohli vyslechnout její výborný projev obsahující mimořádně efektivní kritiku demokratického kandidáta. Třetí den pak sjezd završilo vystoupení samotného McCaina, jehož projev sice podle většiny účastníků nebyl tak brilantní jako projev Palinové, nicméně i tak poměrně úspěšně rozvinul hlavní témata McCainovy volební kampaně a představil kandidáta voličům v důvěryhodném světle. Výsledkem je, že zatímco na počátku minulého týdne psali novináři o tom, že republikánský nominační sjezd bude smeten hurikánem Gustav, sjezd nejenže úspěšně proběhl, ale nakonec jej sledovalo více diváků než pompézní akci demokratů, přičemž se McCainovi a Palinové podařilo v průzkumech zcela smazat dosavadní náskok dvojice Obama–Biden.

Obama vs. McCain III – Palin Effect

Boj o prezidentský úřad v USA se dramatizuje. Stranické nominační sjezdy, výběry spolukandidátů a projevy hlavních soupeřů evidentně posílily republikánský tábor a volební preference jsou velmi vyrovnané.

CNN: Obama-Biden 49, McCain-Palin 48

Zogby: Obama-Biden 45, McCain-Palin 47

Gallup: Obama-Biden 44, McCain-Palin 48

WashPost: Obama-Biden 47, McCain-Palin 46

Rasmussen: Obama-Biden 49, McCain-Palin 46

Guvernérka Aljašky Sarah Palin zapůsobila na americké politické scéně jako hurikán (ostatně, je jejich sezóna), až se mnozí smějí starým republikánům za jejich náhle objevený feminismus… ovšem jde o „pro-family feminism“ či „hockey-mum feminism“. To je třeba doplnit. :)

Obama vs. McCain II – The Age Issue

V souvislosti s dnešními narozeninami Johna McCaina bych upozornil na jedno z témat letošní kampaně, kterým je věk obou kandidátů. Starší kandidáti zdůrazňují své zkušenosti, jejich soupeři upozorňují na fyzické a psychické nároky nutné ke zvládnutí managementu světové mocnosti a tzv. „Age Issue“ je tak tradičně součástí prezidentských předvolebních soubojů v USA. Naposledy v roce 1996 se tato otázka stala jedním z důležitých faktorů prohry kandidáta republikánů, kterým byl podobně jako letos válečný veterán starší sedmdesáti let. McCain zatím odkazy na vysoký věk přechází spíše s humorem a výzkumy veřejného mínění ukazují, že si v této otázce vede lépe než před dvanácti lety Bob Dole. Podle jednoho průzkumu se dokonce celkové preference McCaina dostaly před jeho demokratického rivala, i když jiné zdroje favorizují spíše Obamu.

Republikánský tábor naopak využívá Obamova mládí a zřetelné nezkušenosti, co se týče vrcholné americké politiky. Obama je tak představován jako spíše celebrita, než politik „ready to lead“ a některé výroky postupně začínají na YouTube žít vlastním životem (viz Paris Hilton message). Na druhou stranu, mládí Bracka Obamy přivedlo k jeho kampani neuvěřitelné množství lidí, kteří dokáží správně nakládat s internetem a s limity v rámci financování prezidentské kampaně. Ostatně, díky Facebooku (a dalším sociowebům) dokázal Obamův tým vybrat dokonce více peněz na svoji kampaň, než obávaný konglomerát manželů Clintonových.

Obamova popularita mezi mladými Američany, jeho charismatické proslovy nebo aktivity jeho příznivců ukazují, jak i dnes může politik doslova „promlouvat k davům“ a stát se více než vrcholným úředníkem. To v Evropě dneška už nebývá příliš zvykem. Obamovy emotivní proslovy si tak u jeho odpůrců vysloužily přirovnání k Mojžíšovi a design plakátů navržených jeho spolupracovníky byl přirovnán (také zde) k náboženským ikonám. Ostatně, v tomto případě to nebylo daleko ani od mého prvního dojmu.

Obama vs. McCain

Jak vypadá současný souboj prezidentských kandidátů Demokratické a Republikánské strany v USA? Podle jedné interpretace spočíval Obamův dosavadní úspěch nad Hillary Clintonovou v jeho svěžím projevu, charisma a především v chybě Clintonové při jejím posunu doleva. Clintonová, velká favoritka demokratických primárek, prý při pohledu na rostoucí preference Obamy posunula svoji kampaň příliš doleva, aby mohla bojovat s Obamou o levicovější demokraty (např. z protiválečných hnutí jako MoveOn.org). Při tomto posunu se však názory obou kandidátů shodovaly do té míry, že již nerozhodovaly konkrétní politické koncepty, ale spíše charisma a svěží vystupování.

V tomto směru pak čerstvý Obama Clintonovou jasně porazil a po její porážce svoji vlastní kampaň posunul zpět do středu, aby mohl bojovat o větší skupiny voličů. Podobně prý bude vypadat i strategie Obamy proti McCainovi. Snažit se vyhnout přímým střetům vyžadující odborný přehled a politické zkušenosti, a lákání voličů spíše na svůj svěží vzhled a schopnost přesvědčit.

V současnosti probíhá posun Obamy do středu v národním měřítku a konzervativci tak mají příležitost poukazovat na některé změny či posuny v jeho vyjádřeních. Charles Krauthammer se ve svých sloupcích pro The Washington Post (zde a zde) podivuje nad schopností Obamy měnit své postoje k šíři témat, jako je veřejné financování volebních kampaní, organizaci NAFTA, imunitu telekomunikačních společností po 11. září či bezpodmínečné rozhovory s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínedžádem. A na co tedy zbývá změnit názor ještě? Přece na Irák.

Barack Obama dříve prezentoval poměrně jasný plán nazvaný „Bringing Our Troops Home“, který stále visí na jeho webu:

Obama will immediately begin to remove our troops from Iraq. He will remove one to two combat brigades each month, and have all of our combat brigades out of Iraq within 16 months.

Nedávno Obamovi poradci připustili změnu v rámci tohoto plánu a před několika dny změnu ohlásil i Obama, například v rozhovoru pro web Millitary Times, kde prohlásil, že konkrétní strategii přizpůsobí realitě "bojiště". William Kristol se pak v reakci na toto prohlášení v rámci blogu časopisu The Weekly Standard mohl podivovat nad kostrbatým představením této změny a web Politico celou anabázi „názoru“ pečlivě popsal. Krauthammmer pak napsal, že když už mají demokraté výhodu v rámci ekonomických témat, zahraničněpolitické přibližování Obamy ke středu bylo jen otázkou času.

Editorial na webu The Washington Post však změnu Obamova dřívějšího nerealistického plánu stažení amerických vojsk z Iráku přivítal a označil jej za nutnost:

…he won't pursue his 16-month timetable without regard to the consequences in Iraq or the counsel of U.S. commanders. As we see it, that's a modest but real step toward a responsible position on a conflict that, like it or not, involves vital U.S. interests.

Podobně se k záležitosti staví například i The Economist, který ovšem varoval před příliš oportunním "flip-floppingem"... Nejnověji se však Obama nechal slyšet, že u svého 16ti měsíčního plánu stejně zůstane, a to i přes to, že do Iráku odjíždí až příští týden...

Demokraté to s Irákem vlastně také nemají lehké. Jejich předčasné vyhlášení porážky jim příliš nepomohlo a skrze Obamovo vyvažování levicových a středových voličů se může zdát, že vlastně žádnou představu o zahraniční politice nemá. Ostatně, to v USA není vůbec výjimkou, když dřívější guvernéři jako Reagan, Clinton či Bush ml. do úřadu nastupovali téměř bez mezinárodněpolitických znalostí...

Ovšem volby nejsou jen o názorech kandidátů, ale do značné míry o správně nastavené kampani. I zde nejspíš Obama tahá za delší konec provazu. Slovy Williama Kristola z jeho sloupku pro NYT:

McCain has been a major figure in American public life for quite a while. And yet his campaign has made him seem somehow smaller. Obama is a first-term senator with no legislative achievements to speak of. His campaign has helped him seem bigger, more presidential.