Punish France, ignore Germany and forgive Russia

A do třetice téma George W. Bush a nová kniha od Petera Bakera Days of Fire (předtím zde a zde). Sám autor pro Foreign Policy připravil výcuc ze své nové knihy ohledně vztahu mezi Bushem a Putinem. Baker totiž působil nejen jako "White House corespondent" pro WashPost a NYTimes, ale v mezidobí působil čtyři roky jako zpravodaj v Moskvě, kde se zabýval Putinem, válkou v Čečensku atd. a o celé anabázi napsal knihu Kremlin Rising: Vladimir Putin’s Russia and the End of Revolution.

Mimochodem, Bakerova manželka byla ve vedení WashPost, ale poté, co se s ní nepěkně zacházelo, Glazer odešel do konkurenčních NYTimes. Mocenské boje na všech úrovních...

Ale zpět k Days of Fire. Bakerův článek ve Foreign Policy je plný citací, vzpomínek a zajímavých postřehů.

• Obama's own dashed aspirations to build a new partnership with Moscow seem to echo his predecessor's experience. Bush thought he could forge more meaningful ties with Russia in his early years, ... eventually coming into overt diplomatic conflict during the Georgia war of 2008. Obama likewise came into office intent on pushing the "reset" button and similarly saw early progress with a nuclear arms treaty ... only to find his efforts increasingly thwarted by the same Putinist revanchism.
• Every time Cheney saw Putin, he privately told people, "I think KGB, KGB, KGB." :-D
• Bush would attribute Putin's demands or paranoia to those around him, ... Putin in a private conversation with Bush asserted that Americans deliberately sent bad poultry to Russia.  "I know you have separate plants for chickens for America and chickens for Russia," Putin told Bush.  Bush was astonished. "Vladimir, you're wrong."  "My people have told me this is true," Putin insisted.
• Bush could hardly have missed the fact that it was the Russian president who fought him publicly and powerfully on the Iraq War, joining his counterparts in Paris and Berlin. Even then, Bush was forbearing, intent on preventing a broader rupture in the relationship. Rice at the time privately summed up the policy this way: "Punish France, ignore Germany and forgive Russia."
• Bush was astonished that Putin had tried to influence him by offering to hire a close friend of the president's and he found Putin's understanding of the world disconnected from reality. "He's not well informed," Bush groused. "It's like arguing with an eighth grader with his facts wrong."
• Bush had been trying to get Putin to relax his authoritarian rule to no avail. "I think Putin is not a democrat anymore," Bush lamented a few weeks later to another visitor, the prime minister of Slovenia. "He's a tsar. I think we've lost him."
• Rice flew to Paris, Moscow, and Tbilisi to broker a new agreement. Russia agreed to pull out of Georgia but not from its breakaway republics. The war was over, but the relationship between Bush and Putin that started with soul-gazing seven years earlier was irrevocably broken. 

Foto: Wiki

Days of Fire

V předchozím postu jsem psal o knížce Days of Fire o Bushově prezidentství. V dnešních WashPost je další koment a úryvek, tentokrát o válce v Iráku.

 

Near the end of his new book, “Days of Fire,” my friend and former colleague Peter Baker recounts a moment in the White House Situation Room in 2008 when President George W. Bush was uncharacteristically reflective: “The president looked at [Defense Secretary] Robert Gates and Admiral Mike Mullen, who had succeeded Peter Pace as chairman of the Joint Chiefs of Staff, and harked back to the critical days in 2003 before he launched the war that had become so problematic. ‘You know,’ he recalled, ‘when I made the decision on Iraq, I went around the room to everybody at that table, every principal. “You in? Any doubts?” Nothing from anybody.’ ”

George W. revisited

V roce 2009 začal George W. Bush chybět karikaturistům (ale i v Africe na něj vzpomínali s láskou), v roce 2010 si založil Fb page a sepsal memoáry a pomalu se uklidil do Texasu. Hraje golf, jezdí se zraněnými veterány na kole a v roce 2013 se jeho "approval rating" usadil v modrých číslech (49:46). Pět let od konce Bushovy administrativy tak pomalu začíná doba, kdy bude jeho prezidentství hodnoceno z širší, řekněme historické, perspektivy.

Jedním z prvních takových pokusů je nová kniha Days of Fire: Bush and Cheney in the White House od Petera Bakera. Baker je americký novinář, který posledních 25 let píše pro WashPost a NYTimes jako "White House corespondent", tedy ve světě novinářů dost prestižní pozice. Byl i např. jedním z autorů prvotního článku o Clintonově skandálu s Monicou Lewinski.

V NYT se předevčírem objevil úryvek z knihy, který popisuje Bushův texaský život s golfem,  malováním ve sprše (?)... a fundraisingem....

• After early self-portraits in the shower and then dozens of paintings of dogs and cats, Mr. Bush, it seems, has now moved on to world leaders. He told Mr. Glassman that he wanted to produce portraits of 19 foreign presidents and prime ministers he worked with during his time in the White House.
• When the rollout of the federal health care exchange was botched, some looked to Mr. Bush’s expansion of Medicare for lessons. When President Obama vowed to fix it, he promised a “tech surge,” echoing the language used for Mr. Bush’s second-term troop buildup in Iraq. And when Mr. Obama pushes lawmakers to overhaul the immigration system, he makes a point of noting that his predecessor supported it too.

Nedávno se na Bakerovu knihu objevila recenze ve WashPost, kterou sepsal Michael Mann, autor výborné knihy Rise of Vulkans o neoconech, který o Bushovi právě píše biografii.

• The book has few groundbreaking revelations or startling judgments. Its virtue lies in the mass of information Baker has collected and the way he has pulled it together, so that the jumble of material on the Bush years is consolidated in one smooth narrative.
• The heart of “Days of Fire” lies in the changing relationship between Bush and Cheney — how Bush in the early years of his administration relied heavily on his vastly more experienced vice president, but during his second term he increasingly operated on his own, relegating Cheney to the margins.
• In this, Baker sometimes succeeds, yet his approach has some flaws, too. The book is overwhelmingly event-driven and chronological. ... “Days of Fire” makes far too little effort to separate the wheat from the chaff.

George Is Back

Jak jsem psal v lednu 2009, George W. Bush mnohým bude chybět a chybí... jeho "approval rating" pomalu, ale jistě, roste. Od odchodu z úřadu byl mimo světla ramp a zítra se vrací - otevírá se jeho prezidentská knihovna. Předehru této události dnes obstaral za poslední dvě dekády již tradiční souboj Bush v. Clinton - v Dallasu promluvil jednak Jeb Bush (World Affairs Council) a o pár hodin dříve i Hillary Clinton (National Multi-Housing Council), která se stala jedním z nejlépe placených řečníků, prý inkasuje 200 tisíc dolarů za projev.

Dojde v roce 2016 opět na tradiční souboj Bush v. Clinton?

Na cestě

Po oslavách devadesátin Jacka Kerouaca se sluší upozornit i na dalšího cestovatele. George W. Bush se s dvaceti vojáky zraněnými v Iráku a Afghánistánu vydal na 100 kilometrovou jízdu na kole skrze Palo Duro Canyon State Park. Jejich dobrodružství můžete sledovat na webu Warrior 100 K Ride. :)

Obrana a strategie, 1/2011

Vyšlo první letošní číslo "půlročníku" Obrana a strategie. Jedním z článků je i můj text "Bushova doktrína na Blízkém východě: Zahraniční politika USA vůči Blízkému východu v období administrativy George W. Bushe", jehož spoluautorem je dr. Suchý. Následuje abstrakt:

Hlavním záměrem textu je analýza nejdůležitějších součástí zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu v období vlády administrativy George W. Bushe (2001 až 2009). Text je rozdělen do dvou hlavních částí. První část textu ukazuje, co ovlivnilo vznik a formulaci zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu. Text zařazuje mezi tři hlavní faktory na prvním místě snahu o zachování unipolárního charakteru mezinárodního systému a hegemonní pozice USA v jeho rámci a zároveň ve všech regionech. Druhým faktorem je specifické nastavení procesu rozhodování v rámci Bushovy administrativy a třetím faktorem, ovlivňujícím vznik Bushovy strategie, je proměna dlouholetého přístupu USA k Blízkému východu v některých otázkách. Druhá část textu analyzuje na podkladě Bushovy doktríny důsledky zahraniční politiky USA v regionu. Text se zabývá především pěti nejdůležitějšími okruhy, tedy bojem proti šíření zbraní hromadného ničení, snahou USA o demokratizaci regionu, izraelsko-palestinským konfliktem, regionální „studenou válkou“ mezi Íránem a Saúdskou Arábií a nakonec i snahou o stabilizaci bezpečnostní situace v poválečném Iráku.

Obr. viz Anarchitext.

Bush je zpět

České obchodní domy již pomalu asi začínají myslet na vánoční výzdobu, tak posílám tip, co by si mohl zájemce o mezinárodní dění přát. George W. Bush sepsal knihu prezidentských memoárů, na Amazonu se prodávají od zítřka za pěkných 19 dolarů. Právě jsem zhlédnul rozhovor s Bushem na NBC a jsem si jist, že bude o dlouhých večerech nad čím přemýšlet.

Jako předkrm si zatím můžete přečíst 5 mýtů o GWB z pera Juliana E. Zelizera, profesora historie na Princeton University. Komu se článek ve Washington Post zalíbí, nechť kliká sem a stáhne si kapitolu z jeho knihy "The Presidency of George W. Bush: A First Historical Assessment".

PS: Harvardský profesor Stephen Walt píše, že zahraniční politika GWB byla skutečně velmi špatná, za což si vysloužil reakci Willa Inbodena.

George W. na Facebooku

Bývalý americký prezident G. W. Bush si otevřel účty na Facebooku a nejspíš i na Twitteru. Na Fb má asi 130 tis. fanoušků, na Twitteru asi 8 tisíc "následovníků" (followers). Sám Bush "následuje" pouze 5 "osob" - samozřejmě svoji manželku Lauru, Republikánskou stranu, Johna McCaina, Sarah Palin a ... ... Baracka H. Obamu. Zajímavá kombinace.
A jaké tweety můžeme od George odebírat? Tak například:

Since leaving office, President Bush has remained active. He has visited 20 states and 8 countries.

Někteří komentátoři se sice pousmějí nad faktem, že Bush má výrazně méně internetových fanoušků, než současný americký prezident, ale uvidíme, kam to Obama dotáhne po případných osmi letech své vlády. Podle statistik na RCP klesla jeho popularita v USA poměrně dramaticky. Nicméně, Bush rozšiřuje svůj záběr i na webu, kde můžete navštívit nejen jeho profily na sociálních sítích, ale i jeho Centrum a Institut. Z hlediska zájmu o americkou zahraniční politiku ale bude asi zajímavější odkaz na archiv webových stránek Bílého domu z dob Bushovy vlády - zde.

Architekti Bushovy doktríny

Jak už psal Hubert, v posledních Mezinárodních vztazích (2/2009) mi vyšel text k neoconům a Bushově doktríně. Kritiku přivítám. Následuje abstrakt.

Stať se zabývá faktory vlivu, díky němuž neokonzervativní koncepty z devadesátých let 20. století zásadně ovlivnily americkou zahraničněpolitickou strategii administrativy George W. Bushe po 11. září 2001. Její autor nejdříve krátce představuje samotné hnutí neokonzervativců a jejich druhou generaci. Dále pomocí srovnání některých konceptů neokonzervativců z devadesátých let minulého století s předními dokumenty Bushovy administrativy poukazuje na vliv, který tyto koncepty získaly. Další část stati pak seznamuje čtenáře s faktory, které vliv neokonzervativců dokáží vysvětlit. K těmto faktorům patří dlouhodobý strukturální vývoj v rámci centrálních amerických institucí, specificky nastavený rozhodovací proces administrativy, manažerský styl prezidenta Bushe a v neposlední řadě též vliv událostí z 11. září 2001.

W.

Očekávání sice nebyla přehnaná (viz zde), ale film „W.“ o cestě George Walkera Bushe do úřadu prezidenta USA a o jeho rozhodování nad otázkami války v Iráku či zacházení s teroristy je ve srovnání s předchozími „prezidentskými“ filmy Olivera Stonea zklamáním. Filmy „JFK“ či „Nixon“ patřily k tomu lepšímu na daná témata a s tímto srovnáním se tak film „W.“ dočkal řady negativních recenzí (např. zde, zde a zde).

Film byl natočen v rekordně krátkém čase a také tak působí – spíše jako fraškovitý seriál z produkce HBO. Film vypadá až dokumentárně, ovšem pro lidi bez zájmu o politiku bude trochu nesrozumitelný a nudný a pro zájemce o mezinárodní vztahy nepřinese moc nového. Některé části filmu jsou sice zajímavé (iniciační večírek pro nováčky na Yale nebo přerod Bushe alkoholika v obrozeného křesťana), ovšem mnohé scény a některé herecké výkony působí jako fraška (imperiální řeč Dicka Cheneyho o ovládnutí Blízkého východu nebo celá Condoleezza Rice) a některé důležité okamžiky Bushova prezidentství chybí úplně (přepočet hlasů po volbách v roce 2000 nebo 11. září). Scénář napsal Stanley Weiser, scénárista Stoneova snímku „Wall Street“ a hlavní dějová linka je tak podobná. Jedná se o střet Bushe st. a „juniora“, který se sice na jedné straně neúspěšně vzpírá otcovu dohledu a snaží se prorazit na vlastní pěst, ale na druhou stranu chce Herbertu Walkerovi dokázat, že s váženým jménem Bush naloží dobře.

Celé Bushovo prezidentství je ale asi příliš živé na podobný film. Stone se spokojil s vytvořením jakéhosi televizního „doku-drama“ a moc se nesnažil Bushovo prezidentství představit v originálním a trochu zajímavějším světle. A námětů by jistě bylo dost. Zápletka tak není příliš nápaditá, konec je velkým otazníkem a film vlastně nemá silnou pointu… Film „W.“ přesto stojí za zhlédnutí. Některé hlášky (když Georgovi po flámu nadává Bush st.: „What do you think you are, a Kennedy?“), herecký výkon Joshe Brolina nebo atmosféra hádek mezi viceprezidentem a ministrem zahraničí stačí k příjemnému televiznímu zážitku.

Bush nám bude chybět

Poněkud provokativní nadpis, ale někomu George Bush skutečně chybět bude, dle BBC. Třeba v Izraeli nebo v Libanonu. A například skrze Afriku Bush vyvolává pozitivní ohlas u 80 % respondentů průzkumu Pew Research Center. Po osmi letech vlády republikánského prezidenta stále převažuje pozitivní náhled na USA v zemích jako Mexiko, Brazílie, Indie či Japonsko (viz zde). U evropských zemí (VB, Francie, Španělsko, Německo) samozřejmě došlo k poměrně výraznému poklesu příznivého hodnocení USA (viz zde). Ze stejného průzkumu však také vyplynulo, že během posledních osmi let u Muslimů výrazně klesla popularita bin Ládina, stejně jako podpora sebevražedných útoků.

Nejvíce postrádat však George Bushe budou prý američtí karikaturisté a kreslíři vtipů. Dle ankety Washington Post jim bude chybět mnohé:

Matt Wuerker (Politico.com): I'm going to miss having a president like Bush who writes all his own political cartoons.

Steve Breen (The San Diego Union-Tribune): The confidence and swagger. We love to hit people in power but especially prideful people in power. I'll also miss the squinty eyes.

Signe Wilkinson (Philadelphia Daily News): Is he still president?

Podobný přehled uveřejnil i web Vanity Fair, kde vyvěsili některé karikatury bývalého prezidenta. Výše je jedna z nich, Bush the Smaller, od Paula Davise.

W jako Wall Street?

Obecné paralely v rámci dvěstaleté a někdy z venku hleděno schematicky jednoduché politiky USA se hledají poměrně snadno. Paralelu prezidentů Bushe jr. a Trumana s jejich nepopularitou, vedením ne zcela úspěšné války na druhém konci světa (Korea, Irák) či soubojem s amorfním nepřítelem (komunismus, terorismus) jsem použil v nedávném textu pro Revue Politika, ovšem častěji je v souvislosti se současným prezidentem USA používána paralela vůči administrativě Ronalda Reagana. K již známým přirovnáním bych na tomto místě doplnil vypuknutí finanční krize během druhých funkčních období obou prezidentů, vyvalení finančních skandálů z kanceláří na Wall Street a jméno Oliver Stone.
V současné době vstupuje do kin Stoneův film W., který dle ohlasů konzervativců asi nebude tak smířlivý, jak režisér původně ohlašoval. Zábavné by to však být mohlo... Zdá se, že hlavní téma filmu je síla, která dokázala (alkoholika) Bushe jr. dotáhnout až Bílého domu. Že by to byl Bush sr.?

W. (2008)

O dvacet let dříve za vlády Reagana natočil Oliver Stone nejspíš lepší z obou filmů, který reagoval na tehdejší kolaps akciových trhů, obrovské schodky rozpočtu USA a skandály na Wall Street (stále velmi aktuální témata). Příběh s duem Michael Douglas a Charlie Sheen je sice na The New York Times A. O. Scottem v zásadě hodnocen jako "conventional Hollywood melodrama about rise and fall...", ale je přidána i řada komentářů, které dávají pádné důvody k shlédnutí. Od kvalitních hlášek (If you need a friend, get the dog.), poutavého děje, skvělého Douglese, až k vykreslení vrcholku kapitalismu 80. let a jeho vládců či k přesahům do klasiky anglické literatury. S tím posledním si pan novinář asi trochu zapřeháněl, ale jinak jde o kvalitní okénko do světa za zrcadlem a možná lepší volbu v rámci Stoneova provokativního díla.

Wall Street (1987)