FPI readinglist o "arabském jaru"

Před dvěma lety jsem o Foreign Policy Initiative psal na těchto stránkách jako o "novém neocon projektu". Je to ale také velmi solidní zdroj informací, například skrze svůj newsletter. Naposledy poslali "Suggested Reading on the Arab Spring", který je níže. A co na to říká senátor McCain, který se právě vrátil z Libye?

Visit msnbc.com for breaking news, world news, and news about the economy

Syria

• The Syria Lobby – Editorial – Wall Street Journal (subscription required) – April 27, 2011
• Oppose Assad – Editorial – National Review Online – April 27, 2011
• Why is Obama Protecting Assad? – Lee Smith – The Weekly Standard Blog – April 27, 2011
• Syria: Countdown to Friday – Elliott Abrams – The Corner – April 26, 2011
• The Freedom Movement Comes to Syria – Fouad Ajami – Wall Street Journal – April 25, 2011
• The Syrian Regime’s Crimes Against Humanity – William Harris – The Weekly Standard Blog – April 25, 2011
• Syria: Where is President Obama? – Elliott Abrams – Pressure Points – April 24, 2011
• Shameful U.S. inaction on Syria’s massacres – Editorial – Washington Post – April 22, 2011
• Syria: No “Bind,” No “Quandary” – Elliott Abrams – Pressure Points – April 22, 2011
• The Stakes in Syria, and Obama’s Silence – Max Boot – Contentions – April 21, 2011
• Syria: Another day, another massacre – Jackson Diehl – PostPartisan – April 19, 2011
• Our Incoherence in the Face of Brutality – Elliott Abrams – The Corner – April 19, 2011
• A Spreading Revolt in Syria – Tony Badran – The Weekly Standard – April 15, 2011
• Syria’s bloody repression – Editorial – Washington Post – April 13, 2011

Libya

• Libya Conflict: Situation Update – Institute for the Study of War and American Enterprise Institute’s Critical Threats Project
• Libya Has Exposed the Gap Between U.S. and European Military Power – Lawrence Kaplan – The New Republic – April 26, 2011
• Finish the Job – Lt. Gen. James M. Dubik (U.S. Army, Ret.) – New York Times – April 25, 2011
• A Formula for Libya Unworthy of Our Country – Elliott Abrams – The Weekly Standard Blog – April 25, 2011
• [Video] – FPI Director William Kristol discussed the Arab Spring protests on 4/24’s Fox News Sunday – Fox News Sunday – April 24, 2011
• [Video] – Interview with Senator John McCain – Meet the Press – April 24, 2011
• Statement by Senator McCain in Benghazi, Libya – Office of Senator John McCain – April 22, 2011
• Disorganized Rebellion Doesn’t Mean Defeat – Max Boot – Contentions – April 20, 2011
• The Libya Stalemate – Editorial – Washington Post – April 16, 2011
• Libya’s Pathway to Peace – Barack Obama, David Cameron, Nicolas Sarkozy – International Herald Tribune – April 14, 2011
• The Libya Stalemate – Editorial – Wall Street Journal (subscription required) – April 14, 2011
• NATO made the right call on helping Libya – Anders Fogh Rasmussen – Washington Post – April 14, 2011

Egypt

• How the U.S. can help Egypt – Editorial – Washington Post – April 25, 2011
• Searching for Hayek in Cairo – Matthew Kaminski – Wall Street Journal (subsciption required) – April 21, 2011
• Will They Be Devoured? – Lee Smith – The Weekly Standard – April 15, 2011

Gulf States

• Reforms the Arab monarchies cannot avoid – Abdulaziz Sager – Washington Post – April 22, 2011
• Bahrain Heads for Disaster – Elliott Abrams – Pressure Points – April 22, 2011

Iran

• The Education of an Iranian Revolutionary – Interview with David Feith – Wall Street Journal – April 23, 2011
• Battling the Heirs of Nasser – Michael Scott Doran – International Herald Tribune – April 15, 2011
• Shifting Sands: Political Transformations in the Middle East – Michael Makovsky – Bipartisan Policy Center – April 14, 2011

Arab Spring

• Yemen Protests Briefing Packet – American Enterprise Institute's Critical Threats Project
• Leading from behind – Kori Schake – Shadow Government – April 27, 2011
• [Audio] – Political Turmoil in North Africa and the Middle East – Michele Dunne – Diane Rehm Show – April 26, 2011
• The Arab Spring and the Palestinian Distraction – Josef Joffe – Wall Street Journal (subscription required) – April 26, 2011
• Leading From Behind? – Elliott Abrams – Pressure Points – April 25, 2011
• How the Arab Spring remade Obama’s foreign policy – Ryan Lizza – The New Yorker – April 24, 2011
• Barack Obama/Jimmy Carter – Danielle Pletka – The Enterprise Blog – April 22, 2011
• Understanding the Revolutions of 2011 – Jack Goldstone – International Herald Tribune – April 14, 2011

The Weekly Standard v novém

Webová verze konzervativního časopisu The Weekly Standard, který v roce 1995 založil William Kristol, změnila svůj "outfit". Patrně na oslavu patnáctého výročí vzniku a pro efektivnější útoky na současného nájemce Bílého domu. Nemusí se přitom jednat o zoufalou snahu proti populárnímu prezidentovi. Jednak Obamova popularita již není to, co bývala, a navíc s podobným úkolem si Kristol již jednou poradil. Právě před patnácti lety byl posměšně označován za "think-tank jednoho muže" a o několik let později již jeho "plátku" naslouchala velká část Bushovy administrativy. Zdá se, že veřejná část strategie je podobná jako před lety. Z hlediska formulace zahraničněpolitických priorit je zde Foreign Policy Initiative. TWS si razí cestu především v domácí politice. Hledání reálné politické podpory ve Washingtonu je pak ale otázka druhá...

Irving Kristol (1920 – 2009)

Na konci minulého měsíce zemřela jedna z nejvýraznějších osobností amerického politického života druhé poloviny 20. století, Irving Kristol, „otec zakladatel“ neokonzervatismu a hlavní představitel jeho první generace. V současné době je patrně známější jeho syn William, který jakožto ideolog druhé generace a vlivný republikán, posunul neokonzervativce ještě blíže k pravici a pomohl jim k moci v době vlády George W. Bushe.

Irving Kristol prošel pozoruhodným vývojem. Od trockisty a levicového liberála se během šedesátých let přesouval ke kulturně konzervativním proudům politického myšlení a politiky jako takové. Při štěpení na americké levici v 70. letech byli lidé v jeho okolí označeni radikálními kolegy za nové konzervativce a nepřátele pravého liberalismu. Neo-konzervativci se sice této nálepce bránili, ale neúspěšně. Po debaklu svých nadějí v Demokratické straně se mnozí z nich dali k Republikánům a pravici celkově, až se jim podařilo získat řadu vlivných míst v administrativě prezidenta Reagana. Po konci studené války se tito staří neokonzervativci projevili jako realisté a žádali návrat americké politiky do „normálních časů“. To už nicméně nastupovali noví Kristolové, Kaganové a Wolfowitzové se svými představami pro nové americké století.

Od současných neokonzervativců tak dělí jeho původní otce zakladatele více než jen jedna generace. K současným neokonzervativcům se výrazně a často názorově připojoval druhý otec zakladatel, Norman Podhoretz, nicméně Kritol st. zůstával spíše opatrný. Sice nejspíš nesouhlasil s řadou iniciativ svých následovníků, ale z nového života „svého“ hnutí se radoval.

… the United States emerged as uniquely powerful. … With power come responsibilities, whether sought or not, whether welcome or not. And it is a fact that if you have the kind of power we now have, either you will find opportunities to use it, or the world will discover them for you. … As a result, neoconservatism began enjoying a second life, at a time when its obituaries were still being published.

Některé komentáře ke Kristolově životě můžete najít na stránkách jeho domovského American Enterprise Institutu, na stránkách WSJ od jeho dlouholetého spolupracovníka J. Q. Wilsona a další kousky např. od Krauthammera, Johna Podhoretze nebo i Williama Kristola.

Architekti Bushovy doktríny

Jak už psal Hubert, v posledních Mezinárodních vztazích (2/2009) mi vyšel text k neoconům a Bushově doktríně. Kritiku přivítám. Následuje abstrakt.

Stať se zabývá faktory vlivu, díky němuž neokonzervativní koncepty z devadesátých let 20. století zásadně ovlivnily americkou zahraničněpolitickou strategii administrativy George W. Bushe po 11. září 2001. Její autor nejdříve krátce představuje samotné hnutí neokonzervativců a jejich druhou generaci. Dále pomocí srovnání některých konceptů neokonzervativců z devadesátých let minulého století s předními dokumenty Bushovy administrativy poukazuje na vliv, který tyto koncepty získaly. Další část stati pak seznamuje čtenáře s faktory, které vliv neokonzervativců dokáží vysvětlit. K těmto faktorům patří dlouhodobý strukturální vývoj v rámci centrálních amerických institucí, specificky nastavený rozhodovací proces administrativy, manažerský styl prezidenta Bushe a v neposlední řadě též vliv událostí z 11. září 2001.

Nový neokonzervativní projekt

The United States remains the world’s indispensable nation - indispensable to international peace, security, and stability, and indispensable to safe-guarding and advancing the ideals and principles we hold dear.

Konferencí o Afghánistánu dnes odstartoval svoji činnost nový projekt Williama Kristola a Roberta Kagana – Foreign Policy Initiative (FPI). Mezi spoluzakladatele tohoto „think-tanku“ patří ještě Dan Senor, který působí v rámci Council on Foreign Relations a občas píše do Wall Street Journal, WashPostu nebo The Weekly Standard. Senor také působil jako poradce americké vlády v Iráku a Kuvajtu. Základním cílem tohoto projektu prý není opozice vůči nové administrativě Baracka H. Obamy a její zahraniční politice, ale spíše odpor vůči izolacionistickým tendencím v rámci americké zahraničně politické diskuse obecně. Autoři chtějí hájit tvrdou a silovou zahraniční politiku USA.

In fact, strategic overreach is not the problem and retrenchment is not the solution. The United States cannot afford to turn its back on its international commitments and allies--the allies that helped us defeat fascism and communism in the 20th century, and the alliances we have forged more recently, including with the newly liberated citizens of Iraq and Afghanistan. Our economic difficulties will not be solved by retreat from the international arena. They will be made worse.

Nadstranickost se autoři základního prohlášení FPI snažili zdůraznit i citací clintonovského výroku o USA jakožto „nepostradatelném“ národu, i když neokonzervativní téma „benevolentní hegemonie“ USA tradičně zůstalo na svém místě. Snad jen trochu zmírněné.

FPI se tedy již od počátku neubrání srovnávání s předchozím projektem Kristola a Kagana, což byl známý The Project for the New American Century (PNAC). Ten oba spustili po vydání svého článku Toward a Neo–Reaganite Foreign Policy v časopise Forreign Affairs, kde varovali před upoza­děním zahraniční politiky, obhajovali (benevolentně) hegemonní postavení USA a navrhli základní body neokonzervativní (neo-reaganovské) zahraniční politiky. PNAC shromáždil řadu výrazných neokonzervativců a mnohé budoucí členy administrativy G. W. Bushe (Gerecht, Krauthammer, Bolton, Kirkpatrick, Wolfowitz, Perle, Podhoretz, Fukuyama, Cheney, Rumsfeld, Jeb Bush). PNAC je možné považovat ze zpětného pohledu za jednu z klíčových institucí umožňujících zajištění vlivu neokonzervativců na zahraniční politiku Bushovy administrativy. Také cíle nového projektu FPI patrně zůstávají stejné, jak si všiml jeden z kritiků:

Like PNAC, it will become a watering hole for those who want to see an ever-larger U.S. military machine and who divide the world between those who side with right and might and those who are evil or who would appease evil.

Zájem o Afghánistán přitáhl na dnešní konferenci FPI například vlivného senátora McCaina či Fredericka W. Kagana (bratra Roberta), který se výrazně podílel na vytváření bezpečnostní strategie USA (tzv. surge) v Iráku po roce 2006. Jistě se bude řešit i nová strategie Obamovy administrativy pro tuto oblast. Ostatně Afghánistánu se dnes věnuje i konference v Haagu, mimojiné za účasti americké ministryně zahraničí či zástupců Íránu.

Úspěch „PNAC 2.0“ bude těžko měřitelný, ale pokud se pod prohlášení nové iniciativy budou podepisovat veteráni washingtonské politiky formátu Cheneyho nebo Rumsfelda, jak tomu bylo za časů původního PNAC, tak se o FNI ještě dozvíme.