Nový neokonzervativní projekt

The United States remains the world’s indispensable nation - indispensable to international peace, security, and stability, and indispensable to safe-guarding and advancing the ideals and principles we hold dear.

Konferencí o Afghánistánu dnes odstartoval svoji činnost nový projekt Williama Kristola a Roberta Kagana – Foreign Policy Initiative (FPI). Mezi spoluzakladatele tohoto „think-tanku“ patří ještě Dan Senor, který působí v rámci Council on Foreign Relations a občas píše do Wall Street Journal, WashPostu nebo The Weekly Standard. Senor také působil jako poradce americké vlády v Iráku a Kuvajtu. Základním cílem tohoto projektu prý není opozice vůči nové administrativě Baracka H. Obamy a její zahraniční politice, ale spíše odpor vůči izolacionistickým tendencím v rámci americké zahraničně politické diskuse obecně. Autoři chtějí hájit tvrdou a silovou zahraniční politiku USA.

In fact, strategic overreach is not the problem and retrenchment is not the solution. The United States cannot afford to turn its back on its international commitments and allies--the allies that helped us defeat fascism and communism in the 20th century, and the alliances we have forged more recently, including with the newly liberated citizens of Iraq and Afghanistan. Our economic difficulties will not be solved by retreat from the international arena. They will be made worse.

Nadstranickost se autoři základního prohlášení FPI snažili zdůraznit i citací clintonovského výroku o USA jakožto „nepostradatelném“ národu, i když neokonzervativní téma „benevolentní hegemonie“ USA tradičně zůstalo na svém místě. Snad jen trochu zmírněné.

FPI se tedy již od počátku neubrání srovnávání s předchozím projektem Kristola a Kagana, což byl známý The Project for the New American Century (PNAC). Ten oba spustili po vydání svého článku Toward a Neo–Reaganite Foreign Policy v časopise Forreign Affairs, kde varovali před upoza­děním zahraniční politiky, obhajovali (benevolentně) hegemonní postavení USA a navrhli základní body neokonzervativní (neo-reaganovské) zahraniční politiky. PNAC shromáždil řadu výrazných neokonzervativců a mnohé budoucí členy administrativy G. W. Bushe (Gerecht, Krauthammer, Bolton, Kirkpatrick, Wolfowitz, Perle, Podhoretz, Fukuyama, Cheney, Rumsfeld, Jeb Bush). PNAC je možné považovat ze zpětného pohledu za jednu z klíčových institucí umožňujících zajištění vlivu neokonzervativců na zahraniční politiku Bushovy administrativy. Také cíle nového projektu FPI patrně zůstávají stejné, jak si všiml jeden z kritiků:

Like PNAC, it will become a watering hole for those who want to see an ever-larger U.S. military machine and who divide the world between those who side with right and might and those who are evil or who would appease evil.

Zájem o Afghánistán přitáhl na dnešní konferenci FPI například vlivného senátora McCaina či Fredericka W. Kagana (bratra Roberta), který se výrazně podílel na vytváření bezpečnostní strategie USA (tzv. surge) v Iráku po roce 2006. Jistě se bude řešit i nová strategie Obamovy administrativy pro tuto oblast. Ostatně Afghánistánu se dnes věnuje i konference v Haagu, mimojiné za účasti americké ministryně zahraničí či zástupců Íránu.

Úspěch „PNAC 2.0“ bude těžko měřitelný, ale pokud se pod prohlášení nové iniciativy budou podepisovat veteráni washingtonské politiky formátu Cheneyho nebo Rumsfelda, jak tomu bylo za časů původního PNAC, tak se o FNI ještě dozvíme.