American Torture

Do odkazu prezidenta G. W. Bushe patří i posun ve vícero právních otázkách, které jeho administrativa znovunastolila. Ať už se jedná o přístup k Ženevským konvencím, vojenským komisím a jejich férovosti, mezinárodněprávním argumentům pro preemptivní vojenský zásah či o charakter výslechu osob podezřelých z terorismu a vůbec zacházení se zadrženými osobami.
S nástupem prezidenta (a právníka) B. H. Obamy se tyto otázky znovuotevírají. Několik hodin/dní starou kauzou je dosud nezveřejněná zpráva Mezinárodního výboru Červeného kříže z roku 2007 (!), která v právním kontextu hovoří o mučení a nelidském zacházení v amerických detenčních centrech (viz text WashPost). Pracovníkům ICRC byl v roce 2006 umožněn přístup k nejcenějším vězňům CIA na základně Guantánamo.

Many of the details of alleged mistreatment at CIA prisons had been reported previously, but the ICRC report is the most authoritative account and the first to use the word "torture" in a legal context.

CIA se nevyjádřila, někteří odborníci pak upozornili na to, že některé informace pochází pouze od zadržovaných osob. Nicméně, části tajné zprávy zveřejnil Mark Danner ve svém textu pro nejnovější The New York Review of Books.
O tvrdosti dvacetihodinových výslechů denně si můžete udělat vlastní obrázek z osmdesátistránkového zápisu americké armády z výslechu zadrženého č. 063.

A úspěch Guantanáma? Nemusíme mluvit jen o "úspěchu" ve smyslu prolomení jistých tabu, která se na Západě udržovala. O důležitosti takového zařízení pro bezpečnost USA a roli tvrdých výslechů hovořil o víkendu bývalý viceprezident Cheney, který dříve o velmi konkrétních (!) prostředcíh výslechů spolurozhodoval.

Cheney said the harsh interrogations of suspects and the use of warrantless electronic surveillance were "absolutely essential" to get information to prevent more attacks like the 2001 suicide hijackings that targeted New York and Washington.

O spolehlivosti informací získaných mučením a nebo o úspěšnosti odstrašení terorismu skrze "riziko mučení" zde ale dnes psát nebudu.

(kresba New Yorker)