pátek 10. července 2009

HGW XX/7

Film Životy těch druhých (Das Leben der Anderen) z roku 2006 jsem chtěl vidět už před dvěma lety, kdy se na něj objevila řada velmi pozitivních recenzí. Mnoho kritiků film zařadilo mezi nejlepší kousky sezony 2007, snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a představitel hlavní role Ulrich Mühe, který bohužel v roce 2007 zemřel ve svých 54 letech, sbíral po celém světě ocenění za svůj herecký výkon.

Gestapo mělo ve své době 40 tisíc lidí na sledování 80 milionového národa, Stassi zaměstnávalo víc než 100 tisíc lidí na 17 milionové NDR. (Simon Wiesenthal)

Syrový a přitom výrazně emotivní film o policejním státu NDR z orwellovského roku 1984 ukazuje proměnu spolehlivého agenta východoněmecké tajné služby (Stassi). Kapitán Gert Wiesler (Ulrich Mühe) s krycím označením HGW XX/7 je nasazen na sledování úspěšného dramatika Georga Dreymana a jeho přítelkyně, která je zároveň úspěšnou herečkou v Dreymanových hrách. Čím více však Wiesner proniká do intelektuálně a kulturně bohatého života umělců, intelektuálů a disidentů, tím se začíná otřásat jeho oddanost socialistickému zřízení.

Političtí komentátoři v USA (např. konzervativci jako John Podhoretz nebo William F. Buckley, jr.) film oslavovali jako událost desetiletí a jeden z nejlepších režisérských debutů od dob snímku Občan Kane. Na filmu oceňovali především stále tak vzácnou reflexi komunistického půlstoletí ve střední Evropě. A měli pravdu. Co se o době komunismu natočilo v České republice? Pelíšky? No, snad to není tak hrozné (viz např. zde), ale kvalitních filmů vhodných pro širokou distribuci, které by kriticky reflektovaly komunismus v Československu, moc není. Asi nejde jen o složité shánění peněz na dobové filmy, ale obecně se čeští filmaři raději obracejí k obdobím 20. století, na které Češi mohou být více hrdí (nejnověji snímky jako Protektor, Tobruk, Lidice či Tři sezony v pekle). Z tohoto pohledu by mohlo být zajímavé srovnat východoevropské kinematografie od bývalé NDR až po Bulharsko či země bývalé Jugoslávie. Kde se lidé můžou v kině podívat na svou minulost bez růžových brýlí? A kde stále panuje retronálada starých dobrých časů?


1 komentář:

Tomas Blazek řekl(a)...

Výstižné. Oproti českým hřebejkovským "hořko-sladkým" slátaninám (z nichž snad jen Pelíšky mají určitou úroveň) je tohle opravdu hodně jiné kafe. Přijde mi, že si u nás filmaři troufnou ještě tak na 50. léta a filmy o lágrech, protože tady panuje ve společnosti jakž takž shoda na tom, že šlo opravdu o "zlo". Do méně jasné normalizace 70. a 80. let už se stejným způsobem nikomu tnout nechce.