Obama vs. McCain IV – Úpadek McCainovy kampaně?

Do amerických prezidentských voleb zbývá méně jak dva týdny a dle Real Clear Politics average vede Barack Obama o 7 % před republikánem McCainem. Demokratický kandidát dále investuje obrovské sumy peněz do drahých půlhodinových TV pořadů v hlavních vysílacích časech, aby si jej Američané dokázaly lépe představit v roli prezidenta a v mnohých tradičně republikánských státech se demokraté velmi přibližují k vítězství. I tradiční konzervativní komentátoři poukázaly na obrovské chyby v managementu McCainovy předvolební kampaně, někteří konzervativci již opouštějí potápějící se loď a šíří se i kritika Sarah Palinové. Na pravé straně americké politiky se však neobjevují jen tyto poraženecké názory. William Kristol ukázal historické příklady zisku mnoha procentních bodů během posledních dvou týdnů před volbami a Karl Rove ve WSJ upozornil, že existuje až 14 % nerozhodnutých voličů, a že až 45 % voličů si stále myslí, že Obama není na úřad prezidenta připraven.
Dle některých je tou nejlepší kvalifikací pro post prezidenta výuka ústavního práva na prestižní univerzitě, ovšem myslím, že přesvědčit o připravenosti Obamy americké voliče bude pro jeho kampaň ještě hodně důležité. Ostatně poměrně negativní postoje Američanů v tomto smyslu prozatím nedokázala změnit ani nákladná televizní kampaň.

Barack Obama a „the propaganda master“

Jak už jsem napsal v dřívějším postu, Barack Obama v rámci své dosud úspěšné prezidentské kampaně dokázal využít mimo jiné i poutavý design svých propagačních materiálů. Nejvýraznější stopu na jeho kampani v tomto smyslu zanechal nejspíš Shepard Fairey, jeden z nejznámějších „streetartistů“ v USA, se kterým se v Evropě může rovnat snad jen slavný britský Banksy. Shepard Fairey (38) je již skoro dvacet let výraznou osobností streetartu a designu a jeho práce zahrnuje módu, plakáty či „identity systems“ pro Pepsi, Hondu nebo i díla pro Black-Eyed Peas či Kobe Bryanta. Fairey je i zakladatel uměleckého studia Subliminal Projects či magazínu Swindle. Mainstreamovou proslulost mu však přinesla až současná kampaň Baracka Obamy, pro kterého vytvořil známé plakáty HOPE či PROGRESS, nálepky či odznaky. Úspěch se odrazil nejen v rychlém vyprodání zásob plakátů, zájmu o jeho aktuální výstavu The Duality of Humanity v San Franciscu (viz fota), ale i o jeho společnosti OBEY GIANT - Propaganda Engineering (např. oblečení) a Studio Number One („identity systems“). Dle reportáže The New York Times se však Fairey se svými kumpány stále věnuje i adrenalinovému vandalismu (tedy streetartu:) a při nočním vylepování plakátů na zdi či billboardy musí utíkat před policií.

Faireyho plakátům nelze upřít působivost, jakousi retro atmosféru čerpající inspiraci ze staré komunistické propagandy první poloviny 20. století či v případě Obamova plakátu zřejmý potenciál ikonického zobrazení á la slavné foto Che Guevary. Jenže! Nejde o volnou inspiraci, ale nejspíš o sprosté plagiáty. Zdá se, že Shepard Fairey založil svou „art firmu“ na kopírování starých prací od secese, přes sovětské a čínské propagandistické plakáty, použit byl dokonce i znak gestapa a nebo i starý plakát z okupace Československa z roku 1968. Jak píše Mark Vallen v jednom obsáhlém článku, s několika výtvarníky prošli Faireyho dílo a zjistily zajímavé věci. Bez jakékoliv zmínky o originálech, které nejsou v pop-art světě vůbec známé, takže nelze hovořit o novátorském využití slavných symbolů, „vytěžil“ a přesně okopíroval některé části práce jiných. A v minulosti z toho už vyplynuly mnohé problémy, když například za využití jména jednoho zápasníka mu bylo vyhrožováno žalobou nebo když okopíroval symbol gestapa v rámci své módní řady OBEY. Tohle tričko prý stejně hloupě okopíroval řetězec Wall-Mart v rámci „své“ kolekce triček, ovšem tentokrát už to neprošlo a po skandálu musela být trička stažena z prodeje. Podobně se Fairey zachoval k starým čínským a sovětským plakátům, k zmiňovanému plakátu z dob okupace Československa sovětskou armádou či k méně politicky provokativním plakátům a grafikám. Další texty o Faireyho kopírování jsou zde, zde či zde. Diskuse k jednomu z případů například zde. Platí samozřejmě otázka, nakolik kopírování cizích prací znamená v současném umění plagiarismus… Dle mého chápání tohoto slova jde u Sheparda Fairyho přesně o takový případ, který má navíc obecnější roviny, tedy nerespektování autorských práv umělců třetího světa ze strany amerických (západních) umělců nebo využívání starých antikapitalistických výtvarných děl pro design obchodních kampaní velkých nadnárodních firem. Na tato témata probíhají v současné době zajímavé diskuse. Zajímalo by mě tedy, jak vlastně vznikl slavný Faireyho „obamovský“ plakát NAĎEJE…
No, každopádně jde o zajímavě bouřlivou a svěží záležitost, když si člověk uvědomí úroveň kampaní politických stran v Česku. Jsem zvědav, kdy pro ODS či ČSSD bude pracovat třeba takové studio Najbrt, autor řady zajímavých plakátů k českým filmům nebo nejnověji specifického loga Ostravy!!!. Moravští političtí stratégové by si pro inspiraci mohli zajít alespoň na nejstarší přehlídku grafického designu na světě, tedy Bienále Brno, které končí již za pár dní, 19. října. Anebo třeba na jeho příští ročník, který v roce 2010 představí plakát, firemní, informační a reklamní grafiku.

Nominační sjezdy demokratů a republikánů a jejich výsledek

Petr Vilímek

S odstupem několika dní od skončení nominačních sjezdů demokratů a republikánů je vhodné pokusit se zhodnotit, co se na nich z hlediska dalšího průběhu americké volební kampaně událo. Pro demokraty bylo před nominačním sjezdem nejdůležitější pokusit se urovnat rozkol, který ve straně v průběhu primárek vyvstal mezi Barackem Obamou a Clintonovými a jejich stoupenci. To se alespoň navenek v zásadě podařilo a Clintonovi Obamu poměrně jednoznačně podpořili, avšak role, kterou na sjezdu hráli, jen potvrdila, jak prominentnímu postavení se tato manželská dvojice v současné Demokratické straně stále těší. Lze proto očekávat, že pokud Obama v letošních prezidentských volbách neuspěje, Hillary Clintonová bude o čtyři roky později opět hlavním favoritem na získání demokratické nominace.
Pokud šlo o další cíl demokratického nominačního sjezdu, tedy o přesvědčení dosud nerozhodnutých voličů, byl Obama i přes veškerou snahu s ním sympatizujících médií méně úspěšný. Jeho vystoupení na sjezdu bylo sice sledováno dosud rekordním počtem voličů (přibližně 37 milionů) a rázem se ocitl s asi 6–8% náskokem na čele průzkumů veřejného mínění, avšak jeho vedení nepřežilo republikánský nominační sjezd (jak sarkasticky poznamenal jeden konzervativní komentátor, mohlo tomu být i proto, že Obama řekl jen velmi málo nového či zajímavého).
Pokud šlo o republikány, ti se před nominačním sjezdem potýkali ještě s většími problémy. Kromě toho, že zpočátku nebylo vůbec jasné, v jaké podobě sjezd díky hurikánu Gustav proběhne, stál před Johnem McCainem nelehký úkol sjednotit a vyburcovat z apatie a poraženecké nálady členskou základnu strany, jejíž významné segmenty mu kvůli jeho některým názorům a zákonodárným iniciativám příliš nedůvěřují. Dalším obtížným úkolem bylo, jak přímo oslovit nerozhodnuté voliče, aniž by republikánské poselství překroutila média, která z velké většiny podporují Obamu (o této skutečnosti ovšem česká „veřejnoprávní“ média, která často nekriticky přejímají názory amerických kolegů na jednotlivé politiky a jejich programové postoje, raději příliš nemluví). Republikánský nominační sjezd navzdory všeobecným očekáváním dopadl po všech stránkách (včetně organizační) mimořádně úspěšně a může sloužit za příklad, jak by taková akce měla vypadat.
Zatímco první den sjezdu populární bývalý republikánský senátor Fred Thompson a demokratický senátor Joseph Lieberman představili McCaina voličům (zatímco Thompson své vystoupení směřoval na republikánské voliče, Lieberman oslovil především nezávislé a umírněné demokraty), druhý den se nesl ve znamení zdrcujícího útoku proti Obamovi, který vedli Rudy Giuliani a republikánská kandidátka na úřad viceprezidenta Sarah Palinová, jejíž nominace téměř přes noc mobilizovala republikánskou voličskou základnu. Díky nechtěné pomoci části novinářů, kteří se předtím hloupým způsobem pokusili Palinovu zdiskreditovat, bylo její vystoupení sledováno přibližně stejným počtem diváků jako projev samotného Obamy a ti tak mohli vyslechnout její výborný projev obsahující mimořádně efektivní kritiku demokratického kandidáta. Třetí den pak sjezd završilo vystoupení samotného McCaina, jehož projev sice podle většiny účastníků nebyl tak brilantní jako projev Palinové, nicméně i tak poměrně úspěšně rozvinul hlavní témata McCainovy volební kampaně a představil kandidáta voličům v důvěryhodném světle. Výsledkem je, že zatímco na počátku minulého týdne psali novináři o tom, že republikánský nominační sjezd bude smeten hurikánem Gustav, sjezd nejenže úspěšně proběhl, ale nakonec jej sledovalo více diváků než pompézní akci demokratů, přičemž se McCainovi a Palinové podařilo v průzkumech zcela smazat dosavadní náskok dvojice Obama–Biden.

Obama vs. McCain II – The Age Issue

V souvislosti s dnešními narozeninami Johna McCaina bych upozornil na jedno z témat letošní kampaně, kterým je věk obou kandidátů. Starší kandidáti zdůrazňují své zkušenosti, jejich soupeři upozorňují na fyzické a psychické nároky nutné ke zvládnutí managementu světové mocnosti a tzv. „Age Issue“ je tak tradičně součástí prezidentských předvolebních soubojů v USA. Naposledy v roce 1996 se tato otázka stala jedním z důležitých faktorů prohry kandidáta republikánů, kterým byl podobně jako letos válečný veterán starší sedmdesáti let. McCain zatím odkazy na vysoký věk přechází spíše s humorem a výzkumy veřejného mínění ukazují, že si v této otázce vede lépe než před dvanácti lety Bob Dole. Podle jednoho průzkumu se dokonce celkové preference McCaina dostaly před jeho demokratického rivala, i když jiné zdroje favorizují spíše Obamu.

Republikánský tábor naopak využívá Obamova mládí a zřetelné nezkušenosti, co se týče vrcholné americké politiky. Obama je tak představován jako spíše celebrita, než politik „ready to lead“ a některé výroky postupně začínají na YouTube žít vlastním životem (viz Paris Hilton message). Na druhou stranu, mládí Bracka Obamy přivedlo k jeho kampani neuvěřitelné množství lidí, kteří dokáží správně nakládat s internetem a s limity v rámci financování prezidentské kampaně. Ostatně, díky Facebooku (a dalším sociowebům) dokázal Obamův tým vybrat dokonce více peněz na svoji kampaň, než obávaný konglomerát manželů Clintonových.

Obamova popularita mezi mladými Američany, jeho charismatické proslovy nebo aktivity jeho příznivců ukazují, jak i dnes může politik doslova „promlouvat k davům“ a stát se více než vrcholným úředníkem. To v Evropě dneška už nebývá příliš zvykem. Obamovy emotivní proslovy si tak u jeho odpůrců vysloužily přirovnání k Mojžíšovi a design plakátů navržených jeho spolupracovníky byl přirovnán (také zde) k náboženským ikonám. Ostatně, v tomto případě to nebylo daleko ani od mého prvního dojmu.