Barack Obama a „the propaganda master“

Jak už jsem napsal v dřívějším postu, Barack Obama v rámci své dosud úspěšné prezidentské kampaně dokázal využít mimo jiné i poutavý design svých propagačních materiálů. Nejvýraznější stopu na jeho kampani v tomto smyslu zanechal nejspíš Shepard Fairey, jeden z nejznámějších „streetartistů“ v USA, se kterým se v Evropě může rovnat snad jen slavný britský Banksy. Shepard Fairey (38) je již skoro dvacet let výraznou osobností streetartu a designu a jeho práce zahrnuje módu, plakáty či „identity systems“ pro Pepsi, Hondu nebo i díla pro Black-Eyed Peas či Kobe Bryanta. Fairey je i zakladatel uměleckého studia Subliminal Projects či magazínu Swindle. Mainstreamovou proslulost mu však přinesla až současná kampaň Baracka Obamy, pro kterého vytvořil známé plakáty HOPE či PROGRESS, nálepky či odznaky. Úspěch se odrazil nejen v rychlém vyprodání zásob plakátů, zájmu o jeho aktuální výstavu The Duality of Humanity v San Franciscu (viz fota), ale i o jeho společnosti OBEY GIANT - Propaganda Engineering (např. oblečení) a Studio Number One („identity systems“). Dle reportáže The New York Times se však Fairey se svými kumpány stále věnuje i adrenalinovému vandalismu (tedy streetartu:) a při nočním vylepování plakátů na zdi či billboardy musí utíkat před policií.

Faireyho plakátům nelze upřít působivost, jakousi retro atmosféru čerpající inspiraci ze staré komunistické propagandy první poloviny 20. století či v případě Obamova plakátu zřejmý potenciál ikonického zobrazení á la slavné foto Che Guevary. Jenže! Nejde o volnou inspiraci, ale nejspíš o sprosté plagiáty. Zdá se, že Shepard Fairey založil svou „art firmu“ na kopírování starých prací od secese, přes sovětské a čínské propagandistické plakáty, použit byl dokonce i znak gestapa a nebo i starý plakát z okupace Československa z roku 1968. Jak píše Mark Vallen v jednom obsáhlém článku, s několika výtvarníky prošli Faireyho dílo a zjistily zajímavé věci. Bez jakékoliv zmínky o originálech, které nejsou v pop-art světě vůbec známé, takže nelze hovořit o novátorském využití slavných symbolů, „vytěžil“ a přesně okopíroval některé části práce jiných. A v minulosti z toho už vyplynuly mnohé problémy, když například za využití jména jednoho zápasníka mu bylo vyhrožováno žalobou nebo když okopíroval symbol gestapa v rámci své módní řady OBEY. Tohle tričko prý stejně hloupě okopíroval řetězec Wall-Mart v rámci „své“ kolekce triček, ovšem tentokrát už to neprošlo a po skandálu musela být trička stažena z prodeje. Podobně se Fairey zachoval k starým čínským a sovětským plakátům, k zmiňovanému plakátu z dob okupace Československa sovětskou armádou či k méně politicky provokativním plakátům a grafikám. Další texty o Faireyho kopírování jsou zde, zde či zde. Diskuse k jednomu z případů například zde. Platí samozřejmě otázka, nakolik kopírování cizích prací znamená v současném umění plagiarismus… Dle mého chápání tohoto slova jde u Sheparda Fairyho přesně o takový případ, který má navíc obecnější roviny, tedy nerespektování autorských práv umělců třetího světa ze strany amerických (západních) umělců nebo využívání starých antikapitalistických výtvarných děl pro design obchodních kampaní velkých nadnárodních firem. Na tato témata probíhají v současné době zajímavé diskuse. Zajímalo by mě tedy, jak vlastně vznikl slavný Faireyho „obamovský“ plakát NAĎEJE…
No, každopádně jde o zajímavě bouřlivou a svěží záležitost, když si člověk uvědomí úroveň kampaní politických stran v Česku. Jsem zvědav, kdy pro ODS či ČSSD bude pracovat třeba takové studio Najbrt, autor řady zajímavých plakátů k českým filmům nebo nejnověji specifického loga Ostravy!!!. Moravští političtí stratégové by si pro inspiraci mohli zajít alespoň na nejstarší přehlídku grafického designu na světě, tedy Bienále Brno, které končí již za pár dní, 19. října. Anebo třeba na jeho příští ročník, který v roce 2010 představí plakát, firemní, informační a reklamní grafiku.