V. Brnenské politologické sympózium a Európsky deň

Rád by som touto formou pozval čitateľov blogu na dve voľne nadväzujúce akcie, ktoré Medzinárodný politologický ústav pripravil ku koncu semestra.

Prvou z nich je už tradičné politologické sympózium v rámci ktorého sa každý rok pod záštitou rektora Masarykovej univerzity Petra Fialu schádza v Brne česká politologická elita. Začiatkom mája sme si pripomenuli nielen sviatok práce, ale predovšetkým výročie vstupu Českej republiky (a ďalších štátov SVE) do EÚ. A keďže ide o okrúhle jubileum, bude sa tohtoročné sympózium pod názvom Pět let členství České republiky v Evropské unii niesť v duchu bilancovania a hodnotenia integrácie, pozície a záujmov ČR v Únií a nepochybne sa niektoré príspevky dotknú aj možného budúceho vývoja EÚ. Konferencia sa uskutoční už zajtra (14.5.!) na pôde Fakulty sociálnych štúdií.

Na druhý deň (piatok 15.5.) na ňu voľne naviaže Európsky deň, ktorý bude pokračovať v rovnakom duchu. Jeho základným zmyslom je dať príležitosť mladej generácií prezentovať svoje výsledky v oblasti vedy a výskumu. Nás teší, že svoje želiezko v ohni bude mať aj IIPS a PoliticaMundi (!), keďže jednou z prednášajúcich bude Janka Kovačovská. Jej príspevok sa bude venovať Energetickej bezpečnosti strednej Európy. Nezanedbateľnou súčasťou Euopskeho dňa budú sprievodné akcie:
- vyhlásenie výsledkov Česko-americkej ceny pre talentovaných študentov (10.00, miestnosť P31)
- Eurocentrum na FSS (od 11.00, v átriu FSS)
- prezentácia politických strán kandidujúcich vo fiktívnych voľbách katedry politologie (od 14.30, v átriu FSS)
- premietanie filmu „Pevnost“(17.00 v miestnosti P24).

Program a ďalšie podrobnosti k obom akciám viď na stránkach IIPS.

Ivo Daalder bude velvyslancem USA při NATO

Minulou středu schválil Senát Obamovu nominaci na pozici nového velvyslance USA pro NATO, kterým se v pátek (po složení přísahy) stane Ivo Daalder. Expert na transatlantické vztahy se vzděláním z Oxfordu, Georgetownu či MIT, který působil např. na IISS v Londýně, v Brookings Institution či také v Radě národní bezpečnosti USA za prezidenta Clintona, tak trochu zpochybňuje můj předchozí post, že nové Obamově administrativě se nedostává odborníků na mezinárodní vztahy. Daalder půblikoval články na téma transatlantických vztahů, jaderné zbraně, role NATO v globálním řádu či vyzýval k diskusi s Íránem o jeho jaderném programu (např. zde, zde či zde). Svoji dizertaci na MIT sepsal v roce 1990 k jaderné strategii NATO a od tématu ho neodvedl ani konec studené války. Pro mě nejzajímavější je v současné době jeho práce na téma rozhodování v Radě národní bezpečnosti USA, k čemuž společně s I. M. Destlerem sepsal knihu In the Shadow of the Oval Office: Profiles of the National Security Advisers and the Presidents They Served. Zajímavou iniciativou byla i jeho spolupráce s neokonzervativci v rámci PNACu, kde se v dopise k poválečné obnově Iráku společně s lidmi jako Asmus, Kagan či Kristol snažili překonat názorové rozpory na otázku Iráku či použití americké síly obecně.
Daaldera by mohl jistě zkritizovat například docent Dančák, pro mě je to pozitiviní volba alespoň ve výše uvedeném smyslu - posílení vlivu odborníků na mezinárodní vztahy v administrativě. Jsem zvědav.

Lisabonské blouznění

Minulý týden bylo jasno: Lisabonská smlouva je zpět a s ní i tuny nepřesností, omylů a nesmyslů. Začnu Respektem, který na mě čekal po návratu z Istanbulu (na obálce s náckem zezadu). Silvie Lauder popisuje v dlouhém příspěvku názorové neshody v Senátu, tady nemá smysl nikterak reagovat, to, co předvádí někteří senátoři ODS je až směs paranoie s mesianismem (my, vyvolení, vidíme dál). Škoda, že jak to už u mesianistických proudů bývá, tam kde přebývá přesvědčení a víra, nedostává se argumentů. Nicméně, je třeba rozlišovat, ona nepěkná poznámka se týká pouze pár osob, navíc usuzuji na základě mediálních výstupů, nikoliv na základě vlastních rozhovorů, proto mohu těžko odlišit hru pro voliče od vlastních názorů.
K příspěvku Marka Švehly nazvaném příhodně Svéráz českého Lisabonu se již kriticky vyslovím. Jinak solidní článek devalvuje poznámka jak z úst Jo Leinena či Cohn-Bendita: "České „ne“ je zkrátka příliš malý důvod k tomu, aby půlmiliardová Unie podstupovala celou dohadovací a schvalovací štrapáci znovu, navíc s rizikem, že Češi nakonec opět zakroutí hlavou. Česko by se dostalo do izolace, ztratilo by jakýkoli vliv, a pokud by nezměnilo rozhodnutí, přišla by výzva k opuštění Unie." Skutečně netuším, z jakého ustanovení M. Švehla tento postup odvozuje, s takovým scénářem prostě primární právo nepočítá, takže hrozby vyloučení či jakékoliv ostrakizace jsou nepodložené.
Ve včerejších Hospodářských novinách jsem zpozorněl okamžitě po přečtení nadpisu O svobodách nemá rozhodovat EU, přičemž má pozornost dále nebyla na intenzitě, jelikož u autora Michala Petříka se skvěl titulek Autor je poradcem prezidenta republiky, což obvykle slibuje čtenáři pobavený úsměv, popřípadě namožený krk po neustálém kroucení. V případě poradců VK totiž Ústa či Přitakání často bývají ještě sebejistější a přesvědčenější než sám Sám. První polovina článku je popisná, žádný velký exces, ze druhé vyplývá nejistota, zda autor četl Listinu základních práv EU a jistota, že nečetl odborné články na dané téma. Akademických příspěvků bylo na téma základních práv v EU napsáno víc než dost (pro zlomek se stačí podívat do seznamu zdrojů mé disertační práce), proto nechci opakovat známé. Jen bych rád autorovi sdělil, že o základních právech rozhoduje SD již pár desítek let, díky Listině by mohlo být konečně jasné, o jaká práva se přesně jedná. I pokud Lisabon (a s ním Listina) neprojde, lucemburští soudcové budou rozhodovat o našich právech i nadále. Obvykle se snaží rozhodovat na základě práva, když se jim to nepodaří, bývají odbornou kritikou, případně ústavními soudy odkázáni do příslušných mantinelů. Článek vrcholí zvoláním: "Nesoulad některých vnitrostátních českých právních norem s Listinou tedy shledáván být může. Tento experiment je však zcela bezprecedentní změnou v chápání základních práv a svobod. Až dosud se tato konstrukce ani v evropském, ani v mezinárodním právu nevyskytovala." Slyšel pan Petřík někdy o Evropském soudu o lidská práva? Cožpak ten neshledává nesoulad mezi českou praxí (třeba na základě vnitrostátních norem) a Evropskou úmluvou o lidských právech? O jaké bezprecedentní změně v chápání je tedy řeč?
Nakonec mě zaujala tradiční jazykozpytná svízel s Radou v podání Martina Komárka v článku Máme se bát Lisabonu, který opět Rady náramně popletl. Ale uznávám, že evropská terminologie není příliš uživatelsky příjemná a vyžaduje notnou míru zažitosti. M. Komárek však posunul míru popletenosti na vyšší úroveň, kdy nejenže bojuje s terminologií, ale navíc zjevně i s funkcemi a hlasovacími mechanismy, které Rada/Evropská rada má - zdá se, že autor je prostě smíchal dohromady.

Perličky z květnového Prospectu

Výběr:

• V bondovkách plná třetina žen, s nimiž slavný agent spal, zemřela. Nejhorší bilanci má současný 007 Daniel Craig - ani jedna z jeho milenek se z románku neradovala dlouho.
• Bankovku s nejvyšší denominací v historii vydala Maďarská národní banka v roce 1946, kdy světlo světa spatřil papírek o hodnotě 100 quintilliónů (100 a 18 nul).
• Mezi desíti celosvětově nejprodávanějšími alby v roce 2008 se vyskytují čtyři umělci z Velké Británie a pouze tři ze Spojených států. Na poli kulturní diplomacie se Albionu zjevně daří - v současné době tam míří nejvíce zahraničních studentů.
• Ve Velké Británii utratí za reklamu nejvíce vláda, více než 400 miliónů liber.
• Zhruba 46 % zaměstnaných Američanů nedostává nemocenskou.

Relevance politických věd v USA a lekce pro ČR

Kolik v akademickém světě uznávaných právníků a ekonomů je v nové administrativě Baracka H. Obamy? Poměrně dost. A kolik známých odborníků na mezinárodní vztahy? Velmi málo. Co to asi vypovídá o vlivu oboru na zahraniční politiku USA? Takto se Joseph S. Nye Jr. zeptal ve sloupku pro WashPost a komentoval výsledky nedávného průzkumu mezi téměř třemi tisíci amerických expertů na mezinárodní vztahy (dále také zde). Výsledky dotazníků mezi profesory mezinárodních vztahů ukazují na jejich skepsi ohledně konkrétního vlivu své práce.

Nearly 40 percent of respondents reported that these scholars have “no impact” on foreign policy or even the public discourse about it. … In 2006, 48 percent of respondents reported that contemporary case studies conducted by academics were “very useful” to policymakers, but by 2008 only 39 percent of respondents thought policymakers would find this work useful.

Samotný Nye se o svůj vliv bát zřejmě nemusí, jelikož v průzkumu TRIP (2008 Teaching, Research and International Policy) obsadil první místo v žebříčku nejvlivnějších odborníků politických věd na zahraniční politiku své země. Celkové výsledky ale pro obor mezinárodní vztahy nejsou úplně uspokojivé.

… of the 25 scholars rated as producing the most interesting scholarship during the past five years, only three had ever held policy positions (two in the U.S. government and one in the United Nations).

Ignoruje politika akademiky nebo akademici politiku? Teoreticky vyhraněné diskuse na univerzitách mohou mít sice výrazné dosahy v rámci vědy, nicméně od reálného světa politických rozhodnutí se spíše odtrhávají. Nye argumentuje ve prospěch větší praktičnosti akademické obce a nabízí své rady:

1) Departments should give greater weight to real-world relevance and impact in hiring and promoting young scholars.

2) Journals could place greater weight on relevance in evaluating submissions.

3) Studies of specific regions deserve more attention.

4) …greater toleration of unpopular policy positions.

Tyto návrhy by jistě mohly být užitečné i u nás. A jaký vliv mají domácí fakulty na tvorbu české zahraniční politiky? Jistě by pomohl podobný výzkum, jaký citoval Nye. Nicméně, je vůbec na straně českých akademiků skutečný zájem výrazněji ovlivňovat zahraniční politiku svého státu? Nejsem si jist.

Dnešní "Must hear";)

Vřele doporučuji, za pár minut to vypukne naplno;)

Přímý přenos projednávání Lisabonské smlouvy.

Jeďte na Bilgi!

Pokud patříte mezi mladší čtenáře a zvažujete výjezd v rámci Erasmu, plně doporučuji studium na Bilgi Univesity v Istanbulu. Komunikace sice zpočátku asi bude váznout, jsme přeci jen v Turecku, ale když už se na Bospor dostanete, snad nebudete litovat. Já jsem sice bohužel absolvoval už přednáškový, nikoliv studijní pobyt, přesto bych se rád podělil o pár dojmů. Budova, kde se nachází katedra mezinárodních vztahů, je parádní nenahozený moderní betonový kolos, zpočátku trochu nepřehledný, ale rychle se rozkoukáte. Tečkou na kráse může být typické nepřehledné istanbulské sousedství, od něhož se však v dochodné vzdálenosti nachází místní ulice nekonečné zábavy Istiklal Caddesi a náměstí Taksim, dějiště známého masakru z 1. května 1977, kdy doposud neznámý střelec zabil přes třicet lidí. Na prvního máje se tu má konat silně levicová demonstrace, očekává se divočina, protože před pár dny policie zabila místního revolucionářského bosse. Dnes k tomu všude v televizi běží zprávy o úmrtí devíti vojáků na jihovýchodě země. Ale zpět ke studijním záležitostem. Naše knihovna je asi lépe vybavená, ale ani Bilgi na tom není zle, oproti FSS vidím výrazný klad v dostupnosti publikací amerických nakladatelství, v tom se bohužel zatím nechytáme. Wi-fi tu prý funguje taky dobře.

To nejzajímavější na konec. Velmi výrazně a velmi pozitivně mě překvapila kvalita místního profesorského sboru. O mě se staral hlavně Prof. Haris Tzimitras, jenž absolvoval magisterská práva a mezinárodní vztahy na LSE, PhD trávil částečně na Harvardu a pracoval jako stážista na Cambridge. V současnosti vede světově ojedinělé Turecko-řecké centrum a učí na Bilgi zejména mezinárodní právo, ale záběr má vskutku fest široký. Navíc jsem se jej ptal, jestli nezná některé řecké autory, kteří mě v minulosti zaujali, jako K. Nicolaidis či T. Tridimas, a hned mě upozornil, že s Nicolaidis právě před dvěma týdny vydali knihu... Ostatní vyučující na tom nebyli o nic hůře, výborná angličtina vypěstovaná studiem na britských univerzitách a opravdu hluboké znalosti o EU, jaké bych přeci jen mimo EU nečekal.
Osobně jsem vedl malou skupinu cca desíti magisterských studentů, kterým jsem dvě hodiny přenášel a poté dva z nich prezentovali své velké výzkumné záměry a publikum je docela k věci kritizovalo a doporučovalo zlepšení. Kdybyste dali na mé doporučení, jeli do Istanbulu a vraceli se zklamaní, předem se omlouvám, ale myslím, že to nejde - i když vás už nenadchne škola, samo město vás svým kouzlem donutí k návratu.

konference Bezpečnost a obrana v evropském kontextu

Ústav strategických a obranných studií Univerzity obrany pořádá ve spolupráci s IIPS MU a dalšími institucemi konferenci „Bezpečnost a obrana v evropském kontextu“. Konference je připravována jako součást 10. ročníku Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2009. Akce volně navazuje na konference pořádané v předchozích letech („Bezpečnostní a obranná agenda EU“, Praha, 2007 a „Národní pohledy států V4 na oblast EBOP“, Praha, 2008). Další informace můžete najít zde.

ANKETA: Jaký postoj vůči radaru zaujme prezident USA Obama během své dubnové návštěvy Prahy?

Prvý americký prezident afro-amerického pôvodu B. H. Obama (je to takto politicky korektné?) úspešne uskutočnil pracovnú cestu po Európe (a tým myslím, že sa mu minimálne neprihodila žiadna „nepríjemná“ udalosť). V rámci poslednej ankety sme v súvislosti s ňou testovali vaše schopnosti politickej prognózy.
Čo sa týka Obamovho pražského prejavu, nedá sa explicitne konštatovať, že by jeho existenciu podmienil dohodou s Ruskom (skôr ho dal do súvislosti s ochotou Iránu jednať). Na druhej strane zaujal v tejto oblasti voči Rusku veľmi ústretový prístup.
Námet pre ďalšiu anketu nám dal Petr Drulák, riaditeľ pražského Ústavu mezinárodních vztahů, ktorý v Lidovkách publikoval dosť kontroverzný komentár k českej politike. Jeho postrehy sú veľmi kritické a návrhy na riešenie určite netradičné. Zaujíma nás preto váš názor na tento text.

Ernesto Che Drulák

Ředitel ÚMV se ve svém posledním kousku dost rozvášnil, vybranou pasáž cituji:

"... Smysl jeho (kvazi-OF - pozn. HS) dočasné existence by spočíval v usměrnění společenské frustrace do mohutné vlny sametové destrukce, která by bez použití násilí smetla současný zkorumpovaný systém i s jeho představiteli.
Toto nové fórum by načas přeneslo politiku ze stávajících nedůvěryhodných struktur do ulic a na náměstí. Jeho hlavním úkolem by byla organizace masového bojkotu podzimních voleb a pořádání alternativních veřejných shromáždění, z nichž by vzešly nové politické síly obnovené demokracie. Odmítnutím podzimních voleb by občané řekli jasné ne požadavkům stávající politické elity na legitimizaci jejího dalšího nekompetentního a nemravného působení. Současně by vytvářeli elitu novou, která by připravila novou ústavu a předložila ji občanům ke schválení v referendu. Tato revoluce by řešila především problém český. Nicméně jako několikrát v minulosti by oslovovala i Západ, který se dnes potýká s podobnou krizí politické legitimity."

S diagnózou lze vcelku souhlasit, ale ta léčba!