Nové texty v Global Politics

Na webu Global Politics můžete najít dva nové články. První se zabývá energetickou politikou EU po Lisabosnké smlouvě a druhý se věnuje fenoménu favel v brazilském Rio de Janeiru. Dále je v GP k disposici nová série textů "Zaměřeno na EU".

Paralelní moc ve favelách Rio de Janeira (Jan Daniel)

Práce se věnuje fenoménu organizovaného zločinu ve favelách brazilského Rio de Janeira, ve světle konceptu paralelní moci. Autor se nejdříve snaží upozornit na historický kontext vzniku favel a zdroje jejich částečné nezávislosti na státní moci. Dále se text věnuje nástupu skupin organizovaného zločinu obchodujících s drogami, které se od 80. let začínají ve favelách prosazovat jako vládnoucí síla, a současné situaci, kdy je jejich pozice zpochybňována nástupem paramilitárních vigilantistických milic. Poslední třetina práce se snaží popsat některé teoretické přístupy zabývající se v brazilském kontextu vztahem mezi státní mocí a aktéry ovládajícími jednotlivé favely.

Energetická politika EU po Lisabonské smlouvě (Filip Černoch)

Článek hodnotí změny, které se v Energetické politice EU udály v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy. Základním cílem textu je přitom posoudit, do jaké míry došlo s vytvořením zvláštní kapitoly Energetika a začleněním energetiky mezi Sdílené pravomoci k reálnému posunu v komunitarizaci dané oblasti, případně jakým směrem bude vývoj této problematiky směřovat.

Zaměřeno na EU / Focused on the EU (Zbyněk Smetana)

It is my pleasure to introduce you a new edition of the Focused on the EU series. Our team has prepared three new articles that deal with the different aspects of the EU integration project. Let me briefly summarise each of them. It has been a year since the Lisbon treaty came into force and our team is therefore very curious what implications it have had in particular member states or in the EU as a whole.

Vyšel lednový Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci

V prvním Bulletinu roku 2011, kterým zároveň zahajujeme 3. ročník, bychom vás rádi upozornili na článek Heleny Bončkové k otázce komunistické minulosti soudců v České republice. Text se zabývá nejen rozhodnutím Ústavního soudu, který umožnil zveřejnění informací o komunistické minulosti soudců, ale také dalšími okolnostmi celé debaty. V novém Bulletinu naleznete také rozhovor s pákistánskou bojovnicí za lidská práva Mukhtār Mā‘ī, které byl nedávno na Laurentian University v Kanadě udělen čestný doktorát. Při této příležitosti ji vyzpovídala Monika Mareková.

V lednovém Bulletinu můžete také v rámci tradičních rubrik najít texty o judikatuře ESLP, o problémech tribunálů mezinárodní trestní spravedlnosti a také o súdánském referendu, kde se rozhodovalo o vzniku dvou nových států na území Afriky.

Bulletin si můžete přečíst zde.

Studium lidských práv v Benátkách

Do 20. března 2011 je možné se hlásit do jednoletého European Master in Human Rights and Democratisation (E.MA), který probíhá ve spolupráci více než čtyřiceti evropských univerzit. Studium je rozloženo do dvou semestrů, přičemž první studenti stráví v italských Benátkách (září 2011 až leden 2012) a druhý pak na jedné ze zúčastněných vysokých škol (únor až červenec 2012). Mezi ty patří mimo Masarykovy univerzity například i prestižní univerzity v Leuvenu, Utrechtu, Kodani, Grazu, Dublinu, Padově, Bilbau či Uppsale.

Program E.MA poskytuje posluchačům multidisciplinární přístup, jenž nahlíží problematiku lidských práv a demokratizace optikou práva, filosofie, antropologie, politologie a sociologie. Program je orientován na získání jak teoretických, tak i praktických dovedností. V roli přednášejících působí akademikové z oboru, experti a zástupci mezinárodních i neziskových organizací. Absolventi se mohou uplatnit zejména v mezinárodních organizacích, veřejné správě či v akademické sféře.

Součástí programu je i týdenní studijní pobyt v post-konfliktním regionu, v minulých letech se jednalo o Kosovo, kde se studenti osobně seznámili s působením mezinárodních organizací (OSN, NATO, OBSE a EU) v této problematické oblasti.

Uchazeči o přijetí musí mít splněno alespoň 240 ECTS kreditů včetně ukončeného bakalářského vzdělání v oboru příbuzném lidským právům (sociální vědy, právo). Program je tedy vhodný zejména pro studenty magisterského či doktorandského stupně. Zájemci by vedle výborné angličtiny měli být schopni porozumět občasným přednáškám a textům ve francouzštině. Nicméně znalost francouzštiny není požadována jako podmínka přijetí ke studiu. Poplatek za studium činí 4000 EUR a navíc registrační poplatek 130 EUR, omezený počet posluchačů obdrží částečné stipendium.

Bližší informace naleznete na internetových stránkách http://www.emahumanrights.org/, popřípadě kontaktujte Huberta Smekala, asistenta ředitele E.MA pro Českou republiku, na e-mailové adrese hsmekal@fss.muni.cz.

Komunismus ve střední Evropě a energie českého filmu

Česká kinematografie dlouho trpěla malou odvahou pouštět se do rozporuplných období moderních československých dějin. Když už se domácí filmaři zabývali minulostí, raději se obraceli k těm obdobím 20. století, na která Češi mohou být hrdí. Rok 2010 byl však v tomto smyslu jiný. K nejednoznačnému období normalizace v socialistickém Československu se vyjádřili Radim Špaček a Ondřej Štindl v psychothrilleru Pouta. Film se stal absolutním vítězem prvního ročníku Cen české filmové kritiky. V lednu 2011 proměnil pět ze sedmi nominací.

Text o filmech reflektujících komunistickou minulost střední Evropy Pouta (ČR) a Životy těch druhých (Německo) a o nadějných posunech v české kinematografii si můžete přečíst v Revue Politika. Článek jsem založil na svých starších postech pro Politica Mundi.

A co české diváky čeká v roce 2011? Můžeme se těšit na nový film Jana Hřebejka Nevinnost, v březnu na Havlovo Odcházení, na film Alois Nebel, založený na stejnojmenné komiksové sérii Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99, také na dlouho očekávaný snímek Lidice, na první české 3D filmy a na nové dokumenty, například na snímek Doba měděná o měďném průmyslu v Zambii (viz zde). Vypadá to na plodný rok.

Call for Papers - Kaspický region v globální politice

Centrum ázerbájdžánských a kaspických studií IIPS MU vyhlašuje Call for Papers na jarní číslo bulletinu centra. Téma je Kaspický region v globální politice. Více informací zde.

Zahajte kárné řízení ke kárnému řízení!

Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu (13 Kss 6/2010 - 65 - bohužel, na stránkách NSS jej nemohu zpětně dohledat, na starém odkazu už není) ve mně zanechalo podobné pocity jako současné výsledky Komety. Něco ve smyslu - a tohle je jako co?! Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. B. H. zkopírovala (bez odkazu, samozřejmě) rozsáhlé části rozsudku svého kolegy tak nešikovně, že vůbec nepasovaly na její aktuální případ. Předseda pražského soudu podal návrh na kárné řízení, protože B. H. "zaviněným jednáním ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé rozhodování soudů" a rovněž pro neodůvodněné průtahy v jiném případu. Trest pro soudkyni navrhl velmi střízlivý - snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců.

Kárně obviněná se bránila tím, že se jedná o procesní pochybení, tudíž o věci nemá co rozhodovat kárný senát, nýbrž odvolací soud. A teď cituji její obranu, nad kterou kroutím hlavou jak nad brněnskými přesilovkami: "Připustila, že část rozsudku okopírovala, což je podle ní zcela běžné. Navíc rozsudek je veřejná listina, která nepodléhá autorskému právu. V rozhodnutích soudy zcela běžně odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho závěry přebírají, přičemž se to nepovažuje za porušení ohrožení důvěry v odborné a spravedlivé rozhodování soudů (soudkyně se ale neobtěžovala na kolegův rozsudek odkázat, což je podstatný rozdíl). Vyhotovení rozsudku patří do pracovních povinností soudce. Proto přezkoumávání rozsudku kárným senátem by bylo zasahování do jeho rozhodovací činnosti (co by pak kárné senáty dělaly, kdyby nemohly posuzovat, zda soudci adekvátně plní svou práci?). Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, (...), mohl účastník řízení (...) navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno." Už tohle vyjádření zamávalo mou důvěrou v české soudy. Nutno ještě doplnit, že kárnému navrhovateli nevadilo, že soudkyně podstatnou část rozsudku bez odkazu okopírovala, ale že ji okopírovala špatně. Aspoň takto podává příběh kárný senát, mně přijde, že navrhovateli vadilo už samé okopírování ("Způsobená procesní pochybení jsou, (...), důsledkem prostého bezmyšlenkového a strojového „okopírování“ části rozhodnutí ve věci sp. zn. 17 C 34/2009, což je společensky neudržitelné.") Osobně neschvaluji již operaci CTRL+C - CTRL+V bez odkazu, je smutné, že soudkyně netuší o vhodnosti úkonu, který se na FSS učí od prvního semestru.

Ke druhému bodu - průtahům řízení - se nijak vyjadřovat nebudu, i když ani tady jsem nebyl přesvědčen o správnosti rozhodnutí kárného senátu.

Celá kopírovací záležitost dopadla následovně - soudkyně zproštěna kárného obvinění, protože její skutek není kárným proviněním dle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích ("Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů."). Jak jsem naznačil výše, má důvěra byla ve všech zmíněných ohledech ohrožena, ale podle kárného senátu nikoliv. Zde je důvod:

"K naplnění znaků kárného provinění podle citovaného ustanovení je (obecně) nezbytné, aby zjištěné jednání kauzálně souviselo s následkem vymezeným skutkovou podstatou, jímž je buď narušení soudcovské funkce nebo ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jde-li o tvrzená pochybení jako v konkrétním případě, pro která příslušný procesní předpis, zde občanský soudní řád, stanoví postup k nápravě, pak takové pochybení není kárným proviněním podle citovaného ustanovení, protože není schopno vyvolat ve třetích osobách důvodné obavy o odborné a spravedlivé rozhodování soudů. V opačném případě by totiž mohlo být kárným proviněním téměř každé procesní pochybení soudce. To, že k pochybením může dojít a také dochází, příslušný procesní předpis předvídá a stanoví, jak výše uvedeno, cestu k nápravě. Jen to, že nespokojený účastník řízení, respektive jeho zástupce - advokát, reaguje na rozhodnutí soudu zcela nepřiměřeným způsobem a obrátí se na Policii ČR (jak v podstatě tvrdili oba účastníci tohoto kárného řízení), nemůže vyvolat obavy o odborné a spravedlivé rozhodování soudů."

Takže ve své podstatě kárný senát neposuzuje čin samotný, ale to, jak na špatně okopírovaný rozsudek reagují strany sporu. Soudce si může v řízení dělat, co chce, ale pokud náš právní řád zná cestu, jak to řešit (což jistě vždy zná), tak se vůbec nemá vést kárné řízení. Zatímco kárnému senátu nepřijde, že důvěru v soudy ohrožuje člověk, který zkopíruje rozsudek a ani není schopný si po sobě zkontrolovat, jestli údaje sedí, tak mám skutečně obavy, zda sdílím se soudci stejný svět.

Jen pro doplnění, kárně obviněná Bronislava Hábíková i předsedkyně kárného senátu Ludmila Valentová se nacházejí na seznamu soudců, kteří byli před listopadem 1989 členy KSČ. Z tohoto údaje nevyvozuji zhola nic kromě toho, že za dob jejich studií se ještě problematika kopírování moc neprobírala.

Možná jsem úplně vedle, proces jsem absolvoval asi před jedenácti lety, tak bych rád věděl, jak se rozhodnutí kárného senátu líbí těm, co se právem aktivně zabývají.

Obrázek: http://s126.photobucket.com/albums/p96/rasmalice/?action=view&current=inside_feat_gavel.gif.

Tip na víkendové čtení

Jeden z nejlepších článků, co jsem za poslední dobu četl. Rozhovor s Petrem Fialou, rektorem Masarykovy univerzity a profesorem na naší katedře (mezinárodních vztahů a evropských studií), velmi zručně vedl Ondra Krutílek. P. Fiala se vyjadřuje k mnoha tématům, nejčastěji ke krizi politiky a k evropské integraci. Ne vždy plně souhlasím, ale vždy si při čtení odpovědí řeknu, že na tom něco bude.

První část, druhá část.

Maličká ochutnávka: "Chceme-li uchovat naši svobodu a znovu být schopni navzájem diskutovat o tom, co je důležité, hledat společně věci, na nichž nám opravdu záleží, pak se musíme nejprve zbavit jedné z největších nesvobod, kterou je dobrovolná a trochu už i nedobrovolná politická korektnost. V čase, kdy může kdokoli, kdo sotva překonal hranici analfabetismu, svobodně v internetových diskusích urážet, koho chce, a zveřejňovat nejubožejší projevy své zloby a zakomplexovanosti, což by nikdy dříve veřejně dělat nemohl, tak v téže době nemůže inteligentní člověk bez rizika předložit k diskusi svůj poznatek, že různé kulturní systémy nejsou stejně hodnotné, že třeba existují rozdíly mezi rasami, jak se nám pokusil sdělit objevitel DNA James Watson a tvrdě za to zaplatil, nebo že je normálnější, když spolu žije muž a žena než jiné kombinace partnerů. Vidíte, sám už jen opatrně hledám příklady, které lze ještě vyslovit. A to je špatné. Bez svobodného sdělování názorů a pravd, ovšemže redigovaným a kultivovaným způsobem, se nedá demokratická politika pěstovat. Nejen to, ničí se. Jsme společností, v níž se nekonečně žvaní, protože každý má možnost říci o nedůležitých věcech, co ho napadne, ale kde jsme se naučili, údajně z dobrých důvodů, si navzájem tak trochu lhát o spoustě toho, co je důležité."

Konference "Kontexty propagandy"

Katedra literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice si Vás dovoluje pozvat k účasti na mezioborové konferenci "Kontexty propagandy" v Pardubicích 24. listopadu 2011. Informace na mailu konference-propaganda@seznam.cz.

Omluva jak má být

"In 2004, the British envoy to Kenya, Sir Edward Clay, complained about rampant corruption in the country, commenting that Kenya's corrupt ministers were 'eating like gluttons' and vomiting on the shoes of of the foreign donors. In February 2005 (prodded to make a public apology for his statements given the political malestrom his earlier comments had made), he apologized - saying he was sorry for the 'moderation' of his language, for underestimating the scale of the looting and for failing to speak out earlier." (Dambisa Moyo: Dead Aid, p. 48).

Takhle z fleku mě napadnou jen dvě lepší omluvy - nepřekonatelný Honza Závěšický a odpověď nespokojenci ohledně počtu bodů za seminární práci (nepublikovatelné) a Richard Krajicek s omluvou tenistkám v dobách, kdy politická korektnost ještě tak nefrčela.

Nigel Farage opět perlil

Včerejší grilování maďarského prezidenta Orbána v Evropském parlamentu bylo celé velmi zajímavé, ale z jeho rámce opět vybočil enfant terrible EP, předseda politické frakce Evropa svobody a demokracie Nigel Farage. V projevu navázal na svoji předchozí tezi o Belgii jako "ne-státu" a přidal pár peprných slov na adresu povahy evropské integrace. Záznam z Faragova výstupu můžete sledovat zde.