Zobrazují se příspěvky se štítkemBlízký východ. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBlízký východ. Zobrazit všechny příspěvky

středa 7. června 2017

Zeman, Čína, Trump, Saudská Arábie

Brookings: The $110 billion arms deal to Saudi Arabia is fake news

There is no $110 billion deal. Instead, there are a bunch of letters of interest or intent, but not contracts. Many are offers that the defense industry thinks the Saudis will be interested in someday. So far nothing has been notified to the Senate for review. The Defense Security Cooperation Agency, the arms sales wing of the Pentagon, calls them “intended sales.” None of the deals identified so far are new, all began in the Obama administration. ...

President Obama sold the kingdom $112 billion in weapons over eight years, most of which was a single, huge deal in 2012 negotiated by then-Secretary of Defense Bob Gates. To get that deal through Congressional approval, Gates also negotiated a deal with Israel to compensate the Israelis and preserve their qualitative edge over their Arab neighbors. With the fall in oil prices, the Saudis have struggled to meet their payments since. You will know the Trump deal is real when Israel begins to ask for a package to keep the Israeli Defense Forces’ qualitative edge preserved.


úterý 8. prosince 2015

David Ignatius: Sunnistan

It’s 1944 in the Arab world: Defeating the jihadists demands the creation of a healthy Sunni body politic.

What would a revived Sunni heartland in Iraq and Syria look like? Well, you can get a pretty good idea by examining Iraqi Kurdistan. It flowered under a U.S. no-fly zone known as “ Operation Provide Comfort” that started in 1991. Under this protective cover, investment, security and political stability came together in a virtuous cycle.

When we think about the future of Iraq and Syria, we should have in mind vibrant Sunni provinces that, like Kurdistan, are part of a loose federal state. In building a strategy for defeating the Islamic State, creating this “Sunnistan” will be the long pole in the tent.

WashPost

středa 25. listopadu 2015

John Bolton: To Defeat ISIS, Create a Sunni State

Today’s reality is that Iraq and Syria as we have known them are gone. The Islamic State has carved out a new entity from the post-Ottoman Empire settlement, mobilizing Sunni opposition to the regime of President Bashar al-Assad and the Iran-dominated government of Iraq. Also emerging, after years of effort, is a de facto independent Kurdistan.

If, in this context, defeating the Islamic State means restoring to power Mr. Assad in Syria and Iran’s puppets in Iraq, that outcome is neither feasible nor desirable. Rather than striving to recreate the post-World War I map, Washington should recognize the new geopolitics. The best alternative to the Islamic State in northeastern Syria and western Iraq is a new, independent Sunni state.

NYT

úterý 5. srpna 2014

Čejka a Kerry na Blízkém východě

Marek Čejka postoval svůjrozhovor Izraelci se učili od Britů z A2. Odpovídá v něm i na otázku ohledně politiky USA.

Postoj vlády Spojených států amerických k nové palestinské vládě je zatím spíše zdrženlivý, ale nikoliv odmítavý. Současně ale Obama i Kerry otevřeně podpořili vojenskou intervenci v Gaze. Co to vypovídá o vztahu USA k Hamásu?

"Spojené státy jsou dlouhodobou obětí svojí vlastní politiky mnohonásobných standardů, kterou na Blízkém východě uplatňovaly po dekády. Obama i Kerry jsou oba dva vysoce inteligentní politici, kterým musí být jasné, že jim jejich spojenci na Blízkém východě už mnohokrát přerostli přes hlavu. Přesto si mohou myslet „A“ a ve skutečnosti musí s ohledem na své voliče a nátlakové skupiny často říkat spíše „B“."

Nuž, mě by spíš zajímalo, co si dotazovaný myslí o posledním plánu na příměří, který v Paříži razil americký ministr zahraničí Kerry. Ten byl hodnocen i poměrně neutrálními komentátory jakým je třeba David Ignatius jako neskutečná pitomost.

"Kerry’s error has been to put so much emphasis on achieving a quick halt to the bloodshed that he has solidified the role of Hamas, the intractable, unpopular Islamist group that leads Gaza, along with the two hard-line Islamist nations that are its key supporters, Qatar and Turkey. In the process, he has undercut not simply the Israelis but also the Egyptians and the Fatah movement that runs the Palestinian Authority, all of which want to see an end to Hamas rule in Gaza."

"A case can be made for this “kick the can down the road” approach, as I did last week in discussing Kerry’s recent diplomatic negotiations over Iran’s nuclear program and with rival political leaders in Afghanistan. But Gaza has suffered from a generation of brutal expediency. Any deal that reinforces Hamas’s stranglehold — rather than building a path toward change of government, elections and eventual disarmament — is misconceived. In the name of stopping bloodshed this week, it all but guarantees it in the future. That’s why public opinion polls show a strong majority of Gazans back the idea of returning to Palestinian Authority control — because they want an end to the cycle of intermittent warfare."

A co nový plán na jednání mezi oběma stranami? Odhodlá se izraelský premiér Netanyahu k odvážnému kroku?

"In all these ways, Kerry is now headed in the right direction — away from strengthening Hamas and toward empowering the moderates on whom hopes for a more stable and secure Gaza depend.

The question is whether Netanyahu has the courage and political clout to move in the same direction, toward a new framework for Gaza, rather than return to the battered status quo ante — with continued Hamas rule and the recurring wars that some Israelis have described as “mowing the lawn.”

It will be hard for the Israeli leader to embrace this new vision for Gaza because he would have to reverse his earlier opposition to the Fatah-Hamas reconciliation agreement, which he denounced as an embrace by Abbas of Hamas’s terrorist ideology. Netanyahu would also have to be prepared to truly open Gaza to the free flow of people and goods in return for disarming the terrorist groups."

pátek 16. srpna 2013

FPI Resources on the Crackdown in Egypt

Aktuální odkazy think-tanku Foreign Policy Institute na texty ohledně Egypta. Autory jsou v rámci americké politiky spíše pravicoví komentátoři.

pondělí 7. května 2012

Condi v Heritage Foundation

Nedávno jsem měl možnost se jít podívat na projev Condoleezze Rice v Heritage Foundation. Poměrně dost politický projev, zahrnující komplexní pohled na americkou zahraniční i domácí politiku, a spousta zajímavých momentů. Například osobní pohled na obrovský vliv, jaký měly tři velké šoky poslední dekády - 11. září 2001, ekonomická krize a Arabské jaro - na strategické i každodenní rozhodování americké vlády.

Zajímavý pohled na nestabilitu autokratických režimů a tzv. Ceaușescu moment, tedy jemnou hranici, kdy lidem žijícím pod autokraty dojde trpělivost a celá stabilita režimu se hroutí. Poměrně přesvědčivá obhajoba politiky neudržovat vztahy s autokratickými režimy za každou cenu proto, že údajně garantují "stabilitu".

Condoleezza Rice také přesvědčila, jaké charisma a eleganci může (a měl by) mít ministr zahraničí. A po americku také připoměla svůj vlastní osobní příběh, když mluvila o výhodách americké demokracie. Děvče z Birminghamu v Alabamě, nejvíce segregovaného velkého města v USA, kdy se zdálo, že nic není možné, ale které to dotáhlo až na ministryni zahraničí. Nuž, pěkný závěr projevu. Video celé řeči zde.

středa 18. dubna 2012

Příkopy mezi Židy se v Izraeli prohlubují - Interview s Tomem Segevem

Rozhovor s izraelským historikem Tomem Segevem o arabském jaru, proč může premiér Netanjahu říct „Moji lidé mě mají rádi“ či třeba o tom, jaké nebezpečí přináší stávající ministr zahraničí Avigdor Lieberman pro budoucnost izraelské demokracie.
 
Vyšlo v MFDnes-Kavárna, 14. 4. 2012
 
V České republice, konkrétně v nakladatelství Paseka, mu v dohledné době vyjde objemná monografie o proslulém lovci nacistů Šimonu Wiensenthalovi. Tom Segev (1945) patří mezi nejznámější izraelské dějepisce. Řazen bývá k takzvaným novým historikům. Ti začali v osmdesátých letech svým způsobem přepisovat dosavadní izraelské dějiny. Na jejich hlavu se tak snesla řada chvály i kritiky. Segev debutoval roku 1984 knihou nazvanou 1949: První Izraelci. Jeho publikace Sedmý milión: Izraelci a holocaust (2000) či Jedna Palestina, kompletní: Židé a Arabové pod britským mandátem (rovněž 2000) se staly ve svém odvětví světovými bestsellery.
 
Jak nahlížíte změny v arabském světě, jimž se začalo říkat arabské jaro – spíš pozitivně, nebo jste k arabskému jaru skeptický?
Spíše to druhé, protože to, co vidíme nyní, to již není žádné „arabské jaro“. Víceméně se ztotožňuji s hlavní názorovou linií: „Kde je jaro? Kde je demokracie?“. Možná v Tunisku, OK, ne však v Egyptě, Jemenu, Maroku. Možná opravdové jaro teprve přijde. Nemyslím si, že by nové arabské režimy vyvolávaly více sympatií než ty svržené – třeba takový egyptský maršál Tantáwí rozhodně není zásadně lepší než Mubarak. Mám obavu ze záměny jedné diktatury za druhou. Nazírám na arabské jaro z pohledu Izraelce, který vidí, že nové režimy nebudou Izraeli rozhodně nakloněny víc, než ty předešlé. Mubarak byl diktátor a ani v dalších okolních státech Izraele není situace o mnoho lepší, na druhou stranu jsme se naučili s těmito režimy žít. Ale je asi ještě brzy na hodnocení.
 
Co říkáte postoji izraelské vlády vůči arabskému jaru? Zachovala se prozřetelně, když změny v arabském světě nepodpořila a spoléhala na zavedený status quo v oblasti? Nemohla si svou podporou změnám více naklonit nové režimy a také prosté lidi v arabských zemích?
Nejlepší skutečně bylo dění nekomentovat - a čekat na to, co bude. Jinak izraelští politici obecně mluví až příliš často, ke všemu mají potřebu se vyjadřovat. Pro izraelskou diplomacii bylo arabské jaro těžkou zkouškou – nešlo prostě ihned ukázat Mubarakovi záda, neboť dlouho nebylo jasné, jestli bude zbaven moci. V arabském jaru je obtížné vystopovat hlavního vítěze a v blízkovýchodní politice platí, že byste měli podporovat vítěze. Kdo je ale skutečným vítězem arabského jara – Lid? Armáda? Islamisté?
 
Jak vidíte směřování izraelské demokracie? Posiluje, anebo ztrácí svůj demokratický duch? Mně třeba zaráží, že nedávno se dostaly do Knesetu k projednávání některé nepříliš demokratické návrhy zákonů omezující například činnost nevládních organizací.
Mám velké obavy o osud izraelské demokracie. Ne nadarmo se říká, že naším největším nepřítelem jsme my sami. Podle mě se dokonce jedná o větší nebezpečí, než které nám hrozí od Íránu, Hizballáhu a palestinských radikálních skupin. Mám za to, že demokratický duch u izraelské společnosti během uplynulých let silně poklesl. Izraelci se politicky velmi posunuli doprava. To je samo o sobě zcela legitimní, pokud se tak děje v rámci demokracie. Jenže některé ze zákonů, které jste nastínil, jsou již antidemokratické. Naštěstí řada z těchto kontroverzních návrhů nakonec Knesetem neprojde. Ale i tak se atmosféra v Izraeli v některých ohledech stává antidemokratickou a má spíše tendenci ke zhoršování. Izraelská demokracie je nyní daleko vratší, než tomu bylo třeba ještě před deseti lety.

středa 21. března 2012

Nejodvážnější projev Ariela Šarona

O izraelském premiérovi, dlouholetém politikovi, generálu, veliteli tvrdého komanda i prostém vojákovi si můžeme myslet co chceme: pro někoho bude navždy krvežíznivou politickou saní, pro jiné statečným hrdinou, rozhodným mužem činu a "králem Izraele". Poslední projev jeho života (před upadnutím do komatu) však překvapil zřejmě všechny, kdo měli o jeho osobnosti zjednodušená mínění - a to včetně současného izraelského premiéra, kterému se z jeho slov tehdy evidentně dost protáhl obličej...  
Projev najdete zde

pondělí 6. února 2012

Měl by Západ vzít hrozbu jaderného Íránu vážně a připravovat se na útok? Nebo by se měl s íránským jaderným programem smířit jako s realitou a doufat, že se vše časem nějak vyřeší?


Anketa z aktuálního čísla časopisu Respekt

Zora Hesová, politoložka 
Útok na Írán na základě protichůdných zpráv o nukleárním programu by byl opakováním roku 2003 s mnohem závažnějšími důsledky. Program by se nezastavil; definitivně by byly ztraceny šance na politickou změnu a nadlouho by se upevnil populistický nacionalismus; regionálně by to znamenalo vážnou nestabilitu a řadu konfliktů a zakonzervovalo by to ty, které je nutné nejvíce řešit; slibné, ale velmi křehké demokratizační procesy v arabských zemích by možná byly nenávratně poškozeny. Celá debata je špatně postavená. Jedna věc je nepřát si Írán s nukleární kapacitou, druhá věc je nepřát si tento Írán s bombou. Dnešní režim má praskliny, na jaře budou volby. Na Blízkém východě začala nová éra a mění se způsob politiky. Měli bychom jej podporovat, a ne jej pohřbívat kontraproduktivními akcemi. 


Lamis Khalilová, The German Marshall Fund of the United States 
Postavení Íránu ve světě slábne. Embargo na dovoz ropy, hospodářské sankce a izolace od světového bankovního systému dovedly zemi k 40% inflaci a 30% nezaměstnanosti. Země připomíná papiňák před výbuchem. Írán se sice snaží svět vydírat mj. i hrozbou blokády Hormuzského průlivu, která by však podle expertů trvala nanejvýš čtyři hodiny. Páteční výhrůžný proslov ajatolláha Chameneího potvrzuje, že Írán sám ztrácí půdu pod nohama. Úspěch tlaku na Írán může přinést nová metoda cukru a biče, kdy bič bude v ruce třímat EU a USA naopak nabízet dialog. Íránský jaderný program by se neměl stát skutečností, ale je třeba vzít v úvahu i řadu dalších významných faktorů.

Pokračování na Blízkovýchodních stránkách

úterý 24. ledna 2012

Blízký východ v populární kultuře

Staré čínské přísloví, které bývá někdy připisováno Konfuciovi, říká, že „jeden obrázek vydá za tisíc slov“. V případě Blízkého východu a jeho konfliktů, kde se běžný smrtelník často ztrácí v záplavě agenturních zpráv, jmen nejrůznějších politiků a teroristů, případně se zamotá do roztodivných zkratek radikálních organizací, by toto rčení mohlo platit snad ještě více než kde jinde. Mnoha lidem se dnes navíc jeví jako daleko pohodlnějš sledovat krátké záběry, klipy nebo se řídit různými vizuálními vjemy a obrázky, než číst odborné publikace. Fakt že mínění lidí po celém světě vědecké knihy, bádání či obsáhlé novinové komentáře ovlivňuje stále méně, sice může znamenat zpovrchňování vědomostí - nemusí tomu však být tak vždycky. Nabízí se totiž i příležitost nabízet dění na Blízkém východě i "zábavnými", ne však nutně povrchními způsoby. Kromě tradičních knih a článků tak dnešní doba a technologie nabízejí celou řadu dalších možností - od filmů, přes hudbu a hudební klipy až po komiksy, prezentace, flashová videa,...   Vizuální a akustické umění všeho druhu získává v dnešní době čím dál více na významu, mj. i díky stále snadnějšímu šíření za pomoci internetu.

V níže uvedených odkazech jsem sestavil takovou malou osobní hitparádu populárního umění v souvislosti s Blízkým východem. Zatím tam najdete odkazy na filmy a hudební klipy. Tento výčet budu průbežně rozšiřovat, takže přibudou určitě další filmy, klipy, videa, případně propagandu a možná i odkazy na nejzajímavější komiksy.

Podívejte se nyní na:

1. Výběr zajímavých filmů o Blízkém východě - část první

2. Výběr zajímavých filmů o Blízkém východě - část druhá

3. Nejzajímavější filmy o charedim (ultraortodoxních Židech)

4. Nejzajímavější hudební klipy o Blízkém východě - část první

5. Nejzajímavější hudební klipy o Blízkém východě - část druhá

středa 11. ledna 2012

Arabské jaro se syrskou tváří

Další ze série diskusí Baraky nad tématikou turbulentního dění na Blízkém východě. Diskutovat bude Syřan Assem Attassi. Moderuje Marek Čejka. http://kabaretspacek.blogspot.comVstupné 30 Kč. Pondělí 16. ledna 2012. Start 19:30. Mimochodem, Kabaret Špaček stojí za návštěvu. :)

sobota 31. prosince 2011

Arabský rok 2011


Zatím velmi krvavý a velmi těžko odhadnutelný vývoj v Sýrii, zklamání mnoha Egypťanů z porevolučního vývoje v jejich zemi, vítězství islamistických stran v několika volbách, nárůst nenávisti vůči Izraeli i další dění jakoby dávalo za pravdu některým komentátorům a jejich mantrám typu: Arabské jaro se zvrhlo v arabskou zimu, Vypočitatelné arabské autokracie vystřídala ohromná nestabilita, Islamisté ovládnou celý Blízký východ  … 

Přesto je však na podobná hodnocení a obecně na objektivní analýzu letošních událostí ještě velmi brzy. Arabský svět není možné sledovat monoliticky: není masou „nepříliš vzdělaných a podezřelých Arabů“, ale složitou společností odlišující se stát od státu. A to i přes množství zdánlivě společných znaků (islám – různě však pojímaný, arabština – avšak velmi odlišná ve svých regionálních dialektech apod.). Některé rozdíly, sektářská napětí a vnitrospolečenské konflikty byly „zmrazeny“ politikou dlouholetých diktatur, podobně jako tomu bylo v komunistické Jugoslávii a dnes vystupují na povrch. 

Žádná konspirace

Letos bylo také možné pozorovat, že „Arabské jaro“ nebylo dílem nějaké „mezinárodní muslimské konspirace“ a nemělo všude jen stejné příčiny. Například v Tunisku se vzpoura šířila z venkova do měst o čemž vypovídá i symbol „Arabského jara“ – mladík Mohamed Búazízí z provinčního města Sidi Búzid. Ten svým sebeobětováním v palachovském duchu doslova zažehnul vlnu revolučního dění v celém regionu. Stal se tak zřejmě – poněkud tvrdě řečeno – „nejefektivněji sebeobětovaným“ člověkem v moderních dějinách lidstva.  Naopak na příkladu Egypta bylo vidět, jak vycházel revoluční kvas přímo z hlavního centra země. Ale pak je tu i řada společných jmenovatelů: statečnost prostých lidí, role nových médií a globálních televizí a určitě také postoje současné americké administrativy.
Pokračování na Blízkovýchodních stránkách 

středa 16. listopadu 2011

Četba k Íránu

Mezinárodní agentura pro atomovou energii připravila přísnou zprávu k Íránu, marxista Wallerstein vidí vojenský zásah jako jasnou věc, izraelští politici potvrzují připravenost zasáhnout, v Íránu umírají vědci spojení s programem.... Opět se zdá, že vojenský zásah je blízko... Pokolikáté už. Zde četba k tématu od amerických jestřábů i z dalších zdrojů:

  • The War Over Containing Iran – FPI Director Eric Edelman, Andrew F. Krepinevich, and Evan Braden Montgomery – Foreign Affairs (subscription required) – March/April 2011
  • The Dangers of a Nuclear Iran – FPI Director Eric Edelman, Andrew F. Krepinevich, and Evan Braden Montgomery – Foreign Affairs (subscription required) – January/February 2011
  • A Period of Consequences – FPI Director William Kristol and Executive Director Jamie M. Fly – The Weekly Standard – June 12, 2010

pondělí 25. července 2011

Zaid Eyadat: The major motivation for Arab revolutions was about human dignity

Dr. Zaid Eyadat is a professor of Political Science and International Relations at the University of Jordan and the chairperson of the Human Rights and Human Development department. He graduated from the University of Southern California, where he continues to teach. He has also taught at various universities in the USA and Jordan and has worked as a consultant for diverse international organizations and NGOs. Recently he conducted a course called Islam and Human Rights at Faculty of Social Studies at Masaryk University in Brno. Editors of Global Politics and Bulletin of The Czech Centre for Human Rights and Democratization spoke with Mr. Eyadat about issues ranging from Arab revolutions to multiculturalism and liberal islam.
(Kristina Horňáčková, Jan Daniel)

The interview was conducted in June 2011.

středa 15. června 2011

Obrana a strategie, 1/2011

Vyšlo první letošní číslo "půlročníku" Obrana a strategie. Jedním z článků je i můj text "Bushova doktrína na Blízkém východě: Zahraniční politika USA vůči Blízkému východu v období administrativy George W. Bushe", jehož spoluautorem je dr. Suchý. Následuje abstrakt:

Hlavním záměrem textu je analýza nejdůležitějších součástí zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu v období vlády administrativy George W. Bushe (2001 až 2009). Text je rozdělen do dvou hlavních částí. První část textu ukazuje, co ovlivnilo vznik a formulaci zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu. Text zařazuje mezi tři hlavní faktory na prvním místě snahu o zachování unipolárního charakteru mezinárodního systému a hegemonní pozice USA v jeho rámci a zároveň ve všech regionech. Druhým faktorem je specifické nastavení procesu rozhodování v rámci Bushovy administrativy a třetím faktorem, ovlivňujícím vznik Bushovy strategie, je proměna dlouholetého přístupu USA k Blízkému východu v některých otázkách. Druhá část textu analyzuje na podkladě Bushovy doktríny důsledky zahraniční politiky USA v regionu. Text se zabývá především pěti nejdůležitějšími okruhy, tedy bojem proti šíření zbraní hromadného ničení, snahou USA o demokratizaci regionu, izraelsko-palestinským konfliktem, regionální „studenou válkou“ mezi Íránem a Saúdskou Arábií a nakonec i snahou o stabilizaci bezpečnostní situace v poválečném Iráku.
Obr. viz Anarchitext.

Mezinárodní politika, 6/2011

Červnová Mezinárodní politika se zabývá tématem "Arabské revoluce 2011". Na webu IIR najdete obah čísla i vybraný článek od Zory Hesové "Arabské dny hněvu". V tištěné MP najdete například i můj text "Blízkovýchodní studená válka a Obamův demokratizační obrat".

čtvrtek 2. června 2011

Democracy in the Middle East?

Following the tradition of past successful Symposiums, editors of Global Politics decided to focus this time on recent popular uprisings in the Arab World. There are not many issues in contemporary international politics that are so dynamically developing and vigorously debated as this one. Thanks to the global media we were able to watch the overthrow of (so far) two authoritarian regimes, but the impact of these events on regional and global politics is yet to be seen. By addressing various Middle East specialists with diverse backgrounds and institutional affiliations such as London School of Economics and Political Science, John Hopkins University or American University of Beirut, we would like to contribute a little to the debate and hopefully bring attention of our readers to less known aspects of these dramatic events. What are the most important overlooked factors that were crucial for the development of the Arab Spring? What are the prospects of transition in Egypt and Tunisia?

It is our great pleasure to publish the answers of Sheila Carapico, Marek Čejka, Katarina Dalacoura, Jack A.Goldstone, Hilal Khashan, Fred H. Lawson, Karim Mezran and Yezid Sayigh from institutions like George Mason University, London School of Economics, Johns Hopkins University, King's College London or American University of Beirut.


GP questions:
1) In your opinion, what is the most overlooked event or factor in the revolutionary Arab world that deserves to be mentioned and is of the utmost importance for the future development?

2) Do you think that democracy will be a viable option in Egypt and Tunisia after the revolutionary spring in the Arab world settles down?

Authors provided the answers during May 2011.
Plakát
freestylee.

Poznámka: Odpovědi na otázku, co je přehlíženým faktorem protestů, jsou často velmi zajímavé. Autoři zmiňují roli odborů, místních komunit, seniorních členů protestního hnutí (ne tedy jen mladí lidé na Twitteru), růst patriotismu atd.

pátek 27. května 2011

Četba k Obamovi a Blízkému východu

Další seznam "FPI suggested reading" k Obamově řeči o politice USA na Blízkém východě a k reakcím na ni.

President Obama’s May 19th Speech on Mideast Policy

Subsequent Speeches and Remarks
FPI Resources
Additional Resources

čtvrtek 19. května 2011

Co na to Obama?

1) Blízký východ v ohni, válka v Libyi, Sýrie, revoluce v Egyptě, Tunisku, ... 2) Palestinci připravují svoji státnost. Nedávno samostatný palestinský stát uznala Brazílie a většina latinskoamerických zemí. Palestinu uznává i většina afrických, asijských a východoevropských zemí včetně České republiky a na září 2011 je plánována snaha o uznání Palestiny přímo v OSN, která by tak přivítala nového člena a Izrael uvrhla do izolace. 3) V USA je na návštěvě izraelský premiér Benjamin Netanjahu i jordánský král Abdalláh a náměstek americké ministryně zahraničí jedná s palestinským vedením. 4) Nedávno rezignoval americký vyslanec pro blízkovýchodní mírový proces George Mitchell. Co s tím? Dnes má prezident Obama představit americký "master plan" ke všemu dohromady. Spojí opět z hlediska USA izraelsko-palestinský mírový proces s vývojem v celém regionu a odmítne tak Bushovu politiku? Co podpora demokratizace? A co Sýrie?
Obrázek: White House

středa 18. května 2011

Arab Spring Fails to Improve U.S. Image

Z nového průzkumu Pew Global Attitudes Project: As President Obama prepares to make a major address on the tumultuous changes spreading throughout the Middle East, a new survey finds that the rise of pro-democracy movements has not led to an improvement in America's image in the region. Instead, in key Arab nations and in other predominantly Muslim countries, views of the U.S. remain negative, as they have been for nearly a decade. Indeed, in Jordan, Turkey and Pakistan, views are even more negative than they were one year ago. ... But while the Arab Spring has not led to a change in America's image, it has generated considerable excitement. And people in the Muslim nations surveyed widely see democracy as the best form of government and clearly value specific features of a democratic system, such as freedom of religion, free speech and competitive elections.