O nejasnosti hranic legislativních kompetencí v EU

Možnost legislativní iniciativy v oblasti bývalého třetího pilíře (spolupráce v trestním právu a v policejních otázkách) je poslední zbytek kompetence členských států předkádat návrhy legislativních aktů. Lisabonská smlouva ji sice omezila tím, že vyžaduje nejméně čtvrtinu států, které se pod návrh podepíší, nicméně v praxi to nebrání tomu, aby návrhy z pera členských států vznikaly, což potvrdil začátek tohoto roku, kdy byly podány inicitativy v oblasti tlumočení a překladů v trestním řizení a evropského ochraného příkazu. Vývoj obou materií však ukazuje, že tato možnost podílet se na vytváření norem není bez problémů.

Nejprve se pozastavme u evropského ochraného příkazu. Je to opatření, které by mělo sloužit k tomu, aby osoba, v jejíž prospěch bylo vydáno ochranné opatření (naopak jiné osobě byl uložen zákaz styku či přiblížení se do některých míst, typicky bydliště chráněné osoby), mohla požívat ochrany i v jiných členských státech. Záměr bohulibý, problémem však je, že ne všechny státy mají ochranná opatření zakotvena výhradně v trestním právu. Alternativou je jak civilní, tak v některých případech správní právo. Článek 76 SFEU však omezuje iniciativu členských států právě a pouze na kapitoly 4 (Justiční spolupráce v trestních věcech) a 5 (Policejní spolupráce).

Co tedy nastalo? Dle mého názoru situace, kdy členské státy jsou ultra vires, tedy překročily rámec svých pravomocí Smlouvou jim svěřených. Stejného názoru je nyní i právní služba Komise, jejíž stanovisko ale nepochopitelně přišlo velmi pozdě. Ironické je, že podala-li by návrh Komise, tento problém odpadá, jelikož její pravomoc pokrývá celý rozsah návrhu. Nicméně pro předsednické Španělsko se jedná o prioritu v justiční oblasti a materii tlačí jako buldozer. Nebýt "soptění", pravděpodobně by byl minulý týden na Radě nad návrhem vyhlášena politická shoda.

Jaký je další možný vývoj? Z dlouhodobé snahy Komise posilovat svoji legislativní pozici (viz známé rozsudky ESD 176/03 a 440/05) lze usuzovat, že Komise bude obdobně chtít chránit své hájemství. Lze tedy očekávat, že bude li návrh Radou schválen (přes výhrady některách států, které ale vzhledem k novému rozhodování kvalifikovanou většinou nemají šanci návrh blokovat), podá Komise žalobu k ESD. Na tom bude, aby věc rozhodl, přičemž právě vzhledem k výše zmíněné judikatuře bude zajímavé, jak se k věci postaví.

Druhý návrh členských států netrpí právní vadou, ale přesto se neobešel bez kontroverze. Iniciativa ke směrnici totiž vychází ze staršího návrhu rámcového rozhodnutí Komise k téže problematice. S ohledem na nový právní režim pod Lisabonem muselo dojít k podání návrhu ve formě směrnice. Členské státy, které byly blízko dohodě nad textem, chtěly projednávání urychlit a vytvořily vlastní návrh, který je založen na textu, ke kterému se došlo při jednáních v rámci Rady. Komise však považovala tento text za málo ambiciózní a podala protinávrh, který vycházel z původního textu rámcového rozhodnutí.

Došlo tak k existenci dvou návrhů na stejné téma, ale různého obsahu. Situaci v zásadě vyřešil Evropský parlament, který si k připomínkování zvolil návrh členských států. Komisní návrh tak nyní je ve stavu "klinické smrti".

Snaha Komise omezovat legislaticní iniciativu člesnkých států v jediné oblasti je zjevná a do budoucna s ní je nutno počítat. To by však nemělo členským státům bránit v tom, aby podněty k právním aktům vytvářely. Právě naopak, měly by se aktivně držet tohoto práva podílet se na vytváření legislativy.

Odborný seminář o Mezinárodním trestním soudu

Centrum pro lidská práva a demokratizaci IIPS MU a FSS MU Vás zvou na odborný seminář Mezinárodní trestní soud - perspektivy souzení mezinárodních zločinů, který se uskuteční 3. května na Fakultě sociálních studií MU. Cílem semináře je reflektovat dosavadní práci Mezinárodního trestního soudu v předvečer Revizní konference v Ugandě.

pondělí 3. května 2010
FSS, MU; místnost P52

Další informace a kompletní program semináře si můžete přečíst zde.

Registrace: Tereza Kubíčková (tkubicko@mail.muni.cz)
Web: www.iips.cz

Ondřej Šlechta: Černomořská flotila zůstává na Krymu

Vítězství proruského prezidenta Viktora Janukovyče na Ukrajině má první plody. Ukrajina pronajala Ruské federaci přístav Sevastopol o dalších pětadvacet let a výměnou za to si zajistila výraznou slevu při odběru ruského zemního plynu. Ukrajina vyjednala slevu sto dolarů z ceny, počítané za množství 1000 metrů krychlových zemního plynu. Pokud bude cena nižší než 330 dolarů za 1000 krychlových metrů, sleva bude tvořit třicet procent z dané částky. Pro informaci, průměrná cena, za kterou odebírají plyn země Evropské unie, dnes činí zhruba 300 dolarů za tisíc krychlových metrů. Celkově by Ukrajina mohla ušetřit 3 až 4 miliardy dolarů ročně.

Smlouva o pobytu černomořské flotily měla vypršet v roce 2017. Prodloužení ruského pronájmu Sevastopolu je potvrzením porážky „oranžových“ sil. Byl to především exprezident Juščenko, který se k další přítomnosti Rusů na Krymu stavěl negativně. Protiruský Juščenko chápal ukrajinskou emancipaci na Rusku jako alfu a omegu své politické kariéry, ale promrhal svůj politický potenciál a následně prohrál volby. Přitom za krymskou kauzu dnešní Ukrajina nemůže. Její kořeny spadají do éry Chruščova, který poloostrov „oddělil“ od Ruska a daroval Ukrajincům. Přitom ruské námořnictvo v současné době nemá černomořskou flotilu (pod kterou spadá i kaspické loďstvo) kam umístit a dostavba nové základny v Novorossijsku je v nedohlednu.

Dohody mezi Medvěděvem a Janukovičem v Charkově jsou na první pohled porážkou Západu. Ve skutečnosti by ale prohloubení konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem mělo destabilizující dopad na středoevropský region a z pohledu energetické politiky na celou Evropskou unii. Podle řady průzkumů zhruba 60% Ukrajinců považuje Rusy na nejbližší spojence a nechce vstupovat do NATO. Bylo by kontraproduktivní Ukrajincům integraci v atlantických strukturách vnucovat, což už dnes chápe nejenom Německo s Francií, ale i USA. Pragmatická dohoda je především porážkou ruských nacionalistických kruhů, seskupených kolem moskevského starosty Lužkova, nebo teoretika „Eurasie“ Alexandra Dugina, kteří přišli o významný mobilizační argument. Aby však došlo k jejímu naplnění, bude v nejbližších dnech a měsících klíčové, zda se podaří urovnat konflikty ohledně transferu plynu přes Ukrajinu. Proto je na místě otázka, zda se Janukovyč bude nadále profilovat jako pragmatik, nebo zda ve své vstřícnosti Moskvě překročí hranici servility. V druhém případě může čekat ještě výraznější aktivizaci ukrajinských nacionalistů a může se spolehnout, že odpověď ruských jestřábů by na sebe nenechala dlouho čekat. To by na stůl opět vrátilo otázky možného rozdělení Ukrajiny a riziko opakování až příliš dlouhých zimních večerů z ledna 2008.

Autor studuje historii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a mezinárodní vztahy na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Je redaktorem Revue politika a externím spolupracovníkem týdeníku Reflex. Zabývá se mezinárodní bezpečností.

Nemáte co číst?

Titáni světové politiky: Brzezinski k Polsku a nedávné tragédii; Gorbi o STARTu: The Ice Has Broken.
Harvardský realista Stephen Walt se táže: What's the matter with the world today?
Richard C. Levin, rektor Yale University, o vzestupu asijských univerzit (a rozdílnosti indického a čínského přístupu ke špičkovým institucím).
Zajímavý graf - podíl mladých (15 až 24 let) na míře nezaměstnanosti v zemích OECD - nejhůř jsou na tom mladí Švédi a Noři, nejlépe Němci a Portugalci.
I na toto téma lze dělat seriózní kvantitativní výzkum... Hugo M. Mialon: The Economics of Faking Ecstasy.
Výkvět profesorů z Georgetownu, Stanfordu a Berkeley se domnívá, že ve způsobu regulace internetu by se USA měly inspirovat v EU.
Trocha HR-related záseků: Ne zrovna oslavný článek o známém španělském soudci Baltasaru Garzónovi ve Financial Times. Jan-Werner Mueller (Princeton): The Ethics of Citizenship Tests. Christopher Caldwell: Freedom to discriminate. Henry Louis Gates Jr. (Harvard): Ending the Slavery Blame-Game. Havlův volební program - asi takový, jaký byste čekali.

Eliška Příběnská: Jak hledat ubytování v Tanzánii

Vybírat si domek v Dar Es Salaam, bývalém hlavním městě Tanzánie, není lehké. Každá čtvrť má svého dalariho, tj. makléře, který by správně měl vědět o všech volných domech v okolí, o tom, který dům má kolik pokojů a jaké vybavení. Problém s dalarim je ten, že většinou ví kulový, ale vždycky chce peníze. Bere 70 korun za každý dům, který ukáže, ať už se zákazníkovi libí nebo ne.

Na Ubungu dělá makléře starý vrásčitý děda. Povídám mu několikrát, že se chci nastěhovat ihned, nejlépe do tří dnů. Pružně nasedl za mě na motorku - tři lidi na jedné motorce je na Ubungu běžné, jmenuje se to styl mishkaki, což znamená špíz. Přijedeme ke krásné kované bráně, dům je bílý a vysoký a má dvě patra postavená šikmo nad sebe. Připomíná domy v Rakousku, má terasu a kamenné schodiště nahoru. "Druhé patro může být vaše", povídá děda. Do druhého patra není přes terasu moc vidět. "Můžeme nahoru?" ptám se. "Až zítra, až tady bude majitel". Druhý den vyhlížíme majitele asi hodinu, což se dalo očekávat. Konečně přijde a vítězoslavně chrastí klíči. Vystoupáme nahoru po kamenném schodišti, které se vine kolem celého domu, a vynoříme se na jakémsi travnatém plácku za domem, který je na úrovni druhého patra.

Druhé patro od travnatého plácku dělí obrovská hluboká propast. Majitel vítězoslavně zachrastí klíči. "Sakra," říkám si, "kde jsou dveře?" A ptám se, "dobře, ale kde jsou dveře?" Majitel chrastí klíči a povídá: "Je to úplně jednoduché, vy zaplatíte nájem, a já tady udělám dveře a vchod." Začíná mi svítat. Obejdu zeď druhého patra, nahnu se přes propast a nahlídnu za roh. Slavné druhé patro nemá ještě ani střechu, ani zdi uvnitř! Je to jen betonová podlaha a jedna boční betonová zeď, ve které majitel plánuje za moje peníze udělat dveře. Dalarimu se zase povedl dobry vtípek. "Do tří dnů se chci nastěhovat", připomínám mu jemně, když nasedám na motorku. Myslím, že nepochopil, proč se nám to bydlení nelíbí. Snad můžeme dva tři roky vydržet!

Tento post je převzatý z blogu Aikaasante, který ze svého pobytu v Dar Es Salaam píše Eliška Příběnská. Autorka na FSS MU vystudovala mezinárodní vztahy.

Nové texty v Global Politics

Na webu Global Politics byly publikovány nové texty o energetické bezpečnosti, evropské unii a dalších tématech. V rubrice Zaměřeno na EU se autoři zamysleli nad otázkou konstitucionalismem EU. Jednotliví autoři a autorky se zabývají otázkou existence politického systému na úrovni Evropské unie (Zbyněk Smetana), otázkou existence a podoby evropského „ústavního“ pořádku (Katarína Šipulová) a konečně problematikou tzv. demokratického deficitu, které jsou věnovaný hned dva články. K energetice byly publikovány dva rozhovory. Jeden s Altaiem Efendievem z ázerbájdžánského ministerstva zahraniší a druhý s Timem Gouldem z Evropské energetické agentury. Dále v GP můžete najít texty o tzv. human development indexu, o čínsko tchajwanských vztazích či o íránském jaderném programu.

Je prezidentův život cennější ostatních?

Čí život je cennější? Život politiků a generálů, kteří zahynou v letadle, nebo životy prostých lidí, kteří zahynou při dopravních nehodách velmi často, avšak nejsou natolik známí, aby jejich jednotlivé životy stály za hlubší pozornost? Jistě, politici, generálové a duchovní nesou svým způsobem větší odpovědnost za životy více lidí. Jejich osud jim přisoudil práci, díky které se stali obecně známými (podobně jako televizním moderátorům). Ale nemění nic na tom, že „bezejmenní“ lidé zabití v leteckých haváriích mohou ve skutečnosti provozovat mnohem záslužnější práci či být charakternějšími lidmi, než mnozí politici, sportovci či tzv. celebrity. Nemyslím si tak, že by tu byl nějaký závažnější důvod, abychom smrti blíže nespecifikovaných politiků a jim podobných měli litovat více, než pasažérů airbusů, kteří dopadli z desetikilometrové výšky na hladiny oceánů, kteří byli seškvařeni na uhel nárazem do mrakodrapu či výbuchem bomby, nebo kteří byli „omylem“ sestřeleni křižníkem demokratické velmoci. Ale žijeme holt v mediální době, která některé věci nepřiměřeně a účelově zveličuje a jiné důležité naopak staví z nejrůznějších důvodů do pozadí. Lítost Poláků a mnoha dalších lidí samozřejmě chápu, a chápu ji ještě víc, když víme v jaké historické souvislosti k havárii polského letadla došlo. Pokračování zde.

Vyšel dubnový bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci

Uplynulý měsíc přinesl mnoho novinek ze světa lidských práv. Česká republika se dostala opět do hledáčku mezinárodních institucí (tentokrát OSN) v souvislosti s otázkou postavení Romů. Aktuální případ ESLP vůči Chorvatsku ale ukázal, že s jejím řešením se nepotýkáme zdaleka sami. K nebývalému pokroku došlo v oblasti mezinárodní trestní justice, kdy Mezinárodní trestní soud posvětil vyšetřování nové situace, tentokrát povolebních násilností v Keni. V neposlední řadě musíme pogratulovat studentům Masarykovy univerzity a zároveň členům Centra pro lidská práva a demokratizaci, kteří uspěli v náročném klání na poli mezinárodního práva, kdy se na prestižním moot courtu ve Washingtonu úspěšně střetli se studenty z celého světa. O tomto a mnoha dalších novinkách se dozvíte z našeho pátého bulletinu, přejeme příjemné čtení. Bulletin si můžete přečíst na stránkách IIPS.

Michaela Bendíková: Několik poznámek k nové odzbrojovací smlouvě START

Ráda bych poukázala na několik zajímavých aspektů diskuse o smlouvě mezi USA a Ruskem, která je poněkud optimisticky nazývána “nejrozsáhlejší odzbrojovací smlouvou za posledních dvacet let". Celou diskusi je nutné vidět v kontextu nové Nuclear Posture Review (strategického konceptu americké vlády v oblasti jaderných zbraní), která byla s několikaměsíčním zpožděním publikována krátce před podpisem smlouvy. V následujícím textu ukáži problematické body nové smlouvy.

Na první narazíme hned u pravidel počítání arzenálů obou států. Kvůli pravidlu jednoho bombardéru a nestanovení jakýchkoliv podlimitů pro strategickou triádu (mezikontinentální balistické střely, bombardéry, střely odpalované z ponorek) bude možné během platnosti smlouvy rozmístit více hlavic, než je současný limit stanovený Moskevskou smlouvou z roku 2002.

Problémem bude také přesná definice pojmů. I přes poměrně obsáhlý Protokol, který je součástí smlouvy, není například jasné, co se rozumí pod pojmem současná protiraketová obrana. V tomto kontextu je zajímavé, že přestože současná administrativa opakovaně tvrdila, že ve smlouvě nebude žádná spojitost mezi strategickými útočnými zbraněmi a protiraketovou obranou, ve skutečnosti je to jinak. Nejen, že je tato spojitost vyjádřena v preambuli smlouvy, ale paragraf 3 článku V omezuje rozmístění interceptorů protiraketových balistických systémů. Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem budou tyto limity vysvětleny.

Poměrně diskutovaná je také otázka verifikace. Nesmíme zapomínat, že platí nepřímá úměra – čím méně zbraní, tím důležitější se stává verifikační režim. V tomto směru nový START nabízí dva způsoby: verifikaci pomocí tzv. Národních technických prostředků, a pomocí inspekcí na místě. Inspekce musí být předem nahlášené a zároveň nikdy nesmí probíhat více než jedna současně. Z hlediska verifikace jsou tak bezcenné.

Poté, co se Američané podvolili ruskému tlaku a stáhli své inspektory z továrny na střely dlouhého doletu ve městě Votkinsk, nemají efektivní způsob, jak kontrolovat modernizaci strategických sil. Národní technické prostředky Spojených států jsou ve špatném stavu a mají nedostatečné kapacity vzhledem k tomu, že jsou zaměstnány sledováním Severní Koreje a Íránu. Připomínám také, že do roku 2015 by Rusko mělo mít zmodernizováno 85 procent svého nukleárního arsenálu.

Není bez zajímavosti, že stejná osoba, která byla hlavním vyjednavačem smlouvy za Spojené státy, bude zodpovědná za přípravu zprávy pro americký Kongres. Tato zpráva má objektivně hodnotit smlouvu. Necítíte konflikt zájmů?

Kolem a kolem – smlouva, která možná nic neomezuje (možná s výjimkou budoucí americké protiraketové obrany, o čemž měla administrativu od počátku dobré důvody neříkat pravdu), není přesně definována, neobsahuje žádný účinný verifikační režim a zbavuje Spojené státy jednoho z nejcennějších zpravodajských zdrojů o postupující ruské modernizaci, podle mého názoru není v zájmu USA a neměla by být Kongresem odsouhlasena.

Autorka vystudovala mezinárodní vztahy na FSS MU, v současné době studuje Bezpečnostní a strategická studia na Missouri State University a v rámci stáže pracuje pro Missile Defense Advocacy Alliance.

Něco na víkend

Začneme něčím zajímavějším: lehce sociologická sonda do těžkostí amerických černošek, které se chtějí vdávat, ale bohužel se na ně dost možná nedostane, protože každý devátý Afroameričan v příslušném věku sedí za mřížemi.
Tip Luba Majerčíka - úvaha o postavení sociálních věd, přidávám kousek ekonomického hlavouna z Financial Times Johna Kaye o tom, že ekonomie není věda.
O víkendu by si člověk mohl i odpočinout, třeba hrou - zachraňte svět s Institutem Světové banky, zkuste si řízení u amerického Nejvyššího soudu. Ani jednu hru jsem nehrál, ale vypadají pěkně...
Joseph S. Nye, klasik z Harvardu, o těžkostech americké politiky, doporučuji.
Soudce NSS Zdeněk Kühn o tom, jak je důležité míti na kole přilbu. Pro cyklisty naprostá nutnost!
Asi to nejlepší ze záplavy článků ohledně konce soudce Stevense jsem četl v Newsweeku, nicméně stará pravda říká, že jeden obrázek řekne víc než tisíc slov.
Krátká, ale zajímavá zpráva: strana musí připustit ženy na kandidátku, řekl nizozemský soud.
Zajímavá poznámka Billa Schabase k případu Baltasar Garsón.
Vliv globalizace na voličskou účast; Edward L. Glaeser, profesor ekonomie z Harvardu, vysvětluje, proč lidé žijí ve městech; fotopříběh polského smutnění; docela zajímavé příspěvky harvardského realisty Stephena Walta a TG Ashe k polské tragédii; J. Stiglitz o biografii Keynese od Roberta Skidelskyho; Paul Krugman: The New Economic Geography.