Stejně jako před parlamentními volbami v roce 2006, tak i před letošními krajskými volbami zasáhla do předvolebního boje kauza spjatá s fenoménem organizovaného zločinu. Ačkoliv oba případy spojuje celá řada podobností, konkrétních jmen a především fakt, že se týkají ČSSD, lze nalézt i určité rozdíly. Ty se týkají především spouštěčů skandálů. Zatímco před dvěma lety se mohl Jiří Paroubek uvřískat, že za skandálem stojí ODS a s ní spjatý „hnusný člověk“ Jan Kubice (to, jak s ní byl spjatý ukázal fakt, že se jej Ivan Langer, zjistiv, že Kubicemu houby záleží na politických preferencích, zbavil…), tentokrát se mu těžko podaří nalézt viníka jinde.
Jeho kámoši se totiž povadili sami mezi sebou a tato váda skončila tragicky. Oba hlavní aktéři skandálu jsou nám známí již z Kubiceho zprávy. Bohumír „Lipan“ Ďuričko v Kubiceho zprávě figuroval jako hostitel Jiřího Paroubka a zprostředkovatel sexuálních choutek na své dceři. Tato pasáž Kubiceho zprávy ostatně posloužila jako beranidlo na pana plukovníka a i Minář ji používaly jako důkaz nevěrohodnosti Kubiceho zprávy. Já samozřejmě nejsem schopen posoudit, do jaké míry je Kubiceho zpráva věrohodná či ne, ale vím, že řada jejích pasáží měla charakter operativních poznatků a nikoli tvrdých důkazů. Jan Kubice svým krokem samozřejmě riskoval, že novináři se nebudou obtěžovat striktně rozlišovat, co je plnohodnotný důkaz, co operativní poznatek a co spekulace, takže se nemůže příliš divit, jaký klacek na něj začal být používán. Také se nemůže divit, že když svou zprávu poslancům nesl, riskoval, že „karakteři“ typu Ivana Langera ji využijí ke svým cílům a „zapomenou“ ony fascikly někde tak, aby brzy informace v nich vytištěné kolovaly mediálním světem.
No a druhý aktér hádky, ten, který po ní už nevstal, ten figuruje (spolu se svým otcem a bratrem) ve zprávě jako "osoba Kočka" a detektivové ÚOOZ mají podezření, že stojí za likvidací nejvlivnějšího českého mafiána Františka Mrázka. Opět je to operativní poznatek a nikoli formální obvinění.
Přeze všechna Kubiceho formální a i praktická pochybení je ale možné zpětně říci, že je velmi dobře, že se celý ten kanál vyplavil a poslední události to pouze potvrzují. Jiří „Rocco“ Paroubek má prostě velmi podivné kamarády a evidentně se z roku 2006 vůbec nepoučil, respektive to vypadá tak, že se ani moc poučit nemůže, protože ony vazby na ty hochy jsou příliš silné.
Abychom si rozuměli – různí roztodivní podnikatelé, gangsteři a mafiáni se vždy snaží dostat co nejblíže politikům. Hledají u nich informace, protekci, ochranu před zákonem a další benefity a používají k dosažení svých cílů různých postupů. Často lze tvrdit, že mafiáni své styky s politiky zveličují, takzvaně kalí vodu a mají mimořádnou schopnost se v pravou chvíli někam vetřít. Často jsou tedy různá vyjádření politiků založena na pravdě, když tvrdí, že toho člověka viděli jen jednou na nějaké recepci… Pamatuju si případ, kdy se jeden z exponentů Organizacije – postsovětské mafiánské struktury usádlené v New Yorku vetřel na večírku do společnosti Billa Clintona, se kterým se nechal vyfotografovat. Ačkoliv Clintonovi nevěřím skoro nic, tak jeho případné vyjádření, kterým by styky s oním kriminálním avtoritetem dementoval, bych i vzal jako pravdivé. Stejně tak je možné a vcelku věrohodné, že Langer skutečně o Mrázkovi v pozadí nevěděl (ovšem to neznamená, že by ze svých čachrů neměl vyvodit poltickou odpovědnost). Není k tomu prostě žádný hmatatelný důkaz.
Nicméně ale, abychom nebyli vůči české pravici příliš shovívaví - hůře už věřit ministru Řebíčkovi, že by neznal pozadí některých ruskojazyčných skupin působících v jeho okolí. Velmi zajímavě v tomto kontextu působí aktuální vyjádření majitele firmy Studentagency Radima Jančury, že Řebíček proti němu vede skrytý boj. Málokdo si asi v té chvíli uvědomil, že Jančura vedl nedávno cenovou válkou se skupinou Asiana v čele s jistým Alexejem Litvinem, exponentem ruskojazyčné komunity v ČR. Válku Jančura nakonec vyhrál, ale mezi oběma muži padlo mnoho ostrých slov, kterými tehdy nešetřil především Litvin. A najednou jde proti jednomu z nejvýraznějších podnikatelů v dopravě v ČR sám pan ministr, a to ještě ze zcela nepochopitelných důvodů. No, jaký k tomu proboha může mít ministr Řebíček důvod?! Ad můj poslední příspěvek na blogu – tady by měl premiér Topolánek začít z čištěním těch svých chlévů…
Paroubkův problém je ale o několik lig jinde. Nejsou to ani náhodná setkání na recepcích, ani pomíjivé okamžiky, ze kterých zůstane jen jedna fotka (viz směšná snaha tvrdíkovsko dimunských pistolníčků ukázat, že Ďuričko byl vlastně kámoš slečny Talmanové). Je to letitý vztah, velmi úzký vztah, který opoziční předák udržuje s lidmi s image třetiřadých gangsterů. „Osoba Kočka“, což je patrně kubicovské onačení pro celý klan, to je skutečný Paroubkův svět – pražští veksláci, galérka - po listopadovém puči okořeněná o pár postsovětských vorů a avtoritet, (kosovsko)albánských rodových patriarchů, kolotoče, vinárny, kavárny, řezníci, zelináři, taxikáři…. Prostě lidé s velmi specifickým přístupem k životu, které vždy zajímaly pouze hmotné statky, peníze, pozlátko a pomáda a vždy byli pro mamon a lesk schopni udělat leccos, i to, co je ve slušné společnosti zrátka „ekelhaft“. Ne z úplně nepochopitelných důvodů se po skončení normalizačních let nalepili především na sociální demokracii. Jednak samotná socialistická myšlenka vždy láká především závistivce a příštipkáře, jednak jsou příznivci tohoto politického směru snadněji oblbnutelní a jednak po roce 1989 byla tato strana vybudována jako jakási platforma po roce 1989 zneuznaných, opomenutých, příliš ušpiněných či jinak frustrovaných figur, které měly pomáhat plnit si psychologické potřeby Miloše Zemana. K tomuto účelu se Zeman nestyděl do strany natahat neuvěřitelnou pakáž, což se projevuje dodnes.
Česká politika je skutečně velmi nevětraný lokál, a to ze všech stran. V poslední době jsem zaznamenal polemiku, kterou vede inspirativní český politolog Michal Kubát, který razí tezi, že české politické prostředí je stejné jako jiná politická prostředí na západ od Aše. Myslím, že se Michal Kubát mýlí a důkazem toho je především paroubkovská ČSSD (odmyslíme–li si problém jiného formátu – existenci neostalinské KSČM v dolní komoře…). Kubátova teze by platila na ODS, KDU-ČSL i Stranu zelených, tedy strany současné vládní koalice. Ačkoliv mne nikdo nemůže podezírat ze sympatií k zelené ideologii, SZ je prostě strana, která má ve svých řadách lidi chytré i blbé, slušné i neslušné, lidi s vcelku normálními názory i fanatické cvoky. Čili strana v tomto ohledu vcelku normální a standardní.ODS disponuje solidním politiky typu Nečase, Tošenovského či Pospíšila, zkaženými nadějemi typu Topolánka, nedůvěryhodnými slizouny typu Béma i nepřijatelné praktiky užívajícími Langery, Tlustými či Řebíčky. Stejně tak KDU- ČSL měla či má své Luxe, Kvapily či Juránky, své kontroverzní Kalousky i Svobody, nešťastného zmatence Čunka i své Šustry… Ale ani v jedné straně není figura, která by se otevřeně přátelila s gangstery jako kdysi Josef Hojdar (než mu Fandu Mrázka zabili) či sám předseda Paroubek, na jehož párty se ožralí „socialisté“ v předražených sakách sázejí o to, kdo má u sebe víc milionů v hotovosti (jak jsou ti voliči ČSSD s podprůměrnými platy bláhoví… a snadno OBLBNUTELNÍ), aby nakonec jeden toho druhého oddělal a klan zastřeleného pak bezostyšně přímo před policií sliboval krvavou pomstu…
Pokud je někdo schopen takovou stranu podporovat, tak mu chybí buď rozum nebo morálka…nebo obojí.
Příspěvky
