Jak to teda, milá MF DNES, je?

Při skenování tisku mě zaskočila následující zpráva v jihomoravské příloze MF DNES.

Cituji (zvýraznění provedeno mnou):

"Exstarosta Hudlík neuspěl, volby platí
Neúspěchem u Ústavního soudu skončil rok a půl dlouhý boj Nezávislých demokratů a bývalého starosty Brna - Starého Lískovce Petra Hudlíka o zvrácení výsledku předloňských komunálních voleb v městské části. Ústavní soudci odmítli stížnost sesazeného Hudlíka proti verdiktu Krajského soudu v Brně, který loni v únoru rozhodl, že volby se nemusí opakovat.
Kontroverzní Hudlík čelil po čtyři roky, kdy stál v čele radnice, neustálé kritice opozice. Po volbách v roce 2006 se proti němu spojili konkurenti z ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Starostou se stal Vladan Krásný (ODS). Krajský soud v Brně ovšem nařídil opakování voleb kvůli několika chybám volebních komisí.
Komisaři v jednom okrsku například pytle s lístky místo zapečetění pouze převázali provázkem. Ústavní soud později označil verdikt za příliš formalistický a výsledky potvrdil.
Regionální mutace Mladá fronta DNES - Brno
Autor: (ČTK)"

Tomu se aspoň říká jasná informace!

Chávez vs. Exxon

Tak česká investigativní žurnalistika je opět o krok před světem! Na přední stránky dvou významných českých portálů (iDnes, Lidovky) po delší době opět prorazila má oblíbená Latinská Amerika, a to (jak jinak) než díky osobě charismatického kovaného socialisty Huga Cháveze. Ten si prý vyšlápl na USA a zavřel jim ropné kohouty, což překvapilo nejen analytiky, jak se v článku píše, ale po pravdě řečeno i mě:) Zvláště s ohledem na to, že světová média o věci informují zcela jinak (asi opožděně:)) - Venezuela odstřihla pouze Exxon, se kterým se soudí. To může znamenat tři věci - 1) skutečně je iDnes již daleko nad úrovní BBC; 2) iDnes vsadila na nový model tzv. "predikativní" žurnalistiky; 3) někdo zas něco jen blbě přeložil:)

Teď k věci. Chávez na svoji socialistickou revoluci potřebuje nemalé peníze, které na ropu bohatá země získává právě z prodeje této suroviny. Při pokusu zvýšit zisky se Chávez rozhodl znárodnit ropný průmysl, vlastněný kromě státní (a bouřící se) společnosti PDVSA též nadnádodními korporacemi jako jsou Exxon (s tržní kapitalizací téměř 500 miliard dolarů největší ropná firma na světě), Chevron či BP. Zatímco ostatní sklapli paty, aby mohli dále alespoň částečně na venezuelském trhu operovat, Exxon si nenechal nic líbit a šel s případem před mezinárodní arbitráž. A vyhrál. Výsledkem toho bylo obestavení majetku PDVSA v zahraničí. A Chávezova reakce, kdy s Exxonem ukončil spolupráci zcela.

Položme si nyní otázku "Cui bono?". Exxonu to příliš neublíží, jelikož jeho venezuelské aktivity tvoří okolo 2% z celku. Navíc je vítězem mezinárodní arbitráže. Chávez si musí najít jiný kanál, kterým ropu bude prodávat dále, protože je na ní finančně zcela závislý. Bez ní by se naplno ukázaly naprosto bídné výsledky dosavadního fungování "bolívarské revoluce". Měl by proto rychle hledat další odběratele.

Chávez kromě toho stále ostře hrozí, že kvůli sporu zastaví veškerý vývoz ropy do USA. Osobně tomu příliš nevěřím, USA jsou pro Venezuelu klíčovým odběratelem. A jediným, kdo by na tom mohl tratit, by byla venezuelská početná chudina. Ta, která se od svého socialistického vůdce pomalu, ale jistě odvrací, což ukázalo prosincové neúspěšné referendum - Chávezova první velká prohra v prezidentském úřadě.

Politica Micromundi

Dnes jen krátce k "malým" domácím událostem. Nebudu 21778., který se vyjádří k (ne)volbě prezidenta, ale rád se podělím o svou radost ze zajímavých rozhovorů, které jsem v poslední době zaznamenal v tuzemských novinách. Dvakrát mě zaujala Renata Kalenská v Lidových novinách a zejména otevřenost jejích respondentů - předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského a především "ombudsmana" Otakara Motejla. Rozhodně doporučuji!

V pátečních Hospodářských novinách zase nešetřil zajímavými výroky šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina. Zvláště následující slova mě poněkud překvapila či přímo vyděsila:
HN: Ministerstvo při výběru informačního systému použilo novinku v soutěžním právu - soutěžní dialog. Teď tvrdí, že právě kvůli němu nebyla šance soutěž férově dokončit.
Problém není v soutěžním dialogu, ale v tom, že byl nešťastně proveden. Jeho výsledkem mělo být obecné upřesnění toho, co ministerstvo chce koupit. A ne jméno konkrétního výrobku. Pak totiž soutěž, která má po soutěžním dialogu následovat, ztrácí smysl. A přesně k tomu tady došlo.
HN: Co dalšího vám vadilo?
Například, jakým způsobem pracovala v rámci soutěžního dialogu hodnotící komise. I když to není v zákoně přesně popsáno, určitě musí být dodrženy základní principy, jako třeba to, že každý píše hodnocení sám za sebe. A ne, že předseda řekne: Ty to napíšeš i za toho druhého. A jeden člověk pak hodnotí dvakrát. To je absurdní.
HN: A k tomu došlo?
K tomu skutečně došlo. A argumentace ministerstva, že to není zákonem specifikováno, je - jak jistě uznáte - argumentací nanic.
(...)
HN: Stalo se vám, že jste měli podezření na kartel, ale nemohli s tím nic dělat?
Cítím velký problém například v tom, když se mi na stavbu úseku dálnice D8 přihlásí jenom dvě firmy a obě dají o dvě miliardy korun vyšší nabídku, než je předpoklad, že by to mělo stát. Jestli to takhle bude dál, a budou se nám na takovéhle zakázky hlásit jedna nebo dvě společnosti, tak skutečně budeme dálnice pořád stavět mnohem dráž, než by bylo nezbytně nutné.
HN: Čím si vysvětlujete to, že se přihlásily jen dvě firmy?
Tím, že jsou domluvení. Akorát nemám sílu na to, abych jim to prokázal. Je naivní představa, že přijdu k nim do firmy a oni budou mít na stole dopis, kde se na tom domlouvají. Jestli se na tom domlouvají, tak vědí, že je to velmi závažná věc.
(...)
HN: Co musíte dokázat, abyste někoho usvědčili z kartelu?
To bychom také rádi věděli. Zrovna teď nám krajský soud zrušil jedno rozhodnutí, přijaté ještě za mého předchůdce, týkající se nedovolených dohod provozovatelů čerpacích stanic. Byl to vůbec první kartel, kde jsme neměli přímé důkazy, ale soud nám to shodil úplně kvůli něčemu jinému. Rozhodl, že nemáme právo pokutovat právního nástupce.
HN: Co to znamená?
To znamená, že jestli tenhle názor projde i u Nejvyššího správního soudu, tak už nikdy nikomu nedáme žádnou pokutu. Protože si každý jednoduše dojde na úřad a změní IČO. Je to tak absurdní rozhodnutí, že když jsem jej četl, úplně se mi zatajil dech.
HN: Soudy vám v poslední době zrušily už několik rozhodnutí týkajících se nedovolených dohod mezi společnostmi.
My teď máme soudy zrušena čtyři klíčová rozhodnutí a čekáme na Nejvyšší správní soud. Pokud je všechny potvrdí, tak si tady vezmeme dlouhou dovolenou. A až se vrátíme, tak už budeme jen schvalovat fúze a posuzovat veřejné zakázky, protože žádný kartel nebo nedovolenou výměnu informací už nikdy v životě nepostihneme.

Kolegové z nedaleké krásně zrekonstruované budovy budou mít zřejmě veselo...

I Ty, Palgrave?

Ve svých příspěvcích bych rád občas vážené čtenářstvo obeznámil s texty, které jsem v poslední době přelouskal a pomohl vám v rozhodování, zda se do čtení dané knihy pustit či nikoliv.

V rámci příprav na doktorskou zkoušku jsem se prokousal mimojiné i skrze poměrně čerstvou publikací (rok vydání 2006) s vše- a zároveň nicneříkajícím názvem "Contemporary Europe", pod kterou je podepsáno editorské duo Richard Sakwa a Anne Stevens. Jedná se již o 2. vydání, takže bych očekával, že vydavatel Palgrave Macmillan na první edici netratil a zároveň se mu povedlo odstranit možné nedostatky. Bohužel, musím konstatovat, že takové množství chyb, co jsem v knize při zběžném čtení naleznul, bych od světové nakladatelské špičky nečekal. A od autorského kolektivu, rekrutujícího se z řad zejména britských profesorů, také ne. Zvláště při pohledu na oslavné ohlasy na obálce knihy.

Před pár lety mě při pohledu na publikace z Oxfordu, Cambridge či právě Palgrave jímal posvátný nekritický obdiv, který se však postupně podařilo odstranit. Dnes bych předpokládal, že se posuzovatelům knihy podaří v renomovaných nakladatelských domech ty největší kopance odstranit, avšak právě "Contemporary Europe" mě přesvědčilo o opaku. Nepustím se do stejně likvidační recenze jako kolega Petr Kaniok (PK: John Gillingham (2006) Design for a New Europe. Cambridge UP, Londýn. In: Politologický časopis, 2007, č. 4, s. 371-373), protože kniha se mi z celkového pohledu svým nápadem a šíří záběru zamlouvala, ale podělím se jen o "perly", které mě zaujaly. Vzhledem k tomu, že publikace nahlíží současnou Evropu také z perspektiv různých oborů, v nichž se nijak hluboce neorientuji, a navíc jsem ji četl ne zcela detailně, mám za to, že by pozornější čtenáři našli i jiné omyly.

Na první ohledání působí kniha velmi atraktivním dojmem, obsahuje řadu medailónků osobností, boxů s výkladem pojmů, tabulek, mapek a podobně. Čtivou formou se snaží pokrýt řadu aspektů "Evropy", od jejího historického pozadí (slovutný Robert Ladrech), přes integrační pokusy, ekonomii, sociální strukturu, bezpečnost, kulturu až třeba po politickou participaci a regionální politiku. To vše na úrovni, kterou bych nazval "totally introductory", vhodnou zejména pro zahájení bakalářského studia. Pokročilejší by již knihu odmítali, jelikož ví, že: ČR, Maďarsko a Polsko vstoupily do NATO v březnu 1999 (nikoliv v dubnu - s. 19); Rada Evropy se již značně pohnula oproti stavu, který ukazuje Box 1.4 na s. 23; summit Evropské rady se konal v Helsinkách v prosinci 1999, a nikoliv 2000 (s. 69); země V4 již nejsou členy CEFTA (vs. s. 188); Rada Evropy vznikla roku 1949 (ne roku 1948 - s. 188); maastrichtský chrám již také vypadá jinak, než ukazuje s. 191; kodaňská kritéria byla přijata v roce 1993, a nikoliv 1992 (s. 193); summit Evropské rady v Nice se konal v prosinci 2000, ne 2001 (s. 193); "evropskou ústavu" schválil v červnu 2004 nikoliv Konvent, ale summit ER (s. 194); první pilíř tvoří Společenství (plurál, nikoliv singulár - s. 194); Varšavský pakt a RVHP byly rozpuštěny v roce 1991 (ne 1990, s. 234); Olsen svůj paper vydal o 18 020 let dříve, než se uvádí na s. 285 (2001, ne 20021); Magellan své objevy učinil v první polovině 16. století, nikoliv ve století 15. (s. 285) a konečně Claus Offe míní svou trojí transformací transformaci politickou, společenskou a hospodářskou (nikoliv politickou, společenskou a národní, s. 290).

Věřím, že byste tento nikoliv úplně stručný seznam ještě rozšířili.

A na závěr přímo lafontaineovské ponaučení - důvěřuj, ale prověřuj! A to i v případech, kdy to nečekáš...

Začínáme!

První příspěvek namířím do vlastních řad, a to pobídkou k sepsání postů na vyžádané téma.
Nelze nevyužít současného pobytu Marka Čejky v Jeruzalémě - takže, Chunky, buď prosím autentický.
Jednoho z největších českých expertů na Spojené státy, Petra Vilímka, nevyhnutelně prosím o chvilku věštění - bude George W. Bush hodnocen jako nejhorší prezident USA? Jak pohnulo "superúterý" s vyhlídkami kandidátů v jednotlivých táborech a kdo bude podle tebe 44. prezidentem?
Ptá se Hubert Smekal.

Nový blog ve výstavbě

Vážení čtenáři,
otevíráme nový blog pro všechny zájemce o mezinárodní vztahy, na kterém bychom chtěli prezentovat naše pohledy na světové dění. Forma jednotlivých postů bude patrně velmi rozmanitá, očekávejte původní analýzy, komentáře komentářů, recenze, odkazy na zajímavé články a podobně.
Všichni autoři jsou spojeni s Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity, na které buď získali doktorský titul (Ph.D.) nebo teprve získají. Zřejmě nejznámější postavou z okruhu přispěvovatelů je Marek Čejka, autor tří knih o blízkovýchodním konfliktu.
Oblast zájmu Politica Mundi se rozprostírá od Latinské Ameriky po Jihovýchodní Asii; od zbrojení přes mezinárodní trestní tribunály až po mezinárodní politickou ekonomii.
Jste srdečně zváni ke komentování našich textů!