Když se vykladač pravidel postaví nad pravidla hry

V závěru svého příspěvku "Pravidla hry kontra politické cíle" jsem vyjádřil přesvědčení, že po vystoupení ministra Julínka před Ústavním soudem tento podle mě minimálně tu část vládní reformy týkající se poplatků u lékaře zrušit musí. Netušil jsem však, čeho jsou někteří soudci při sledování svých politických cílů schopni. Zdeněk Kühn provedl na blogu jiné právo analýzu odůvodnění rozsudku soudu, zde je asi nejvíce alarmující pasáž.
"Nejvíce mne asi zamrazilo při čtení bodu 98 nálezu, kde se osm soudců ÚS povýšilo nad ústavodárce. Zde totiž ÚS odpovídal na argument navrhovatelů, podle kterých ústavodárce při tvorbě Listiny zvažoval, zda má do čl. 31 Listiny zavést výslovně bezplatnost či nikoliv. Tím, že ústavodárce zvolil variantu bezplatnou, nelze dle navrhovatelů interpretovat ustanovení čl. 31 proti jeho smyslu právě v duchu varianty, která byla ústavodárcem odmítnuta. Jak na to reaguje ÚS? Ústavní soud k tomu podotýká, že zejména v oblasti sociálních práv by mohl za určitých podmínek nastat i rozpor mezi vůli ústavodárce a dobovou politickou realitou. „Jestliže v některých zemích Ústava neodpovídá politické realitě, není to proto, že ta či ona instituce nebo ta či ona forma nejsou života schopné, ale proto, že duch takové Ústavy je (dočasně) cizí politickým podmínkám dané země“. (B. Mirkine – Guetzevitch, Les Constitutions de ľ Europe nouvelle, II. édition, Paris 1930, p. 53). Toť celá reakce (!). Podle mne jde o naprosto nepřijatelnou reakci na legitimní argument navrhovatelů historií tvorby ústavy, resp. Listiny."
Z výše uvedeného jde skutečně strach, vždyť takhle se dá zdůvodnit pomalu cokoli! Nebál bych se tento výrok většiny soudců ÚS nominovat na Hubertem vyhlášenou soutěž o nejhloupější výrok roku, nejsmutnější na tom je, že autorem je jedna z nejvyšších ústaních institucí v zemi, která má na dodržování pravidel dohlížet.