Jak se budou vyvíjet ceny surovin?

Nový Newsweek přinesl velmi zajímavý článek Ruchira Sharmy z Morgan Stanley Investment Management, který zdařile rozvrací mýtus, že ceny komodit jako ropa, obiloviny, měď či zlato jsou "odsouzeny" ke stálému růstu. Obecně se má za to, že růst Číny a Indie, úbytek světových rezerv surovin a obavy ze znárodnění nalezišť povedou k růstu cen (nejen) zmíněných komodit. Sharma se obrací do historie i současnosti, aby tuto "lidovou moudrost" postavil na hlavu.

Ve skutečnosti ceny surovin za posledních 200 let zažívají spíše sestupný trend, zejména díky novým technologiím, vyšší efektivitě při těžbě a substituci jedné suroviny za druhou (poptávka po komoditách je cenově elastická, pokud cena jedné příliš vzroste, odběratelé ji přestanou kupovat a poohlédnou se po substitutu). Podle Bank Credit Analyst klesly ceny hlavních průmyslových komodit od roku 1800 o 75 % (očištěno od inflace).

Scénář se dvěma velkými rostoucími trhy svět zažil již v 80. letech 20. století, kdy se dařilo Evropě a Japonsku, ale spotřeba ropy přesto zůstávala téměř neměnná z důvodu lepší efektivity a využití alternativních zdrojů energie, zejména jaderné. Se zvyšujícím se bohatstvím země klesá per capita spotřeba surovin, proto by indická a čínská expanze neměla nutně vést k nezadržitelnému růstu cen ropy a jiných komodit. Čína navíc roste 9% tempem již od 80. let minulého století, a přesto ropa v té době nepřekročila hranici 40 dolarů za barel.

Pár slov již bylo napsáno o cenově elastické poptávce po komoditách - jakmile cena například mědi příliš stoupla, objevil se substitut v podobě hliníku. Podle Sharmy se svět ocitnul v podobné situaci s ropou - předposlední boom cen ropy nastal v roce 1979, kdy celkové útraty za ropu přesáhly 7 % světového HDP, což je srovnatelná úroveň s loňskem, odkdy také ceny ropy vytrvale klesají. Podobný trend nyní zažívají i další klíčové suroviny jako měď, zinek či olovo.

Zajímavé je, že trhy ale stále sázejí na vzrůst cen - dodávky ropy za tři roky se prodávají téměř za 70 dolarů za barel (nyní se obchodují okolo 50 dolarů za barel) a stejně tak se sází i na vzestup cen ostatních surovin. Přitom až do roku 2005 byl trend investorů přesně opačný - brala se v úvahu historie a dlouhodobě se obchodovaly komodity za nižší cenu. Podle Sharmy přitom současné investice na vyšší cenu nejsou opodstatněné, protože ohromný boom poptávky po surovinách mezi léty 2003 a 2007 se nebude jen tak opakovat. Navíc nabídka téměř všech komodit jasně převyšuje poptávku a cena má stále kam klesat, protože mnohé komodity se obchodují za částky dosti převažující náklady na jejich produkci.

Sharma navíc argumentuje, že trend v Číně se obrací. Zatímco doposavad Beijing investoval do exportu, nyní se začíná obracet více k domácím spotřebitelům a sázet na efektivnější provozy. Situace, kdy se Říše středu podílí na světovém výkonu ekonomiky 10 %, ale spotřebovává 25 až 50 % surovin přestává být udržitelná. Co se však ropy týče, Čína stále není tak mocná, jak by se mohlo zdát - spotřebovává "jen" 9 % světové produkce ropy, zatímco bohaté státy OECD více než 50 %.

Sharma svůj příspěvek uzavírá poukazem na dlouhodobé trendy právě trhu s ropou - průměrný "bull market" (očekávání růstu) trvá 4 až 9 let, zatímco průměrný "bear market" (pokles trhu) 11 až 27 let. Podle Sharmy "bull market" kulminoval loni a nyní jsme na začátku dalšího dlouhého "bear market".

Musím se omluvit za rozplizlost příspěvku, trochu mi to ujelo... U psaní jsem totiž vzpomínal, jak asi před rokem, kdy cena ropy probořila magickou hranici 100 dolarů za barel, na mě z obrazovky zíraly vážné tváře a smrtonosně konstatovaly, že do roka a do dne asi budeme kupovat ropu za 500 dolarů za barel. Nyní, kdy se ropa prodává 10x laciněji (!!), než bylo často předvídáno, mi ty stejné tváře bezostyšně opět cosi prorokují. Oproti obvyklým věštěním z křišťálové koule mám pocit, že Sharma své předpovědi opírá o relevantní argumenty a historickou zkušenost. Uvidíme...