Povánoční dárek

Milým dárkem se blýsklo nakladatelství Oxford UP, které dalo volně ke stažení knihu editorského dua Kevin Jon Heller - Gerry Simpson s názvem The Hidden Histories of War Crime Trials.

Politica Mundi před 5ti lety

Marek Čejka - Proč nemohu souhlasit s ofenzívou v Gaze
Martin Hrabálek - Smrt autora Střetu civilizací
Martin Hrabálek - Pár poznámek k venezuelským volbám

+ And Now for Something Completely Different

Otevřená výzva k porušení práva

Jeden z mistrů politického blafingu Bohuslav Sobotka opět předvedl něco ze svého rejstříku. Ten, který si dovede představit, že nemůže vyloučit, že by si něco nedovedl představit, v rozhovoru pro páteční Hospodářské noviny vyzývá k porušení práva. V souboji DPH pro dětské pleny vs. evropské právo chce budoucí premiér upřednostnit tužby svého koaličního partnera před závaznými normami. Aneb: "Nevylučuji, že do sporu půjdeme." Ovšem hned v následující odpovědi Sobotka vyhlašuje, že "vláda bude orientována proevropsky". Asi nejsem sám, kdo tomu nerozumí...

Implementation of the UN Guiding Principles on Business and Human Rights in the Czech Republic

Implementation of the UN Guiding Principles: The Case of the Czech Republic
Veronika Hermanová - Hubert Smekal
INTERNATIONAL CONFERENCE: THE IMPLEMENTATION OF THE UN GUIDING PRINCIPLES ON BUSINESS AND HUMAN RIGHTS (SEVILLE, 4-6 NOVEMBER 2013) 
The paper maps the state of the implementation of the UN Guiding Principles on Business and Human Rights in the Czech Republic. Based on a sample of the thirty largest companies in the Czech Republic, the paper seeks to ascertain variables that encourage and/or discourage the implementation of these Guiding Principles. In particular, the case study explores the relationship between, on one hand, the size of a company, the origin of its owners (Czech or foreign), the company’s area of operation, and its activities in Corporate Social Responsibility, and, on the other hand, knowledge and adoption of the Guiding Principles (together with specific arguments of the companies for and against adoption). The study is based on materials from companies included in the sample and on interviews with their representatives. The acquired data are subsequently put in context by a comparison to recent processes of raising awareness and implementation of this document abroad. The paper contributes to the existing body of research on the UN Guiding Principles not only with a description of the situation in the country, but also with the ambition of formulating hypotheses on the issue which could also be applied to other Central and Eastern European post-communist countries.

Radka Martincová: Život v Taškentu od A do Ž

AMIR TĚMUR, Ališer Navoji a Mirzo Ulugbek tvoří svatou trojici uzbeckých (sic) národních (sic!!!) hrdinů, po kterých se tu jmenuje prostě všechno, což zcela znemožňuje orientaci ve městě (viz TAXI). To, že dva z výše jmenovaných byli vzdělanci, se bohužel na současné úrovni vzdělanosti příliš neprojevuje (viz NĚ ZNÁJU).

BRODWAY. Oblíbené korzo s pouličními prodejci obrazů a různého harampádí. V prodejně alkoholu si tu člověk může po parném letním dni koupit lahvové pivo (viz QIBRAY) a vypít ho někde na lavičce – alespoň pokud při tom nebude šlapat na trávník (viz ZÁKAZ).

COCA-COLA. Zdaleka nejoblíbenějším nealkoholickým nápojem Uzbeků je čaj. Pijí ho kdykoliv a kdekoliv ve zcela neomezeném množství. Hned v závěsu následuje Coca-Cola (uzbecký závod Coca-Coly ostatně svého času patřil ex-manželovi dcery prezidenta, viz GULNARA), pěkné třetí místo pak obsazuje voda.

ČORSU. Taškentský bazar Čorsu podobně jako mnohé další uzbecké bazary představuje skutečnou orientální nádheru, která okouzluje návštěvníky z blízka i z daleka. Na člověka zde dýchne atmosféra cizích krajů, mně například před očima vyvstávají vzpomínky na dětství strávené rodinnými nákupy na polských tržnicích v Kudowě Zdróji.

DIPLOMAT. Být diplomatem v Uzbekistánu je skoro stejně dobré jako být obyčejným člověkem kdekoliv jinde. Pokud diplomatem nejste, předstírejte, že ano. Pomáhá to.

Ď ---

ETNICKÉ MENŠINY. Možná jste už slyšeli o krymských Tatarech, kteří se stali obětí stalinských deportací a jejichž stopa končí kdesi ve středoasijské poušti. Heuréka, nekončí! Tataři jsou stále mezi námi, potkáte je v kancelářích, na bazarech i v barech. Další etnickou minoritou s podobným osudem jsou Korejci. Mluví obvykle pouze rusky a mívají ruská jména jako Nataša či Voloďa. Životní styl Korejců i Tatarů se jeví uvolněnější a bližší tomu našemu než mnoha zákazy (viz ZÁKAZ) omezovaný životní způsob Uzbeků.

FUN, viz VM BAR

GULNARA. Dcera prezidenta. V minulosti natáčela videoklipy s Gérardem Dépardieu a vlastnila polovinu Uzbekistánu, dnes je na černé listině (viz ZÁKAZ). Taškentské ulice lemují zavřené obchody patřící k jejímu někdejšímu impériu s výlohami plnými nemuslimsky nahých figurín.

HOSPODA. Několik podniků se slovem „pub“ v názvu a pivem (viz QIBRAY) v nabídce v Taškentu najdete, bohužel se jejich provozovatelům doposud nedoneslo, že někteří lidé by do zařízení tohoto typu rádi docházeli na kus řeči. Průměrná hlasitost reprodukované i živé hudby tento pro hospodu tak charakteristický prvek spolehlivě vylučuje.

CHLÓPOK. Bohatství (sic) země se z velké části odvíjí od obchodu s bavlnou. Jeden by se domníval, že v zemi, kde se vypěstuje takové množství bavlny, bude hračka sehnat slušně savou utěrku nebo příjemné měkké ponožky. Ve skutečnosti je to nemožné.

IMAGE. Z letmé procházky po centru Taškentu může člověk nabýt dojmu, že se Uzbekistán těší lichotivému označení middle income country zcela právem. Místní zkrátka umějí vypadat bohatší, než ve skutečnosti jsou, a to i v případě, že se oblékají do čínského oblečení nakoupeného na ČORSU. Poznávacím znamením Uzbeků jsou vždy a za všech okolností pečlivě vyčištěné boty.

JAPONSKÝ PARK. Nijak zvlášť zajímavý a nijak zvlášť japonský park nacházející se v centru Taškentu. Vstup do něj stojí neuvěřitelných deset tisíc sumů (cca 75 korun), což prakticky vylučuje možnost, že by mohl být navštěvován kýmkoli jiným než fotografujícími se svatebčany (viz SVATBA).

KÝČ. Uzbeci milují vše: ornamentální, blyštivé, třpytivé, pestré, monumentální a zlaté. Dlouho jsem přičítala vysoký podíl zlatých zubů v ústních dutinách místních obyvatel nedostatečné dentální péči. Dnes se kloním k názoru, že kdybyste Uzbekovi umožnili výběr mezi zlatou a bílou korunkou, dobrovolně sáhne po zlaté.

LEPJOŠKA. Tradiční druh chleba. Těší se zvláštní úctě a nesmí se vyhazovat. (Viz ZÁKAZ). Mé uzbecké výzkumy zatím dospěly pouze do tohoto bodu – co se se starým zplesnivělým chlebem dělat má, dosud netuším, a tak ho před vyhozením všelijak maskuju a schovávám na dno pytle s odpadky, aby se na mě nepřišlo.

MILICE. Milicionáři jsou prostě všude, ale nejvíc se jich hemží v metru (viz YUNUS RAJABIY). Chtějí vám prošacovat sumku, zkontrolovat doklady a ukrást duši. Neodmlouvejte, ale ani jim to neulehčujte – snažte se vyhýbat očnímu kontaktu, působit sebevědomě, nikoli však agresivně. Nevypadejte jako turisti.

NĚ ZNÁJU. Obvyklá odpověď, kterou dostanete od zaměstnanců místních služeb takřka na jakýkoli dotaz. (Ze které koleje odjíždí vlak do Samarkandu? Proč v mé polévce plave moucha? Kolik mám zaplatit za vstup, když jsem DIPLOMAT? Odvezete mě na Puškinovu ulici? etc.) Ještě častěji vás ale dotazovaný odmění vyděšeným prázdným pohledem, který neprovází žádný verbální doprovod. Tento pohled se již po velmi krátkém pobytu naučíte spolehlivě rozpoznat a pochopíte, že se jedná o důvod k panice.

Ň ---

OPERA. Podle turistických průvodců si místní opera dokázala uchovat zbytky někdejšího lesku. My to jako lidé zcela neznalí operních tradic nemůžeme potvrdit. Náš celkový dojem lze shrnout do dvou bodů: 1) Nechápeme, proč se opera stále těší pověsti intelektuální zábavy pro hrstku vyvolených. Kus, který jsme zhlédli, měl plytčí děj než filmy Zdeňka Trošky. 2) Přišlo nám škoda, že docela příjemná hudební produkce je neustále narušována nekompromisně hlasitým zpěvem účinkujících.

PLOV. Národní jídlo z oleje, žluté mrkve, masa, rozinek a rýže. Nešťastník, který si plov na první ochutnání nezamiluje, musí svůj vztah k tomuto pokrmu prezentovat velmi opatrně: odmítavý postoj vyvolá všeobecnou nevoli, která může vyústit až ve zrušení víza a vykázání ze země, výsledkem neuvážené chvály je pak okamžité pozvání na nadrozměrnou porci plovu, jejíž příprava si vyžádala maso ze dvou ovcí a rýží sklizenou z jednoho středně velkého pole. Je třeba zachovat chladnou hlavu a zodpovědně uvážit, která alternativa je horší.

QIBRAY je jednou ze značek místního piva. O místním pivu by se dalo říci mnoho, možná i mnoho nepěkného, ale jeden podstatný klad se mu upřít nedá: je to pivo. Zato tekutina, která se zde prodává pod označením víno, je spíš ohavný sirup, po kterém člověku zbyde jen pachuť v ústech a oslizlé zuby.

RODINA. Život uzbeckých rodin podléhá velkému množství pravidel, zvyklostí a zákazů (vizZÁKAZ). Kupříkladu svatby zde zpravidla domlouvají rodiče – Uzbeci, které jsem tu potkala, mi hrdě vysvětlili, že oni si nevěstu vybrali sami, což mě přimělo uvěřit výše uvedenému. Mladé děvče, které se vdá, se v podstatě stává služkou v rodině svého manžela a je jí až do dne, kdy si její dospělý syn do rodiny přivede nové děvče, které převezme štafetu. (Viz takéSVATBA.)

ŘEČ. I když rigidní vzdělávací systém příliš nepřeje rozvoji kritického myšlení (viz NĚ ZNÁJU), vykazují Uzbeci – alespoň ti, kterým se poštěstilo získat přístup k solidnímu jazykovému vzdělání – pozoruhodnou schopnost osvojit si cizí jazyky na velmi vysoké úrovni, aniž by kdy navštívili zemi, v níž se daným jazykem hovoří. Možná za to může rozšířený (jakkoli dnes již ustupující) bilingvismus.

SVATBA je v Uzbekistánu klíčovou událostí společenského života. Na svatbách se scházejí stovky lidí, aby mohly společně konzumovat PLOV. I svatba středních rozměrů (do čtyř set účastníků) představuje pro běžnou rodinu značnou finanční zátěž. Kvůli masovému svatebnímu zadlužování se místní autority snaží příliš okázalé svatby zakázat (viz ZÁKAZ).

ŠAŠLIK. Existují dvě základní verze šašliku: mólotyj a kusčevój. U molotého člověk nikdy přesně neví, z jakých surovin výsledný produkt vznikl. V tomto případě se jedná o výhodu.

TAXI. V Taškentu vás odveze kdokoli kamkoli – prakticky každé auto představuje potenciální taxík. Protože orientace mnohých řidičů ve městě je chabá a systém značení a pojmenovávání míst matoucí, musíte být schopni popsat cíl své výpravy za pomoci dávno zaniklých sovětských názvů a neexistujících, ale vžitých orientačních bodů.(viz také ŽIGULI,NĚ ZNÁJU, AMIR TĚMUR).

ŤAN ŠAN. Hory, kam se jezdí na víkend. Když tam jedete po osmé, zkusíte pro zajímavost nadhodit, jestli by se příští sobotu nedalo zajet někam jinam. Nedalo.

UZBEČATA. Uzbecké děti jsou velmi roztomilé a zdají se být také hodnější než děti české. Dítě hystericky se dožadující koupě hračky nebo sladkosti v Uzbekistánu nepotkáte. Možné vysvětlení: Počet míst, kde se dá něco kloudného pořídit, je mizivý.

VM BAR.The only place in Tashkent where you can have some FUN. Zaplivaný rockový klub, jakých jsou v Evropě tisíce, působí v Uzbekistánu dojmem senzace. Člověk se tu může uvolnit a znovu nadechnout po vyčerpávajícím pracovním týdnu, jen musí dbát zákazu pobývání na tanečním parketu s půllitrem nebo lahví v ruce (viz ZÁKAZ).

"WELCOME TO UZBEKISTAN!" Replika oblíbená mezi cizinci, pro které se Uzbekistán stal dočasným domovem. Jedná se o typickou reakci na podivuhodné, bizarní a nestandardní jevy, s nimiž se člověk v této zemi setká.

XUSH KELIBSIZ. Vítejte. Když tahle slova pronesete na uzbecké konferenci, všichni vám zatleskají. Jinak je ale dobré se jakýmkoli konferencím na sto honů vyhýbat – Uzbeci jsou mistry prázdných slov a tempo jejich proslovů bývá mrtvolné.

YUNUS RAJABIY je jednou ze stanic taškentského metra. Taškentské metro je právem považováno za místní chloubu – můžete se díky němu levně dostat na několik míst bez nutnosti absolvovat zdlouhavé dohadování s taxikáři (viz TAXI).

ZÁKAZ. Uzbecké zákazy se svým množstvím i povahou zcela vymykají lidské představivosti. Právě tady si uvědomíte, že zakázat je možné naprosto cokoli včetně cyklistiky, dlouhých vousů, prodeje melounů na bazarech, Dědy Mráze a mnoha dalších věcí, činností či jevů, které spojuje jedno – je obtížné si představit, že na světě existuje někdo, kdo by mohl zatoužit po jejich zákazu. (WELCOME TO UZBEKISTAN!) Je vysoce pravděpodobné, že v okamžiku, kdy do Uzbekistánu přijedete, značná část položek uvedených na tomto seznamu bude právě zakázaná (v současnosti např. GULNARA).

ŽIGULI. V Taškentu jezdí dva typy aut. Nové v Uzbekistánu vyráběné chevrolety a staré sovětské značky. Stopnout na ulici žigulík (viz TAXI) je obvykle výhra – řídí je svérázní postarší chlapíci, u kterých obvykle ukecáte lepší cenu, a ještě k tomu získáte příležitost svézt v pohodlném a poněkud excentrickém vozidle.

Foto: Honza Bláha.

Imagine your city with no crime

© by OmniCorp

Autonomní zbraňové systémy

Postupně vznikají technologie umožňující vznik autonomních válečných robotů, tedy robotů schopných se bez účasti člověka zapojit do vojenských operací. Lidé budou moci robota úkolovat a měnit jeho program, ale ten bude schopen fungovat i samostatně. V současnosti na podobném principu existují obranné raketové systémy jako americký PATRIOT nebo nedávno proslavený IRON DOME, který chránil Izrael před raketami z Gazy. Vývoj přitom rychle pokračuje vpřed. Americké letectvo testuje schopnost letounu X-47B automaticky vzlétat a přistávat na letadlové lodi a v Afghánistánu už létaly zcela (!) autonomní helikoptéry (viz The Economist report)…

Na Jiném právu viz reading list k tématu preventivního zákazu a regulace autonomních robotů.