Podivné informování o výběru AG za ČR

Na stránkách Česká justice, které se v podtitulku pyšní popiskem nepřehlednější průvodce českou justicí, před pár dny vyšel článek informující o sedmičce českých kandidátů na funkci generálního advokáta u Soudního dvora. Netuším, co je Česká justice zač, ale článků vydávají dost a zjevně mají ideologicky jasno (viz např. nejčtenější Šabatová navrhuje ještě více sešněrovat vztahy mezi lidmi kvůli diskriminaci). Ve výše zmíněném kusu o výběru AG ani nemusíte moc pátrat, aby bylo jasno, komu autorka Irena Válová v naoko informačním textu fandí. Už perex naznačuje: "V konkurzu na generálního advokáta Evropského soudního dvora se přihlásila různorodá společnost právníků. Od magistrů práva až po profesorku práva ve špičkové funkci soudkyně mezinárodního soudu, od bloggerů o právu po právníky, kteří svůj právní názor vyjadřují pouze usnesením, od učitelů práva až po právní profesionály z každodenní praxe advokátní kanceláře." U medailonku Ireny Pelikánové si pak neodpustí větičku "Jako jediná z kandidujících úspěšné prošla profesorským řízením podle zákona České republiky (..)." Michal Bobek je navzdory své záplavě titulů ověnčen "jen" magistrem a doktorátem. Vrchol představuje krátké dvanáctiřádkové představení Ondřeje Vondráčka, z nějž polovinu tvoří následující zcela nepostradatelná informace: "Podle zápisu o obhajobě doktorské disertační práce v roce 2011, byla oponentkou práce Ondřeje Vondráčka s názvem Nepřímá držba cenných papírů Prof. JUDr. Irena Pelikánová, Dr.Sc., která o Vondráčkově práci mimo jiné napsala: Cíl se ukázal nad jeho síly. Množství překvapivých rozporů, nejasné představy, přílišné množství formálních nedostatků je další z diskvalifikujících prvků. Stejně jako Ondřej Vondráček také jeho někdejší oponentka Irena Pelikánová nyní podala kandidaturu do výběrového řízení na generálního advokáta."
Doufal bych, že aspoň při výběru takové pozice se bude rozhodovat o meritu a podobné mediální mlhy si odpustíme. Samozřejmě, můj optimismus mohl krotit nedávný výběr soudce ESLP a Tribunálu, kde mimochodem Pelikánová nakonec sehrála roli pozitivní hrdinky. Vůbec nezpochybňuji erudici či vhodnost Pelikánové pro post AG, jen mi nepřijde vhodné, aby přeskakovala z Tribunálu na AG po pouhém roce a půl svého dalšího funkčního období. Stejně tak atmosféře férovosti nedodá působení syna I. Pelikánové na pozici prvního náměstka ministryně spravedlnosti, který se k výběru také veřejně vyjadřuje (viz článek v LN: „Držím se od konkurzu co nejdál, protože jednou z přihlášených je moje matka.“ „Bylo by dobré to nepokazit. Věřím komisi, že dobře vybere.“). Uvidíme v půlce října, jestli ministryně spravedlnosti při vyhlášení verdiktu devítičlenné výběrové komise, jíž předsedá, svého náměstka Pelikána potěší.