Strhující koncertní zážitek

Přispěji svou troškou ke zdejší kulturnější notě. Po velmi velmi dlouhé době jsem zase zažil, jakou sílu může mít živá hudba. Pokud natrefíte na kapelu Anathema někde poblíž vašeho aktuálního působiště, neváhejte. Těch 640 CZK (či jejich ekvivalent) se vyplatí. Za tři hodiny (!) koncertu se dostanete až do roku 1993 k prvnímu albu Serenades. To je ovšem hlavně pro otrlejší, nepřipraveným doporučuji pátrat od roku 1996 dál. Pokud hledáte hudbu pro noční procházky z práce domů městem, pak Eternity a Judgment patří mezi tutové tipy. I zbytek je vynikající, ale právě Eternity a Judgment bych zařadil na širší vrchol modernější rockové hudby, hned vedle čehokoliv od Opeth či Cynic. Anathema spolu s Paradise Lost a My Dying Bride v UK či Moonspell a the Gathering na kontinentu utvářeli celý subžánr tvrdší hudby. Od té doby sice trochu zpinkfloydovatěli, ale jiskra, napětí a rozechvění zůstávají. I když jsem Dannyho a spol. viděl asi počtvrté. 

Při této příležitosti nelze nevzpomenout na rok 1997, kdy jsme kluky z Liverpoolu zažili naživo v té samé (naší) sestavě jako minulý víkend na Flédě. Před 18 lety jsme přišli před klub v Boby Centru zrovna ve chvíli, kdy bratři Cavanaghové lezli s kopačákem z busu. Jeden s dredy těsně nad pás, druhý s kučerami a zhruba v našem věku. Dali jsme se s nimi naší gymnaziální angličtinou do řeči a před svatostánkem slavné Zbrojovky si začutali na plácku. Nicméně všechny nás lákal samotný stadec, tak jsme sebrali odvahu a šli se tam podívat. Brána otevřená, řekli jsme si, že do toho jdeme a skončili jsme s Anathemou při bagu na hlavní ploše Stadiónu za Lužánkami. Něco podobného se na Flédě bohužel neopakovalo, ale po koncertu přišel mezi dělný lid na pokec aspoň jejich pradávný "pěvec" Darren White.
Serióznější report s fotkami  např. zde.