Na základě vydařené loňské zkušenosti a opětovného pozvání ze strany Shandong University si v červenci zopakuji zhruba měsíční výukový pobyt v kampusu Weihai. Shandong University patří k prestižním školám, v čínských žebříčcích končívá do první patnáctky z více než dvou tisíc tamních univerzit. Weihai je docela sympatická bezmála třímiliónová vesnička na břehu Žlutého moře, která se co do zeměpisné šířky zhruba dívá na hranici, která odděluje středověkou a novověkou Koreu. Nedaleko Weihai se nachází Liugong Island, kde na konci 19. století v rámci první sino-japonské války dostali Číňané nepěkně za vyučenou, tak ostrov proměnili v muzeum, aby si působivě připomínali, že takto tedy ne.
Kampus ve Weihai tvoří poměrně moderní budovy jednotlivých škol a trochu slabší koleje, kde studenti obývají pokoje po čtyřech až šesti. Na to, o jakou koncentraci mladých lidí na malém prostoru se jedná, tak v kampusu panuje překvapivý klid. Můžete se procházet v bambusovém hájku, borovém lesíku, hrát basket či tenis na bezpočtu hřišť, zajít si do posilovny, na badminton, vyběhnout na observatoř, cachtat se s ruskými či korejskými turisty v moři nebo taky celé dny a noci pařit playstation, jak si mi postěžoval jeden aktivnější student. Jíst můžete na kampusu v levných, ale velmi solidních kantýnách nebo v pouličních hospůdkách, kde nemají většinou jídelní lístky a když už ano, tak ne v angličtině. Riskování při objednávkách (ukázání k vedlejšímu stolu nebo náhodný výběr z tabule ve střední cenové hladině) mi překvapivě vycházelo, nepoživatelnost typu talíř osmažených chilli papriček jsem si objednal jen jednou. Když jsem náhodou nebyl nasycen, tak bodly stánky pod okny hotelu s čerstvými grilovanými plody moře, případně zelinář s výbornými liči.
Loni jsem učil na právnické fakultě čtyřtýdenní kurz Evropský systém ochrany lidských práv, letos to mám půl na půl s právem EU. Jeden seminář trvá 2 x 50 minut, s jednou desetiminutovou přestávkou, přednášel jsem pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. Bohužel jsem začínal už v 8 ráno, takže na badminton s místními profáky jsem vstával o půl šesté, abychom v 6 ráno za ještě snesitelného počasí něco odehráli. S mým volejbalovým stylem jsem byl docela za kuriozitu. Po cestě zpět na hotel jsem už v 7 ráno potkával pochodující skupinky holek a kluků ve vojenských uniformách, tato drezúra v létě čeká každého prváka (pokud teda nemá nějakou dobrou výmluvu). V 8 zvoní zvonek, studenti stoupnou na pozdrav a můžeme začít. Studenti automaticky vstávají také, když se zapojí do konverzace. Stupňovitá učebna připomíná pitevní ateliér ve vyhnanství na Údolní, ale asi jsem už zmlsán komfortem FSS. Odzvoní konec hodiny, studenti zatleskají a můžeme se rozejít.
Doposud to zní asi idylicky, teď trochu realismu - na právech je povinný jeden předmět v angličtině, což při malé nabídce znamená, že si můj kurz zapsalo 90 lidí, z nichž lidská práva mnoho lidí moc netankovala. A hlavně - většina z nich měla problémy s angličtinou. Docela umí číst, jakž takž psát, ale poslech a mluvení jsou slabé. Do debaty se tak zapojovalo stále těch samých cca 15 tváří, které nicméně byly opravdu šikovné. Zbytek poslouchal, část spala, protože probíhající fotbalový šampionát se tu sledoval mnohem intenzivněji než u nás.
Další problém představuje plagiátorství. Studentům jsem vymýšlel úkoly typu trest smrti v Číně (Probíhá debata o jeho ukončení? Popište argumentaci), proč Čína neratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ne, nijak omezován jsem nebyl a autocenzura neprobíhala, studenti mají ode mě k dispozici ppt s různými žebříčky kvality dodržování LP) a podobně, bohužel, odpovědi naznačovaly, že operace kopírovat-vložit patří mezi ty nejoblíbenější. Vysvětlovat jsem koncept plagiarismu třikrát, ale myslím, že jej vůbec nepochopili, netušili, že by mohli dělat něco špatně.
Ale abych zakončil pozitivně - studentstvo si vysokého muže s evropským vzhledem vážilo, dostával jsem maily jako "We love you and your class.". V průběhu či po konci kurzu mi posílali vzkazy typu: "We appreciate your suggestions to us.Your course is really fantastic!", "hope you will not forget us.happy everyday!" (spolu s fotkou ve svátečních šatech u bílého klavíru), "We are depressed because this is the last week when you teaches us." atd. atd., nebo teď když se dozvěděli, že přijedu i letos, tak mi přistál mail "Miss you so much." Je těžké se tam netěšit... Nějaký dopad ale můj kurz možná měl, tři šikovné studentky se přihlásily na čínský Jessup, docela se jim dařilo a uvažují o studiu v Evropě a kariéře v mezinárodním právu.
Kdyby přijel gigant Hrabálek, tak si ten woodstock ani nedovedu představit...
Tlak na internacionalizaci asi frčí i v Číně, letos tu paralelně se mnou bude přednášet doktorandka z Oxfordu, což by mohlo učinit večeře méně dobrodružnými. Nevím přesně, na co čínským právníkům bude právo EU a anglické právo, ale když jim tu vychází specializovaný časopis Konzervativní elementy v americké zahraniční politice, tak se už nelze divit ničemu... Zajímají se o nás víc než my o ně, navíc se nebojí zkopírovat cokoliv, co působí dojmem funkčnosti.
PS: Možná jste už slyšeli o poangličťování čínských jmen, měl jsem pár favoritů - starala se o mě Maggie, největší šprtka byla Simple, za zmínku stojí taky Wisdom, Doris, Threetrees, Dandelion, Leila, Daisy, Wuriliga, Crystal, Windy, Sherry, Amanda nebo Flora.
PPS: Fotodokumentace z Weihai, Liugong Island, Beijing, Čínské zdi, Tsingtao (německá minulost, takže pivo se čepuje do 1,5l konvic, každý má svou a obsah si nalívá do menší sklenice) a Lao Shan (taoistický skalní komplex).
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat