Ono to zas takové nic není!

Prvně jsem se ve většině komentářů dočetl, kterak pád vlády substantivně předsednictví až tak zásadně neovlivní, protože s ukončením činnosti EP a Komise klesne výrazně objem důležité agendy. To však zcela neplatí pro záležitosti zahraničně-politické, takže když jsem se v průběhu týdne letmo seznámil s chystaným programem, musím konstatovat, že plnohodnotné předsednictví mělo potenciál lecčeho pomoci dosáhnout. Co se totiž chystá? Summit EU - Rusko, summit EU - Čína v Praze, Evropská rada v Bruselu ohledně ratifikování Lisabonské smlouvy, summit Východního partnerství a možná i summity s Jižní Koreou, Pákistánem a údajně opět s USA. Tedy žádná nevinná jednání, ale naprosto vrcholná setkání, na nichž mohla ČR vzhledem ke své formálně silné pozici státu v čele EU sehrát jistou roli.

Padlé vládě se snad až překvapivě v zahraničně-politické agendě dařilo, Topolánek, Vondra a Schwarzenberg se snažili diskuzi moderovat, obrušovat hrany a hledat konsenzus, tedy aplikovali nekonfrontační způsob politiky, který je v EU ceněn. Namísto pragmatiků nás na důležitých summitech v květnu a červnu bude reprezentovat buď hardliner Klaus, případně neznámý Fischer a jeho ministr zahraničí. O neshodách padlé vlády a Klause ve vztahu k Rusku, EU i k jiným problémům se již napsalo mnoho, tehdy však Klausovo slovo zase tolik neznamenalo, nyní bude. Bohužel, prezidentovy názory bývají v evropském prostředí často klasifikovány jako exotické, čímž jeho formální pozice předsedy setkání může utrpět a ostatní strany jej nebudou vyhledávat jako první osobu pro asistenci v dosahování konsenzu, ale mohou mít tendenci jej obcházet, čímž samozřejmě ztrácíme nám automaticky funkcí předsednictví poskytnutý prostor k manévrování a vedení unijního škuneru námi preferovaným směrem.

Jinak řečeno - například k vyhlídkám druhého irského referenda k Lisabonu se Klaus pravděpodobně liší od ostatních představitelů členských zemí. Osobně se sice s VK na nevhodnosti opakování referenda v Irsku shodnu, ale cca 90 % prezidentů či premiérů má jiný názor. Co Klausovi zbude - buď stáhnout krovky a neaktivně strpět, že z Evropské rady vyjde závěr, se kterým nesouhlasí, nebo se aktivně snažit o dosažení svých preferencí, což je již předem odsouzeno k nezdaru. Ani jedna varianta není lákavá.

Resumé tohoto poněkud krkolomného elaborátu:

1) Nedomnívám se, že pád vlády ve věci předsednictví nic moc neovlivní - před předsednictvím je toho ještě dost a dost, a to hlavně na poli mezinárodní politiky.

2) Pád vlády je nejen pro obraz, ale i pro reálné možnosti ČR něco prosadit, věcí vysoce negativní.

Okénko experta

K pádu vlády a důsledkům pro české předsednictví se snad již vyjadřovala i šatnářka na Zamini, je však na místě poptat se též experta.

Na mé dva dotazy:

1) Jak se podepíše pád vlády na českém předsednictví?

2) Rozšířilo se mínění, že se pádem vlády výrazně zkomplikuje ratifikace Lisabonské smlouvy – sdílíte tento názor? A proč?

odpovídá odborný asistent na KMVES FSS MU Petr Kaniok, autor monografie Předsednictví Rady EU: příběh půlstoletí a katederní guru právě pro otázky předsednitví a euroskepticismu.

1) Lehká otázka, zdlouhavá odpověď... Velkým štěstím je, že vláda padla až teď. Vzhledem k evropským volbám jak Evropský parlament, tak Komise skončí s politickou aktivitou v dubnu, tudíž z věcného hlediska by se stejně předsednictví příliš položek již vyřešit nepodařilo. Ale z politického hlediska, tedy z pohledu politických funkcí předsednictví (leadership a negociace v Radě) je předsednická vláda bez mandátu silně oslabená. Nehledě na to, že předsednictví v demisi oslabuje prestiž země jako takové. Sociálním demokratům nejspíše nedošlo, že v EU je předsednictví posuzováno jako předsednictví české, nikoliv jako předsednictví konkrétní vlády. Z úspěšného předsednictví mohla „žít“ libovolná příští vláda, tedy po podzimu třeba vláda sociálně demokratická. Je pravda, že v některých zemích došlo během předsednictví k alternaci (Dánsko, Itálie), tudíž nemusí jít o tragédii, vždy ale padla vláda s tím, že byla alternativa. V českém případě není: odvolat vládu bez toho, aby existoval scénář beta, je v dané situaci politický hazard, avanturismus a doklad omezenosti opozice. Pokud jde o technickou stránku předsednictví (organizace Rady, příprava podkladů), česká státní správa je natolik kvalitní, že zbytek předsednictví zvládne.

2) Sdílím, protože ve Sněmovně se ještě více prohloubily příkopy mezi zastánci Lisabonu a jeho odpůrci. ODS, pro zachování vnitřní soudržnosti, nebude do vyřešení vládní otázky podporovat žádný z jejího hlediska kontroverzní návrh. Lisabon takovou položkou bezpochyby je. Nehledě na to, že nátlaková vyjádření Komise či zástupců Evropského parlamentu, kdy je České republice dáváno de facto ultimátum, situaci také neprospívají. Troufám si tvrdit, že pokud by vláda nepadla, Lisabon by byl ratifikován. Takto se bude řešit především vnitropolitický chaos.

Česká politika v The New York Times

Týden před setkáním G 20 se spory mezi USA a EU zdá se přiostřují, co se týče přístupu k řešení hospodářské krize. Silná slova premiéra Topolánka v Evropském parlamentu zapůsobila na americký tisk, když i list NYT na titulní straně své webové verze prezentoval článek s nadpisem "E.U. President Calls U.S. Stimulus the ‘Way to Hell’ ". Podle Topolánka USA opakují chyby z 30. let - rozsáhlé stimuly, volání po protekcionismu a kampaň za Buy American. Zajímavé je sledovat i americkou diskusi na toto téma. Srovnáním s neúspěchem japonských stimulů během recense v 90. letech či poukazováním na nekontrolovatelný přesun obrovských částek je poukazováno na problematickou účinnost Obamových návrhů. Trhy však zatím, zdá se, reagují pozitivně.
Česká politika je teď na NYT populární. Včera vyšel text o pádu topolánkovy vlády s komentářem Tomáše Sedláčka:

“This is a humiliation for the government that will now be hijacked by internal political infighting. ... What kind of respect can the president of the E.U. have in the eyes of the world when it is led by someone who is politically dead, who is a political zombie?”

Jestli je Topolánek politická zombie nechám na posouzení čtenáře. Já bych to tak černě neviděl.

Má to cenu?

Předsednictví ČR v EU se blíží, ovšem jak český prezident, tak i občané ČR míní, že nejde o nic zásadního a v podstatě je to nezajímá. Poté, co jsem si přečetl poslední - tradičně zajímavý - rozhovor s Václavem Klausem jr. nejen o školství a PORG, jsem zjistil, že píše blog. Pro zájemce o humorný pohled na nedůležitost českého předsednictví a jeho paralelu s funkcí předsedy třídy na základní škole doporučuji podívat se na jeho poslední post... :)

"Předsednictví tedy zvládneme v pohodě a na nějakou dobu tím mediálně přehlušíme fakt, že zámecké sýpky nejsou v nejlepším stavu, pole leží ladem, na našem zámku to intrikuje všichni proti všem s nebývalou měrou, poklasní a správcové okrádají knížete-pána, kde můžou a Čingischán i vládci Mezopotámie mezitím připravují své oddané nekonečné šiky."