Žebříček světových univerzit

Čerstvě vyšel šanghajský žebříček univerzit a první místo v něm obhájil Harvard (na fotce), na dalších pozicích ovšem došlo ke změnám. UC Berkeley spadla z druhé příčky mimo bednu a její stříbrný post zaujal napapaný místní rival ze Stanfordu. Bronz si odváží MIT a první pětku uzavírá papírově nejlepší neamerická univerzita - Cambridge. Do první dvacítky se v neúprosné americké konkurenci nacpaly už jen další dva britské klenoty - Oxford a UCL. V elitní desítce možná našince překvapí Caltech na šestém místě, což je taková kalifornská MIT.

Mezi pětistovkou umístěných univerzit skončila jako jediná česká univerzita UK, a to na 201. až 300. místě, čímž slovy svého rektora Hampla potvrdila "své dominantní postavení mezi českými univerzitami". Gratulujeme, snad přibudou další...

Total Law revisited

Tak Total Law za mnou, prázdniny plné práce přede mnou. Doufal jsem, že si v Budapešti trochu vyčistím hlavu, utřídím myšlenky, odpočinu a přednášející mě třeba upozorní na úhly pohledu na známou problematiku, které mi doposavad zůstávaly skryty. Třeba říci, že očekávání se naplnila pouze v bodech 2 a 4, tedy hlavu jsem si nepročistil a neodpočinul jsem si, naopak, zaznamenal jsem cca 80 stran náročné četby denně a v průměru 6 hodin spánku. Sice se často jednalo o případy a texty, jež jsem důvěrně znal, přesto, hloubka obeznámení, kterou přednášející vyžadují, znamenala, že jsem musel základní znalosti case-law notně oživit o podrobnosti. Sem míří má hlavní kritika na celou letní školu - četby bylo tolik, že člověk neměl čas se nad případy a přednáškami kriticky zamyslet. Velmi by pomohlo, kdyby účastníci dostali studijní materiály s předstihem.
O letní škole a konceptu Total Law proběhla vzrušená diskuze na Jiném právu (nadšení vs nafouklá bublina těžící z Weilerova jména), osobně patřím k těm spokojeným. Přednášející připravení a na vysoké úrovni, témata, která mě zajímají, pokusy o interakci, snaha přiblížit právo v kontextu, tedy na pozadí širšího dění, ale zejména praktické zkušenosti důležitých osob evropského práva, ty představovaly podle mého názoru hlavní přidanou hodnotu. Jinak řečeno - výklad se zaměřoval na protnutí práva a politiky, tedy akcentoval rysy, které se snažím vyzdvihovat ve svých kurzech i já, nicméně Total Law přináší postřehy, které já jako "outsider" nevidím. No a samozřejmě přednášející jsou na vyšší úrovni, co se týče zkušeností, vědomostí i výkladu.
Nejvýše hodnotím Weilera spolu s dosluhujícím generálním advokátem Madurem, jimž těsně šlapal na paty Kieran Bradley, šéf právního oddělení Evropského parlamentu. Trochu níže, ale stále jako evropskou třídu dávám zbývající tři přednášející - Petru Bard, Imolu Streho a Jose Areilzu. Na všech lektorech mě zaujala energie s jakou do hodiny šli, posluchač musel být stále ve střehu, zejména v případě Imoly Streho, která si z neznámého důvodu oblíbila zejména české studenty.
Jak jsem již říkal, přednášky mi často pomohly objevit nové souvislosti, mezi nové přímé znalosti vysoce řadím Madurův vhled do lidskoprávní judikatury ESD, který se zřejmě projeví i na mé chystané publikaci o lidských právech v EU. Rovněž Areilzovo zprostředkování atmosféry jednání na summitech Evropské rady považuji za velmi cenné.
Co se celkového zajištění akce týče, vše na vysoké úrovni, organizace bez problémů, knihovna bohatě zásobená. Navíc na CEU probíhají všelikeré doprovodné akce, takže jsem měl možnost shlédnout přednášky šéfa indické kontrolní volební komise a významného nigerijského aktivisty, kterému se podařilo dostat k soudu za zneužití pravomocí a korupci více než tři sta státních úředníků, včetně ministrů. Oba hosté se shodli, že země potřebují zejména dobré lídry, to je to hlavní, co jim chybí. Osobně mám k tomuto odpovědnosti se zříkajícímu přístupu jisté výhrady, ale budiž. Co mě zaujalo, tak fakt, že Nigerijec poukazoval na skutečnost, že před několika dekádami na tom byly mnohé africké země lépe než státy Latinské Ameriky nebo jihovýchodní Asie, ale nyní notně zaostávají. Že by stesk po zlých kolonizátorech?
Trochu mě zklamala přednáška profesora Richarda Freemana, jehož úctyhodné CV čítá seznam publikací na bezmála 50 stran (!!!). Od ekonoma z Harvardu bych čekal víc, než pár historek s Greenspanem a odborovými předáky a hlavní poznatek, že odbory trestuhodně nevyužily krize k posílení své relevance v politickém procesu. Trochu zjednodušuji, ale očekával jsem prostě něco velkého a ono přišlo něco příjemně se poslouchajícího, barvitého, výrazně obeznámeného, ale jinak docela normálního.
Resumé - CEU Summer School plně doporučuji, asi neprohloupíte s jakýmkoliv kurzem ze zdejší široké nabídky.
Perlička na závěr - pod příslibem anonymity jsme se dozvěděli, že v Karlsruhe si vrabci štěbetají, že případ Mangold, který se zřejmě rozhodne v prosinci tohoto roku, může přinést hodně velké překvapení (dejte si dohromady kauzu eurozatykač, Herzogův komentář k Mangoldu a hodně silné ALE z lisabonského rozsudku a máte vodítko). Tož uvidíme.

Přišel, viděl, Weiler

Letní školu s poetickým názvem Advanced European Union Legal Practice, kterou pořádá CEU v Budapešti, jsem si vybral zejména kvůli Josephu Weilerovi, velikánovi v oblastech, jež mě zajímají asi nejvíc (tedy EU a lidská práva, demokracie, legitimita apod.). Už jen kvůli včerejšku a dnešku jsem za účast na škole rád, vidět Weilera v akci rovná se velký zážitek. Ještě jsem nezažil, aby učitel přednášel tři a půl hodiny v kuse (s jednou patnáctiminutovou přestávkou na kávu) a já ani náznakem necítil vlezlou myšlenku, že by nebylo špatné, kdyby se lekce chýlila ke konci. Když mám jednou za rok podobnou nalévárnu pro Summer School University of Toronto, těším se na konec i já, co teprve studenti.
Co do zajímavosti projevu řadím Weilera po bok těch nejlepších, jejichž přednášky jsem navštívil - Jeana Blondela, Simona Hixe a Carlese Boixe. Všichni mají, vedle samozřejmých encyklopedických znalostí, odborné erudice a představivosti, nesamozřejmý dar zaujmout a velmi poutavě vyprávět. Věřím, že každá Weilerova hodina je neopakovatelná, blížící se divadelnímu vystoupení. Včera se věnoval evropskému občanství jakožto (doposud) zpackanému projektu a dnes demokratickému deficitu a zejména případům ESD ohledně práv evropského občanství. Po přednáškové místnosti Weiler doslova tancoval, neustále se dožadoval precizace argumentace a následně předvedl nádhernou právní analýzu. Místy jsem s ním nesouhlasil, za léta studia jsem se dopracoval k jiné optice, kterou se snažím porozumět politickému světu, ale raději jsem jej moc nepokoušel, zkusím to asi později prostřednictvím mailu. Ztělesněná autorita vícekrát zopakovala - "There is no democracy in my class!", ignorovala hlásící se studenty, nazlobeně koukala, když se někdo opovážil pohnout či s upřeným pohledem počkala, až se pozdě příchozí člověk usadí.
Mimochodem, Weiler hned na začátku zakázal notebooky a dost mě šokoval, když prohlásil, že u něj v hodinách na New York University si studenti nemohou dělat ani poznámky. U nás by na něj asi dost hleděli...
Jinak Budapešť je krásná, složení třídy dostatečně internacionální - kromě Kazacha, Peruánce, Australana a Tajwanky povětšinou lidé z evropských univerzit a praxe. Světe div se, nejvíce zastoupenou zemí je Česká republika, se mnou tu studují další čtyři Češi, velmi bystří mimochodem, právníci z Parlamentu i soukromé sféry.
Návrat do studentských let s sebou nese i další krásy - život na koleji, každodenní četbu bezmála stovky stran, přičemž se však stíhá zajít na jedno Soproni či Kozla, a dlouhé minuty různě zajímavých diskuzí.
Dnes jsem měl i tu čest seznámit se s tolik propíranou Maďarskou gardou, aspoň myslím - šli jsme se podívat k parlamentu, kde se odehrávala státní návštěva se všemi poctami, člověk celý v černém, potetovaný, s gladiátory na nohou se zeptal policajta, o co jde, obdržel informaci, že je to delegace ze Slovenska, načež holohlavý Gimli začal plivat kolem sebe a cosi hrubého vyřvávat. Raději jsem mu nevysvětloval, že policajt se spletl, že se jedná o slovinskou návštěvu...