Jagelonský kompromis v Praze

Dnes brzy ráno (pátek 13.) jsme se s kolegou Mariánem Belkem vydali vstříc novému poznání do matičky měst, kde se konala mezinárodní konference na téma "Voting Systems in the Council". Trochu nemile mě překvapilo, že na akademickou celebritu Moshé Machovera nás nejelo z Brna víc, ale pátek je asi pátek.

Pod záštitou premiéra Topolánka, jenž nebyl ve Sněmovně vypárován, a proto se osobně neúčastnil, jako první vystoupila docentka Běla Plechanovová, která předvedla standardní příspěvek, jehož velkou část jsem již slyšel loni v Brně a četl v časopise Mezinárodní vztahy. Paní docentka však přidala zajímavou empirickou studii o hlasování v Radě v letech 2004 až 2006, z níž jsem mimo jiné zachytil následující: Rada v tomto období hlasovala cca o 3500 návrzích, z nichž však jen k 207 jsou k dispozici pozice států! Těžko říct, nakolik reprezentativní je tento vzorek a nakolik relevantní jsou případná zobecnění. Na to, jak se ČR tváří euroskepticky, tak je překvapivě servilní, patří ke "core coalition" států, jež si příliš nevyskakují - narozdíl třeba od Švédska, které hlasuje proti návrhům vůbec nejčastěji.

Matematik Wojciech Slomczynski, spoluautor "jagelonského kompromisu", který se snažilo Polsko prosadit jako alternativu systému dvojí většiny, jak je zakotven v Lisabonské smlouvě (a předtím i v návrhu "euroústavy"), prezentoval barvitý příspěvek okořeněný historickým exkurzem. Jagelonský kompromis udává váhu hlasu zemí úměrně k odmocnině počtu jejich populace. Matematicky by se mělo zřejmě jednat o spravedlivé řešení, navíc vhodně aplikovatelné na podmínky EU. Však také několikrát na konferenci zaznělo, že politikové bohužel nenaslouchají akademikům, takže politické dohody plodí nespravedlivá rozložení váhy hlasu. Z Polska se dostavila též emeritní ministryně Ewa Osniecka-Tamecka, vyjednávačka revize primárního práva a současná prorektorka College of Europe, která své polo-akademické vystoupení notně prošpikovala politickou rétorikou a apely. Na první pohled ale bylo zřejmé, jak se Poláci liší od pragmatických a leklorybích Čechů. Mělo to drajv, nadšení, jiskru v oku, sebedůvěru, odhodlání, přesvědčovací schopnost a tak dále a tak podobně, tedy něco, co jsem na mezinárodní scéně od žádného našeho zástupce ještě neviděl.

Mosché Machover je více než sedmdesátiletý velmi vitální pán, profesor matematiky a filosofie a v současné době ředitel projektu "Voting Power and Procedures" na London School of Economics. Jeho vystoupení zcela naplnilo má očekávání, brilantně vysvětlil svůj pohled na distribuci hlasovací síly tak, že to mělo velkou šanci pochopit i převážně laické publikum. Případné zájemce odkazuji na mnohé články v předních žurnálech, které o tomto tématu Machover napsal, povětšinou s profesorem Felsenthalem.

*

Konference byla výborně uspořádána, jak by ne, když to měla pod palcem naše spolužačka Jana Dvoranová-Hynková. Mile mě překvapil Jan Zahradil v roli moderátora a Hynek Fajmon v roli tazatele jedné otázky; Evropský parlament, když už nic, tak se aspoň zasloužil o značnou kultivaci těchto politiků. Jinak jsem zvědav, kdy i do Prahy dorazí základní konvence, že je slušné vypínat zvonění mobilu, když se nacházím v roli diváka a kraválem esemesek či zvonění bych mohl rušit. Frekvence zvonění byla skutečně v Brně nevídaná a stejně tak i koncentrace těch nejdůležitějších lidí či alespoň těch odpovídajícím způsobem se tvářících. S tím souvisí i nelíčená radost skupiny dospělých diváků v první řadě, když J. Zahradil zveřejnil předběžné výsledky irského referenda o Lisabonské smlouvě. Podobnou radost jsem prý měl naposledy, když jsem dostal na Vánoce ve třech letech umělohmotný náklaďák.

Na obědě jsem se ještě Machovera opatrně zeptal, jestli zcela zavrhuje systém dvojí většiny, protože mně nepřijde špatný, pokud by se upravily nastavené prahy pro přijetí alespoň na 65-65. Machover sice preferuje systémy s vysokou ekvitabilitou (spravedlnost distribuce váhy hlasu), ale dvojí většinu nezavrhuje. Obdobně jako mně mu nevadí ani současný systém degresivní proporcionality. To Marián ho nešetřil a jal se mu vysvětlovat, že jeho výpočty spočívají na špatných výchozích předpokladech, ale Machover jeho ve vší slušnosti vystřelený akademický šíp docela ustál s odkazem na ústavní situaci s minimem informací (představte si například "veil of ignorance"). Pak už jsme se vydali směrem oáza Orientu (Florenc) a domů.

A propos, tématu se v ČR pořádně věnuje jen doc. Plechanovová, která navíc pro posuzování hlasovacích systémů mohutně razí Banzhaf index, jenž má však jisté trhliny. Je na čase rozšířit si obzory. Nechtěl byste někdo jít do sepsání článku na toto téma?? Počítám, že Marián by byl svolný, možná Jana Dvoranová-Hynková. Je tu někdo další??