Zase tak horké to není, nebojte, nicméně při čtení zpravodajství z desáté zvláštní schůze Rady OSN pro lidská práva (to nefungující, co nahradilo to dříve nefungující) zjevně vidíme, jak na sebe na mezinárodní scéně naráží dva rozdílné světy - svět individuální zodpovědnosti ("Západ" + další liberální země) a svět kolektivní zodpovědnosti (Asie, Afrika, Jižní Amerika). Raději doplním alternativní pojmologii, která by měla přispět k lepšímu pochopení - interní zodpovědnost (za chyby si můžeme sami a je zejména na nás problémy řešit) vs externí zodpovědnost (za chyby si sice můžeme sami, ale měl by je řešit z velké části někdo jiný, popřípadě za chyby nemůžeme my, ale přímo se nás dotýkají a měl by je řešit někdo jiný - v ideálním případě ono efemérní mezinárodní společenství, či přesněji jeho majetná část).V Ženevě sice nedošlo k žádným extra dramatickým rozepřím, 31 států bylo při hlasování pro a 14 se zdrželo, nicméně k takovému rozdělení sil dochází v Radě pro lidská práva až příliš často, než aby se jednalo o náhodu. Lidská práva v pojetí obou světů zkrátka neznamenají totéž a západní svět díky malému počtu hlasů v tomto orgánu není tím, kdo udává směr. Produkt Evropy a Spojených států se díky snaze o uspokojení "globální spravedlnosti" v rukou neliberálních, nedemokratických a nefungujících států stává něčím jiným, než bychom chtěli.
Co se ale vlastně na desáté zvláštní schůzi řešilo? Řečeno velmi zjednodušeně, přijímala se (mimo jiných bodů na programu) rezoluce o dopadu globální hospodářské krize na univerzální naplňování lidských práv. Zatímco "Západ" (14 zemí, které se zdrželo při přijímání rezoluce hlasování - 10 evropských států, Kanada, Mexiko, Japonsko a Korea) zdůrazňoval, že za naplňování lidských práv jsou zodpovědné především samy státy, "Ne-Západ" (31 států pro - Afrika, Asie (včetně Ruska!), Jižní Amerika) především volá na mezinárodní společenství, aby udrželo hladinu rozvojové pomoci a aby zavedlo otevřený, spravedlivý (equitable), předvídatelný a nediskriminační multilaterální systém obchodu. Tedy, jak jsem napsal na začátku, střetává se nám svět individuální (státní) a kolektivní (globální) zodpovědnosti, přičemž ten náš je bohužel v menšině. Do značné míry si za to můžeme sami - něco jsme si vymysleli (lidská práva) a chtěli jsme to vnutit celému světu, jenže ten náš produkt vrací zpět značně pokroucený.
V kontextu debaty o rezoluci jsem ocenil přístup evropských států, poukazujících na primární zodpovědnost států a také mě velmi potěšilo komuniké českého velvyslance u OSN Tomáše Husáka za EU, jenž neopomněl popíchnout bezvýhradné zastánce rezoluce konstatováním, že pro efektivní naplnění lidských práv je nezbytné potírání korupce, podvodů a dodržování principů dobrého vládnutí a nezávislého a fungujícího soudnictví. Husák se zároveň pozastavil nad replikací debat o mezinárodním obchodu, rozvoji a finančním systému na půdě Rady pro lidská práva, která pro ně nemá takový mandát jako jiné organizace. V závěrečné větě český velvyslanec vyzdvihuje pozitivní vliv tržních ekonomik na užívání lidských práv. Zhruba v tomto duchu probíhaly i další intervence od států západního tábora.
Egypt, jenž společně s Brazílií rezoluci inicioval, se naopak nechal slyšet, že dnes byla vyslána zpráva chudým a pomoc potřebujícím (needy - nemám rád výraz potřebný, jak se u nás začal používat cca před 7 lety), že Rada pro lidská práva se jim snaží pomoci a vnímá jejich nesnáze. Snažil jsem se zjistit, jak asi tato zpráva ve světovém mediálním prostředí zarezonovala, a prošel jsem proto hlavní světové deníky a agentury, abych zjistil, co o rezoluci píší. Zjištění odpovídalo mým očekáváním - vůbec nic... Aby se vůbec oni chudí a v nouzi dozvěděli, jak moc na ně Rada myslí!
Příspěvky
14 komentářů:
Rezoluce k HRC SS 10 je vskutku jen bezcenným cárem papíru. Nemůžu ale souhlasit, že "ten náš produkt [se nyní] vrací zpět značně pokroucený". Naopak se naplňuje. Vidět lidská práva jako 'náš' produkt, nad kterým ztrácíme kontrolu, je evropocentrismus největšího ražení. Během jednání k 10. SS bylo zřejmé nakolik se EU štítí ekonomických, sociálních a kulturních práv, ačkoli o nich neustále mluví a neustále zmiňuje formulku z Vídeňské světové konference z roku 1993 o neoddělitelnosti práv. Spíše naopak, vidění EU se značně omezuje na rozsah práv z ECTHR, ta práva z ICESCR, která jsou navíc, jsou nahlížena s despektem, o komunitních právech nemluvě. (Přestože na konferencích ke climate change Evropa ráda mluví o klimatu jako public good, o které se musíme všichni svorně starat bez ohledu na možnosti ekonomik.)
Navíc poznámka k "rozdělení sil, ke kterému dochází v Radě až příliš často" - to je myslím zavádějící, naopak tematické rezoluce jsou v Radě častěji přijímány konsensem. I proto prezident HRC do poslední chvíle tlačil na státy EU, i proto se nakonec desátá schůze protáhla z pátku až do pondělí, aby tyto získaly čas najít kompromis s Egypťany a Brazilci. Požadavek to byl vcelku nereálný, ovšem ilustrující fakt, že hlasovat o tematické resoluci je pro HRC celkem nová situace.
Je myslím škoda nahlížet na Evropany jako guardiany pravých lidských práv. Podobně jako Organizace islámské konference (mluvčí Palistán), Africká skupina (Jižní Afrika) či nově USA (při jednání o Durbanu), i EU sleduje své dílčí zájmy. Vidět ty odlišující se jako "pokřivené", promiň, Huberte, ale to je nadržování.
Ahoj Petře, díky moc za reakci! Ano, jsem v tomto ohledu evropocentrista a jedná se o nadržování "evropskému" pojetí vědomé a řekněme z přesvědčení. Samozřejmě i lidská práva jsou nástrojem zahraniční politiky a Evropa není bůhvíjak konzistentní a zcela zásadová, to vůbec netvrdím. Nicméně onen evropský pohled s důrazem na první generaci práv plně sdílím. Na druhé straně zcela respektuji, že ostatní části světa mohou mít jiný pohled! Jenom to prostě už nejsou ta lidská práva, o kterých mluvíme my. Mám naprosté pochopení pro Kishore Mahbubaniho, Lee Kuan Yew apod. a taky jim náš pohled na lidská práva nenutím. Když mám rád fotbal, ale za Atlantikem mně z toho udělají hru nadopovaných obrněnců s helmama na hlavách, tak si taky řeknu, že ta naše hra je lepší. Prostě nadržování nejhoršího kalibru :)
Oním častým rozdělením sil jsem měl na mysli, že když už nedojde ke konsenzu, pak se svět rozštěpí právě podle výše naznačené linie.
"Během jednání k 10. SS bylo zřejmé nakolik se EU štítí ekonomických, sociálních a kulturních práv, ačkoli o nich neustále mluví a neustále zmiňuje formulku z Vídeňské světové konference z roku 1993 o neoddělitelnosti práv. Spíše naopak, vidění EU se značně omezuje na rozsah práv z ECTHR, ta práva z ICESCR, která jsou navíc, jsou nahlížena s despektem, o komunitních právech nemluvě."
To se mi zdá mírně zjednošující. Možná to takto vypadá při nynějších jednáních, ale v minulosti, teda aspoň za posledních pět let, co trochu vyjednávání OP-ICESCR sleduju, by se takto jednotně pozice EU shrnout nedala. Země, jako je Portugalsko, Rakousko nebo Belgie, patřily vždy k tvrdým obhajovatelům OP. Opozice se rekrutovala zejména ze strany USA, Ruska, Číny, Austrálie. Navíc mi opatrnější pozice některých zemí EU přijde upřímnější, protože neargumentují principiálně proti ESC, ale jsou si vědomy jejich obtížné judicializace, nad čímž si mnohé jiné geografické skupiny moc hlavu nelámou. Což ostatně potvrzuje teoretické závěry, že země s více ratifikacemi lidskoprávních úmluv mají často horší stav lidských práv než ty s méně.
Evropani nemusí nutně být guardiani pravých lidských práv, nicméně se dostali nejdál ve vymáhání té své koncepce než jakákoli jiná geografická skupina.
To Lubomir Majercik: Ano, máte pravdu, země jako Portugalsko, Rakousko či Belgie patří k zastáncům ESC práv. Nicméně při jednání současné RLP se zdají být v rámci EU v menšině.
Podobný vzorec šlo vysledovat při přijímání OP k ICESCR, jehož pouhá zmínka v připravované rezoluci HRC k ekonomickým, sociálním a kulturním právům vyvolává u některých zemí (zejména UK) husí kůži. Stejně tak jakákoli zmínka o finanční a ekonomické krizi a lidských právech. I tyto zmínky jsou nekompromisně mazány ze všech dokumentů, co usilují o evropský konsenzus.
A to, že Evropané došli nejdále... Došli nejdále v judicializaci svého HR režimu, což je obdivuhodné, ovšem v jiných regionech světa de facto nepoužitelné.
Příkladem budiž včerejší vydání zatykače ICC na Omara al-Bashira, prezidenta Sudánu, které okamžitě vyvolalo nepokoje, vyhnání 10 humanitárních agentur ze země, strach z útoků na misi MONUC a které očividně nepřináší nic k potenciálnímu politickému řešení sudánské krize.
Petře, kdo vám v Benátkách přednášel druhou generaci práv, že Tě pro ni dokázal tak nadchnout? :)
Tohle není nadšení druhou generací práv. Tohle je znechucení vynášením evropského vidění světa do nebes. A to si nikdo neberte osobně. To je to, co tady v Ženevě vidím dnes a denně. Co není evropské, je méněcenné. (Nasbíraných už mám i dost citací, snad je brzy dám dokupy do nějakého postu na svůj blog.)
"Tohle není nadšení druhou generací práv. Tohle je znechucení vynášením evropského vidění světa do nebes."
Sorry za hnidopišství, ale jaké evropské vidění světa? Však celou studenou válku Rusko prosazovalo jenom druhou generaci práv, ne? A západní se taky nedá říct, jedním z motorů OP-ICESCR byla Kanada (jakkoli je teď možná zdrženlivější), nebýt jí, tak žádný OP nemáme. A jak říkám, mi se nezdá, že by byly západní země principiálně proti 2. generaci, jenom jsou si vědomy obtížné vymahatelnosti, sám jste to říkal, že se stále opájejí nedělitelností práv a vídeňskou konferencí. No a poslední argument - nedopouštějí se jiné geografické skupiny svého etno-centrismu, nahlížení na lidská práva opět jen svou optikou a tu vystavující na piedestál? Mi se zdá, že žádné jednoduché škatulkování tady možné není.
Každopádně se těším na post na blogu, není nad zkušenost z první ruky.
Ad Lubko a hlavně Petr :-) : přece se Evropa nebude snažit šířit po světě v prvé řadě třeba africké myšlenky solidarity :)
Ještě k tomu, proč evropské pojetí s důrazem na první generaci: 1) je snáze judikovatelné, 2) můj osobní názor na roli státu se omezuje hlavně na první generaci, 3) historicky se druhá generace třeba do VDLP dostala díky presu SSSR v čele socialistického tábora (třebaže např. E. Rooseveltová asi nebyla úplně proti), 4) není zřejmě náhoda, že nejvyspělejší státy světa jsou liberální demokracie.
Ad Lubomír: Jiné geografické celky jsem neslyšel o sobě tvrdit, že jsou ""it is painful to hear we are at the same level as other regional groupings as we are politically and existentially different then any other group", že bez nich jsou lidská práva jako "auto bez motoru". Pro jistotu uvádím vše beze jmen. Nemám nic proti, když každý prosazuje své vidění. Štve mě, že svůj pohled si EU vysvětluje jako jediný správný.
Ad Hubert: Rooseveltová i Cassin myslím proti prosazování druhé generace práv nic neměli. Ostatně nakonec se zdržel právě SSSR a jeho blok spolu s několika arabskými zeměmi, nikoli Západ. Ostatně sociální hnutí emancipace jsou produktem evropské industrializace, nikdo nám tyto práva nevnutil, jenže dnes se jich štítíme, protože otevírají témata, o kterých radši nechceme nic slyšet. A judikalizace? Skrze ECHR se daří judikovat i mnohá ESC práva, skrze General Comment No. 15 CtteESCR by šlo judikovat možná i globálně, jak se snad podařilo skrze přijetí OP k ICESCR.
Sorry,trošku mi tam nenavázala ta citace EU :)
"nikdo nám tyto práva nevnutil, jenže dnes se jich štítíme, protože otevírají témata, o kterých radši nechceme nic slyšet."
Upřímně řečeno si nemyslím, že by to byly právě západní země aktuálně zastoupené v HRC, které by měly zásadní problémy s dodržováním ESC (schválně, kdo má lépe ošetřené právo na sociální zabezpečení - Francie nebo Bangladéš, právo na vzdělání - Švýcarsko nebo Pákistán?). Ostražitost některých západních zemí proto podle mě nepramení zde.
Takže, jestli si shrneme diskusi, tak a) prosadit ESC práva se podařilo i díky západním zemím (stejně tak i zemím z jiných regionů), b) některé západní země proti nim mají výhrady, zatímco jiné západní země si za nimi stojí, což odpovídá tomu, že některé země z jiných geografických skupin mají proti nim výhrady a jiné si za nimi stojí.
"Jiné geografické celky jsem neslyšel o sobě tvrdit, 'it is painful to hear we are at the same level as other regional groupings as we are politically and existentially different then any other group'"
a) Ano, toto je běžné rétorické cvičení i dalších regionálních bloků. Však už na zmiňované vídeňské konferenci to byly země jako Čína, Malajsie, Indonésie, Singapur, které tvrdily přesně toto. Jak jsou odlišné, mají zvláštní historická a kulturní východiska atp.
b) Na tom výroku mi nic urážlivého nepřijde, nechceme snad tvrdit, že všechny regionální skupiny jsou "politically and existentially" the same, nebo jo?
Asi bychom tuto debatu měli uzavřít :)Přesto si neodpustím dva body:
Ad a) Jenže Švýcarko a Francie mají tyto výsady jako státem garantované dané společenskou smlouvou, nikoli jako lidsko právní, tedy meta dané, mimo tyto zrušitelné úmluvy. A to EU země rády připomínají - my můžeme a daváme, ale neříkejte nám, že musíme. Musí jiní.
Ad b) Jenže Rusko, Čína a podobné tvrí, že jsou odlišné, nikoli jedinečné. Například diskurz Ruska v PACE je o odlišnosti různých systémů, nikoli o jedinečnosti a intelektuální nadřazenosti.
BTW Dáváte mi zabrat,Lubomíre :)
Souhlasím :-).
A) Ono se to ale trochu překrývá. Země EU by spíš imho tvrdily, že budou garantovat nějaké minimum vždycky, ale střeží se neomezených nároků. Výsledný verdikt ohledně postoje západních zemí nám asi stejně budou nejlépe indikovat první ratifikace opčního protokolu a jeho vlastní naplňování. Do té doby budeme jen něco tušit na základě prohlášení stálých zástupců, které si stejně nepsali sami (samozřejmě nic osobního, jen si nedělám iluze, že je to jinak, čest výjimkám :-)).
(Jinak zrovna včera jsem na téma ESC práv četl super článek - http://muse.jhu.edu/login?uri=/journals/human_rights_quarterly/v030/30.4.welling.html, vyplynulo z něho mj., že se stejně spousta představ o naplňování ESC práv bude muset korigovat, protože velká část světa vůbec nemá dostatečené statistiky, kterými by mohly nějaké své snahy dokládat.)
B) Ano, pokud bychom si odmysleli, kdo co prohlašuje, tak by mi přišel rozumný důraz na odlišnost přijatelnější než na jeden možný výklad a univerzálnost. Problém mám ale s tím, že to tvrzení nevidím úplně "bona fide". A) ho většinou slyšíme od představitelů nedemokratických zemí, čili spíš odráží představy těch konkrétních lidí, co je vynášejí, než že by odrážely nějaký společenský konsenzus, postrádají legitimitu. B) Nejsem úplně přesvědčený, nakolik to mají tito představitelé opravdu podložené a odůvodněné, nebo jestli chtějí jenom odvádět pozornost od svých prohřešků.
Jinak využijte své zkušenosti a publikujte!
Okomentovat