Jen tak mimochodem

Vidím, že se na blogu krásně rozvinula debata k Iránu, já jsem bohužel stále ještě nedohnal únorovou absenci na fakultě, takže se nemohu rozhoupat k nějakému déle promyšlenému příspěvku a omezím se na krátký pocitový komentář.
Mirek Topolánek opět prokázal, že mu mezi ústy a mozkem nefunguje spojnice, kterou by politik s pudem sebezáchovy měl disponovat. Dále se mi odkrývá, že míra uvažování ve stereotypech a předsudcích je u našich elit mnohem vyšší, než bych si pomyslel (ne že bych Duška chtěl považovat za elitu, ale v dobách své slávy a dle historky o klečícím Klausovi zřejmě měl v českém dění jistou roli). Pouze ostatní mají tolik rozumu, že své názory na tuto problematiku neventilují veřejně. Nevím pak ale, co je lepší - jestli politik, který dá najevo svůj názor a může očekávat trest v podobě odlivu hlasů, nebo mediální pokrytecké prostředí, které dá zbaštit homofobovi, že se vyznal ze svého přesvědčení, zatímco toleruje skutečnost, že to samé si myslí i ostatní, akorát to narozdíl od chlapa s gulama neříkají. Tedy získávají body z politicko-korektní hry, v níž není prostor na skutečně osobní, ale jen na korektní názor. Larry Summers by mohl vyprávět... Osobně jsem raději, když se věci prezentují tak, jak je člověk skutečně míní, než tak, jak se sluší.
PS: Rozsudek k Dělnické straně na mě stále čeká, ale Tom Blažek mě na něj svým postem tak naladil, že se vysloveně těším.
PPS: V politologické přestřelce v SEPSu souzním s replikou Holzera a kol. Saxonberg s Braunem sice správně poukazují, že v zájmu objektivity by se publikační produktivita mohla posuzovat jinak, ale Holzer a kol. prostě měli ambici prozkoumat jeden segment, na což jasně upozorňují a nedělají si ambice poskytnout objektivní obrázek o české polito-produkci. Aspoň tak na mě jejich počin působí.