Pár chvil se Ctiradem Mašínem

Někdy během tohoto týdne jsem plánoval podělit se na blogu s pár cestopisnými dojmy z velké okružní jízdy po Spojených státech, kterou jsme v červenci podnikli s Tomem Šmídem a dalšími dvěma mladšími kolegy. Bohužel, události tomu chtěly, že jednu část musím vytrhnout a celému komplexnímu zpravodajství předsunout. O víkendu zemřel Ctirad Mašín, jedna z nejkontroverznějších postav novodobé české historie. My jsme díky projektu Toma Šmída měli možnost se s panem Mašínem setkat v jeho firmě kousek od Clevelandu měsíc před smrtí. Před sešlou kanceláří v typickém americkém zapadákově nás čekal vitální osmdesátník. O jeho zdravotních problémech jsme nic moc nevěděli, tak jsme mu prorokovali ještě mnoho let života.

V osobním kontaktu Ctirad Mašín působil velmi přístupně, nevyhýbal se vůbec žádnému tématu, k mnoha, třeba i současným, událostem měl vyhraněné komentáře, suma sumárum skvělý rozhovor a ony dvě hodiny v plechové budce řadím k nejsilnějším momentům naší velké cesty. Pan Mašín se zjevně orientoval, byl sečtělý a znalý, paměť mu sloužila. Nebudu reprodukovat, co vše zaznělo, myslím, že z rozhovoru bude nějaký veřejnosti přístupný výstup, takže jen pár postřehů. Přišlo mi, že pan Mašín byl stále přesvědčen o správnosti všech tolik diskutovaných činů, zabití lidé prostě byli nepřátelé, takže na lítost není prostor. Navenek nedával najevo ani rozčarování, že se od útěků v 50. letech neukázal zpět ve své vlasti. Čemu se naopak nevyhýbal, tak to kritice českého polistopadového vývoje (Havel jej zjevně zklamal) i situace ve Spojených státech. Tohle je úplně jiná země, než do které jsme přijeli, říkal. Ubývá svobody, do toho ještě nesmyslná politická korektnost…

Obrat ohledně kontroverzní postavy jsem na začátku textíku použil schválně, protože Ctirad Mašín podle mého názoru přesně naplňuje jeho význam. V českém mediálním prostoru se termín kontroverzní často kryje s pojmem negativní, což u Mašínů neplatí – od premiérů dostává za oceánem plakety, ale zároveň by jej ve vlasti zavřeli. Nesmiřitelné dilema terorista vs bojovník za svobodu par excellence. Já osobně jsem si onen červencový podvečer opět uvědomil, jak těžké je soudit případ dnešní optikou. Ctirad Mašín povídal i o svém dospívání během druhé světové války, mrtvých tělech naházených na korbě náklaďáku, lynčích na náměstí a podobně, míra otrlosti válečné generace se nachází na zcela rozdílné úrovni než u nás, které znejistí nějaká ta krysa (byť velikosti vypasené čivavy) před pokojem v hostelu…

PS: V dnešních Lidových novinách si můžete přečíst obsáhlý dvoustránkový rozhovor se Ctiradem Mašínem, který Tom Šmíd pořídil během naší návštěvy (ochutnávka tu).