Kdo nahradí Ahmadínežáda?

V první řadě je potřeba uvést, že íránský prezident je sice důležitým prvkem íránské politiky, zdaleka však ne nejdůležitějším. Íránská islámská republika je zcela specifický druh politického systému, který kombinuje demokratickou a teokratickou moc podle předlohy vypracované ajatolláhem Chomejním. Zároveň platí, že moc teokratická, ztělesněná nejvyšším duchovním vůdcem země - rahbarem (od roku 1989 až do dneška jím je ajatolláh Chameneí) - a některými dalšími specifickými orgány, mívá v případě konfliktu mezi principy demokracie a teokracie poslední slovo.

Přesto nemusí být íránské prezidentské volby jen zmanipulované dle přání rahbara a jeho okruhu. Osoba prezidenta může vnést do politiky výraznější změny - což ostatně předvedl jak proreformní šíitský duchovní Chátamí (prezidentem byl v letech 1997-2005), tak i odcházející prezident Ahmadínežád (který však duchovním nebyl), jenž se stal vyjádřením tvrdého zahraničněpolitického kurzu Íránu a pro mnohé i ztělesněním prostořekého populismu či přímo agrese.

Nadcházející prezidentské volby, které zvolí v pořadí sedmého íránského prezidenta, se konají po jedenácté a budou se konat 14. června. Pokud žádný z kandidátů nezíská nadpoloviční počet hlasů, bude se 21. června konat druhé kolo. Současný prezident Ahmadínežád v nich již kandidovat nemůže, protože podle íránské ústavy vyčerpal svá dvě volební období. Zároveň proběhnou i volby do místních rad a Rady dohližitelů, což je další z důležitých teokratických orgánů. Má dohromady 12 členů, z nichž šest jsou právníci z různých oblastí íránského práva a šest faqíhové (odborníci na islámské právo). Rada dohližitelů může mj. interpretovat ústavu, vetovat volební kandidáty, vetovat zákony přijaté parlamentem a potvrzovat volební výsledky.

Na schválené kandidáty, z nichž jeden bude íránským prezidentem, se můžete podívat v přehledné tabulce ZDE.

Velký počet konzervativních kandidátů a naopak pouze dva "reformisté" může pro zastánce změny znamenat jistou výhodou, protože se proreformní hlasy nebudou tak štěpit. Je také zajímavé, že za jednoho z nejvíce proreformních kandidátů je považován opět duchovní (dokonce jediný, kterému bylo umožněno ucházet se o křeslo prezidenta) - Hassan Rúhání - přezdívaný "Šejch diplomat". Jinému duchovnímu - bývalému íránskému prezidentu Rafsandžánímu (1989-97) - establishment nakonec kandidaturu neumožnil vůbec.