Dvě bývalá velká jména z politiky oprašují klávesnice a přispívají svými názory ke kulometné palbě názorů na situaci v Sýrii, Egyptě či šířeji na Blízkém východě: Tony Blair a Joschka Fischer. Z děkanky na Princetonu do Obamovy administrativy a zpět na Princeton - Anne-Marie Slaughter o blízkovýchodní naději. A do kvarteta krátkých článků přidávám akademika Erika Voetena z Georgetownu, který jinak píše zajímavé věci o mezinárodních soudech. Voeten si klade otázku: Why are Chemical Weapons a Red Line? - tedy, proč zrovna chemické zbraně dokáží USA vydráždit k bezprostředním úvahám o ozbrojeném zásahu, zvláště když konvenčními cestami zemřelo již v Sýrii mnohem více lidí? Pro Spojené státy je použití chemických zbraní tabu a je v jejich zájmu, aby to tak zůstalo. Nepotrestané použití představuje nebezpečný precedent. Chemické zbraně, stejně jako jed, jsou považovány za zbraně slabých, kteří jimi mohou ublížit i silným. I menší množství chemických zbraní může silným napáchat hodně škod, navíc existuje riziko jejich přesunu do rukou větších šílenců než těch, co jimi disponují dnes. Je tedy zjevně proti vůli mocností, aby se chemické útoky staly běžnou součástí vojenských operací.
Na závěr jeden sladkokyselý odkaz: krásné fotky smutné události.
1 komentář:
Dík za shrnutí, přidávám ještě Kevina Jona Hellera z Opinia Juris: http://opiniojuris.org/2013/08/27/whats-terrible-chemical-weapons/.
Okomentovat