Weihai Calling: O přednášení v Číně

Na základě vydařené loňské zkušenosti a opětovného pozvání ze strany Shandong University si v červenci zopakuji zhruba měsíční výukový pobyt v kampusu Weihai. Shandong University patří k prestižním školám, v čínských žebříčcích končívá do první patnáctky z více než dvou tisíc tamních univerzit. Weihai je docela sympatická bezmála třímiliónová vesnička na břehu Žlutého moře, která se co do zeměpisné šířky zhruba dívá na hranici, která odděluje středověkou a novověkou Koreu. Nedaleko Weihai se nachází Liugong Island, kde na konci 19. století v rámci první sino-japonské války dostali Číňané nepěkně za vyučenou, tak ostrov proměnili v muzeum, aby si působivě připomínali, že takto tedy ne.

Kampus ve Weihai tvoří poměrně moderní budovy jednotlivých škol a trochu slabší koleje, kde studenti obývají pokoje po čtyřech až šesti. Na to, o jakou koncentraci mladých lidí na malém prostoru se jedná, tak v kampusu panuje překvapivý klid. Můžete se procházet v bambusovém hájku, borovém lesíku, hrát basket či tenis na bezpočtu hřišť, zajít si do posilovny, na badminton, vyběhnout na observatoř, cachtat se s ruskými či korejskými turisty v moři nebo taky celé dny a noci pařit playstation, jak si mi postěžoval jeden aktivnější student. Jíst můžete na kampusu v levných, ale velmi solidních kantýnách nebo v pouličních hospůdkách, kde nemají většinou jídelní lístky a když už ano, tak ne v angličtině. Riskování při objednávkách (ukázání k vedlejšímu stolu nebo náhodný výběr z tabule ve střední cenové hladině) mi překvapivě vycházelo, nepoživatelnost typu talíř osmažených chilli papriček jsem si objednal jen jednou. Když jsem náhodou nebyl nasycen, tak bodly stánky pod okny hotelu s čerstvými grilovanými plody moře, případně zelinář s výbornými liči.

Loni jsem učil na právnické fakultě čtyřtýdenní kurz Evropský systém ochrany lidských práv, letos to mám půl na půl s právem EU. Jeden seminář trvá 2 x 50 minut, s jednou desetiminutovou přestávkou, přednášel jsem pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. Bohužel jsem začínal už v 8 ráno, takže na badminton s místními profáky jsem vstával o půl šesté, abychom v 6 ráno za ještě snesitelného počasí něco odehráli. S mým volejbalovým stylem jsem byl docela za kuriozitu. Po cestě zpět na hotel jsem už v 7 ráno potkával pochodující skupinky holek a kluků ve vojenských uniformách, tato drezúra v létě čeká každého prváka (pokud teda nemá nějakou dobrou výmluvu). V 8 zvoní zvonek, studenti stoupnou na pozdrav a můžeme začít. Studenti automaticky vstávají také, když se zapojí do konverzace. Stupňovitá učebna připomíná pitevní ateliér ve vyhnanství na Údolní, ale asi jsem už zmlsán komfortem FSS. Odzvoní konec hodiny, studenti zatleskají a můžeme se rozejít.

Doposud to zní asi idylicky, teď trochu realismu - na právech je povinný jeden předmět v angličtině, což při malé nabídce znamená, že si můj kurz zapsalo 90 lidí, z nichž lidská práva mnoho lidí moc netankovala. A hlavně - většina z nich měla problémy s angličtinou. Docela umí číst, jakž takž psát, ale poslech a mluvení jsou slabé. Do debaty se tak zapojovalo stále těch samých cca 15 tváří, které nicméně byly opravdu šikovné. Zbytek poslouchal, část spala, protože probíhající fotbalový šampionát se tu sledoval mnohem intenzivněji než u nás.

Další problém představuje plagiátorství. Studentům jsem vymýšlel úkoly typu trest smrti v Číně (Probíhá debata o jeho ukončení? Popište argumentaci), proč Čína neratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ne, nijak omezován jsem nebyl a autocenzura neprobíhala, studenti mají ode mě k dispozici ppt s různými žebříčky kvality dodržování LP) a podobně, bohužel, odpovědi naznačovaly, že operace kopírovat-vložit patří mezi ty nejoblíbenější. Vysvětlovat jsem koncept plagiarismu třikrát, ale myslím, že jej vůbec nepochopili, netušili, že by mohli dělat něco špatně.

Ale abych zakončil pozitivně - studentstvo si vysokého muže s evropským vzhledem vážilo, dostával jsem maily jako "We love you and your class.". V průběhu či po konci kurzu mi posílali vzkazy typu: "We appreciate your suggestions to us.Your course is really fantastic!", "hope you  will not forget us.happy everyday!" (spolu s fotkou ve svátečních šatech u bílého klavíru), "We are depressed because this is the last week when you teaches us." atd. atd., nebo teď když se dozvěděli, že přijedu i letos, tak mi přistál mail "Miss you so much." Je těžké se tam netěšit... Nějaký dopad ale můj kurz možná měl, tři šikovné studentky se přihlásily na čínský Jessup, docela se jim dařilo a uvažují o studiu v Evropě a kariéře v mezinárodním právu.

Kdyby přijel gigant Hrabálek, tak si ten woodstock ani nedovedu představit...

Tlak na internacionalizaci asi frčí i v Číně, letos tu paralelně se mnou bude přednášet doktorandka z Oxfordu, což by mohlo učinit večeře méně dobrodružnými. Nevím přesně, na co čínským právníkům bude právo EU a anglické právo, ale když jim tu vychází specializovaný časopis Konzervativní elementy v americké zahraniční politice, tak se už nelze divit ničemu... Zajímají se o nás víc než my o ně, navíc se nebojí zkopírovat cokoliv, co působí dojmem funkčnosti.

PS: Možná jste už slyšeli o poangličťování čínských jmen, měl jsem pár favoritů - starala se o mě Maggie, největší šprtka byla Simple, za zmínku stojí taky Wisdom, Doris, Threetrees, Dandelion, Leila, Daisy, Wuriliga, Crystal, Windy, Sherry, Amanda nebo Flora.

PPS: Fotodokumentace z Weihai, Liugong Island, Beijing, Čínské zdi, Tsingtao (německá minulost, takže pivo se čepuje do 1,5l konvic, každý má svou a obsah si nalívá do menší sklenice) a Lao Shan (taoistický skalní komplex).

Sovereign, stable and self-reliant Iraq

"Sovereign, stable and self-reliant Iraq." Tak v roce 2011 označil tuto zemi prezident Obama, aby se USA pod jeho vládou z Iráku stáhly, přestože posledních pět let tvrdě investovaly v rámci tzv. surge do jeho stabilizace. Výsledkem je zřejmě už jistý rozpad Iráku, když k opuštění představ o jedné zemi s hlavním městem v Bagdádu už vyzývají jak liberální Zakaria, tak i konzervativní Krauthammer. Když se tito dva na něčem shodnou v zahraniční politice, stojí to za pozornost.

Krauthammer - A new strategy for Iraq and Syria

Zakaria - Iraq exists only as an idea, not a nation

#WorldRefugeeDay

Today is #WorldRefugeeDay. 556,000 people sought asylum in OECD countries in 2013, a 20% increase within one year. Read where they went and why, here http://bit.ly/1H3IVer

Posted by OECD on Saturday, June 20, 2015

GLOSA: Schengen v roce 30

Tento obrázek je starý již čtyři roky, nicméně těžko by kdy mohl být aktuálnější než nyní. Prostor pro dohodu ohledně kvót v Evropě nyní moc nevidím (po včerejším sledování debaty v Poslanecké sněmovně ještě méně, v takovém Maďarsku debata probíhá ještě ostřeji a bude se stavět plot) a stejně by kvóty sice byly výrazem solidarity, ale v praktické rovině by při existenci Schengenského prostoru moc nevyřešily. Je tak otázkou, jestli se nesmráká nad existencí Schengenu tak, jak jej známe nyní. V roce 2015 by tak tvrdou ránu mohly dostat hned dva velké evropské projekty. Společná měna a volný pohyb osob...

Má stát platit akademikům zahraniční dovolenky?

Charles King z Georgetown University v článku z čerstvého čísla Foreign Affairs s varovným názvem The Decline of International Studies pojmenovává mnohé problémy současného studia mezinárodních vztahů. Některé z jeho argumentů jsou dokonce použitelné i do tuzemské debaty. King střílí jak do vlastních řad ("Part of the problem lies in the professoriate. An iron law of academia holds that, with time, all disciplines bore even themselves. English professors drift away from novels and toward literary theory. Economists envy mathematicians. Political scientists give up grappling with dilemmas of power and governance—the concerns of thinkers from Aristotle to Max Weber and Hans Morgenthau—and make their own pastiche of the natural sciences with careful hypotheses about minute problems. Being monumentally wrong is less attractive than being unimpor­tantly right. (dlouhodobě mám podobný pocit - čím dál dokonalejšími metodami se zkoumají čím dál větší ptákoviny...) Research questions derive almost exclusively from what has gone unsaid in some previous scholarly conversation. As any graduate student learns early on, one must first “fill a hole in the literature” and only later figure out whether it was worth filling. Doctoral programs also do a criminally poor job of teaching young scholars to write and speak in multiple registers—that is, use jargon with their peers if necessary but then explain their findings to a broader audience with equal zeal and effectiveness"), tak do stále krátkodoběji orientovaného financování vědy, která by se dle politiků zřejmě měla orientovat na bezprostřední přínosy a posílení národní bezpečnosti. Přitom Spojené státy se v minulosti vyznačovaly právě schopností překročit (ideálně intelektuálně) vlastní hranice: "The rise of the United States as a global power was the product of more than merely economic and military advantages. Where the country was truly hegemonic was in its unmatched knowledge of the hidden interior of other nations: their languages and cultures, their histories and political systems, their local economies and human geographies."
A aspoň trochu munice pro IR nadšence: "Two years ago, the American Academy of Arts and Sciences warned of a hidden crisis in the humanities and social sciences. “Now more than ever,” the academy’s report concluded, “the spirit of international cooperation, the promotion of trade and foreign investment, the requirements of international diplomacy, and even the enhancement of national security depend in some measure on an American citizenry trained in humanistic and social scientific disciplines, including languages, transnational studies, moral and political philosophy, global ethics, and international relations.”
"Great powers should revel in small data: the granular and culture-specific knowledge that can make the critical difference between really getting a place and getting it profoundly wrong.
(...) Democratic societies depend on having a cadre of informed professionals outside government—people in universities, think tanks, museums, and research institutes who cultivate expertise protected from the pressures of the state. Many countries can field missile launchers and float destroyers; only a few have built a Brookings Institution or a Chatham House."
A proč jsou mezinárodní a regionální studia důležitá? "Their chief role is not to enable the makers of foreign policy. It is rather to constrain them: to show why things will always be more complicated than they seem, how to foresee unintended consequences, and when to temper ambition with a realistic understanding of what is historically and culturally imaginable."

#wages

Working for minimum wage? See how your country compares, then read http://t.co/IyCA1XOy8j ( PDF) #wages pic.twitter.com/DJsLYawtfw

— OECD (@OECD) May 6, 2015

Perlička z HN

Tuto parádu si přečteme v článku HN Hra o sultána: Turecké volby rozhodnou o prezidentu Erdoganovi a budoucnosti země:
"Ke změně ústavy a vytvoření prezidentského "sultanátu" ale potřebuje Strana spravedlnosti a rozvoje získat třípětinovou většinu v 550členném parlamentu. Nebo alespoň dvě třetiny křesel, tedy 330, ale v tom případě je ještě nutné nechat změny schválit v referendu."

Gepard skákající

Robotický "Cheetah" od MIT už umí skákat. Kluci v Boston Dynamics a DARPA se určitě koukají. Zásadní pro tento rozvoj vnímacích schopností robotů je zřejmě pokrok na poli speciálních radarů LIDAR.