Jonathan Littell patří mezi současné světové autory, s jejichž díly se mohla seznámit i tuzemská veřejnost. Jeho rozsáhlá sonda do duše přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho s názvem Laskavé bohyně mu vynesla Velkou cenu Francouzské akademie a také prestižní Goncourtovu cenu. V nedávno vydaném souboru reportáží z občanskou válkou sužované Sýrie se Littell převtěluje do role novináře a přináší čtenáři syrové příběhy z rozstříleného Homsu.
Littell již dříve pracoval pro humanitární organizace a navštívil Bosnu, Čečensko, Afghánistán či Demokratickou republiku Kongo, tudíž hrůzné výjevy pro něj nejsou ničím novým. Zocelený pozorovatel nepřipraveného čtenáře nijak nešetří a podává informace zcela nezaobaleně. Bohužel, k občanským válkám někdy patří výjevy jako uřezané hlavy či umučená těla, a to bez ohledu na pohlaví či věk, o nichž Littell rovněž přináší svědectví. Známý kolorit umocňují příběhy do té doby přátelských dlouhodobých sousedů, kteří se zničehonic navzájem stávají přímým či nepřímým ohrožením na životě.
Nová Littellova kniha je psána (ostatně jak název Syrian Notebooks: Inside the Homs Uprising napovídá) jako deník, a to deník bez přílišného „postmixu“, zřejmě aby se zachovala autentičnost bezprostředních poznámek. Literárně to tudíž není úplné pokochání, jazykové a stylistické exhibice nečekejte, na druhé straně budete vtaženi do děje a budete mít pocit, jako by kulky režimních odstřelovačů létaly nad hlavou vám, a nikoliv autorovi.
V současnosti je bohužel již reportáž trochu neaktuální, neboť Littell pobýval v Sýrii v lednu a únoru 2012, nicméně o podstatě režimu a boji opozice proti němu se stále dozvíte hodně, k čemuž dopomáhá i aktuálnější předmluva z října 2014. Zájemci si mohou knihu půjčit v knihovně FSS MU.
“We fight for our religion, for our women, for our land, and lastly to save our skin. As for them, they’re only fighting to save their skin.”
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat