Zobrazují se příspěvky se štítkemPavel Telička. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPavel Telička. Zobrazit všechny příspěvky

středa 18. června 2008

Návštěva nervózního Bruselu

Redakce Global Politics dostala minulý týden od Zastoupení Evropské Komise v ČR možnost zúčastnit se třídenní pracovní návštěvy Bruselu, která měla českým novinářům nabídnout možnost promluvit s úředníky Komise a Rady nad aktuálními tématy evropské integrace. Kromě GP se návštěvy zúčastnili například zástupci ČT, Českého rozhlasu, E-Polisu nebo Hospodářských novin. Adam Černý z HN patřil mezi nejzkušenější a nejaktivnější členy výpravy, když během cesty nabídl redakci iHned dva texty se „zákulisními“ informacemi o EU (zde a zde) a celou dobu pobytu hýřil historkami a poznámkami k politice a evropské integraci.

S Tomem Blažkem jsme tedy získali nejen možnost „turistiky“ po institucích EU, ale především příležitost zúčastnit se poměrně otevřených diskusí s lidmi jako je Pavel Telička (dnes úspěšný lobbista), Katharina von Schnurbein (tisková mluvčí Vladimíra Špidly) či Karel Ježek (šéf komunikace v Sekretariátu Rady). Pikantní na návštěvě bylo do jisté míry to, že jsme s úředníky Komise mluvili právě v den, kdy Irové rozhodovali v referendu o osudu Lisabonské smlouvy, přičemž na většině z nich byla patrná nervozita z budoucího výsledku lidového hlasování (tuším jediného v ratifikačním procesu Lisabonské smlouvy v rámci celé EU).

Pro mě byl jistým vrcholem návštěvy Bruselu pracovní oběd s bývalým komisařem EK Pavlem Teličkou, který dnes podniká v oblasti poradenství k EU. Jeho komentáře k české politice v době, kdy byl v pozici hlavního vyjednavače ČR s EU nebo komisařem EK či jeho hodnocení lobbingu na evropské a české úrovni bylo velmi zajímavé a otevřené. Diskuse se stočila i k Lisabonské smlouvě, zamýšlenému radaru v Brdech nebo filmu Gympl, ve kterém si Telička zahrál školního inspektora…


Osobně mě překvapila otevřenost některých úředníků, se kterými jsme se setkali. Na začátku se vždy ujistili, že jde o schůzku „off the record“ a pak se vcelku rozpovídali. Někteří propagovali Lisabonskou smlouvu, někteří pak na druhou stranu příliš rozvláčně hovořili o obecných věcech, jiní přidali k dobru zajímavé způsoby hodnocení úspěšnosti zvládnutí funkce předsednictví Rady jednotlivými státy – a to dle oblíbenosti kravaty vyrobené k této příležitosti. Italská kravata se prý nosí ještě dnes, zatímco mnohé ostatní jsou vzápětí nenávratně zapomenuty. Jak se s tímto „kravatovým testem“ vyrovná Česká republika?