Okénko experta 2

I druhá oslovená osoba z nejpovolanějších vyhověla mé prosbě a zodpověděla dva krátké dotazy:

1) Jak se podepíše pád vlády na českém předsednictví?
2) Rozšířilo se mínění, že se pádem vlády výrazně zkomplikuje ratifikace Lisabonské smlouvy – sdílíte tento názor? A proč?

Stejně jako v případě Petra Kanioka se jedná o "velký kalibr", svůj názor totiž poskytla docentka Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a proděkanka FSS MU Markéta Pitrová, spoluautorka nejkompletnější publikace o Evropské unii na českém trhu.

1) Předsednictví má několik rovin, a proto je zřejmé, že na první pohled bude vše běžet dál. Cílem předsednictví ale není být pouhým administrátorem, což je bezpochyby role, kterou zaměstnanci ministerstev a Úřadu vlády zvládnou i bez Topolánkova vedení. Důležitá je jeho diplomatická role. Proto se ještě před předsednictvím ministři a jejich týmy snaží o navázání vztahů a získání znalosti "jak předsedat". Takové procedury, jako je například Gymnich, mají prohloubit spolupráci konkrétních lidí, nikoliv nějakých reprezentantů. Nemluvě potom o příslibech "něco za něco", kterými předsedající ministři získávají podporu pro svoje body. Toto všechno se výměnou politických lídrů ztratí. Ti, co ministry nahradí, nebudou schopni navázat. A když, tak všichni budou vědět, že spolu mluví v podstatě naposledy. A především cílem předsednictví není "vydržet", ale "získat". Touto ránou se předsednictví definitivně přesune do kategorie "vydržet" a to je pro českou diplomacii špatná zpráva.

2) Je jasné, že hlavním motivem Topolánkova křídla, podporujícího Lisabonskou smlouvu, byl politický závazek na úrovni EU, že smlouvu ratifikuje. To by mohlo znamenat, že nyní si může dovolit scelit ODS vlnou odmítání smlouvy. Na straně druhé již dnes je chování ODS, která "otočila" v kauze Lisabonu, terčem v očích voličů. Osobně si neumím představit, že "otočí znova" a získají tím voličskou základnu proti ČSSD. Obávám se, že toto hlasy ODS nepřinese. Pro zhoršení vyhlídek Lisabonu ale stačí, aby byla ODS v této věci neaktivní.

Evropské obavy z českého předsednictví

Česká politická situace se v posledních dnech stala výrazně protřásaným tématem po celé Evropě. Volebního úspěchu ČSSD si nešlo nevšimnout a o stabilitě vlády nyní panují značné pochyby. I z tohoto důvodu již vznikají scénáře, jak Čechům předsednictví ulehčit, rozuměj "obrat jej o to, co by normálně řešilo".

Mistrem v této oblasti je kreativní prezident Francie Nicolas Sarkozy, který přišel už s několika projekty, kterými by mohl vrátit zemi galského kohouta její "grandeur". Po neúspěšné Středomořské unii se nyní chopil finanční krize a svoje socialistické řešení hodlal exportovat do eurozóny skrze formální summity zemí, které jsou v ní sdruženy. Česká republika tomu naštěstí za pomoci Německa zabránila, nenechala si od Sarkozyho předsednictví slovy Václava Klause "vytunelovat" a finanční krizi tak bude jako předsednický stát řešit ona. Není bez zajímavosti, že kancléřka Merkelová již podruhé v krátké době vystavila stopku Sarkozyho plánům na posílení pozice Francie v Evropě. Sarkozyho elán se stal předmětem parodie i v samotné Francii, doporučuji shlédnout díl francouzských Gumáků zde :)

Obavy však současné politické problémy v ČR vyvolávají i v sousedním Německu, kde poslanci CSU dumají nad akceschopností naší oslabené vlády v otázce krize a jeden z nich dokonce přišel s nápadem na prohození si předsednictví se Švédskem, což by byl zcela bezprecedentní krok, nehledě na to, že Švédi by se za dva měsíce těžko připravili.

Reakce vyvolala i nedávná slova prezidenta Klause, že Evropu ovládají stejné státy, které před sedmdesáti lety podepsaly Mnichovskou dohodu. Česká republika by si pak neměla hrát na to, že její předsednictví něco změní. Klaus skutečně nevynechá jedinou příležitost, jak předsednictví bagatelizovat. Podle německého Die Presse tak není divu, že v Bruselu mnohým naskakuje husí kůže, když o roli Klause během předsednictví přemýšlejí.

Situace okolo českého předsednictví je v současné chvíli mimořádně zamotaná, jelikož nikdo neví, co po změně nálady voličů očekávat a jaká vláda nás jím provede. Navíc jsme první středně velký stát v rámci postkomunistického bloku, který se evropského vesla chopí, a to ještě v okamžiku, kdy EU vplula do finanční krize a problémů s ratifikací Lisabonské smlouvy, mimo jiné právě u nás, což nám opět nepřidává. Hned několik států, včetně pilného Rakouska, svoje první předsednictví nezvládlo. Další mínus bod pro nás. No a že jsme obecně vnímání jako euroskeptický stát asi není třeba dodávat.

Projekt evropské integraci je postaven mimo jiné právě na důvěře mezi jednotlivými státy. Ta v časech krize často mizí, stejně jako ochota spolupracovat, nebo spíše spolu s ní. Nezbude nám, než na obojím za zbývající dva měsíce zapracovat...