Tento článek se chystám napsat již od samého založení našeho blogu, ale čas a chuť jsem si našel až o vánočních svátcích s chvílemi klidu bez internetu a dostatečně daleko od nejbližšího dostupného bodu připojení. Rád se s vámi podělím o svůj pohled na tuzemské i mezinárodní mediální prostředí, jmenovitě o názor na noviny a časopisy, snad mě doplníte v komentářích.
Go For FT!
Začnu světovým tiskem, tam je situace z mé perspektivy nejjednodušší. Čtu především zahraniční editorialy (či „op-eds“ – komentáře osobností mimo vlastní redakci), a to Financial Times, International Herald Tribune, New York Times a Wall Street Journal. Za nejlepší považuji komentáře FT, které používají umírněnou racionalistickou argumentaci s jasnou liberální základnou. U zbylých listů občas převáží ideologie nad rozumem, ale o to zajímavější je přečíst si náhled na stejnou věc z klávesnice autorů NYT a WSJ.
HN, ale …
Česká republika se nachází v těžké situaci, máme tu jeden seriózní list (Hospodářské noviny), jeden blížící se serióznímu listu (Lidové noviny), jeden se slupkou seriózního listu, ale s bulvárním stylem a místy i obsahem (MF Dnes), přičemž zbytek tvoří výkvět typu Blesk, Šíp a podobně, které jsem nikdy nečetl, ani neprohlížel. Do výčtu nezařazuji Právo, protože se s jeho obsahem seznámím zhruba jednou do roka, což mě neopravňuje k jakýmkoliv soudům.
Odebírám HN, jejichž informační obsah (občas se vyskytne dokonce něco o vysokých školách, vědě a výzkumu či Evropské unii) i komentáře mně vyhovují, naopak nejsem spokojen s množstvím gramatických chyb, které se dennodenně v novinách vyskytují. Z autorského kolektivu mám nejraději články Tomáše Němečka, bystrý bývá i Daniel Anýž a Petr Kamberský, k zamyšlení (a někdy nesouhlasu) často nutí Petr Fischer. Postrádám kvalitní komentáře do Respektu přestoupivšího Jana Macháčka.
LN čtu spíše nahodile, nijak zvlášť mě kromě přílohy Orientace nezaujaly, ale ani neurazily. Nerad se smiřuji s již vícero let trvající cestou MF Dnes k nejmasovějšímu čtenáři. V současné době si tam přečtu maximálně Kavárnu, sport, kulturu a regionální zpravodajství, zprávy upadly snad až do zkratkovitého senzacechtivého bulváru, komentáře zůstávají žalostné, byť aspoň P. Páral psává něco, co má hlavu a patu, i když s tím třeba nesouhlasím. Steigerwaldův styl se mi nikdy moc nelíbil, měl jsem vždy pocit, že čtu fejeton a ne politický komentář. U Martina Komárka si nebývám jist, zda nepíše v podnapilém stavu, v horším případě ve stavu intelektuální indispozice. Shrnuto – na můj vkus příliš málo erudice, komentáře by nejlépe uspěly ve Vízkově Kozlovně.
Newsweek yes, Reflex ne
V české mediální kotlině se má znalost politicko-společenských (či společensko-politických) týdeníků zužuje na Respekt, Reflex a Týden. S Respektem jsme začali v 90. letech (to jsem občas prolistoval u rodičů), v době gymnaziální a časně univerzitní přišel Reflex, který se mi časem zajedl, takže jsem se rád vrátil k Respektu. Ani přeměna z novinového na časopisecký formát mnou nijak nezamávala, rychle jsem si zvyknul a jsem spokojen, zvláště když redakce posílila o J. Macháčka a pokračuje v trendu otiskování zajímavých názorů ze zahraničí či od zahraničních zpravodajů v ČR. Poměr mezi politickou a kulturní náplní považuji za správně vyvážený, občas mi jen vadí až naivní idealismus části redakce.
Reflex s odstupem pokládám za vhodné čtení pro věkovou kategorii 15 až 20 let, permanentně zhulený JXD zkrátka omrzí a vševědoucí styl přispěvovatelů jakbysmet. Navíc Reflex z mně neznámého důvodu publikuje apriori ideologické anti-EU články, které v době, kdy je servírovali jako Bruselské pralinky Ondra Krutílek s Peťou Kuchyňkovou měly informovaný základ a nepostrádaly na zajímavosti, ale když o EU píše Bohumil Pečinka, tak bohužel zůstává jen u ideologických štěků bez dostatku znalostí. Na druhou stranu, na vnitropolitickou scénu zůstává Pečinka originálním machrem.
Týdnu dám párkrát za rok šanci, aby mě pokaždé zklamal.
Za dob studií na právech jsem odebíral Newsweek a postupně se mi začal zdát až příliš americký – plno narativních příběhů s malým prostorem pro hlubší analýzu a fakta. Nyní v abonmá pokračuje sestra a musím přiznat, že Newsweek se výrazně zlepšil, v každém čísle najdete řadu zajímavých článků skutečně velkých jmen, což je za cenu přibližně českých týdeníků velké plus.
Time projíždím jen na internetu, je ještě američtější než Newsweek v nejameričtějších časech, proto zaujme jen zřídka. V současné době jsem tedy velmi spokojeným odběratelem britského The Economist a jen bych si přál tolik času, abych stihnul přečíst vše. Skutečně třída, jestli váháte, jaký časopis sledovat, vyberte Economist.
Vše nejlepší do nového roku!
Go For FT!
Začnu světovým tiskem, tam je situace z mé perspektivy nejjednodušší. Čtu především zahraniční editorialy (či „op-eds“ – komentáře osobností mimo vlastní redakci), a to Financial Times, International Herald Tribune, New York Times a Wall Street Journal. Za nejlepší považuji komentáře FT, které používají umírněnou racionalistickou argumentaci s jasnou liberální základnou. U zbylých listů občas převáží ideologie nad rozumem, ale o to zajímavější je přečíst si náhled na stejnou věc z klávesnice autorů NYT a WSJ.
HN, ale …
Česká republika se nachází v těžké situaci, máme tu jeden seriózní list (Hospodářské noviny), jeden blížící se serióznímu listu (Lidové noviny), jeden se slupkou seriózního listu, ale s bulvárním stylem a místy i obsahem (MF Dnes), přičemž zbytek tvoří výkvět typu Blesk, Šíp a podobně, které jsem nikdy nečetl, ani neprohlížel. Do výčtu nezařazuji Právo, protože se s jeho obsahem seznámím zhruba jednou do roka, což mě neopravňuje k jakýmkoliv soudům.
Odebírám HN, jejichž informační obsah (občas se vyskytne dokonce něco o vysokých školách, vědě a výzkumu či Evropské unii) i komentáře mně vyhovují, naopak nejsem spokojen s množstvím gramatických chyb, které se dennodenně v novinách vyskytují. Z autorského kolektivu mám nejraději články Tomáše Němečka, bystrý bývá i Daniel Anýž a Petr Kamberský, k zamyšlení (a někdy nesouhlasu) často nutí Petr Fischer. Postrádám kvalitní komentáře do Respektu přestoupivšího Jana Macháčka.
LN čtu spíše nahodile, nijak zvlášť mě kromě přílohy Orientace nezaujaly, ale ani neurazily. Nerad se smiřuji s již vícero let trvající cestou MF Dnes k nejmasovějšímu čtenáři. V současné době si tam přečtu maximálně Kavárnu, sport, kulturu a regionální zpravodajství, zprávy upadly snad až do zkratkovitého senzacechtivého bulváru, komentáře zůstávají žalostné, byť aspoň P. Páral psává něco, co má hlavu a patu, i když s tím třeba nesouhlasím. Steigerwaldův styl se mi nikdy moc nelíbil, měl jsem vždy pocit, že čtu fejeton a ne politický komentář. U Martina Komárka si nebývám jist, zda nepíše v podnapilém stavu, v horším případě ve stavu intelektuální indispozice. Shrnuto – na můj vkus příliš málo erudice, komentáře by nejlépe uspěly ve Vízkově Kozlovně.
Newsweek yes, Reflex ne
V české mediální kotlině se má znalost politicko-společenských (či společensko-politických) týdeníků zužuje na Respekt, Reflex a Týden. S Respektem jsme začali v 90. letech (to jsem občas prolistoval u rodičů), v době gymnaziální a časně univerzitní přišel Reflex, který se mi časem zajedl, takže jsem se rád vrátil k Respektu. Ani přeměna z novinového na časopisecký formát mnou nijak nezamávala, rychle jsem si zvyknul a jsem spokojen, zvláště když redakce posílila o J. Macháčka a pokračuje v trendu otiskování zajímavých názorů ze zahraničí či od zahraničních zpravodajů v ČR. Poměr mezi politickou a kulturní náplní považuji za správně vyvážený, občas mi jen vadí až naivní idealismus části redakce.
Reflex s odstupem pokládám za vhodné čtení pro věkovou kategorii 15 až 20 let, permanentně zhulený JXD zkrátka omrzí a vševědoucí styl přispěvovatelů jakbysmet. Navíc Reflex z mně neznámého důvodu publikuje apriori ideologické anti-EU články, které v době, kdy je servírovali jako Bruselské pralinky Ondra Krutílek s Peťou Kuchyňkovou měly informovaný základ a nepostrádaly na zajímavosti, ale když o EU píše Bohumil Pečinka, tak bohužel zůstává jen u ideologických štěků bez dostatku znalostí. Na druhou stranu, na vnitropolitickou scénu zůstává Pečinka originálním machrem.
Týdnu dám párkrát za rok šanci, aby mě pokaždé zklamal.
Za dob studií na právech jsem odebíral Newsweek a postupně se mi začal zdát až příliš americký – plno narativních příběhů s malým prostorem pro hlubší analýzu a fakta. Nyní v abonmá pokračuje sestra a musím přiznat, že Newsweek se výrazně zlepšil, v každém čísle najdete řadu zajímavých článků skutečně velkých jmen, což je za cenu přibližně českých týdeníků velké plus.
Time projíždím jen na internetu, je ještě američtější než Newsweek v nejameričtějších časech, proto zaujme jen zřídka. V současné době jsem tedy velmi spokojeným odběratelem britského The Economist a jen bych si přál tolik času, abych stihnul přečíst vše. Skutečně třída, jestli váháte, jaký časopis sledovat, vyberte Economist.
Vše nejlepší do nového roku!
Příspěvky
4 komentáře:
Diky za prehled. Na zahranicnich novinach také oceňuji editorialy či sloupky autorů mimo redakci, kteří se od listu odlišují i ideologicky, např. Krauthammer a Will ve Washington Post nebo Kristol v New York Times. Tam se s jeho příchodem dokonce vzedmula vlna odporu. "Vždyť už máme Brookse..." Kristoly a Krauthammery uz tolik nectu, ale princip takoveto ruznorodosti se mi libi obecne.
V Reflexu je nejcasteji zajimavy Pecinka se svými vnitropolitickými komentari, jinak je to prilis klipovité, Respekt mi prijde dost predvídatelný ve svých politických úvahách, jinak kulturní rubrika je casto velmi zajímavá.
A co se týče Economistu, odebírám jeho newslettery, kde jsou často zajímavé články z tištěného vydání. Malá otázka na Huberta, je možné tento časopis považovat za hlavní evropské médium přátelské k současnému stylu evropské integrace a vymezující se vůči USA?
K Tydnu jako celku bych alespon pri srovnani ceske tydenikove sceny nebyl tak odsuzujici (netyka se Fendrycha a jinych v rubrice komentare, ty jsou slabe). Musim se pridat k Lukasovi a jeho tvrzeni o predvidatelnosti Respektu, osobne tam mam nejradeji prevzate clanky z Economistu, ke kteremu mam sice pristup a povazuji ho za spicku, ale ne vzdy mam cas na vic nez precteni rubriky Americas:)
Jasně, jak jsem psal, Týden si přečtu občas a nikdy mi nedá důvod vracet se k němu častěji. Světové události si přečtu v angličtině a české jsou zpracovány lépe jinde.
Ad Respekt - ano, je předvídatelný, stejně jako třeba NYT či WSJ. Spíš mi vadí místy až "idealinaivismus".
Ad Lukášova otázka - Economist mi přijde vůči evropské integraci spíše racionálně pragmatický, na Brtiy možná příliš proevropský, na druhé straně mnohem ostažitější než evropská média. A podobně vlastně přistupuje ke všem světovým otázkám, proto si často rád utvrdím svůj postoj :)
Vše nej do nového roku!!! H.
Kristol byl pro NYT velkym osvezenim, pise podle me o hodne vtipneji/bystreji (ne na ukor argumentace) nez zbytek Krugmanu, Friedmanu nebo tragicke Dowd. To je podstatny rozdil od nasich deniku, ktere maji jednotnou linii a v takovem Pravu byste nikdy nenasli neco trochu vic napravo nez je Pehe. Nemluve o internetovych mediich typu Britske listy nebo Neviditelny pes. Ktere bych ale zaroven nerad automaticky zatracoval, na Blistech je cenne, ze otiskuji clanky z britskych periodik, cas na samostatne sledovani Telegraphu nebo Guardianu uz opravdu nemam. Do Neviditelneho psa zase prispiva Brezina nebo Hvizdala, kteri vzdy stoji za precteni.
Okomentovat