Jeďte na Bilgi!

Pokud patříte mezi mladší čtenáře a zvažujete výjezd v rámci Erasmu, plně doporučuji studium na Bilgi Univesity v Istanbulu. Komunikace sice zpočátku asi bude váznout, jsme přeci jen v Turecku, ale když už se na Bospor dostanete, snad nebudete litovat. Já jsem sice bohužel absolvoval už přednáškový, nikoliv studijní pobyt, přesto bych se rád podělil o pár dojmů. Budova, kde se nachází katedra mezinárodních vztahů, je parádní nenahozený moderní betonový kolos, zpočátku trochu nepřehledný, ale rychle se rozkoukáte. Tečkou na kráse může být typické nepřehledné istanbulské sousedství, od něhož se však v dochodné vzdálenosti nachází místní ulice nekonečné zábavy Istiklal Caddesi a náměstí Taksim, dějiště známého masakru z 1. května 1977, kdy doposud neznámý střelec zabil přes třicet lidí. Na prvního máje se tu má konat silně levicová demonstrace, očekává se divočina, protože před pár dny policie zabila místního revolucionářského bosse. Dnes k tomu všude v televizi běží zprávy o úmrtí devíti vojáků na jihovýchodě země. Ale zpět ke studijním záležitostem. Naše knihovna je asi lépe vybavená, ale ani Bilgi na tom není zle, oproti FSS vidím výrazný klad v dostupnosti publikací amerických nakladatelství, v tom se bohužel zatím nechytáme. Wi-fi tu prý funguje taky dobře.

To nejzajímavější na konec. Velmi výrazně a velmi pozitivně mě překvapila kvalita místního profesorského sboru. O mě se staral hlavně Prof. Haris Tzimitras, jenž absolvoval magisterská práva a mezinárodní vztahy na LSE, PhD trávil částečně na Harvardu a pracoval jako stážista na Cambridge. V současnosti vede světově ojedinělé Turecko-řecké centrum a učí na Bilgi zejména mezinárodní právo, ale záběr má vskutku fest široký. Navíc jsem se jej ptal, jestli nezná některé řecké autory, kteří mě v minulosti zaujali, jako K. Nicolaidis či T. Tridimas, a hned mě upozornil, že s Nicolaidis právě před dvěma týdny vydali knihu... Ostatní vyučující na tom nebyli o nic hůře, výborná angličtina vypěstovaná studiem na britských univerzitách a opravdu hluboké znalosti o EU, jaké bych přeci jen mimo EU nečekal.
Osobně jsem vedl malou skupinu cca desíti magisterských studentů, kterým jsem dvě hodiny přenášel a poté dva z nich prezentovali své velké výzkumné záměry a publikum je docela k věci kritizovalo a doporučovalo zlepšení. Kdybyste dali na mé doporučení, jeli do Istanbulu a vraceli se zklamaní, předem se omlouvám, ale myslím, že to nejde - i když vás už nenadchne škola, samo město vás svým kouzlem donutí k návratu.

konference Bezpečnost a obrana v evropském kontextu

Ústav strategických a obranných studií Univerzity obrany pořádá ve spolupráci s IIPS MU a dalšími institucemi konferenci „Bezpečnost a obrana v evropském kontextu“. Konference je připravována jako součást 10. ročníku Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2009. Akce volně navazuje na konference pořádané v předchozích letech („Bezpečnostní a obranná agenda EU“, Praha, 2007 a „Národní pohledy států V4 na oblast EBOP“, Praha, 2008). Další informace můžete najít zde.

ANKETA: Jaký postoj vůči radaru zaujme prezident USA Obama během své dubnové návštěvy Prahy?

Prvý americký prezident afro-amerického pôvodu B. H. Obama (je to takto politicky korektné?) úspešne uskutočnil pracovnú cestu po Európe (a tým myslím, že sa mu minimálne neprihodila žiadna „nepríjemná“ udalosť). V rámci poslednej ankety sme v súvislosti s ňou testovali vaše schopnosti politickej prognózy.
Čo sa týka Obamovho pražského prejavu, nedá sa explicitne konštatovať, že by jeho existenciu podmienil dohodou s Ruskom (skôr ho dal do súvislosti s ochotou Iránu jednať). Na druhej strane zaujal v tejto oblasti voči Rusku veľmi ústretový prístup.
Námet pre ďalšiu anketu nám dal Petr Drulák, riaditeľ pražského Ústavu mezinárodních vztahů, ktorý v Lidovkách publikoval dosť kontroverzný komentár k českej politike. Jeho postrehy sú veľmi kritické a návrhy na riešenie určite netradičné. Zaujíma nás preto váš názor na tento text.

Ernesto Che Drulák

Ředitel ÚMV se ve svém posledním kousku dost rozvášnil, vybranou pasáž cituji:

"... Smysl jeho (kvazi-OF - pozn. HS) dočasné existence by spočíval v usměrnění společenské frustrace do mohutné vlny sametové destrukce, která by bez použití násilí smetla současný zkorumpovaný systém i s jeho představiteli.
Toto nové fórum by načas přeneslo politiku ze stávajících nedůvěryhodných struktur do ulic a na náměstí. Jeho hlavním úkolem by byla organizace masového bojkotu podzimních voleb a pořádání alternativních veřejných shromáždění, z nichž by vzešly nové politické síly obnovené demokracie. Odmítnutím podzimních voleb by občané řekli jasné ne požadavkům stávající politické elity na legitimizaci jejího dalšího nekompetentního a nemravného působení. Současně by vytvářeli elitu novou, která by připravila novou ústavu a předložila ji občanům ke schválení v referendu. Tato revoluce by řešila především problém český. Nicméně jako několikrát v minulosti by oslovovala i Západ, který se dnes potýká s podobnou krizí politické legitimity."

S diagnózou lze vcelku souhlasit, ale ta léčba!

Jak se budou vyvíjet ceny surovin?

Nový Newsweek přinesl velmi zajímavý článek Ruchira Sharmy z Morgan Stanley Investment Management, který zdařile rozvrací mýtus, že ceny komodit jako ropa, obiloviny, měď či zlato jsou "odsouzeny" ke stálému růstu. Obecně se má za to, že růst Číny a Indie, úbytek světových rezerv surovin a obavy ze znárodnění nalezišť povedou k růstu cen (nejen) zmíněných komodit. Sharma se obrací do historie i současnosti, aby tuto "lidovou moudrost" postavil na hlavu.

Ve skutečnosti ceny surovin za posledních 200 let zažívají spíše sestupný trend, zejména díky novým technologiím, vyšší efektivitě při těžbě a substituci jedné suroviny za druhou (poptávka po komoditách je cenově elastická, pokud cena jedné příliš vzroste, odběratelé ji přestanou kupovat a poohlédnou se po substitutu). Podle Bank Credit Analyst klesly ceny hlavních průmyslových komodit od roku 1800 o 75 % (očištěno od inflace).

Scénář se dvěma velkými rostoucími trhy svět zažil již v 80. letech 20. století, kdy se dařilo Evropě a Japonsku, ale spotřeba ropy přesto zůstávala téměř neměnná z důvodu lepší efektivity a využití alternativních zdrojů energie, zejména jaderné. Se zvyšujícím se bohatstvím země klesá per capita spotřeba surovin, proto by indická a čínská expanze neměla nutně vést k nezadržitelnému růstu cen ropy a jiných komodit. Čína navíc roste 9% tempem již od 80. let minulého století, a přesto ropa v té době nepřekročila hranici 40 dolarů za barel.

Pár slov již bylo napsáno o cenově elastické poptávce po komoditách - jakmile cena například mědi příliš stoupla, objevil se substitut v podobě hliníku. Podle Sharmy se svět ocitnul v podobné situaci s ropou - předposlední boom cen ropy nastal v roce 1979, kdy celkové útraty za ropu přesáhly 7 % světového HDP, což je srovnatelná úroveň s loňskem, odkdy také ceny ropy vytrvale klesají. Podobný trend nyní zažívají i další klíčové suroviny jako měď, zinek či olovo.

Zajímavé je, že trhy ale stále sázejí na vzrůst cen - dodávky ropy za tři roky se prodávají téměř za 70 dolarů za barel (nyní se obchodují okolo 50 dolarů za barel) a stejně tak se sází i na vzestup cen ostatních surovin. Přitom až do roku 2005 byl trend investorů přesně opačný - brala se v úvahu historie a dlouhodobě se obchodovaly komodity za nižší cenu. Podle Sharmy přitom současné investice na vyšší cenu nejsou opodstatněné, protože ohromný boom poptávky po surovinách mezi léty 2003 a 2007 se nebude jen tak opakovat. Navíc nabídka téměř všech komodit jasně převyšuje poptávku a cena má stále kam klesat, protože mnohé komodity se obchodují za částky dosti převažující náklady na jejich produkci.

Sharma navíc argumentuje, že trend v Číně se obrací. Zatímco doposavad Beijing investoval do exportu, nyní se začíná obracet více k domácím spotřebitelům a sázet na efektivnější provozy. Situace, kdy se Říše středu podílí na světovém výkonu ekonomiky 10 %, ale spotřebovává 25 až 50 % surovin přestává být udržitelná. Co se však ropy týče, Čína stále není tak mocná, jak by se mohlo zdát - spotřebovává "jen" 9 % světové produkce ropy, zatímco bohaté státy OECD více než 50 %.

Sharma svůj příspěvek uzavírá poukazem na dlouhodobé trendy právě trhu s ropou - průměrný "bull market" (očekávání růstu) trvá 4 až 9 let, zatímco průměrný "bear market" (pokles trhu) 11 až 27 let. Podle Sharmy "bull market" kulminoval loni a nyní jsme na začátku dalšího dlouhého "bear market".

Musím se omluvit za rozplizlost příspěvku, trochu mi to ujelo... U psaní jsem totiž vzpomínal, jak asi před rokem, kdy cena ropy probořila magickou hranici 100 dolarů za barel, na mě z obrazovky zíraly vážné tváře a smrtonosně konstatovaly, že do roka a do dne asi budeme kupovat ropu za 500 dolarů za barel. Nyní, kdy se ropa prodává 10x laciněji (!!), než bylo často předvídáno, mi ty stejné tváře bezostyšně opět cosi prorokují. Oproti obvyklým věštěním z křišťálové koule mám pocit, že Sharma své předpovědi opírá o relevantní argumenty a historickou zkušenost. Uvidíme...

Všeobecne známa talianska galantnosť

Silvio Berlusconi opäť raz ukázal, aký galantný, zdvorilý a všímavý dokáže byť. :) Zaujímalo by ma, ako na to nemecká kancelárka reagovala v zákulisí.

Ak ale skutočne v tomto momente dojednával turecký súhlas s tým, aby sa stal novým generálnym tajomníkom dánsky kandidát, tak by sa snáď dalo nad prehreškom prižmúriť oko...
BBC: Berlusconi call puts Nato on hold

Omnoho závažnejší v tomto smere je asi najnovší Sarkozyho exces, pre ktorý bude iba ťažko hľadať ospravedlnenie.
EUobserver: Sarkozy insults EU colleagues and US leader at lunch

Harvard, Georgetown, Princeton

Podle posledního průzkumu, který se uskutečnil mezi 2700 odborníky na mezinárodní vztahy, byl sestaven žebříček nejlepších amerických univerzit pro tento obor. Kromě mnoha jiných zajímavých výsledků (snad napíšu k tématu i další post) tento výzkum ukázal, kde v USA se IR učí nejlíp v rámci různých úrovní.

• Top Ph.D. Programs: Harvard, Princeton, Stanford
• Top Master´s Programs: Georgetown, Johns Hopkins, Harvard
• Top Undergraduate Programs: Harvard, Princeton, Yale

Konkrétní výsledky viz zde.
Výzkum se také zeptal na nejlepší školy mimo USA a následovala „britská invaze“.

For the first time, three schools from Britain made the list of top programs for students wanting to pursue an academic career in ir: the London School of Economics (12), Oxford University (13), and Cambridge University (20).

A poučení? Nejlepší master programy jsou buď v hlavním městě USA nebo kousek od něj. Nejlepší Ph.D. pak na pobřeží oceánů. Mořský vzduch a blízkost vládních budov tak patrně blahodárně působí na provozování politických věd. A co na to vedení FSS MU? Planují se v tomto smyslu nějaká opatření?

Foto soutěž o výlet do Benátek

Pokud jste studentkou či studentem Masarykovy univerzity a umíte fotit, máte šanci vyhrát zájezd do Benátek. European Inter-University Centre for Human Rights and Democratisation pořádá soutěž o nejlepší snímek v kategorii „Human Rights in the Making“. V případě úspěchu Vám pořadatel třetího ročníku foto-soutěže Visualising Democracy and Human Rights zaplatí cestu na slavnostní ceremoniál a pobyt v hotelu. Uzávěrka pro Vaše snímky: 30. června 2009. Pro více informací vizte: http://www.visualisingdemocracy.org/.

Noriega za mřížemi ve Francii?

Jedna ze zajímavých postav politického vývoje střední Ameriky, Manuel Noriega, by mohla opět skončit za mřížemi. Poté, co si tento generál panamské armády a samozvaný diktátor odpykal 17letý trest za obchodování s drogami v USA, hrozí mu nyní vydání do Francie, kde byl obviněn z praní špinavých peněz skrze francouzské banky a v nepřítomnosti již odsouzen k desti letům vězení. V týdnu americký soud potvrdil, že by mohl být vydán, může se však odvolat. Noriega patří k jedněm z nejzajímavějších postav v regionu za období studené války. Již od roku 1959 spolupracoval kariérní voják s USA jako spojka CIA a byl jedním z klíčových amerických spojenců v neklidném regionu. Ve stejné době však dokázal brát peníze též od Escobarova Medellínského kartelu a sehrával nejasnou úlohu v konfliktu v Nikaragui, kde měl sice pomáhat CIA v jejích tajných operacích, pravděpodobně však byl dvojím agentem s vazbou také na Kubu.
Právě drogy Noriegovi nakonec zlomily vaz a bývalý spojenec, v té době již diktátor Panamy, který měl za sebou také falšování prezidentských voleb, se stal nepřítelem. Spojené státy nejprve zavedly ekonomické sankce, situace se však začala prudce horšit a nakonec si pro něj došly v rámci intervence v prosinci 1989 (mimochodem odsouzené Organizací amerických států) a postavily jej na vlastní půdě před soud. Zajímavostí je, že ještě v Panamě našel Noriega diplomatický azyl u zastoupení Svatého stolce, kde se několik dní ukrýval.
Výsledkem byl čtyřicetiletý trest za zločiny související s pašováním drog, který byl nakonec zkrácen na sedmnáct let. Ty uplynuly již v roce 2007, přesto však je Noriega stále držen ve vazbě právě vzhledem k francouskému požadavku na extradici.
Samotná situace kolem extradice je velmi zajímavá. Kromě Francie byl Noriega odsouzen též v domovské Panamě, a to za vraždy politických odpůrců. Ve své domovině by si odpykal dvacet let, nicméně vzhledem ke svému věku nikoliv "natvrdo", ale v domácím vězení. Proto se jej jeho právníci snaží dostat právě tam, a to s ohledem na to, že se jedná o válečného zajatce a Ženevská konvence jeho vydání neumožňuje. Názor amerických soudců je jiný, totiž takový, že Noriegův status nemůže bránit tomu, aby byl souzen za své další zločiny, proto vydání možné je. Noriega se ale stále má kam odvolávat, takže celá kauza neskončila.
A co na to Panamci? Podle průzkumů jsou rozděleni na dvě poloviny, jedna by ho ráda měla pod zámkem doma, druhá je pro vydání do Francie, kde by pykal za horších podmínek.

Ono to zas takové nic není!

Prvně jsem se ve většině komentářů dočetl, kterak pád vlády substantivně předsednictví až tak zásadně neovlivní, protože s ukončením činnosti EP a Komise klesne výrazně objem důležité agendy. To však zcela neplatí pro záležitosti zahraničně-politické, takže když jsem se v průběhu týdne letmo seznámil s chystaným programem, musím konstatovat, že plnohodnotné předsednictví mělo potenciál lecčeho pomoci dosáhnout. Co se totiž chystá? Summit EU - Rusko, summit EU - Čína v Praze, Evropská rada v Bruselu ohledně ratifikování Lisabonské smlouvy, summit Východního partnerství a možná i summity s Jižní Koreou, Pákistánem a údajně opět s USA. Tedy žádná nevinná jednání, ale naprosto vrcholná setkání, na nichž mohla ČR vzhledem ke své formálně silné pozici státu v čele EU sehrát jistou roli.

Padlé vládě se snad až překvapivě v zahraničně-politické agendě dařilo, Topolánek, Vondra a Schwarzenberg se snažili diskuzi moderovat, obrušovat hrany a hledat konsenzus, tedy aplikovali nekonfrontační způsob politiky, který je v EU ceněn. Namísto pragmatiků nás na důležitých summitech v květnu a červnu bude reprezentovat buď hardliner Klaus, případně neznámý Fischer a jeho ministr zahraničí. O neshodách padlé vlády a Klause ve vztahu k Rusku, EU i k jiným problémům se již napsalo mnoho, tehdy však Klausovo slovo zase tolik neznamenalo, nyní bude. Bohužel, prezidentovy názory bývají v evropském prostředí často klasifikovány jako exotické, čímž jeho formální pozice předsedy setkání může utrpět a ostatní strany jej nebudou vyhledávat jako první osobu pro asistenci v dosahování konsenzu, ale mohou mít tendenci jej obcházet, čímž samozřejmě ztrácíme nám automaticky funkcí předsednictví poskytnutý prostor k manévrování a vedení unijního škuneru námi preferovaným směrem.

Jinak řečeno - například k vyhlídkám druhého irského referenda k Lisabonu se Klaus pravděpodobně liší od ostatních představitelů členských zemí. Osobně se sice s VK na nevhodnosti opakování referenda v Irsku shodnu, ale cca 90 % prezidentů či premiérů má jiný názor. Co Klausovi zbude - buď stáhnout krovky a neaktivně strpět, že z Evropské rady vyjde závěr, se kterým nesouhlasí, nebo se aktivně snažit o dosažení svých preferencí, což je již předem odsouzeno k nezdaru. Ani jedna varianta není lákavá.

Resumé tohoto poněkud krkolomného elaborátu:

1) Nedomnívám se, že pád vlády ve věci předsednictví nic moc neovlivní - před předsednictvím je toho ještě dost a dost, a to hlavně na poli mezinárodní politiky.

2) Pád vlády je nejen pro obraz, ale i pro reálné možnosti ČR něco prosadit, věcí vysoce negativní.

Hvězda mezi námi!

Jak jsem se tak namátkou díval na ČT24, náš kolega Michal Kořan se poslední dobou zjevil na televizní obrazovce vícekrát než Jaromír Jágr! Namátkou vizte odborného asistenta KMVES například ke slovenským volbám zde (od 3:00, mmch. gratuluji ke správnému tipu na Gašparoviče) a k dění ve střední Evropě v širší perspektivě zde (od 5:20). Kořky goes to Kavky!

Mickey Mouse v Praze

Sice jsem tento post chtěl původně nazvat "Globální protektor v Praze", ale fotka (viz vedle) mě přesvědčila o Změně. Ostatně americký prezident je nejen vůdce nejmocnější země na světě, ale také představitelem zřejmě nejvlivnějšího pop-kulturního impéria. Ale k věci. Kvůli minutovému přivítání amerického prezidenta přijeli na letiště český prezident s manželkou i s premiérem, aby pak několik minut čekali na svém místě, než odjede celá několik desítek aut čítající kolona. Zdálo se to na první pohled poněkud nepatřičné, ale asi to tak musí být. Sociální vědy jsou snad někdy skutečně blízké těm přírodním, s jejich pevně danými a pozorovatelnými zákony. Neviděli jsme v praxi mezinárodně politický zákon střetu představitelů malého a nejmocnějšího státu? Neviděli jsme prostě pravidlo mezinárodní politiky?

Jsem zvědav na zítřejší Obamův projev. Můžeme snad za humny vyhlížet svět bez jaderných zbraní? K této otázce bysme následně v rámci ruriky "Okénko experta" mohli dát prostor třeba Petrovi Vilímkovi nebo dr. Suchému. A nebo Obama kennedyovsky prohlásí "Jsem Pražan" a reaganovsky podpoří obranu proti jaderným zbraním? Nechám se překvapit.

Okénko experta 2

I druhá oslovená osoba z nejpovolanějších vyhověla mé prosbě a zodpověděla dva krátké dotazy:

1) Jak se podepíše pád vlády na českém předsednictví?
2) Rozšířilo se mínění, že se pádem vlády výrazně zkomplikuje ratifikace Lisabonské smlouvy – sdílíte tento názor? A proč?

Stejně jako v případě Petra Kanioka se jedná o "velký kalibr", svůj názor totiž poskytla docentka Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a proděkanka FSS MU Markéta Pitrová, spoluautorka nejkompletnější publikace o Evropské unii na českém trhu.

1) Předsednictví má několik rovin, a proto je zřejmé, že na první pohled bude vše běžet dál. Cílem předsednictví ale není být pouhým administrátorem, což je bezpochyby role, kterou zaměstnanci ministerstev a Úřadu vlády zvládnou i bez Topolánkova vedení. Důležitá je jeho diplomatická role. Proto se ještě před předsednictvím ministři a jejich týmy snaží o navázání vztahů a získání znalosti "jak předsedat". Takové procedury, jako je například Gymnich, mají prohloubit spolupráci konkrétních lidí, nikoliv nějakých reprezentantů. Nemluvě potom o příslibech "něco za něco", kterými předsedající ministři získávají podporu pro svoje body. Toto všechno se výměnou politických lídrů ztratí. Ti, co ministry nahradí, nebudou schopni navázat. A když, tak všichni budou vědět, že spolu mluví v podstatě naposledy. A především cílem předsednictví není "vydržet", ale "získat". Touto ránou se předsednictví definitivně přesune do kategorie "vydržet" a to je pro českou diplomacii špatná zpráva.

2) Je jasné, že hlavním motivem Topolánkova křídla, podporujícího Lisabonskou smlouvu, byl politický závazek na úrovni EU, že smlouvu ratifikuje. To by mohlo znamenat, že nyní si může dovolit scelit ODS vlnou odmítání smlouvy. Na straně druhé již dnes je chování ODS, která "otočila" v kauze Lisabonu, terčem v očích voličů. Osobně si neumím představit, že "otočí znova" a získají tím voličskou základnu proti ČSSD. Obávám se, že toto hlasy ODS nepřinese. Pro zhoršení vyhlídek Lisabonu ale stačí, aby byla ODS v této věci neaktivní.

Zajímavosti z dubnového Prospectu

• V roce 2008 se kupovaly knihy v Británii v průměru za 7.49 liber za kus, což je nejnižší průměrná částka od roku 2001. (LRB, 26. 2. 2009)
• Itálie má k dispozici 574 215 limuzín pro 180 000 volených zástupců. (LRB, 26. 2. 2009)
• 15 % Američanů říká, že nemá žádnou náboženskou identitu, což je téměř dvakrát více než v roce 1990. (USA Today, 9. března 2009)